VYBERTE SI REGION

Hasiči u povodní: Měli jsme toho plný kecky

Chomutovsko, Ústecký kraj /ROZHOVOR S HASIČI/ - Kromě hmotných sbírek se lidé z Chomutovska nebojí nabídnout i fyzickou pomoc. Jako první však do Ústí vyjížděli pomáhat hasiči z celého okresu.

13.6.2013
SDÍLEJ:

CHOMUTOVŠTÍ HASIČI Jan Malcovský, Jan Červeňak, Petr Král,Václav Lípa a Martin Jor (zleva doprava) po návratu domů ve své stanici.Foto: Deník/ M. Zyklová

Hned, jakmile přestala voda v Ústeckém kraji stoupat, vyjeli z Chomutovska hasiči a další dobrovolníci, aby pomohli postiženým lidem v kraji. Svou pomoc nabídli také fanoušci Pirátů Chomutov.

Ti na vlastní pěst udělali sbírku potřebných věcí, naložili jimi malou dodávku a vyrazili na cestu. Náklad složený z balených vod, sava a jiných dezinfekčních prostředků, rukavic, koleček, gumáků a mnoho dalšího, chtěli vyložit v Křešicích. Po příjezdu ale zjistili, že tam mají všeho dostatek. Vydali se tedy na cestu podél Labe směrem do Litoměřic. Cestou postupně vykládali svůj náklad a dělali radost lidem, kteří ani nepomysleli, že právě jim by se pomoci dostalo.

Další dobrovolníci z celého Chomutovska již nabídli svou pomoc prostřednictvím různých organizací a nyní jen čekají na telefon, jako například Ivana Vlčková z Kadaně, která je připravena pomoc s úklidem a vším, co bude potřeba.

Jako první, ale byli na zatopených místech zapotřebí především hasiči. Přímo do Ústí nad Labem proto vyrazil hned v neděli ráno také odřad dvaatřiceti hasičů z celého Chomutovska. V jedné skupině se sešlo šest profesionálních hasičů z Chomutova, včetně ředitele územního odboru Petra Klímy, několik hasičů Severočeských dolů a dobrovolní hasiči z Jirkova, Kadaně, Klášterce nad Ohří, Černovic, Kovářské a Mašťova. Právě oni se zasloužili o to, aby ze střekovského nábřeží zmizela voda, která někde sahala až do výše dvou metrů.

V Ústí tito muži pracovali s krátkými přestávkami čtrnáct hodin. Profesionální hasiči z Chomutova přitom už za sebou měli čtyřiadvacetihodinovou směnu. „Chtěl bych pochválit především práci dobrovolných hasičů, kteří jeli s námi a pracovali tam ve svém volném čase. Museli si svoji pomoc naplánovat mezi svým řádným zaměstnáním," ocenil své kolegy z řad dobrovolníků ředitel chomutovských hasičů Petr Klíma.

Měli jsme toho plný kecky, na zpáteční cestě jsme jen mlčeli

Šestice chomutovských profesionálních hasičů pomáhala hned v neděli odčerpávat vodu a odklízet první škody v ústeckém Střekově. Vyjma šéfa chomutovských hasičů Petra Klímy a Václava Lípy, kteří již zasahovali při povodních 2002, se všichni ostatní, tedy Jan Malcovský, Martin Jor, Jan Červeňak a Petr Král, setkali s následky takovéto povodně na vlastní kůži poprvé. O jejich dojmech, pocitech a o tom, co vše dělali si s nimi popovídal Chomutovský deník.

Jaké byly vaše první pocity po příjezdu do zatopeného Ústí? Co vám prolétlo hlavou?
J.Malcovský: Když jsme procházeli budovou a voda sahala do tří čtvrtin patra, tak jsem si říkal, že ti lidé budou mít ještě dost práce…
J.Červeňak: Pro mě, jako pro člověka, který tohle viděl poprvé, to bylo zajímavé. Chtěl jsem vidět, jak to tam vypadá a to ne jen z televize. Samozřejmě jsem hned chtěl pomáhat.
P.Král: Vzhledem k tomu, že jsme tam odjížděli až v neděli, viděli jsme obrázky ze zpráv a bavili se o tom s kolegy, kteří již při povodních zasahovali, tak už jsme věděli, do čeho jdeme. Prostě jsme museli čerpat, čerpat a zase čerpat.

Soucítili jste nějak s těmi lidmi? Snažili jste se je nějak psychicky podpořit?
V.Lípa: Jsme už spíš takoví chladní. Jsou horší věci, které musíme dělat, třeba některé dopravní nehody. Soucítíme ale s těmi lidmi. Bylo na nich vidět to zoufalství. Bereme to ale jako práci. Snažíme se jim pomoct.
J.Malcovský: Cítíme s těmi lidmi, ale asi bychom to vnímali trochu jinak, kdybychom tam bydleli my nebo naši blízcí…

Co jste vlastně všechno dělali a kde jste přesně zasahovali?
V.Lípa: Byli jsme přímo u střekovské laguny. Měli jsme na starost sedm set až osm set metrů dlouhé nábřeží, kde se zhruba po padesáti metrech nasazovala čerpadla. Měli jsme štěstí, že jsme byli přímo u protipovodňové stěny, takže jsme nemuseli natahovat tolik hadic, jako někde na poli. Jen jsme je přehodili přes stěnu a voda se vracela zpět do řeky…

Celý váš výjezd trval čtrnáct hodin. Jak to bylo s pauzami? Byl vůbec čas na jídlo?
V.Lípa: Měli jsme s sebou vlastní jídlo. Ale místní lidé nám ještě nosili iontové nápoje, čaj s ovocem, polévku a dokonce nám upekli buchtu.
P.Král: Rozdělili jsme se do skupin. Šlo především o to čerpání. Když dva čerpali, tak další dva pak mohli jít na svačinu.

Muselo to být fyzicky i psychicky náročné…
J.Červeňak: Myslím, že jsme měli tu nejjednodušší práci. Horší bude to čištění sklepů a bytů než čerpání vody z ulice.
Ostatní: To bychom tedy neřekli. Odčerpávání bylo to nejdůležitější.
V.Lípa: Na konci jsme toho už měli všichni plný kecky. Byli jsme promočení, promrzlí a neměli se do čeho převléknout.

Byli jste vůbec v kontaktu s tamními obyvateli? Mluvili jste s lidmi?
J.Červeňak: Příliš ne. Oblast byla pro lidi ještě uzavřená. Až když jsme odčerpali vodu, tak se lidé vraceli na okraj.
M.Jor: Například paní z jednoho baráku tam uklízela, ale moc do řeči jí nebylo. Spíš pronesla jen několik slov. Když začalo pršet, tak nám řekla, ať se jdeme na chvíli schovat.
J.Malcovský: Šlo spíš o potřebné rozhovory. Lidé za námi třeba přišli, aby nás poprosili o otevření garáže, nebo abychom jim očistili nějaké místo.
P.Král: Bylo to ještě tak, že byla ještě jedna jednotka, která pomáhala čistit chodníky, domy a garáže tlakovou vodou.

Když jste pomáhali v Ústí, na Chomutovsko se akorát snášely proudy vody. Bouřka tu vyplavila také několik domovů. Jaké byly vaše reakce?
P.Král: Neměli jsme čas sledovat telefony nebo číst zprávy. Řekli nám to až kluci při střídání. To už ale bylo s takovým časovým dostupem, že jsme to nijak neřešili…I tam při zásahu začalo pršet a to jsme si říkali, že to není úplně to, co by bylo potřeba.

Jaké pocity jste prožívali cestou domů? Bavili jste se o tom, co jste v Ústí viděli?
J.Červeňak: Cestou domů jsme už moc nemluvili. Měli jsme toho dost.
V.Lípa: Do Ústí jsme jeli po čtyřiadvacítce, kdy jsme zachraňovali toho kluka s přivaděče. Tam jsme strávili dalších čtrnáct hodin. Možná i proto už jsme byli takový otupělí.

Předpokládám, že obrázky, které jste v Ústí viděli, asi z hlavy jen tak nevymažete. Máte nějaké vzpomínky, které vás zarmoutily nebo třeba naopak pobavily?
J.Červěňak: Odčerpávali jsme venku vodu, najednou se otevřely zpola zatopené prosklené vchodové dveře domu, ze kterých vykoukl pán a zase je zamkl a šel zpět. Mysleli jsme si, že se právě probudil. Bylo to docela úsměvné. Prostě se rozhodl zjistit, jaká je situace a zase zavřel. Všude tam taky byly ryby…

Autor: Martina Zyklová

13.6.2013 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

„Cítíme velkou křivdu," říkají manželé, kteří měli naftu ve své studni

Zdounky – Společně se svou manželkou cítí velkou křivdu a bezmoc poté, co před více než 14 dny zjistili, že jejich do té doby průzračná a kvalitní pitná voda ve studni je kontaminována starou směsí topných olejů. Znehodnocenou vodu nic netušíce několik dní pili.

Rath opět zamíří do soudní síně, tentokrát žaluje státního zástupce

Praha - Bývalý středočeský hejtman David Rath znovu míří do soudní síně, tentokrát v roli žalujícího. Jeho žalobu na státního zástupce Petra Jiráta, který dozoruje Rathovu korupční kauzu, začne soud veřejně projednávat v únoru. Redakce to zjistila z justiční databáze Infosoud. Rathovi vadí některé výroky, které o něm Jirát řekl v rozhovoru pro média.

Britové poslali do vězení trio, jež ženy z ČR nutilo k prostituci

Bristol - Soud v britském Bristolu dnes uložil tresty vězení ve výši 7,5 až 9,5 roku trojici osob, které lákaly z České republiky ženy do Spojeného království, kde je nutily k prostituci. Britská média státní příslušnost odsouzených neupřesňují, z prohlášení místní policie ale vyplývá, že jeden z trojice byl zadržen v Česku, kde čeká na vydání do Británie. Soud mu tedy trest uložil v nepřítomnosti.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies