„Mám z toho strach," říká 39 letá Romana Martínková, matka samoživitelka. Stojí uprostřed hornického ležení a věří, že ruch kolem ní má smysl. Poprvé v životě jede demonstrovat za sebe a svou dcerku do hlavního města.
Spor o uhlí na Mostecku vstupuje do nové, radikálnější éry. Zhruba 1 500 horníků vyjelo včera z Mostu ve dvaatřiceti autobusech obvinit českou vládu, že jim bere práci, protože nechce další těžbu směrem na Litvínov.
Je to první a největší protest svého druhu v novodobé regionální historii. Sraz havířů u zimního stadionu připomíná dobře organizovaný tábor husitů, kteří tudy kdysi pochodovali. Odboráři rozdávají řízky, ovoce, sladkosti, pivo, minerálky, vedle stojí fronta na transparenty, ženy vedou evidenci, předáci vše koordinují z megafonu. „Zdař bůh!" zdraví se bujaře havíři.
Romaně, vyučené prodavačce, není do zpěvu. Dcerka má za rok nastoupit do první třídy. Když matka přijde o práci na šachtě, bude zle. „Dostala bych se do velkých finančních problémů. Neměla bych na nájem," říká. Nízký plat na kolejové dopravě jí stačí na přežití. Kvůli dcerce pracuje jen na zkrácený úvazek. Na sociální dávky se nespoléhá, jsou nízké. Nechápe, proč vláda horníky nechápe. „Přijde mi, že žijí v jiném světě," dodává.
Pokud padne pravicová vláda a moci se chopí levice, která horníky hájí, mají šanci na vítězství. „V předčasných volbách je určitá naděje," připouští 52letý odborář Ladislav Červenka. Horníky povzbudili krajské volby. Dost lidí volilo komunisty a ČSSD, protože prosazují zrušení limitů těžby. Horníci nadávají politikům, hlavně Milanu Šťovíčkovi, kteří těžbu omezují. Hlouček havířů přesto prorokuje, že uhlí se stejně jednou vytěží, ale pro ně už pozdě. Jako jejich odboráři i oni upozorňují, že konec jedné šachty vyvolá propouštění tisíců lidí. Když budou horníci a navazující profese na „pracáku", obchodům klesnou zisky, protože zmizí velká kupní síla, dodávají demonstranti.
Hlavně ti starší nevěří, že bude jiná práce. „To těžko, když je tu vysoká nezaměstnanost. Pražáci to nemůžou stále pochopit," tvrdí 53letý Zdeněk Řehák.
Rekvalifikace prý nepomůže, není na co rekvalifikovat. Horníkům by se spíše líbila doživotní renta od státu za to, že jim vzal práci. „Je to jeden z našich požadavků," tvrdí Jaromír Franta, šéf odborů těžební skupiny Czech Coal. Peníze by se podle něj v rozpočtu našly, kdyby stát tolik nepodporoval kontroverzní alternativní zdroje energie. Argumenty, že doly více poškozují životní prostředí, podle něj neobstojí, protože kdyby porušovaly ekologické předpisy, dávno by byly zavřené. Franta je velký kritik Šťovíčka. Podle odobářů při jednáních o Státní energetické koncepci a Surovinové politice státu vše ztroskotává na politických hrátkách vlády s poslancem Šťovíčkem a veškerá logika a racionalita jdou stranou před politickými zájmy jednotlivců.
K demonstraci hornických odborů skupiny Czech Coal se pro Mostecký deník vyjádřil starosta města Litvínova a poslanec Parlamentu Milan Šťovíček (VV):
Argumenty pana Franty jsou falešné, neříká lidem pravdu.
Je zcela zřejmé, že odborový předák Franta nehájí skutečné zájmy horníků, ale jen a pouze zájem vlastníků těžební společnosti na zvýšení ceny akcií firmy. V tomto směru s ním vedení firmy musí být určitě více než spokojeno, protože zadání plní velmi svědomitě.
Jak jinak si vysvětlit skutečnost, že těžební společnost propustila v letech 1993 – 2010 celkem 13.390 zaměstnanců MUS/Czech Coal. Odbory povětšinou mlčely. Nyní opakovaně demonstrují kvůli údajnému zániku cca 800 pracovních míst na velkolomu ČSA. A přitom je známo, že jen v Horním Jiřetíně dnes existuje srovnatelný počet pracovních míst a ta by zbouráním města skutečně zmizela.
Proč neřekne pan Franta, který to jako člen dozorčí rady těžební společnosti musí dobře vědět, že neexistuje přímá souvislost mezi těžbou a zachováním pracovních míst ve firmě? Od privatizace na přelomu let 1997 – 1998 do současnosti bylo propuštěno 62 % zaměstnanců (4.859), aniž by přitom došlo ke snížení objemu těžby (ta za uvedené období dokonce o cca 8 % stoupla).
Proč už dávno pan Franta nedohodl s vedením své firmy rozjezd nových podnikatelských aktivit, když je Czech coal vlastníkem obrovských pozemků a disponuje miliardovými zisky? Vždyť platné usnesení vlády o limitech těžby a odpisu zásob uhlí za nimi je z roku 1991 a všichni zainteresovaní měli na přípravu již více než dvacet let.
Skutečně společný zájem všech lidí v našem kraji bez ohledu na to, zda pracují v hornictví či jinde je přece v tom, aby výnosy z vytěženého uhlí nemizely kdovíkam, ale zůstaly tam, kde se uhlí těží. Současná situace, kdy se z výnosu těžby odvádí nicotných 1,5% je nadále neudržitelná.
Štvát horníky proti lidem, kteří brání své domovy a svou budoucnost, považuji za nepřijatelné a krátkozraké. Vždycky budu stát na straně lidí, kteří tu chtějí žít a ne jen přežívat. Hájí své majetky proti bezuzdnému drancování, po němž už desítky let místním lidem zůstávají jen oči pro pláč.
Já jsem se tady narodil a celý život zde pracuji. Pocházím z hornické rodiny a nikdy jsem nebyl nepřítelem horníků, jejich práce si vážím. V Litvínově vyrůstají naše tři děti, mám v tomto kraji většinu příbuzných, přátel a známých. Právě proto jsem kandidoval do parlamentu, aby se tvář a budoucnost našeho kraje změnila k lepšímu a aby se už dál nebourala další města a obce. Se svými názory a postoji jsem se nikdy netajil a ani s nimi nekšeftuji. Nejsem zlatokop, který zdejší kraj a jeho občany vymačká jako citrón a potom jde hledat své zisky někam jinam.
Zastupuji ve sněmovně názor lidí, kteří nechtějí další likvidaci obcí kvůli těžbě. A na tom nezmění nic ani majitelé těžební společnosti, ani jejich placení přisluhovači.