VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Czendlik: Pro mnohé jsou Vánoce jen svátky stromečků a dárků. Z toho jsem smutný

Děčín – Podle známého faráře Zbigniewa Czendlika byly Vánoce vždy svým způsobem konzumní, lidem dnes ale velmi často uniká jejich význam.

6.12.2014
SDÍLEJ:

Zbigniew CzendlikFoto: Deník/Jiří Sejkora

Letošním slavnostním zahájením adventu provázel známý lanškrounský kněz Zbigniew Czendlik. V rozhovoru pro Deník vypráví nejen o smyslu Vánoc, ale také o tom, jak se slaví vánoční svátky v Polsku, odkud pochází.

V posledních letech se podle mne Vánoce staly závody v nakupování dárků, kdy se lidé předhánějí v její ceně. A téměř zcela se vytratil původní smysl Vánoc. Vnímáte to také tak?
Já se snažím na jevech, které pozorujeme a někdy 
zvenčí připadají negativní, vždy vidět něco dobrého a pozitivního. Nejsem typem člověka, který by odsuzoval to, že jsou Vánoce konzumní. Já si myslím, že Vánoce byly vždy konzumní. Byl to velký svátek a lidé si vždycky šetřili, aby si alespoň na ty Vánoce dopřáli něco víc. Takže to bylo vždy o stresu, o delších přípravách. Ale přeci jen lidé nezapomínali na podstatu Vánoc. Že je v narození Ježíše, je to o narození spasitele. Takže Vánoce měly takový duchovní rozměr. Dnes se Vánoce sice slaví dál, ale mnoho lidí neví, proč se oslavují. Takže mi mnohdy připadá, že Vánoce jsou svátky stromečků, dárků a jídla. Z toho jsem trochu smutný. Ale je mou povinností to lidem sdělovat. A v tom vidím určitý prostor pro mne.

To bude problém asi především 
v regionech, kde je drtivá většina lidí nevěřících.
Přesně tak. Lidé berou tyto svátky, Vánoce i Velikonoce, jen jako dny, kdy nemusí do práce. Pro některé to je jediná hodnota těchto svátků. A pořádně se najíst. Jídlo a sex jsou slasti, které si může téměř každý dovolit, které mi nikdo nevezme.

Je rozdíl mezi Vánoci v České republice a v Polsku?
Pochopitelně, že jsou Vánoce jiné. Možná jsou v Polsku poněkud slavnostnější. Na Vánoce musí být na stole to nejlepší, nekrásnější, nejkvalitnější. Musí na něm být nejméně dvanáct jídel. Ke stromečku patří také betlém. Tady je třeba velký problém koupit nějaký betlém. Přitom koupíte spoustu sobů, čepic, Santa Clausů. Ale kdybyste chtěl klasický, český betlém, tak máte problém. Neodmyslitelně k tomu patří návštěva kostela. My máme první hod vánoční, ten patří Pánu Bohu a kostelu, druhý hod vánoční patří našim příbuzným a přátelům. Proto se lidé hodně navštěvují. I to je důležité poslání Vánoc. Já si myslím, že jsou to také svátky blízkosti. Bůh se stává někým hrozně blízkým a my lidé bychom 
v tomto poselství měli pokračovat a být si nablízku, být u jednoho stolu. Což se mnohdy v průběhu roku nestává, velmi často jedí ve svých pokojích. Když vzpomínám na své dětství, tak něco takového nepřicházelo v úvahu.

Ilustrační snímekJaké jsou takové typické vánoční zvyky v Polsku?
To je těžké říct, Polsko je velká země. Jiné to je na východě země a jiné u západních hranic. A jiné to je také v Krakově nebo ve Slezsku. To je stejné, jako když se mne někdo ptá, jestli máme nějaké národní jídlo. To se těžko říká, jsme příliš velcí, takže nemáme. U nás musel být vždy pod ubrusem peníz, tatínek pak vždycky přinesl peněženku, do které jej dal, aby se v ní po celý rok držely peníze. A spoustu dalších menších zvyků. A pak se zpívaly koledy. Tady mám pocit, že je lidé moc neumí, že se málo zpívá. V málokterých rodinách si po štědrovečerní večeři zazpívají koledu a pak následuje rozbalování dárků. A po večeři se chodilo na půlnoční, to bylo něco, čím Vánoce kulminovaly.

Mluvil jste o štědrovečerní večeři. Jaká byla u vás doma?
To je jasné, kapr. Ten jasně dominuje. Kdysi se držel půst, takže se jedla postní jídla. Dnes je půst jen doporučený, takže si někdo dá ke štědrovečerní večeři řízek. Ale je to výjimka, i když by se samozřejmě mohlo.

U nás nosí dárky dětem Ježíšek, jak je tomu v Polsku?
Také nacházíme dárky pod stromečkem. A stejně jako 
v Česku, tak i v Polsku říkáme, že je tam přinesl Ježíšek.
Součástí Štědrého dne je také půlnoční mše. Ty se ale v posledních letech mění pro část návštěvníků kostela spíše v divadelní představení. Do kostela na půlnoční totiž nechodí jen věřící.
Před nějakými patnácti lety se ještě stávalo, že přišel někdo, kdo tam dělal nepořádek. Vždycky to byl někdo ovlivněný alkoholem. Já to také těžko nesu, když cítím alkoholový opar v kostele. Ale na druhou stranu jsem rád, že se kostel zaplní i lidmi, kteří přijdou proto, že půlnoční mše jsou součástí nějakého zvyku nebo folkloru. Pro mne, jako kněze, je to příležitost, abych je oslovil. Těžko bych je někde hledal. Takže si říkám, Pánu Bohu zaplať za to, že některé tyto křesťanské zvyky dodržuje. Ať už je motivace lidí jakákoliv. Já se vždy snažím přizpůsobit liturgii lidem, kteří tam přicházejí jednou za rok a napovím jim, co a jak. Lidé zapomenou, co jste pro ně udělali, co jste jim řekli. Ale nezapomenou, jak se vedle vás cítili. Takže já se snažím v kostele vytvářet takovou atmosféru, a nejen o půlnoční, aby se lidé cítili 
v kostele dobře. Pokud se tam budou cítit dobře, tak je naděje, že se tam zase za rok vrátí. A nic jim nevyčítám. Říkám jim, že nejsem boží státní zástupce, abych někoho napomínal, káral nebo trestal. Jsem takový boží advokát, abych lidi ospravedlňoval, abych z nich sundaval pocity viny a možná i nějaké hříchy, s kterými do kostela přijdou. To je moje poslání. Já bych také nechtěl, aby mi někdo v takový svátek říkal, jaký jsem hajzlík.

Ilustrační. Vánoce. Adventní věnec. Svíčka.Počet věřících se odráží také 
v kostelech, které jsou mnohdy poloprázdné. Jak je to u vás?
Já říkám, že mám v Lanškrouně vyprodáno. Nemůžu si stěžovat na to, že bych měl prázdný kostel. Já jsem si ale nikdy nedával za cíl, abych zaplňoval kostely. Dokonce si říkám, že pro ty, kteří si dávají za cíl zaplnit kostel, tak bude jednodušší přestavět velký kostel na menší. Protože zaplnit kostel je hrozně těžká práce. Ale já nejsem od toho, abych lidi k něčemu přesvědčoval. Nikdy lidem nevnucuji svůj model zbožnosti. Ale jsem rád, když lidé za mnou přijdou a řeknou: Musím říct, že mne ten tvůj Pán Bůh a ta tvoje víra začali zajímat. Mohl bys mi o něm něco říct? Já bych možná pak zvážil, jestli bych do té tvé partičky nechtěl. Tak takovému člověku to spíš rozmlouvám, než abych jej přesvědčoval. A když mu to nerozmluvím, tak řeknu, tak pojď. A velmi často to končí křtem dospělého. Víra je něco velmi intimního. Co je intimní, to bývá také plodné. Někdy říkám, že když je víra příliš okázalá, tak je impotentní.

Jak se vlastně z kněze z poměrně malého města stane mediálně známá osobnost?
No, uděláte pár průšvihů a jste známý. Ale vážně. Já jsem už 22 let v České republice. 
A když přijdete do nějaké země jako cizinec, tak abyste se srovnal s obyčejným člověkem, tak musíte dělat dvakrát, třikrát tolik jako normální občan té země. To je stejné jako ženy, také se těžko prosazují v mužském světě. Musí být mnohem lepší, vzdělanější, aby měly šanci se prosadit. A stejné to bylo u mne. Já nemohu přijít do Česka a měnit ho podle svých představ. Ale já se musím přizpůsobit tomu prostředí. Musel jsem se seznámit s dějinami, se zemí. Rád se pořád vzdělávám, takže mne to bavilo. Možná i proto jsem dobře zapadl, protože okolí vidělo, že jsem přijel sloužit. Postupně jsem pronikal do českého prostředí, které se začalo trochu zajímat o mne. Pomohlo mi to, že znám spoustu českých osobností, třeba Lucii Bílou. Nebyl to můj cíl, být mediálně známý. Ale tak nějak to vyplynulo. Já jsem vždycky měl vztah k novinařině a focení. To byly věci, které jsem si jako kluk, ještě než jsem šel do semináře, představoval, že bych mohl dělat. I dnes tu a tam něco napíšu, do Orlického deníku přispívám svými glosami. Já jsem člověk dialogu a rád mluvím s různými lidmi, 
s lidmi, kteří mají jiný pohled na svět. Taková setkání jsou obohacující. Kdežto, když potkáváte lidi se stejnými názory, tak vás to nikam neposune.

Autor: Alexandr Vanžura

6.12.2014 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ilustrační foto
1 7

Češi mají ve vesmíru svou první nanodružici. Vědcům zatím dělá radost

Stařenka v domově důchodců - ilustrační foto
12 7

Rozdíl mezi výplatou a důchodem je v Česku skoro nejvyšší v EU

Rakouský prezident přijel do Prahy vlakem, Sobotka ho vítal na nádraží

Na první návštěvu České republiky ve funkci rakouského prezidenta přijel do Prahy vlakem Alexander Van der Bellen. Na pražském Hlavním nádraží ho uvítal hradní ceremoniář Miroslav Sklenář a jednotka Hradní stráže. V historickém salonku nádražní budovy se pak s Van der Bellenem setkal premiér Bohuslav Sobotka (ČSSD). V úterý se sejde i s prezidentem Milošem Zemanem, ten se ale plánovaného podnikatelského fóra nezúčastní kvůli návštěvě Vysočiny.

Vedení ODS schválilo program i kandidátky, chce hájit svobodu a demokracii

Vrcholné orgány ODS dnes definitivně schválily program i kandidátky pro podzimní volby do Sněmovny. Na tiskové konferenci po jednání výkonné rady a republikového sněmu ODS to řekl předseda strany Petr Fiala. Podle něj jde ODS do voleb s cílem hájit svobodu a demokracii. Fiala se domnívá, že tyto hodnoty jsou v ohrožení.

AKTUALIZOVÁNO

Do kabinky v Tescu dal fotopast kvůli sexu, policie evakuovala stovky lidí

Fotopast do zkušební kabinky v obchodním centru v Malenovicích umístil 28letý muž, který tam chtěl mít se ženou sex. Manželka ale nepřišla, a on na fotopast zapomněl. Kvůli němu evakuovali policisté o víkendu ve Zlíně stovky lidí. Mladík zaplatí výjezdy policistů a hasičů a obchodníkům ušlý zisk. Pokus o hrátky ho přijde odhadem na stovky tisíc korun.

Lidé na Vyšehradském hřbitově uctili památku Milady Horákové

Lidé v pondělí na Vyšehradském hřbitově v Praze uctili památku Milady Horákové. Na shromáždění u symbolického hrobu popravené političky přišli i zástupci parlamentních stran a bývalí političtí vězni. Pieta se konala u příležitosti Dne památky obětí komunistického režimu, který připadá na 27. červen, výroční den smrti Horákové. 

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies