Deník
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Woody Allen: brooklynský vtipálek s velkou klikou

Praha - Kniha amerického novináře Erica Laxe přináší jedinečný pohled na osobitého tvůrce.

16.11.2008
SDÍLEJ:

Excentrik. Woody Allen, ostýchavý filmař. Foto: REUTERS

Originální filmař a lenivý intelektuál, který se dokázal prosadit i v Hollywoodu, ale který Los Angeles z duše nesnáší – to je Woody Allen. Režisér (původním jménem Allan Stewart Königsberg), který pracuje od šestnácti let, má na kontě přes čtyřicet filmů a důsledně si k nim píše scénáře. První prosincový den oslaví třiasedmdesáté narozeniny.

Americký novinář Eric Lax sleduje jeho tvorbu a vývoj uměleckých názorů i zájmů víc než třicet pět let. Vydal s ním v médiích řadu interview, napsal jeho životopis, který vyšel v Americe před osmi lety. Od dubna 2005 do začátku loňského roku s ním strávil nekonečné hodiny nad knihou, do níž vtělil a upravil jejich mnohaleté diskuze. Tak vznikla knížka Woody Allen/ Hovory o filmu (vydal Portál 2008, překlad Hana Loupová). Pro autora určitě nebylo snadné projít své rozhovory s Allenem a vybrat z nich tresť, jež přiblíží osobitost režisérovy povahy, jeho názory na film i vlastní kariéru. Výsledek ale stojí za to.

Útěky do kina

Laxova kniha je prací poučeného autora, nabitá informacemi o zpovídaném režisérovi, scenáristovi a herci, a co je na ní nejcennější – Allenova upřímná zpověď vycházející z dlouholetého přátelství s autorem. Má velký záběr – týká se jeho filmařských postupů, herců, režisérských kolegů („Hitchcocka bych neoznačil za vynikajícího režiséra herců“) i vlastní osobnosti, kterou vidí – jak jinak – skromně a z ironického odstupu. Lax člení jednotlivé kapitoly podle hlavních aspektů Allenova přístupu k tvorbě – od nápadu až po hudební složku a střih, závěrečnou část věnuje režisérovu zhodnocení vlastní kariéry. Každá kapitola začíná 70. léty a končí rokem 2006 nebo 2007. Což je příjemný autorský klíč – protože lze knihu číst libovolně od kterékoli kapitoly, aniž by nám chyběly ty předchozí.

Forma rozhovoru vtahuje do hry, jako bychom seděli společně s Laxem a Allenem někde v New Yorku v restauraci u „Elaine“ a rozjímali s nimi
nad tématy hovoru. Můžeme se tak s Woodym zamýšlet nad způsobem, jakým pracuje, zavzpomínat na rodinný vliv („matka byla pedant…, s otcem jsem si mohl povídat o baseballu a gangsterech a všech věcech, které mě zajímaly“) a na dětské radosti („jako dítě jsem utíkal do kina, abych unikl… někdy jsem viděl dvanáct či čtrnáct filmů za týden“). A také se bavit nad jeho přiznáním vlastní nešikovnosti – v mládí zval kupříkladu přátele k sobě na večeři, aby jim ve vhodné chvíli řekl o výměnu pásky do psacího stroje, což sám neuměl…

Styl líného člověka

Dozvíme se ale také, kterých svých filmů si nejvíc cení (Match Point, Manželé a manželky a Purpurová růže z Káhiry), jak ho ovlivnila herečka a partnerka Diane Keatonová („ona je tak zábavná, že se s ní celou dobu směju“) a co považuje za přehmaty (s povídkou o spermiích v komedii Všechno, co jste kdy chtěli vědět o sexu… si nechal poradit a přesunul ji z konce na začátek, a dodnes to pokládá za velkou chybu). Jeho pokora (daná zřejmě skrovnými rodinnými poměry) odzbrojuje: „Když si vzpomenu…, jak jsem sedával u stolu s ubrusem z voskovaného plátna, připadá mi neuvěřitelné, že dnes hraju v jednom filmu s Charlesem Boyerem nebo režíruju Van Johnsona… Někdy se na sebe podívám do zrcadla a řeknu: jsi Allan Königsberg z Brooklynu. Neměl bys jíst v suterénu?“ Tvrdí, že jeho nápady nemají hloubku jako u jiných režisérů a autorů (Spielberg, Coppola či Scorsese), své filmy pokládá za skromná dílka se skromným rozpočtem.

„Jsem prostě brooklynský a broadwayský vtipálek, co měl velké štěstí,“ soudí skromně. „Nikdy nic neplánuju. S nikým nezkouším. Nedělám žádné postsynchrony… Lidi si myslí, že to patří k mému stylu, ale ve skutečnosti je to styl líného člověka…“

Ironický odstup, s jakým vidí své filmy i sebe, je pro něj příznačný. „S přibývajícími léty vždycky přijde na přetřes slovo „odkaz“. Osobně se o něj vůbec nezajímám, protože jsem toho názoru, že jakmile je člověk mrtev, jeho metabolismu nepomůže, když po něm pojmenují ulici.“ Sám sebe přirovnává k Theloniu Monkovi. „Jsem asi to, co on byl v jazzu. Říkal – nehraj to, co chtějí diváci. Hraj to, co chceš hrát ty a diváci ať tě následují.“

Woody zůstává městským člověkem, Los Angeles nemá rád, ale zhlédl se v Paříži a léto tráví v Londýně. 20. prosince jej uvítá i Praha – Woody sem přijede zahrát se svým New Orleans Jazz Bandem.

Autor: Jana Podskalská

16.11.2008 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Ilustrační foto
8

Duel Deníku: Je lázeňská péče v Česku přebujelá?

Nožíř, výrobce hlavolamů i vyznavač šrot artu Vašek Skopek vyrobil svůj první nůž v sedmi letech. Dnes je autorem zajímavých výtvorů.
3 10

Svůj první nůž vyrobil v sedmi letech. Dnes je autorem zajímavých výtvorů

Malý pochod radikálů v Bostonu deklasovala masivní akce jejich odpůrců

Tisíce demonstrantů skandujících protinacistická hesla v Bostonu zcela zastínily malou skupinu pravicových radikálů. Ti týden od násilných střetů ve Virginii zorganizovali „manifestaci na podporu svobody slova“. Policie raději konzervativce přesunula pomocí vlastních vozů jinam.

Vláda a odbory projednají růst platů, ve hře je několik variant

Zástupce vlády a odboráře čeká v pondělí zásadní jednání o růstu platů ve veřejném sektoru. Českomoravská konfederace odborových svazů (ČMKOS) požaduje pro učitele zvýšení o 15 procent a pro ostatní pracovníky o deset procent, a to od listopadu. Premiér Bohuslav Sobotka (ČSSD) odborářský požadavek podporuje. 

Showman Robbie Williams zaměstnal manželku, tatínka i snoubence

/RECENZE, VIDEA, FOTOGALERIE/ Pro více než 50 tisíc fanoušků zpíval v nablýskané show zpěvák, bavič a tanečník. Pomyslnou tečku za letošními mega open airy udělal současný popový král Robbie Williams. Příjemným překvapením byla tentokrát i disco legenda Erasure, která rozhodně nebyla nutným zlem jako většina předkapel. Diváky příjemně "předvařila".

Z kauzy uplácení se někteří stíhaní lékaři mohou vyplatit

V kauze údajného uplácení lékařů ze strany distributorů léků policie obvinila zhruba 200 lidí. Někteří z doktorů se mohou stíhání vyhnout, pokud zaplatí jedenapůlnásobek přijatých úplatků na odškodnění obětí trestných činů. Naopak část distributorů policie stíhá jako organizovanou zločineckou skupinu. Hrozí jim přísnější tresty, a to dva až deset let vězení.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení