„Lidé se nesmí bát komunikovat v němčině. Pokud jim to jde, je to velké plus," ví ze zkušenosti poradkyně Leona Bláhová z programu EURES ústeckého úřadu práce.

V hotelu Clarion se úderem desáté dopolední začal tvořit hlouček lidí bez práce, kteří doufali, že na burze najdou to, po čem toužili. Nebo si alespoň zkusí, jaké to je pracovat v jiné zemi a používat i ve své profesi německý jazyk.

Stánky si obhlížel i mladý muž v saku a kravatě. Věděl, co chce. Postupně usedal k jednotlivým stolům a plynnou němčinou se bavil s potencionálními zaměstnavateli.

„Kamarád si takhle loni našel práci. Změnilo mu to život a já čekám to samé. Umím velmi dobře německy a chtěl bych pracovat výhradně tam. Mám vystudovanou střední podnikatelskou školu a rád bych jednou pracoval v hotelu," přeje si osmadvacetiletý Daniel Král z Mostu, který je momentálně tři měsíce bez práce.

Práce v zahraničí

„Jsem rád, že díky těmto projektům máme možnost najít si práci v zahraničí. Když jsem v roce 2005 maturoval, nic takového tu ještě nebylo," dodává a vypráví o svém prvním sezení na veletrhu práce. „Domluvili jsme se s jedním hotelem poblíž Pirny na pozici číšníka. Kdyby to vyšlo, byla by to fantazie. Hledání práce je totiž těžší než práce samotná. Navíc ten plat číšníka je mnohem vyšší než u nás," dobře ví Daniel Král.

Mezi lidmi, kteří se postupně trousili do sálu, byl i starší muž v montérkách. Ten měl po zhlédnutí nabídek odlišné pocity.

„Téhle republiky mám plné zuby. Není tu práce. A když už je, tak jedině v Praze. Někdo mi řekl, že se tu koná jakási burza práce a teď koukám, že je to jen v oboru hotelnictví a služeb. Jsem elektrikář, takže se otočím a půjdu zpátky," smutně konstatuje Josef Domorád, sedmdesátiletý důchodce. Na burzu přišel ze zoufalství, že zde najde další způsob obživy.

Loni si našlo cestu na první burzu práce v oborech hotelnictví 250 lidí. Devatenáct z nich už v zahraničí pracuje.