VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Šéf Trabandu dělá koláže z rezatých plechů

České Budějovice /EXKLUZIVNÍ ROZHOVOR, FOTOGALERIE/ - Jarda Svoboda představuje v Horké vaně svá díla z odhozených věcí. Jeho píseň Černej pasažér zná asi díky rádiím ledaskdo. Že ale také maluje, netuší ani mnozí z letitých fanoušků skupiny Traband. Její lídr, kytarista a zpěvák Jarda Svoboda, vystavuje nyní v budějovickém klubu Horká vana své koláže z rezatých plechů, postavičky spřízněné s loutkami Aurela Klimta i skřety z filmů Tomáše Vorla. „Vysloužilý válečník vám nabízí svou sbírku instantních něžností,“ uvedl díla slovy z písně Pálíš, doutnáš, nehoříš čtyřiačtyřicetiletý umělec…

9.4.2011
SDÍLEJ:
Fotogalerie
9 fotografií

UKÁZKA Z DÍLA Zahájení výstavy obrazů skladatele, textaře, zpěváka hudební skupiny Traband Jaroslava Svobody v českobudějovickém klubu Horká vana.Foto: Deník/Václav Koblenc

Řetízky, hřebíky… Povězte, jak vaše díla vznikají?
Třeba tak, že člověk bloudí v noci po ulici Česká v Českých Budějovicích a snaží se najít kamarády a nocleh. Ten nenajde, ale najde kontejner plný krásných odpadků, rezatých okapů a plechů ze střechy. A v těch odpadcích leží krásný rezatý plech, který připomíná torzo ženského těla. A vznikne obraz Krasotinka, která visí tady nad vanou.

A ostatní plechy?
Podobně. Jsou to věci, které mají své příběhy a svá konkrétní místa. Většinou prohrabávám smeťáky a starý zbořený baráky, nacházím věci, které jsou zdánlivě nepotřebné a odhozené, a snažím se jim dát nový život. Při bližším ohledání můžete v obrazech najít řetězy od kol, plechovky, rezaté konzervy, náušnice z plastu nebo ostnaté dráty.

Jak jste se k výtvarnu vlastně dostal? Moc lidí neví, že se nevěnujete jen muzice…
Maluju a vytvářím věci odmalička, jsem vystudovaný výtvarník. Otázka by spíš měla znít, jak jsem se dostal k muzice, protože s tou jsem se léta míjel, zatímco výtvarné činnosti se věnuju odjakživa.

A jak to, že jsme ji zatím neviděli?
Protože to není věc, se kterou se dá jít tak jednoduše s kůží na trh jako s muzikou. U ní stačí vzít si kytaru, stoupnout si před lidi a buď je to zaujme, nebo nezaujme. Ale zkuste malovat obraz před lidmi. A k vystavování jsem se dokopal po letech loni, když mě kamarádi z jednoho statku tady v jižních Čechách poprosili, abych jim udělal grafiku a plakát pro jejich festiválek. Zjistili, že dělám i volné práce, a hned mi nabídli výstavu.

Přibližte metodu, jakou pracujete.
Jsou to koláže z rezatých plechů, ze zbytků mrtvých věcí. Odmalička pracuji asociativní metodou – jistá věc něco připomíná a na základě toho se rodí další. Tak vzniká koláž z rezatých plechovek, hřebíků, struhadel i ostnatých drátů a stejně vznikají i příběhy v našich písničkách.

Baví vás vdechovat těm dosloužilým věcem nový život?
Jo, to je můj leitmotiv: věci, které jsou už zdánlivě nepotřebné a odhozené. Zrovna tak můžeme uvažovat o nepotřebných lidech a outsiderech společnosti, kteří mě vždy inspirovali k tomu, abych se jim o to víc věnoval.

Skoro každá z těch koláží je malým příběhem. Potkáváme i postavy z vašich písní, třeba Malého rytíře…
Samozřejmě, styčné body s písničkami tam jsou, Malý rytíř a kníže Kozimír k sobě mají hodně blízko a podobně by se našly i další obrázky, ke kterým by se hodila nějaká písnička.

Ke které z těch prací máte opravdu niterný vztah?
K Holorezcům. A mohl bych najít spoustu obrazů, které vznikly z materiálu na místech, k nimž mám hluboký citový vztah, což je například ten statek ve Vlčkovicích. Třeba kníže Kozimír, ten je celý z takového rumiště u jedné rozpadlé barokní tvrze, kterou jsme jezdili opravovat. Pohyboval jsem se tam v prostředí úžasných mladých lidí, kteří nadšeně rekonstruují bývalý statek a proměňují ho v domov pro lehce mentálně postižené.

Zaujal mě také Klenotník…
Hlavu má z míst, která už dnes neexistují. V Praze na Žižkově, když se stavěl nový viadukt u Divadla Ponec, bylo velké staveniště a tam ležela Klenotníkova hlava. A kulky jsou z lesů v okolí Nového Boru, hrubý materiál ze skláren. Dodneška můžete jít v tom kraji lesem a za slunného počasí se v něm najednou začnou třpytit barevné kamínky a jen tak znenadání najdete na cestě hromadu krásných skleněných střepů.

Chvilku ještě k muzice: dotáčíte nové album. Překvapilo mě, že je to ani ne rok od CD Domasa, za něž jste získali Anděla. Jak to tedy s novinkou vypadá?
Včera (31. března – pozn.red.) jsme skončili, možná ještě jeden den tomu budeme věnovat. Máme hotových 12 nových písniček, některé nám totiž zbyly z natáčení alba Domasa!, asi čtyři nebo pět, které se nevešly. Tak jsme si řekli, že k nim přitočíme další, a máme nové album plné příběhů a takových figurek a postaviček. Bude to zas trošku víc epické.

Takže bude i oblíbená Princezna Lada?
Bude! Asi po 12 letech bude konečně na desce.

Autor: Václav Koblenc

9.4.2011
SDÍLEJ:
Ilustrační foto
2

Ze soboty na neděli se mění čas. Na posun jsou citliví lidé i zvířata

Předseda hnutí STAN Petr Gazdík (vlevo) a první místopředseda Vít Rakušan.
AKTUALIZOVÁNO
4 5

Jeden program, jedno logo! Hnutí STAN půjde do voleb v koalici s lidovci

Ocenění pro Vránovou. Získala Thálii za celoživotní mistrovství v činohře

Herečka Alena Vránová převzala dnes večer v Praze za dlouhotrvajícího potlesku zaplněného hlediště české první scény prestižní Cenu Thálie za celoživotní činoherní mistrovství. Na jevišti historické budovy Národního divadla v Praze stála už před devíti lety, kdy přebírala prestižní pohár za výkon v inscenaci Bouřlivé jaro v Divadle Ungelt, které je už téměř 20 let jejím druhým domovem.

Dominik Feri: Lajknutí neznamená hlas v urně. A to je výzva i pro mě

/ROZHOVOR/ Sešli jsme se v restauraci, která podle Dominika Feriho (TOP 09) změnila prostředí v Praze. Ráno tu lidé snídají, odpoledne studenti píší seminární práce a v létě se tady sedí na okenních parapetech a pije pivo. Přesně to vystihuje atmosféru, kterou má nejmladší radní nejen v Teplicích, ale v celé české historii, rád – uvolněnou, plnou života, diskusí a plánů. Ty má Dominik Feri velké. 

Sivok před San Marinem: Vpředu máme hladové kluky, věřím jim

/ROZHOVOR od zvláštního zpravodaje Deníku/ Od českého národního týmu se zítra v San Marinu očekává čisté konto. Podle kapitána Tomáše Sivoka však právě první pohled klame, svěřence Karla Jarolíma, a speciálně obránce, nečeká jednoduchá práce. 

Návštěva interiéru: petrolejová modř

Vydejme se do bytu mladého muže, úspěšného muže, fanouška dobrého umění, fotografie a modré barvy ve všech jejích odstínech. Pojďme se podívat do bytu s petrolejovou modří.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies