VYBRAT REGION
Zavřít mapu

S Pavlem Zedníčkem naboso nad hrncem smíchu

Nové Město nad Metují - Jsou mistři, kteří z jeviště a obrazovky bravurně rozesmávají nadšené publikum, nicméně osobní kontakt s nimi bývá dost šokující. Pavel Zedníček má naštěstí jen jednu tvář. Tu, kterou dobře znáte.

29.9.2008
SDÍLEJ:

Pavel Zedníček, prezident festivalu komedie Hrnec smíchu.Foto: Zuzana Kubečková

K náročné a zodpovědné funkci kancléře Polívkova Valašského království Pavlu Zedníčkovi před časem přibyl další závažný post. Už osmý rok je také prezidentem festivalu filmového a televizního humoru Novoměstský hrnec smíchu. Občas trvá na tom, aby byl zřetelně oslovován „pane prezidente“, nicméně jenom proto, aby svůj typický knír roztáhl do úsměvu a spokojeně pronesl: „Zní to přece dobře, ne?“

Siesta

Novoměstský hrnec smíchu má od soboty za sebou jubilejní, třicátý ročník. Prosbu o rozhovor při této příležitosti vzal naprosto samozřejmě, ale jednu malou podmínku přece jen měl…

„Celé odpoledne hraju tenis a za chvíli je semifinále, tak si půjdeme dáchnout,“ oznámil mi v zákulisí novoměstských kurtů. Dosedli jsme na slunečnou lavičku a Pavel Zedníček si začal sundávat sportovní boty. „Zujte se taky, ať nevypadám nevychovanej. Takhle to bude vypadat jako siesta.“

Třicítka

„Jsem na tenhle festival strašně pyšný,“ spustil bez vybízení. „Přesto, že jsem nebyl u jeho začátků, přijde mi obdivuhodné, že si udržel tak dlouhou tradici. Myslím, že starší je snad jenom Karlovarský filmový festival, tím mě, popravdě, Bartoška trochu žere… Není tady sice tolik červených koberců jako ve Varech, ale možná o to raději sem lidi jezdí. Jezdí jich čím dál víc, rok od roku. A hlavně – je tady sranda. Režiséři a kolegové herci se sem těší, protože si tady dají s divákem v pohodě skleničku, kafe, paní přijde po představení poděkovat a přinese koláče, všichni chodí ve svetrech a mikinách a užívají si boží klid. Já mám v kalendáři na celý týden červenou čáru, a přes to vlak nejede.“

Jako divák

Pavel Zedníček si jako prezident své povinnosti a pravomoci průběžně upravuje tak, jakmuto vyhovuje. „Ze všeho nejraději chodím na setkání s diváky a tvůrci po soutěžních projekcích. A občas zajdu kouknout do obecenstva. Když se lidi smějou, je to bezvadný. To je pro mě už spoustu let podstatnější, než kdejaká fundovaná kritika.“

Právě proto Pavel Zedníček považuje zdejší pověstný smíchoměr za geniální vynález. „Tak si představuju úspěch komedie. Když lidi polovinu promítacího času prokazatelně řvou smíchy, je dobrá. Kdyby se kritik na hlavu stavěl.“ On sám v Novém Městě na samotné filmy nechodí. „Samozřejmě, všechny už znám, sleduju všechno, co se u nás natočí. Z těch letošních jsem hodně sázel na Chyťte doktora nebo Takovou normální rodinku. Rád se u komedií prostě a jednoduše směju a bavím, nemám rád takové ty narážky za třetí roh a druhé plány, abych se pak ve finále lehce pousmál na pravém místě a ukázal, že jsem porozuměl záměru. To mě nebaví jako diváka, ani jako herce.“

Na otázku po jeho oblíbených titulech jen rozpřáhne ruce: „Já jsem stará škola, víte? Mám rád Wericha. A miluju humor starších filmů s Josefem Kemrem, Jiřím Sovákem, Rudou Hrušínským, Milošem Kopeckým.“

Historie

Třicetiletá historie novoměstského festivalu nabídla publiku spoustu dnes už klasických titulů, přivedla vděčným divákům řadu slavných českých režisérů a herců. „Vždyť nultý ročník v osmasedmdesátém vyhrála Lipského Adéla ještě nevečeřela! Byla tady slavná éra například Zdeňka Podskalského, který vypadal možná jako zachmuřený aristokrat, ale točil báječné komedie. Hrncem smíchu prošla i Věra Chytilová, Jiří Menzel, Dušan Klein s Básníky, Svěrákové… Když jsem se při zahájení podíval v Kině 70 na výstavu fotek ze všech ročníků festivalu, zatrnulo mi, kolik toho za ty roky festival přinesl a kolik herců a režisérů už tady není…“

Naštvaný Troška

Jakkoliv vzpomínky Pavla Zedníčka vypadají na selanku, při otázce na případné zákulisní boje se srdečně rozesměje. „Tak to si pište, že tady jde někdy o život. Kolikrát se mi nechce věřit, jak strašně soutěživí ti naši umělci jsou. Je za námi první, druhý den a už za mnou chodí a dělají takové to – hele, pojď trochu stranou, jak to se mnou vypadá? A s támhle tím? No to si děláš srandu, že je přede mnou! A pak ho vidím celý večer u baru, jak se draze utěšuje… Ovšem nejvíc to tady před lety odstonal Troška, když nevyhrál všechny ceny jeden z jeho Kameňáků. Lidi na to tenkrát chodili houfně do kina a Zdenda byl ve slastném očekávání, že všechny ceny budou samozřejmě jeho. Nebyly a já od něj pak celý večer poslouchal věty, které pokaždé začínaly slovy – ty vole, můžeš mi vysvětlit, proč…? Nakonec jsme tady ten žal rozpustili v nějakém nápoji, ale nebylo to jednoduché. Českej člověk je holt soutěživej.“

