Deník
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Past na rovníku, umlčený cestopis Hanzelky a Zikmunda

Cesta Jiřího Hanzelky a Miroslava Zikmunda kolem světa měla dvě části – ta první, věnovaná Africe a Americe, je dokonale zpracovaná, ale cesta po Asii byla pro veřejnost zdokumentována jen zčásti.

6.12.2008
SDÍLEJ:

NEJSLAVNĚJŠÍ ČEŠTÍ CESTOVATELÉ. Miroslav Zikmund a Jiří Hanzelka v době svého putování po Asii.Foto: archiv M. Zikmunda a J. Hanzelky

Než stačili autoři své dílo vydat celé, bylo jim znemožněno publikovat. V rukopise tak zůstal i text, který nyní vychází v knize Past na rovníku – Tajemná Indonésie I. a který je posledním cestopisem, jejž legendární dvojice společně napsala.

Miroslav Zikmund se po letech k dávno napsanému a odloženému textu vrátil a ve spolupráci s cestovatelem Rudolfem Švaříčkem jej dopracoval a připravil k vydání. Péčí nakladatelství Livingstone a Freytag & Berndt se nyní toto dílo po letech konečně dostane ke svým čtenářům.

Slavnostní uvedení knihy spojené s autogramiádou se uskuteční v úterý 9. prosince od 16 hodin v pražském Paláci knih Luxor za účasti Miroslava Zikmunda i Rudolfa Švaříčka.

A jako malou „ochutnávku“ dnes otiskujeme první ze série ukázek – z kapitoly věnované ostrovu Nias…

Teluk Dalam je přístav k pohledání. Naznačuje to už jeho indonéské jméno: Hluboký záliv. Je dokonale chráněný. Zatímco venku na moři ječí a hřmí vlna za vlnou, tady je hladina rovná jako na Rožmberku. Rovná a strupatá, jak do ní pere déšť. Naskakují na ní miliardy puchýřů s takovou prudkostí, že se voda při hladině práší.

okosové palmy, jež člověku z mírných pásem pokaždé učarují svou ztepilostí, trčí nad břehem jako strašidla. Za clonou deště padesát metrů od Durianu divoce pohazují svými rozcuchanými kšticemi, hotové čarodějnice.

Domky rozeseté po břehu jsou jako po vymření. Ze slámy a z rezavého plechu na střechách se hrnou proudy vod. Prší, jak jen může pršet
v monzunové bouři na rovníku, konec života mimo prostor pod střechou. Sedí se, pokuřuje, srká čaj. Čas je ubíjen klábosením, tělo potem.

Vlečné čluny naložené pytli kopry se rychle plní vodou. Mrzutí dělníci zachraňují, co se dá. Vyhazují vodu vědry a plechovkami od benzínu. Sisyfové. Kdyby antičtí Řekové věděli, co jsou monzuny, nehonili by svého trpitele s balvanem do kopce. Byli by ho strčili do člunu s koprou a dali mu vědro. Měl by na vybranou. Utopit se ve člunu, potopit se i s ním nebo házet vodu, až by mu klouby praštěly. Jako dělníci v Teluk Dalamu…

Sestra Lambertina

Dešťová clona zřídla, na kopečku nad přístavem se z vodních závěsů nečekaně vynořil kostel. Došli jsme k němu a poklepali na žlutě natřenou stěnu. Byla z plechu. Plechová byla i věž a střecha. Uvnitř holý kamenný oltář, podlaha z cementové kaše, strop z hrubě tesaných trámů. Věčné světlo nevisí na stříbrných řetězech, plamínek nesvítí granátově zbarveným sklem. Je tu jenom hliněná nádobka na dřevěném podstavci, v ní olej a čadivý knot.
Strohá stavení kolem kostela patří misii. Obílené stěny na půl cihly. Školní lavice i lůžka v internátě a v nemocnici z holých prken stlučených hřebíky.

Hlavním zařízením školní a nemocniční kuchyně jsou čtyři kotle posazené na hraničkách dříví. V ubytovně je jediná moskytiéra.
„To je na ochranu dětí před malárií,“ vysvětluje sestra Lambertina, vrásčitá žena se žlutou pletí, představená misijní školy. Jedna moskytiéra na ochranu dětí? Copak se všechny vejdou pod jednu síť? „Pánové dobře nerozuměli. Pod moskytiérou spí dítě, které už malárii má. Je tam proto, aby z něj komáři neroznášeli nákazu na děti zdravé… ale dnes tu síť stejně shodíme. Včera jich dostalo zimnici dvanáct. Naštěstí je to jenom terciána. Třídenní zimnice. To víte, unaví, ale obden je od ní pokoj. Tropiku naštěstí už delší dobu nemáme. S tou je trápení nahoře ve vnitrozemí. Tropika je zabiják. Léčí se snadno – když je na léčení kdy. První náraz zničí srdce i mnoha dospělým a silným lidem. Horší to bývá u dětí.“

Na střeše zarachotil déšť, nebylo kam jít, a tak sestra Lambertina zavzpomínala na svých sedmadvacet let života v Holandsku a sedmadvacet
v Indonésii. Mezi vlast a Evropu jí misie rozdělila život přesně napůl. Nias ji vysušil jako pergamen, ale život z ní vyždímat nedokázal.

6.12.2008 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Karolína Plíšková na Roland Garros.
20

Soupeřky rozhodly: Plíšková bude jedničkou i při US Open

Martin Kratochvíl.
6

Týdenní zkrat: Pojistka na blbost

V Evropě se odehrálo pět krvavých útoků v rozmezí pouhých 48 hodin

Uplynulých 48 hodin bylo pro Evropu tragických. Odehrálo se celkem pět útoků, které si vyžádaly nespočet zraněných a také mrtvých. 

Zakladatel Microsoftu objevil v Pacifiku americký křižník potopený před 72 lety

Těžký křižník USS Indianapolis pohřbily vlny Tichého oceánu v samém závěru druhé světové války. Osud bezmála 1200 mužů na palubě zpečetilo torpédo vystřelené z japonské ponorky na konci června 1945. Jeho příběh dnes díky týmu Paula Allena, spoluzakladatele Microsoftu, znovu ožívá.

Malého Péťu režisér objevil při americkém fotbalu v Českém Krumlově

/ROZHOVOR/ Režisér filmu Václav Marhoul, který před několika dny natáčel v Českém Krumlově další záběry do filmu Nabarvené ptáče, říká, že už je v Českém Krumlově pomalu jako doma.

Dítě vběhlo pod auto, poté následovala rvačka dospělých

K těžké dopravní nehodě došlo v sobotu kolem 18. hodiny v části obce Filipov na Čáslavsku. Čtyřleté dítě tam vběhlo pod kola projíždějícího osobního auta. Vrtulník letecké záchranné služby ho s vážným zraněním přepravil do pražské nemocnice.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení