Je zhruba jedenáct hodin večer a tak je obezřetnost na místě. Navíc situaci stále komplikují zvědavci. Některým nestačí policejní uzavírka a dokonce ani několikanásobné upozornění od hlídkujících policistů. Sotva po pěti minutách se oba strážníci vracejí zpět k čerpadlu a smějí se. "Byl to majitel s čelovkou," směje se větší z nich. "Potřeboval nějaké věci a měl strach, že ho vyhodíme. Tak jsme mu řekli, aby si normálně rozsvítil."

Ne všechny události na nábřeží jsou ale k smíchu. Kromě dotěrných zvědavců a zmatených majitelů bytů je tu mnohem divočejší živel, který se hlásí o pozornost. Naftové čerpadlo na nejnižším bodě nábřeží pumpuje vodu z drenáží a kanalizace naplno zpět do Labe.

Přes noc ho mají na starosti dobrovolní hasiči ze Střekova. Mobilní protipovodňová stěna tu dosahuje výšky zhruba tří metrů. "Budeme tu do rána a pak nás snad přijede někdo vystřídat," říká starosta sboru, Antonín Bauer. "Voda tu už tlačí na hráz, je někde u druhé kladiny."

Na místě prochází i bývalý starosta Střekova Vlastimil Žáček, který stěnu považuje za své dítě. "Doufám, že vydrží," svěřuje se. "Aby to všechno kolem ní mělo význam," podotkne a vzápětí sleduje průsaky vody pod stěnou. "Měla by vydržet do deseti metrů. Kolik má rezervu, to nikdo neví. Manuál říká, že pak je potřeba dát povel k zaplavení, aby nepopraskala. Snad to bude dobré, máme stěnu lepší než Praha."

Voda zpod stěny teče někde silnějším proudem, jinde jen čůrkem. Je jí ale tolik, jako když sprchne. Nic, co by zatím ohrožovalo domy naproti. Přesto není příjemný pocit, je sledovat. Stříbrolesklá hráz se táhne podél Labe od Benešáku až k Labské Baště. Pokud nevydrží, kdo ví, co by to udělalo. Prozatím je však klid a stěna plní svůj účel. Otázka je, jak dlouho to dokáže. 

Skupinky zvědavců stále přicházejí přes Benešův most. Ještě o půlnoci není zavřený. Zato však přibývá těch, kdo odcházejí z domovů.