VYBERTE SI REGION

Woody Allen: brooklynský vtipálek s velkou klikou

Praha - Kniha amerického novináře Erica Laxe přináší jedinečný pohled na osobitého tvůrce.

16.11.2008
SDÍLEJ:

Excentrik. Woody Allen, ostýchavý filmař. Foto: REUTERS

Originální filmař a lenivý intelektuál, který se dokázal prosadit i v Hollywoodu, ale který Los Angeles z duše nesnáší – to je Woody Allen. Režisér (původním jménem Allan Stewart Königsberg), který pracuje od šestnácti let, má na kontě přes čtyřicet filmů a důsledně si k nim píše scénáře. První prosincový den oslaví třiasedmdesáté narozeniny.

Americký novinář Eric Lax sleduje jeho tvorbu a vývoj uměleckých názorů i zájmů víc než třicet pět let. Vydal s ním v médiích řadu interview, napsal jeho životopis, který vyšel v Americe před osmi lety. Od dubna 2005 do začátku loňského roku s ním strávil nekonečné hodiny nad knihou, do níž vtělil a upravil jejich mnohaleté diskuze. Tak vznikla knížka Woody Allen/ Hovory o filmu (vydal Portál 2008, překlad Hana Loupová). Pro autora určitě nebylo snadné projít své rozhovory s Allenem a vybrat z nich tresť, jež přiblíží osobitost režisérovy povahy, jeho názory na film i vlastní kariéru. Výsledek ale stojí za to.

Útěky do kina

Laxova kniha je prací poučeného autora, nabitá informacemi o zpovídaném režisérovi, scenáristovi a herci, a co je na ní nejcennější – Allenova upřímná zpověď vycházející z dlouholetého přátelství s autorem. Má velký záběr – týká se jeho filmařských postupů, herců, režisérských kolegů („Hitchcocka bych neoznačil za vynikajícího režiséra herců“) i vlastní osobnosti, kterou vidí – jak jinak – skromně a z ironického odstupu. Lax člení jednotlivé kapitoly podle hlavních aspektů Allenova přístupu k tvorbě – od nápadu až po hudební složku a střih, závěrečnou část věnuje režisérovu zhodnocení vlastní kariéry. Každá kapitola začíná 70. léty a končí rokem 2006 nebo 2007. Což je příjemný autorský klíč – protože lze knihu číst libovolně od kterékoli kapitoly, aniž by nám chyběly ty předchozí.

Forma rozhovoru vtahuje do hry, jako bychom seděli společně s Laxem a Allenem někde v New Yorku v restauraci u „Elaine“ a rozjímali s nimi
nad tématy hovoru. Můžeme se tak s Woodym zamýšlet nad způsobem, jakým pracuje, zavzpomínat na rodinný vliv („matka byla pedant…, s otcem jsem si mohl povídat o baseballu a gangsterech a všech věcech, které mě zajímaly“) a na dětské radosti („jako dítě jsem utíkal do kina, abych unikl… někdy jsem viděl dvanáct či čtrnáct filmů za týden“). A také se bavit nad jeho přiznáním vlastní nešikovnosti – v mládí zval kupříkladu přátele k sobě na večeři, aby jim ve vhodné chvíli řekl o výměnu pásky do psacího stroje, což sám neuměl…

Styl líného člověka

Dozvíme se ale také, kterých svých filmů si nejvíc cení (Match Point, Manželé a manželky a Purpurová růže z Káhiry), jak ho ovlivnila herečka a partnerka Diane Keatonová („ona je tak zábavná, že se s ní celou dobu směju“) a co považuje za přehmaty (s povídkou o spermiích v komedii Všechno, co jste kdy chtěli vědět o sexu… si nechal poradit a přesunul ji z konce na začátek, a dodnes to pokládá za velkou chybu). Jeho pokora (daná zřejmě skrovnými rodinnými poměry) odzbrojuje: „Když si vzpomenu…, jak jsem sedával u stolu s ubrusem z voskovaného plátna, připadá mi neuvěřitelné, že dnes hraju v jednom filmu s Charlesem Boyerem nebo režíruju Van Johnsona… Někdy se na sebe podívám do zrcadla a řeknu: jsi Allan Königsberg z Brooklynu. Neměl bys jíst v suterénu?“ Tvrdí, že jeho nápady nemají hloubku jako u jiných režisérů a autorů (Spielberg, Coppola či Scorsese), své filmy pokládá za skromná dílka se skromným rozpočtem.

„Jsem prostě brooklynský a broadwayský vtipálek, co měl velké štěstí,“ soudí skromně. „Nikdy nic neplánuju. S nikým nezkouším. Nedělám žádné postsynchrony… Lidi si myslí, že to patří k mému stylu, ale ve skutečnosti je to styl líného člověka…“

Ironický odstup, s jakým vidí své filmy i sebe, je pro něj příznačný. „S přibývajícími léty vždycky přijde na přetřes slovo „odkaz“. Osobně se o něj vůbec nezajímám, protože jsem toho názoru, že jakmile je člověk mrtev, jeho metabolismu nepomůže, když po něm pojmenují ulici.“ Sám sebe přirovnává k Theloniu Monkovi. „Jsem asi to, co on byl v jazzu. Říkal – nehraj to, co chtějí diváci. Hraj to, co chceš hrát ty a diváci ať tě následují.“

Woody zůstává městským člověkem, Los Angeles nemá rád, ale zhlédl se v Paříži a léto tráví v Londýně. 20. prosince jej uvítá i Praha – Woody sem přijede zahrát se svým New Orleans Jazz Bandem.

Autor: Jana Podskalská

16.11.2008 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Vojenský historický ústav má nově opravenou stíhačku MiG-15

Praha - Vojenský historický ústav (VHÚ) bude moct vystavit nově opravený stíhací bombardér MiG-15. V uplynulých pěti měsících ho zrekonstruovali pracovníci Vojenského technického ústavu (VTÚ). Představitelé VTÚ, VHÚ a ministerstva obrany ve čtvrtek opravený stroj na vojenské základně ve Kbelích představili novinářům.

Rakušan: Hnutí STAN je připraveno soudit se o mandát Drábové

Praha - Hnutí STAN je podle středočeského lídra Víta Rakušana připraveno soudit se o mandát krajské zastupitelky Dany Drábové, pokud by ho někdo napadl. Drábová je totiž předsedkyní Státního úřadu pro jadernou bezpečnost (SÚJB), ačkoli podle ministerstva vnitra mohou být zastupiteli jen řadoví státní zaměstnanci. STAN tvrdí, že souběh funkcí je podle zákona možný. I kdyby hnutí u soudu neuspělo, výsledkem bude alespoň precedentní rozhodnutí, které vyjasní současný stav, řekl dnes Rakušan novinářům.

Hasiči přejeli hocha, chvátali k požáru. Policie: Nešťastná náhoda

Krucemburk – Havlíčkobrodští kriminalisté uzavřeli vyšetřování nehody z letošního června, při níž hasiči na závodech dračích lodí v Krucemburku na Havlíčkobrodsku přejeli desetiletého chlapce.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies