VYBERTE SI REGION

Stašová propůjčuje tvář třem výjimečným ženám

Praha - Simona Stašová prožívá plodné herecké období. Svou tvář teď propůjčuje třem výjimečným ženám – Anně Magnani v Římských nocích od Franca D´Alessandra (pražské Divadlo v Řeznické), Evě Mearové ve hře Neila Simona Drobečky z perníku (Divadlo Antonína Dvořáka v Příbrami) a nejnověji Shirley Valentine od Willyho Russella (pražské divadlo Rokoko v koprodukci s uměleckou agenturou FDA).

21.5.2008
SDÍLEJ:

Simona StašováFoto: DENÍK/Ivan Babej

„Je to velikánské štěstí, že můžu mít ve svých třiapadesáti letech na repertoáru tyhle tři výjimečné figury, po kterých touží jednou za život každá žena. Když je navíc herečka může hrát v jednom období všechny, je to štěstí dvojnásobné. Dá-li pánbůh a já budu zdravá, tak se s nimi budu setkávat ještě hodně dlouho, protože zájem publika je velký. Divadlo je totiž taková velká šuškanda a lidi si řeknou, na co mají chodit, co je baví, a mě to moc těší,“ říká Simona Stašová.

Ovlivnily vás nějakým způsobem ty tři stěžejní ženské role?

Určitě, protože jejich autoři – inteligentní pánové, kteří do nich dali veliké životní téma, hloubku, moudrost a hlavně humor! – mě svým myšlením dostávají. Mě Simonu. Skrze své postavy jsem konfrontována s určitými životními situacemi, které řeším sama a někdy si uvědomím, že spoustu věcí vnímám tak, jako ty moje ženské, které mi vlastně daly impulz k přemýšlení z toho jejich úhlu pohledu.

Za ztvárnění Evy Mearové v Drobečcích z perníku jste v březnu získala Thálii. Co to pro vás znamená?

Thálie – to je takový punc kvality. A já si ho velmi vážím. Dospěla jsem do stadia, které jsem si vždycky přála – to znamená, že se divadlem uživím a mohu si dovolit ten luxus třeba odmítnout roli v seriálu, pokud se mi ta nabídka nezdá dost kvalitní. Nebo je to role, které bych já nebyla schopná nic dát. Divadlo je sice proti účinkování v televizi mnohem náročnější, ale pro mě je v divadle smysl mé práce i smysl mého života. Tedy kromě toho osobního doma. Cítím, že divadlo a živý kontakt s publikem je moje parketa. Mohu si role a hry sama vybrat, mohu mít vliv na spolupracovníky, a to mi přináší jistotu. Ale i zodpovědnost, to už s tím souvisí.

Pan ředitel příbramského divadla říká, že jste tamní scénu díky Thálii zviditelnila…

A to je skvělé, těší mě to moc. To že jsem přijala roli v Příbrami, mi ale nepřipadne nic světoborného, za rolí tak životadárnou a s takovým humorem by leckterá herečka jela světa kraj. Tedy já ano. Víte jak mě Evy Mearová každý večer nabíjí?! S publikem si navzájem předáváme tu pozitivní energii, která je v Drobečcích ukrytá. A ne jenom já, ale celé obsazení to cítí stejně. S režisérem Milanem Schejbalem, s nímž jsem byla deset v angažmá v Divadle ABC, jsme naladěni na stejné vlnové délce, máme stejnou chuť lidem dávat nejen dojetí, ale hlavně ten očišťující smích, který se dere třeba přes slzy. Jakmile Milan ucítí ten můj tah, vždycky mi dá velký prostor pro vyjádření emocí i humoru a umí mě pěkně zkorigovat. Zkrátka známe se navzájem dobře a rozumíme si.

Momentálně asi nejvíce žijete postavou Shirley Valentine, monodramatem, který od konce dubna hrajete v Divadle Rokoko. Ještě před premiérou stejnojmenné hry jste prohlásila, že Shirley potřebuje, aby jí člověk odevzdal celého člověka. A že jste sama zvědavá, kdy ji dostihnete. Kdy se vám to podařilo?

Víte, Shirley do mě tak nějak postupně vstupovala. Velmi velmi zvolna. Pořád jsem na ni myslela, pořád jsem o ní přemýšlela, pořád jsem ji dokola četla. Neučila jsem se ji jako monolog, ona se do mě prožírala. Vyhradila jsem si na Shirley dlouhý čas a nevzala jsem v té době žádnou jinou práci, kromě představení, která hraju v divadlech. Byla to půlroční velká dřina, ale vyplatila se. Nic není zadarmo. A když je, tak to nikdy není ono, tak si toho tolik nevážíte. Nic co jde, jednoduše nemá tu správnou váhu. Potřebuje to vlastní krev a srdce a čas a pot, a pak si teprve možná někdy užíváte výsledku.

Ale bez režiséra by to absolutně nešlo. Zdeněk Kaloč, mistr nad mistry, se mnou poslední dva měsíce pracoval jako s formelou, hrál na mě jako virtuózní houslista na stradivárky, a že on to opravdu umí. Říká, že pán bůh je v detailu, a tak jsme po těch malých detailech oživovali a tvořili Shirley Valentine.

O čem Shirley je?

Tématu Shirley porozumí snad každá žena, která má své sny, která je ještě pořád plná života a nechce přijmout fakt, že v pětačtyřiceti už má to pěkné za sebou a lepší už to nebude. Shirley je obyčejná submisivní ženská, která má svého manžela, a ten chce mít vždycky všechno přesně tak, jak je zvyklý, vychovala děti, ale ty už mají svůj vlastní život.

A ten její život se dostal do strašného stereotypu, ze kterého by ona tak ráda zmizela. Není s kým promluvit, komu se svěřit, komu vyprávět, a tak si během přípravy večeře povídá se zdí v kuchyni a s němým sluhou – věšákem na šaty. Přehrává jim celý svůj život a vede s nimi dialog. Hraje svého manžela, svoji dceru, syna, ředitele školy, kamarádku, takže se zdá, že na jevišti je spousta figur. Diváci jsou vlastně ta zeď. Shirley Valentine je brilantně napsaná komedie, nebo spíš tragikomedie o světě obyčejných žen, které v sobě cítí spoustu nevyužitého života a nechtějí do starého železa. A Shirley se to podaří, ona nám dá ten návod na život v momentě, kdy najde v sobě odvahu žít tak, jak chce, kdy zrealizuje svoje sny.

Teď po pár reprízách je jasné, že publikum s vámi pulzuje a ne jen dámská část. Myslíte si, že muži se od Shirley mohou něčemu o nás ženách přiučit?

Především se pobaví nad naším myšlením. Pobaví se nad úvahami o nich, mužských. A určitě se jim otevře obzor, co všechno jsme my ženský schopný udělat, když v sobě najdeme tu odvahu, když je nám život těsný. Možná se i leknou. Myslím, že spousta chlapů se na ty svoje polovičky koukne ještě z jiného úhlu a dá si trochu majzla. Ale především autor Willy Russel napsal tuhle komedii tak vtipně a chytře, že se všichni bavíme navzájem. Diváci tuto komedii spoluvytvářejí.

Máte do budoucna nějaký další divadelní plán?

Mám ještě pár plánů, které chci zrealizovat. Ale v příštím roce jenom jeden. Budeme zkoušet v Divadle na Jezerce s mojí mámou ve hře irského autora Bengta Ahlforse Paní plukovníková. To je zase parádní role pro moji mámu a já jí budu hrát dceru. Bude to poprvé, kdy si zahrajeme příbuzenský vztah, takový, jaký máme v civilu. Na tuhle práci s mojí mámou se těším, jsem ráda, že nám osud dopřál se zase na jevišti potkat. Režii bude mít slovenský herec Emil Horváth.

Doufám ale, že jste na televizi nebo na film úplně nezanevřela.

To určitě ne. Nedávno jsem například s Miroslavem Donutilem natočila nejnovější díl z jeho cyklu 3 plus 1 na téma Hypochondři, který Česká televize odvysílá 1. června. Nebráním se kameře, jen musím cítit, že je ta role pro mě něčím zajímavá a naopak, že taky já té roli něco můžu dát. Umím si počkat, nikam nespěchám.

Plánujete i odpočinek?

No právě! Dřela jsem tuhle sezonu jak kůň, tak prázdniny jsou jen moje! Musím zase načerpat sílu. A taky se těším, že si užiju se svými syny někde u moře, dokud ještě jsou ochotni se mnou někam jet. Ten čas musím využít, než mi jako té mé Shirley Valentine vystřelí z domu a budou mít jen svůj vlastní život.

Autor: Gabriela Kováříková

21.5.2008 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Inkluze je zločin na dětech, říká Václav Klaus mladší

Havlíčkův Brod /ROZHOVOR/ - Má všeobecní vzdělání budoucnost? Je inkluze krok tím správným směrem? To byla hlavní témata přednášky, kterou v Havlíčkově Brodě nedávno připravil Okrašlovací spolek Budoucnost.

Manželé ze Kdyně se snažili zachránit život mladému sportovci. Bohužel marně

Hluboká - Silák z Hluboké zemřel za jízdy na kole. Jeho otec děkuje manželům Homolkovým, kteří bojovali o jeho život.

Starosta Pískové Lhoty na Nymbursku byl obviněn z rozkrádání obecních peněz

Písková Lhota /FOTOGALERIE/ - Zpronevěra a zneužití pravomoci úřední osoby. To jsou dva trestné činy, z nichž policie obvinila šestačtyřicetiletého starostu Pískové Lhoty na Nymbursku Radovana Staňka. Obecní peníze měl rozkrádat ve spolupráci s účetní obce.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies