VYBERTE SI REGION

Srstka: Nevyhrál jsem. Nežral jsem bobule

Hradec Králové - Sílu má i v 72letech stále jako býk, ale zvířeti by v životě neublížil. Známý herec a kaskadér Zdeněk Srstka si nenechal o víkendu ujít první Hradeckou voříškiádu.

16.4.2008 2
SDÍLEJ:

Voříškiáda v Hradci Králové, Zdeněk SrstkaFoto: DENÍK/ Evžen Pajskr

Jsou lepší psi s papíry nebo voříšci?

Těžká otázka. Vyhraněná plemena jsou cvičená jedním směrem a jsou užitečná. Ale třeba mezi lavinovými psy jsou i voříšci. Každopádně pořád se od psů máme co učit.

Máte za sebou řadu rolí. Většina lidí vás ale zná z pořadu Chcete mě? Jak často natáčíte?

Čím dál řidčeji. Zdá se mi, že nás odsunují na třetí kolej. Asi to chtějí zrušit. I když to by mě mrzelo. V Čechách je přes 70 útulků. My v každém pořadu představíme osm až deset psů a z toho si lidi kolem šesti vezmou domů. Ale jsou tam i rady lékařů nebo povely k výcviku. Navíc to působí na děti, které nejsou tak hrubé.

Pamatujete si nějaký hodně silný příběh z natáčení z útulků?

Ono jich bylo hodně. Jeden z nich byl v Brně. Přivedli mi sedmiletého křížence vlka s ovčákem, kterému umřel pán a bylo mu smutno. Žil v kotci se železnými tyčemi. Na kohokoliv, kdo se přiblížil, tak vycenil zuby. Vedoucí útulku chtěla, aby šel do pořadu a někdo si ho vzal. Tak ho přivedli a režisér povídá, že by ho tam chtěl mít bez košíku. Od personálu jsem věděl, že každého pokousal. Tenkrát jsem si myslel, že bych to jako zápasník uhrál, tak jsem řekl, ať mu ten košík sundají. Začal jsem si s tím pejskem povídat. Za chvíli si lehnul na záda, já ho drbal po břichu a pai si ho i pohladil. Když bylo po všem, tak mu ten chlapec z útulku chtěl opět košík nasadit, ale ten pes ho zřídil tak, že ho museli převézt do nemocnice…

Kolik máte vy doma psů?

Celkem pět. Mimo jiné dva pittbulky a amerického buldoka. Měl jsem i krysaříka, ale toho mi ukradli. To je ještě můj absťák. Nejvíc se mi na nich líbí, že je nemůžete nikdy oblafnout. Ty zvířata vědí, kdy lžeš.

Chystáte se ještě na nějaké další natáčení filmů?

Do filmu nemůžu. Nemůžu si kvůli psům dovolit odjet na měsíc z domova. Takže objíždím různé akce od agentury a neodmítnu ani krátkodobé točení. Zrovna nedávno jsem točil něco k výročí československého filmu. S klukama jsem tam dělal kaskadérskou rvačku. Člověče najednou mi bylo sedmnáct a já se rval jako bejk. Byl jsem také v pořadu Pošta pro tebe, kde jsem hledal Hliníka. Proč ne, mám rád legraci.

Vaše tvář je hodně známá. Jak na vás reagují lidi na ulici?

Přívětivě. Ale nejlepší historky mám s policajty. Jel jsem takhle autem skrz Kladno a docela svižně. V protisměru jsem si všimnul, že policajti kontrolují nějakého řidiče, tak jsem si říkal hurá pryč. A najenou za mnou houkačka a policajti mi ukazují na parkoviště. Vylezli z auta. Byli čtyři a každý měl ke dvěma metrům. Říkal jsem si, že to bude hodně těžký. Ale oni spustili, ať se nelekám, že mě ještě živého neviděli a chtěli mě pozdravit.
Pak mě stavěli v Karlíně. Přišel ke mně kluk v uniformě, kterému mohlo být osmnáct pryč. Byl ještě tak o polovinu menší než já, s takovým hubeňoučkým krkem a povídá: Pane řidiči prosil bych občanský průkaz. Tak jsem mu řekl, že žádnej nemám, že ho nepotřebuju, protože mě zná celá republika. On tak na mě vyděšeně koukal a pak se ozval jeho parťák: To je dobrý, pane Srtka, my hledáme jiného zločince…

Pojďme k vaší sportovní minulosti. V roce 1960 jste se zúčastnil olympiády v Římě, kde jste soutěžil ve vzpírání. Jak jste vlastně skončil?

Nevyhrál jsem. Skončil jsem v první desítce. Mohlo to být lepší. Ale já jsem nežral bobule. Ostatní ano. Třeba Američani to už věděli o čtyři roky dříve. V Koreji to dávali svým vojákům, aby byli čerství a fit a měli větší šanci přežít.

Vy ještě stále cvičíte?

Když mám čas tak ano. Nedávno jsem si postavil na cvičení na zahradě takový bungalov, kde si dávám do těla. Chodím tam třeba až kolem deváté. To už ale cvičím třeba jen jednu disciplínu na půl hodinky. A jednou za tři měsíce chodím zápasit s klukama, je to pro mě oživení a zábava.

Nedávno jste se oženil. Co vás to napadlo?

Bylo mi prostě samotnému smutno. Ve dvou je to lepší. Se ženou se známe dvacet let. Bydlela za rohem, tak jsme se stále potákvali. Společně už žijeme sedm roků. Nedávno jsme se přestěhovali z centra Prahy na okraj. Mít pět psů v kvartýru to ani nejde. Teď mají velkou zahradu.

Autor: Radek Šprinc

16.4.2008 VSTUP DO DISKUSE 2
SDÍLEJ:

Trumpovi právníci brání přepočítávání hlasů ve třech státech USA

Washington - Právníci nově zvoleného amerického prezidenta Donalda Trumpa se snaží zablokovat ruční přepočítání hlasů ve státech Pensylvánie, Wisconsin a Michigan. Oznámil to dnes americký server Politico. K novému sčítání hlasů vyzvala neúspěšná prezidentská kandidátka Zelených Jill Steinová, žádost podpořila několikamilionovou kaucí.

V prosinci končí jízdné v pražské MDH i čipové karty opencard

Praha - V prosinci končí roční kupon na jízdné v pražské MHD téměř 22 tisíc lidí, v lednu dvojnásobku. V tomto období končí platnosti také 165 tisíc čipových karet opencard. V tiskové zprávě o tom informoval pražský dopravní podnik.

V Norsku našli nápis Arbeit macht frei ukradený z Dachau

Bergen - Norská policie nejspíš objevila nechvalně proslulý nápis Arbeit macht frei (Práce osvobozuje) ukradený v roce 2014 z brány bývalého německého koncentračního tábora Dachau. S odvoláním na bavorskou policii o tom dnes informovala agentura AFP.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies