Obraz s názvem Spící od české malířky Toyen (Marie Čermínová, 1902–1980) je zřejmě nejslavnějším českým surrealistickým obrazem. A postupem let, zejména pak po velké autorčině pražské výstavě v Galerii hl. m. Prahy roku 2000, se stal přímo ikonou malířčina díla.

Včera byl v aukci, která byla s napětím očekávána, dražen Galerií Pictura na pražském Žofíně. Do aukce, která začala ve 14 hodin, bylo zařazeno více než 380 děl. Spící byla dražena až jako dvěstěpadesátá v pořadí a zvedla pro ni ruku jediná zájemkyně v sále. Byl tedy vydražen za vyvolávací cenu 20 milionů korun, která je ovšem sama o sobě rekordní. Dosud žádný obraz v tuzemské aukci nebyl totiž dražen za tak vysokou vyvolávací cenu. Rekord však může být předstižen již tento týden, kdy by mělo být za vyvolávací cenu ještě o půl milionu vyšší draženo dílo Františka Kupky s názvem En Dégradés (Verticales) – Zhroucení vertikál. Pokud jde o dosažnou prodejní cenu, drží nadále tuzemský aukční rekord Kupkův obraz Élévation Výšky IV, vydražený roku 2007 za 22,1 milionu korun.

Jednatel Galerie Pictura Michal Šeba vyjádřil včera uspokojení, že obraz Toyen byl vydražen za slušnou cenu, i když ta by ve světovém srovnání mohla být ještě vyšší. Potvrdil, že obraz zůstává v českých rukou a na území republiky.

Česká malířka Toyen byla spjata s Francií, kde také od roku 1947 až do své smrti trvale žila, a její dílo patří mezi světově uznávané surrealistické hodnoty. Před válkou pobývala s Jindřichem Štyrským ve Francii, dala si nejen mužský pseudonym, ale mívala i nakrátko ostříhané vlasy a hovořila prý o sobě v mužském rodě. Za války projevila neobyčejnou statečnost, když před nacisty u sebe ukrývala surrealistického básníka Jindřicha Heislera, s nímž pak v tušení nástupu komunismu odjela do Francie.

Olej na plátně o rozměrech 81×100 cm nazvaný Spící vznikl roku 1937 a byl poprvé vystaven na počátku následujícího roku v pražském Topičově salonu a poté až roku 1996 na velké pražské výstavě Český surrealismus. Slavné dílo bylo mnohokrát publikováno v dílech věnovaných surrealismu i v tisku. Podle údajů Galerie Pictura byl obraz zakoupen hned roku 1938 a dodnes zůstal v majetku členů jediné rodiny.

Umělecký historik a kurátor poslední velké pražské výstavy Toyen Karel Srp o tomto díle říká: „Vysloví-li se jméno Toyen, většině diváků se vybaví často pouze jeden obraz, který se jim vryl do paměti natolik, že ji s ním mají doživotně spojenou – Spící, již Toyen namalovala ve svém vrcholném pražském surrealistickém období.“

Tajemství obrazu

Zároveň informuje o tom, že dílo na druhé výstavě surrealistů roku 1938 za 3500 Kč zakoupil Jaroslav Stránský, přičemž po roce 1948 byl obraz vyvezen do Anglie, a zůstal ve stejné soukromé sbírce až do dnešních dnů. „Odtud byl s velkou laskavostí majitelů zapůjčován na výstavy jako Český surrealismus (Galerie hl. města Prahy, 1996–1997), na které byl vystaven v České republice podruhé po roce 1938, a na monografické výstavy Toyen v Praze (2000) a v Záhřebu (2002),“ může potvrdit kunsthistorik Srp.

O tajemství přitažlivosti tohoto obrazu Karel Srp soudí, že „přitahuje svou jednoduchostí. Je souhrnem surrealistické obrazivosti par excellence: upoutává její výrazná, nicméně silně promyšlená stavba, založená na zvláštním surrealistickém objektu, vyvolávajícím představu dívčí postavy stojící v prázdném, širokém prostoru, který je pouze v pomyslném klidu.“ Toyen podle něj „jednak navázala na známé romantické způsoby postižení tesknoty, rozšířené díky obrazům Caspara Davida Friedricha, jenž prosadil motiv postavy otočené k horizontu, jednak se soustředila na pocity marného čekání a stání, vedoucího k rozpadu, které mohou být její osobitou verzí rozšířené představy melancholie.“

Obraz je podle Srpa vrcholným dílem evropského surrealismu dvacátého století a přestože se jmenuje Spící, stal se právě tím, „který nenechává nikoho spát“.

Zájem o aukce výtvarného umění svědčí o tom, že ani v době celosvětové ekonomické krize neustává obchod s uměleckými díly, i když na včerejší aukci o řadu obrazů nebyl zájem žádný.