Tajemství

Třicetiletá úspěšná historie festivalu Novoměstský hrnec smíchu podle Pavla Zedníčka ukázala, že má dobře nakročeno nejméně na dalších třicet ročníků. „Česká komedie prostě žije, jakkoliv pořád někde slyším, že nejsou peníze na nové filmy. Přesto se jich natočí kolem dvaceti za rok a většinou jsou to komedie, takže vařit je z čeho,“ libuje si a obrací hlavu k tenisovým kurtům, odkud se z amplionu s lehkou servilní nadsázkou ozývá: „Snaživě prosíme pana prezidenta do hry!“

„Chceme do příštího roku ten náš festiválek trochu osvěžit, rozšířit, překvapit lidi něčím novým,“ pokračuje nevzrušeně. „Těmihle debatami jsme tady strávili spoustu času… Jak to myslíte – konkrétně? Konkrétně nic! Já vám to tady řeknu a vy to pak někomu taky řeknete! Copak ženská dovede udržet tajemství, kurňa? A obouváme, prezident musí na kurt.“

Pavel Zedníček je Štír – narodil se 1. listopadu 1949 v moravských Hošticích, dětství prožil ve Zlíně. Dodnes o sobě mluví jako o Moravákovi žijícím v Praze. Vystudoval Janáčkovu akademii múzických umění v Brně, nicméně předtím se na tatínkovo přání využil kožařem. Jeho herecké začátky jsou nerozlučně spojeny s Jiřím Bartoškou a Karlem Heřmánkem, z nichž pouze Heřmánek dnes není prezidentem žádného festivalu. Svůj filmový křest prožil ve filmu Holka na zabití v roce 1975 po boku Dagmar Veškrnové. Od té doby jich natočil ještě padesát. Známý obličej mu přinesly role v seriálech Sanitka a Nemocnice na kraji města. Děti si ho zapamatovaly díky roli v seriálu Arabela se vrací. Vystřídal několik divadelních scén, už několik let působí v pražském Divadle Kalich. V devadesátých letech hodně moderoval v televizi – především pořady Kufr a Ptákoviny. Pavel Zedníček je vyhledávaným dabingovým hercem. Jeho hlasem mluví například Frank Lambert v sitcomu Krok za krokem nebo Al Bunda ze sitkomu Ženatý se závazky. V seriálu Panoptiku města pražského nazpíval úvodní píseň. V současné době natáčí seriál krimipříběhů Expozitura, ke kterému napsali scénář Janek Kroupa a Josef Klíma z pořadu Na vlastní oči. Velký úspěch má také jeho představení Záhadná Irma s Janou Paulovou. V devětapadesáti letech stále hraje tenis, potápí se a cestuje po světě Už pět let žije s moderátorkou a scénáristkou Hanou Kousalovou, se kterou se seznámil v Novém Městě nad Metují.

Autor: Ivana Fričová

29.9.2008 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Derby Slavia - Sparta
52

Jako utržení ze řetězu. Slavia a Sparta byly na lovu v cizině

Vlakové nádraží v Brně-Židenicích.
18

Dopravní uzel? Židenické nádraží může převzít část vlaků z přetíženého hlavního

Česko zasáhly rozsáhlé kybernetické útoky, původci požadují výkupné

Aktuální vlna kybernetických útoků, jejichž původci požadují výkupné za odšifrování napadených zařízení, postihla i Česko. Aktuálně je země podle antivirové společnosti Eset devátým nejvíce zasaženým státem. Útoky, které odpoledne postihly Ukrajinu, se začaly šířit do dalších zemí. Antivirová firma Kaspersky Lab zatím celosvětově zaznamenala zhruba 2000 napadených uživatelů.

Pohledem Stanislava Šulce: Kouzelný bankomat

Bankomat slaví abrahámoviny. Podle různých anket jde o jeden z nejdůležitějších vynálezů minulého století a dodejme, že také jeden z nejkouzelnějších. Krom toho, že definitivně odtrhnul člověka od nutnosti mít peníze doma ve štrozoku, kouzelný je také proto, že se za těch pět desítek let takřka nezměnil.

Mizérie. Úroda ječmene je oproti loňsku poloviční, schnou i další obiloviny

Mizerná. Tak označil letošní sklizeň ozimého ječmene předseda Okresní agrární komory na Břeclavsku Antonín Osička. V okrese odhaduje kvůli velkému suchu propad v průměru o čtyřicet procent. „Máme posečených asi padesát hektarů a výnos se pohybuje mezi dvěma a třemi tunami na hektar. U jarních ječmenů to nebude lepší. A podobně špatné to bude i u pšenice. Obilí nedozrálo a uschlo," řekl Osička s tím, že loni byl v okrese průměrný výnos ozimého ječmene 5,1 tuny na hektar.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies