VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Štreit: Ještě bych chtěl nějakou dobu fotit

ŽĎÁR NAD SÁZAVOU - U příležitosti Festivalu Modré dny do Žďáru zavítal světově proslulý dokumentární fotograf Jindřich Štreit. Na prvním ročníku festivalu vystavoval, od té doby je trvalým spolupracovníkem.

17.11.2007
SDÍLEJ:

Jindřich Štreit.Foto: reportéři Deníku

Děláte například přednášky, které se zabývají drogovou tematikou…

Já nejsem odborník na drogy, ty přednášky jsou spíše o tom, jak jsem fotografoval snímky, které s jejich tematikou souvisejí a vznikaly v tomto prostředí. Mohu říct, že tento cyklus fotografií svým způsobem patřil k tomu nejobtížnějšímu, co jsem dělal.

Co bylo právě to nejtěžší?


Vůbec se do komunity těchto lidí dostat. Podařilo se mi to díky síti kontaktů, díky přátelům i použití psychologie. Přece jenom, drogy jsou velice citlivá a intimní záležitost, a já fotím lidi, člověk při tom dává všanc své soukromí.

Ale podařilo se…

To ano, cyklus vznikl, a z něj potom výstava, která od roku 2000 putuje po celé republice a také po Evropě. Jedna verze obsahuje snímky formátu 90 krát 130, je jich asi sedmdesát, a právě ty byly vystavovány na Modrých dnech. Menší verze má asi 50 kusů formátu 30 krát 40, tu viděli například ve Francii, Rakousku, v Německu nebo na Slovensku.

Jaké byly ohlasy na tuto poněkud šokující výstavu?

Byly velice příznivé. Ten cyklus ukazuje celou drogovou cestu. Mým záměrem bylo, aby měl dopad preventivní, aby si především ti mladí uvědomili, že není jenom okouzlení drogou. Že existuje také to, co přichází potom – droga nic neřeší, naopak život jenom komplikuje. A následná resocializace je individuální věc, buď to ten člověk zvládne, nebo ne.

Vy osobně s drogami máte nějaké zkušenosti?

Ne, nemám. Pro mě je drogou moje práce.

Byla nějaká práce náročná tak, že by se dala k fotografování drogově závislých přirovnat?

Možná Ingušsko nebo poválečné události v Čečně, kam jsem přijel na pozvání České katolické charity, která se tam starala o děti v táborech, to bylo také hodně těžké. Existuje něco, co byste rád udělal, ale ještě jste se k tomu nedostal? Nemám nějaký konkrétní sen, mám tolik práce, že dělám projekty tak, jak přijdou. Nedávno jsem například pracoval na cyklu z dětského domova pro problémové děti, no prostě z „pasťáku“, a vyšla z toho zpráva, která ilustruje celorepublikové výsledky v této oblasti. Publikace pro odborné účely vyšla asi před třemi týdny.

A nyní?

Zabývám se například romskou problematikou a současně dělám cyklus ze života jedné továrny. Ale já o těchto věcech nerad hovořím, dokud nejsou hotové. I já jsem v očekávání, jak to dopadne.

A bylo něco, o čem by se dalo říct, že to prostě bude „bomba“, ale nakonec to nevyšlo podle vašeho očekávání?

Já nečekám nikdy žádnou „bombu“. Spíš se ji z toho tématu pak snažím udělat. Fotografuji obyčejný život, což považuji za nejtěžší a zároveň za největší a věčné téma. V tom obyčejném se snažím najít zrnko, které to posune do neobyčejnosti.

Kterého ocenění za svoji práci si nejvíce vážíte?


Účasti na Modrých dnech. (úsměv) Já to nějak zvlášť neřeším. Samozřejmě, nejdůležitější je asi vyznamenání udělované prezidentem u příležitosti 28. října, které jsem obdržel loni, ale já o tom většinou nemluvím. To do práce nepatří.

Nejste zbytečně moc skromný?

Ale ne, jenže nejdůležitější je ta práce. Moje celoživotní téma je fotografování vesnice. To dělám po celém světě, ale hlavně u nás, což vidím jako nejpodstatnější. Nejvíce to na mě zapůsobilo doma. Fotím lidi, a nejdůležitější je pro mě dostat se k nim co nejblíže a poznat je co nejhlouběji, protože jen tak může vzniknout snímek, který má nějakou vypovídající hodnotu. Musím se vcítit do jejich pocitů a jednání. Fotograf především musí mít rád lidi. To vede k uvolněné atmosféře, ve které se snadněji navazují kontakty. A když se mi podaří se mezi lidi doopravdy dostat, znamená to pro mě nejvíc.

Co vaše vystavovatelská činnost?

Mám teď životní výstavu v Praze v Domě U Kamenného zvonu. Je to vlastně průřez mým dosavadním dílem. Fotím už přece jenom třiačtyřicet let.

A nejnovější rozsáhlá monografie?

Publikace vyšla loni, je to takový průřez mou prací z let 1965 až 2005. Vypadá to, jako byste chtěl bilancovat. Ale to lidé většinou dělají, když mají dojem, že to, co chtěli udělat, už udělali.

Nechcete snad s fotografováním končit?


Uvidíme. (úsměv) Ale myslím, že zatím ne. Ještě bych chtěl nějakou dobu fotit.

17.11.2007 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Premiér Bohuslav Sobotka během rozhovoru Deníku.
AKTUALIZUJEME
10

Teroristé nás nezastraší, řekl Sobotka k londýnskému atentátu, Zeman vyčkává

Plzeňský forvard Michael Krmenčík
35

FOTO: Ústecká premiéra se povedla. Repre dala Litvě trojku

Lukašenkův režim přitvrzuje: KGB zatkla nejméně 11 lidí

V Bělorusku dnes zadrželi agenti tajné policie KGB nejméně jedenáct příslušníků organizace Bílá legie, kterou opozice označuje za vlasteneckou a režim za extremistickou. Podle vládních médií je razie namířena proti osobám usilujícím o destabilizaci země. Zatýkání se údajně nevyhnulo ani příslušníkům bezpečnostních složek a pohraniční stráže. Informovala o tom agentura BelaPAN.

Češka žijící v Londýně: Lidé se spíše diví, že se to nestalo dřív

Příbram/Londýn - Středeční teroristický útok v Londýně otřásl celým světem. Situaci v Londýně popsala Deníku Martina Stromková z Příbramska, která v Anglii žije zhruba deset let.

Ukrajinci zakázali ruské zpěvačce cestu na Eurovizi v Kyjevě

Ukrajinská tajná služba SBU zakázala vstup do země ruské zpěvačce Juliji Samojlovové, která měla Rusko reprezentovat v květnové soutěži Eurovize v Kyjevě. "Nežádoucí osobou" se stala tím, že porušila ukrajinské zákony návštěvou anektovaného poloostrova Krym. Neobvyklý krok oznámila televize 112 s odvoláním na mluvčí SBU. Zákaz má platit po tři roky.

Spejbl, Hurvínek a Mánička nemají "maminku". Zemřela loutkoherečka Štáchová

Ve věku 72 let zemřela v noci na dnešek loutkoherečka, scenáristka, režisérka, dabérka, interpretka Máničky a Bábinky a od roku 1996 ředitelka Divadla Spejbla a Hurvínka Helena Štáchová. Zemřela doma, uprostřed své rodiny. Oznámila to její dcera Denisa Kirschnerová.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies