Tichá poezie světla na snímcích Josefa Sudka

Pravidelně v letních měsících připravuje galerie Ateliér Josefa Sudka na pražském Újezdě výstavu z pozůstalosti tohoto klasika české fotografie, klasika zřejmě nejznámějšího a nejpublikovaněj­šího.

Když Josef Sudek roku 1976 zemřel, zůstal jeho ateliér zachován. Nicméně v roce 2000

z něj zůstaly jen vyhořelé trosky. Neúnavnou iniciativou historičky umění Anny Fárové byla z trosek znovuvystavěna replika tohoto vzácného prostoru uprostřed malé nádvorní zahrádky a již osm let slouží jako originální fotografická galerie.

Už vstupem do této zahrádky a dozděného, zvenčí však dřevěného objektu jako by se návštěvník ocitl ve světě Sudkových intimních fotografií, kde měkké světlo zdůvěrňuje atmosféru a dodává předmětům zvláštní poezii.

Lampy navozují romantickou atmosféru

V ateliéru jsou dochovány z původního vybavení násypná kamna, vana na mytí fotografií i dřevěné schůdky, ale také zvláštní Sudkova rekvizita – zlacené křídlo barokního anděla. Zatímco loňská letní výstava ze Sudkova díla měla název Privatissima – Poznámky, 50.–70. léta 20. století, ta současná se jmenuje Privatissima – Nocturno, 20. – 70. léta 20. století.

Historik fotografie Josef Moucha k této výstavě říká, že „Privatissima nebyla určena veřejnosti a nejsou tedy datovaná, k hrubému rozlišení ale odkazuje úprava: bílé rámce patří fotografiím exponovaným před druhou světovou válkou, tmavý lem zpravidla dostávaly ty pozdější“.

Kromě nich jsou tu i čtyři fotografie, které Sudek sám vystavoval. Podle slov Josefa Mouchy patřila kompozice Příchod večera z cyklu Vzpomínky dokonce k autorovým nejoblíbenějším dí­lům.

Slavný jednoruký fotograf, který se za nocí vydával se svými dřevěnými kamerami a stativem přes rameno do pražských ulic, dokázal s neobyčejnou trpělivostí vyčkávat to nejvhodnější osvětlení, které leckdy přišlo až nad ránem. Zde vystavené fotografie pražských zákoutí v příšeří s chabým osvětlením pouličních lamp navozují romantickou a intimní atmosféru místa, odkazující někdy až k pražským obrazům Jakuba Schikanedra. Působivost a intimitu záběrů a zachyceného doteku Sudkovy ruky zvyšuje fakt, že jde o autorem zhotovené kontakty ze skleněných desek, jak je dnes vlastní Sbírka fotografií PPF.

Přitom návštěvník může exponáty obdivovat přímo v prostoru, kde vznikaly a odkud jejich autor vycházel na své obchůzky Prahou a kam se vracel své záběry vyvolat a zpracovat.