VYBERTE SI REGION

Bavič se zbytnělou obrazností

Miloš Urban je talentovaný spisovatel, jehož knihy často spojují zálibu v temných, osudových příbězích se společenskou angažovaností. Sešli jsme se s ním u příležitosti jeho novinky, sbírky povídek Mrtvý holky.

30.3.2007
SDÍLEJ:

Spisovatel Miloš UrbanFoto: DENÍK/Milan Jaroš

Jak byste svou novinku charakterizoval?
Mrtvý holky jsou v podstatě povídky o lásce, ale velmi netradiční; hororové vztahovky o tom, jak bizarně to někdy funguje (a nefunguje) mezi mužem a ženou, mezi dívkou a chlapcem nebo mezi příbuznými. Interview Za osm let jste napsal sedm knih, dvě divadelní hry a nyní soubor povídek. Máte tolik nápadů, nebo jste grafoman? Nad tím grafomanstvím jsem přemýšlel. Ale myslím si, že zas tolik nejsem, protože grafomani píšou strašně rádi. To já teda ani náhodou, že bych to dělal z nějakýho bůhvíjakého plezíru, že bych musel nějak strašně tvořit a ještě si to tvoření užívat. Já jsem lenoch a mnohem radši jdu třeba do hospody, nebo si dám dvojku vína, nebo se rád koukám na filmy. Pak má ale člověk taky něco jako tvůrčí svědomí amá pocit, že v něm tepe nějaká potvora, která by chtěla ven, a to se dá udělat tak, že se ta potvora napíše. Já mámnepatrný přehled o literatuře, dřív jsem to sledoval víc a došel k názoru, že je potřeba psát trošku jinak, než se dosud psalo, a že svůj způsob psaní bych světu představit mohl - nebo aspoň tomu našemu malinkýmu česky mluvícímu světu. Začal jsem docela pozdě, až skoro ve třiceti, takže do té doby se toho ve mně hodně nashromáždilo, všecky ty příběhy a dialogy, které si člověk přeříkával.

Kdy se ve vás objevil literární talent?
Co vás k psaní přivedlo, tak pozdě? O talentu nic nevím. Začal jsem pozdě kvůli nízkému sebevědomí. Protože pro mě byl „spisovatel“ pan někdo, když si takhle foukne a napíše knihu. A za druhé to byl můj velký překladatelský literární zájem. Jsem anglista a už když jsem studoval, tak jsem chtěl překládat, prostě jsem strašně rád četl. Opravdujsem překládat začal, myslím, že mi to šlo, za dvě knížky jsem dostal ocenění. Strašně mě to bavilo a uspokojovalo a myslel jsem, že mi to vydrží až do konce života. Jenomže to tak nebylo. Začal jsem autory, které jsem překládal, opravovat, začal jsem měnit jejich jazyk, začal jsem být trochu kritický k tomu, jak to napsali a jak vedli příběh a postavy, a najednou jsem si řekl: tohle není možný, to si přece překladatel nesmí dovolit, ten musí vždycky ctít autora. Tak jsem to s psaním zkusil sám a překládání odložil na neurčito.

Je pro vás psaní bolestivý proces?
To jo. Zvlášť když o sobě potřebujete strašně moc říct, ale zároveň nechcete, aby vás v tom ostatní poznali. Protože máte nějakou unikátní zkušenost, která na jeden román určitě stačí. Já jsem třeba ve své první knížce Poslední tečka za rukopisy potřeboval sdělit něco o své matce. Tak jsem to tam strašně zafixloval, aby to nepoznala, ale aby to bylo skutečný sdělení. Nikdo to tam samozřejmě nenašel, ale ona to okamžitě odhalila a řekla: Milošku, já jsem pochopila, že to je o mně.

Takže do svých příběhů dáváte něco ze sebe, ale zároveň to skrýváte. Ano. To je přístup k psaní, který měla už spousta autorů přede mnou. Nejsme takoví ti strašní „upřímnisti“, kteří se za každou cenu musí ze svých autentických zkušeností vypsat. Ne ne. My to naopak za každou cenu chceme schovat. Kdo jsem já, abych o sobě něco vykládal ostatním?

Plánujete pokračovat ve své goticko-architektonické trilogii?
Teď v blízké budoucnosti ne, protože si myslím, že toho už bylo dost, ale zároveň mě baví ti hrdinové, zejména Roman Rops a dívka Klára. Strašně bych chtěl, aby Klára Romana opravdu zachránila. Ale tohle zatím nemá konkrétní „setting“. Je to jen taková ideální představa do budoucna, až nebudu mít co psát. A to teď ještěmám.

Jak vidíte svoji literární budoucnost?
Já bych chtěl samozřejmě psát až do smrti! Jde o to, jestli mi to vydrží a jestli se nějak nerozmělním a nerozpustím. Mněbude čtyřicet, a když naslouchám svému „vnitřnímu hlasu“, tak se dovídám, že ještě na deset let mi to psaní vydrží. Kundera říká, že každý román má svoji lhůtu, kdy je vydávaný a čtený, pokud je teda dobrý, a to dvacet let. Ale to není pravda, přece. Jsou tady klasici, kteří se čtou pořád, například Milan Kundera.

Vážíte si literárních cen? Sníte třeba o Nobelovce?
Magnesia litera, kterou jsem dostal před pěti lety, byla fajn. O Nobelovce nesním. Já nejsem autor, který by se vyjadřoval k tak závažným světovým nebo lidsky hlubokým tématům, jako to dělají laureáti Nobelových cen. Já jsem jen takový entertainer s literární úchylkou a zbytnělou obrazností.

30.3.2007 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Bunkr Waltrovka.
31

OBRAZEM: Výstavba v Praze odhalila opuštěné bunkry

Igor Dodon, prezident Moldávie
6 4

Kreml, nebo Brusel? Moldavský prezident má jasno

VIDEO: Bezva finta? Řidiče načapali se „schovávací“ SPZ

Možná jste si taky někdy chtěli připadat jako James Bond, jehož otáčecí SPZ na autě se stala legendární vychytávkou. Podobné pocity nedávno zažíval jistý řidič z americké Floridy. I když… Vlastně se chtěl jen vyhnout placení mýtného.

Degiro slibuje neuvěřitelně nízké poplatky, klidně si ale naúčtuje 10 tisíc

Jestli někdo zvažuje nákup akcií na burze, mohla by ho zlákat nabídka brokerské firmy Degiro. Ta se totiž chlubí tím, že její „účtované poplatky jsou pro všechny investory neuvěřitelně nízké". Bohužel realita je odlišná. Poplatek ve výši zhruba 41 procent celkové hodnoty transakce rozhodně není neuvěřitelně nízký, ale spíše neuvěřitelně vysoký.

Stát pátrá po majitelích čtyř tisíc domů. Když se nepřihlásí, přijdou o ně

O vydání nemovitostí po sedlácích, emigrantech či obětech války žádají tisíce Čechů ročně. Uspějí jen stovky z nich.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies