Deník
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Vodňanský: Mičurinovi jsem nic neudělal!

Praha - Před sedmi lety vydala dvojice Vodňanský-Skoumal čtyřalbum České tajfuny. Nyní přichází s kompletem Život a dílo, taktéž čtyřdílným. Nejen o tom, kolik desítek alb ještě tito klasici českého humoru plánují vydat, vypráví textař, básník a zpěvák Jan Vodňanský.

5.3.2008
SDÍLEJ:

Jan VodňanskýFoto: Tomáš Pánek

Čím se vaše nové čtyřalbum liší od toho předchozího?

České tajfuny jsme sestavili s panem Šímou z Black Pointu výlučně z materiálu soukromých sběratelů, případně z mých vlastních zdrojů. To, co nyní vydal Supraphon v krabičce pod názvem Život a dílo, obsahuje oficiální supraphonské nahrávky, které vycházely na elpíčkách v 70. letech. Původní desky ovšem byly cenzurované, a i když se po revoluci dočkaly reedice na cédéčku, jednalo se pořád jen o remake toho, co vyšlo předtím. Na CD S úměvem idiota tudíž chyběly dříve zakázané písničky Jak mi dupou králíci a Maršálové - a tento stav panoval až doteď. Takže novým čtyřalbem si Supraphon vyřídil staré účty sám se sebou a s tehdejší cenzurou.

Kompilaci doplňuje řada černě a zeleně vyznačených bonusů. Jsou i tady nějaké rozdíly?

Černá barva označuje všechno, co nám kdysi vydal na elpíčku a na kazetě Panton, jehož značku mezitím koupilSupraphon, takže je nyní možné sloučit pantonské nahrávky se supraphonskými. Zeleně označené věci pocházejí z mého archivu a nikdy předtím nevyšly. Především jde o naše vystoupení v Činoherním klubu z roku 1972, kde jsme účinkovali v plné parádě, s celou Skoumalovou kapelou. Tyto písničky nahrál Supraphon za účelem vydání na malé desce, která měla být přidružena k velkému dvojalbu, obsahujícímu záznamy her S úsměvem donkichota a Hurá na Bastilu. Já ale nevěřil, že k vydání singlu dojde, a tak jsem si pro jistotu všechno přetočil do svého archivu. Mezitím jsem byl odvlečen k prvnímu, pětihodinovému výslechu v Bartolomějské, kde jsem se dozvěděl, že jedním z důvodů, proč mě vyslýchají, je právě to naše dvojalbum. Na vyšších místech se totiž začalo projednávat, jak je možné, že něco takového mohlo v roce 1974 vyjít. Singl už tedy světlo světa nespatřil, až teď, po mnoha letech, během kterých jsem jeho obsah přechovával doma na kazetách a chránil před domovními prohlídkami.

Co všechno ještě zbývá vydat?

Zbývá velmi mnoho verbálních improvizací z různých kolejních klubů, i mimopražských, kam jsme se uchýlili, když už jsme prakticky nemohli hrát v Činoherním klubu ani v žádném jiném divadle. A pak jsou tu věci, které už asi nikdy nedáme dohromady, nicméně vznikly. Myslím tím poměrně bohatou kolekci písní, které jsme s Petrem Skoumalem skládali do různých divadelních inscenací, například pro hry Jak je důležité míti Filipa nebo Charleyova teta. Dokonce jsme složili písničky do muzikálu či spíše operety, k níž napsal scénář Oldřich Nový. Jmenovala se Tři a jedna a byla o milostném trojúhelníku, který se v průběhu děje promění na čtyřúhelník.

Za jakých okolností vznikala vaše první hra S úsměvem idiota?

V roce 1969 mi měla v Mladé frontě vyjít knížka s Úsměvem idiota a den před nástupem Husáka se konal jourfix Mladé fronty v paláci Savarin, kde jsem měl s Petrem Skoumalem něco z té sbírky zazpívat. My jsme v tom bouřlivém jaru 69 spontánně složili písničky Jak mi dupou králíci a Maršálové, takže bylo logické, že v Savarinu zaznějí. Kromě nás tam zpíval Karel Kryl a my si říkali, že budeme v jeho stínu, ale měli jsme ohromný úspěch. Jiří Šlitr, který byl také mezi hosty, prý Jiřímu Suchému hned druhý den zpíval v šatně: „Ptáš se, jak mi dupou králíci…“

To byl tedy ten zásadní impuls?

Ano. Skoumala ten ohlas natolik povzbudil, že dostal odvahu pustit se se mnou do celovečerního programu a jako místo navrhl Činoherák, kde tehdy pracoval jako hudební dramaturg. On tam totiž hrával naše písničky při zkouškách, aby se herci uvolnili, a Jan Kačer ho také přesvědčoval, ať z nich sestavíme vlastní pořad. Přes to všechno jsme si ale říkali, že sami celé představení neutáhneme, takže jsme uvažovali, že bychom se spojili s Oldřichem Novým, který zrovna hrál v Landovského Hodinovém hoteliérovi. My jsme Nového už v roce 1964 zavlekli do jednoho rozhlasového pořadu, a on si mě pak našel a chtěl ode mě texty do své incenace slavné americké zpěvohry Harvey a já. V Hoteliérovi zase zpíval naši písničku v rytmu tanga a lidé měli pocit, že jde o skutečné tango ze 30. let, tím spíš, že ho zpíval Oldřich Nový. Takže jsme se s ním znali a mysleli jsme, že bychom ho do té naší hry implantovali, že by tam měl svůj blok. To nevyšlo, tak jsme ještě zkoušeli Karla Kryla, ale ten toho měl tehdy tolik, že také odmítl. Až těsně před premiérou Skoumala napadlo angažovat Miloslava Štibicha, který udělal do Činoherního klubu konkurs jako herec, ale nikdy na něj nedošlo, vždycky dělal jenom inspicienta. Vymysleli jsme, že se bude válet na posteli, která na jevišti zbyla z Hodinového hoteliéra (vlastní kulisy jsme neměli), občas se probudí a řekne nějaký můj text. A pak si zase lehne.

Zvykli si lidé na váš humor hned, nebo jste měli i špatné kritiky?

Špatné kritiky přicházely spíš z udavačských zdrojů, jinak jsme se svezli na vlně toho dobového nadšení a vzpoury, které provázely Pražské jaro. Ale samozřejmě že se našli lidé, kteří nesouhlasili. Třeba hned asi na třetí repríze vstala jedna paní v druhé řadě, zrovna když jsme zpívali úvodní píseň Mičurinova ulice, která je naprosto nevinná, ani o Mičurinovi se tam nic špatného nezpívá, a oznámila tomu vyprodanému Činoheráku: „Mičurin jim nic neudělal!“ Načež naštvaně odešla.

Autor: Michal Bystrov

5.3.2008 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Otec a syn Bushovi
1 16

Rodina Bushů se připojila ke kritikům Trumpa. Jeho poradní tým se rozpadl

Lázně Bohdaneč. Fontána na Masarykově náměstí.
8

Lázně hlásí plno. Po letech škrtů se pustily i do oprav

RECENZE: Retro pro tátu. Strniště pro Jana Svěráka

Laskavé retro z těžké doby. Natočené podle klíče Obecné školy. To je v kostce nový film Jana Svěráka Po strništi bos, který režisér natočil spíš kvůli otci nežli kvůli sobě.

Pohledem Stanislava Šulce: Slyšet HDP růst

Výkon ekonomiky je stále obdivuhodnější. Tedy alespoň to tak vypadá u stolů makroekonomů, kteří sledují výlučně růst hrubého domácího produktu. Růst HDP o 4,5 procenta by nám mohli ostatní snad i závidět. Proti tomu však stojí rostoucí počet nespokojených lidí, kterým je růst HDP lhostejný, protože jej jednoduše neprožívají. Kvalita jejich životů stagnuje stejně jako platy, mírný růst vyváží stále sílící zdražování, které se zdaleka neomezuje jen na máslo.

Podvodníci zaplavují sociální sítě. Chtějí získat peníze skrze falešné profily

Neposílejte nikomu svoje číslo, policie varuje před podvodníky, kteří vytvářejí falešné profily na Facebooku a chtějí získat peníze. Méně pozorné uživatele dokáží připravit o tisíce korun. Snaží se získat ověřovací SMS pro internetové mobilní platby.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení