Nájmy v bytech, kde bydlí v Boleticích Romové, nejsou přemrštěné. Tvrdí to někteří majitelé domů,kteří se ohradili proti kritice, že nájmy schválně navyšují nad obvyklou cenu. Sociálně slabí lidé bez příjmu totiž dostávají na nájem peníze od státu.

„My byty v Boleticích pronajímáme za standardní nájemné," tvrdí zástupce a také správce realitní společnosti, která tu vlastní tři panelové domy, v nichž je asi 150 bytů. Své jméno si nepřál kvůli případným problémům zveřejnit, redakce ho má ale k dispozici.

Aby svá slova potvrdil, dal redakci Děčínského deníku nahlédnout do přehledu nájmů u jednotlivých bytů v Boleticích. Za byty 1 + 1 se tu bez služeb platí od tří do čtyř tisíc korun, za byty 2 + 1, které jsou navíc po rekonstrukci, platí nájemníci 4,5 tisíce korun a za byty 3 + 1 se platí kolem 4,5 tisíce korun.

Po Děčíně se přitom mluví o tom, že majitelé paneláků stěhují do města sociálně slabé proto, aby na nich, čili na vysokých nájmech, vydělávali.

A ta možnost tu je. Pokud totiž bydlí v jednom bytě například čtyřčlenná rodina, státem vypočítané normativní náklady na jejich bydlení jsou ve výši 14 419 korun. To je strop, více jim stát na nájem nepřispěje.

„Maximum nájemného je stanovené podle velikosti města," vysvětluje ředitelka děčínského Úřadu práce Marie Blažková s tím, že takzvané normativní náklady na bydlení na jednu osobu jsou v Děčíně 5 687 korun. Tato částka se ale počtem lidí nenásobí – pro čtyři obyvatele v jednom bytě je proto stanovena na již zmíněných 14 419 korun.

Podle Blažkové možnost vyššího nájmu, než by byl v dané lokalitě obvyklý, někteří soukromí majitelé domů v Děčíně přece jen využívají. Dělají prý i různé triky: Například se s nájemníky dohodnou na maximálním nájmu a o část peněz se pak po výplatě dávky rozdělí. To je však téměř nemožné prokázat.

Úřad práce také přiznává, že se v Děčíně za poslední půlrok zvýšil počet vyplácených dávek – příspěvku na živobytí 
a doplatku na bydlení. Zatímco v lednu jich úřad vyplácel
2 869, na konci června už 3 268, což je nárůst o 400 dávek.

Toto číslo ale není snadné rozklíčovat. Nelze totiž přímo říct, že se do Děčína během tohoto období přistěhovalo 400 nových, sociálně slabých obyvatel, kteří začali dávky pobírat. A hlavně – není možné říct, že všech 400 nových dávek znamená pobírání maximální možné částky.

Oslovený správce domů v Boleticích také odmítá, že by do této čtvrti cíleně stěhoval sociálně slabé obyvatele.

„I my si vybíráme lidi, i my odmítáme. Třeba ty, kteří nemají na kauci," říká s tím, že Romové rádi žijí v komunitě 
a navíc tu rodiny drží při sobě. „Proto se sestěhovávají 
k sobě. Pokud tady bydlí romská rodina a v paneláku je volný byt, dají vědět svým příbuzným. Přijdou třeba za mnou a říkají: Hele, mám bráchu, může se sem nastěhovat?" popisuje správce s tím, že Romové mají velkou migraci. „My je rozhodně neoslovujeme, nebo je sem nevozíme cíleně autobusy," říká.

V některých bytech se za rok protočí i čtyři rodiny.

„Ne všichni ale žijí ze sociálních dávek. Někteří normálně pracují a nájmy platí 
z výdělku," upozorňuje správce.

Tvrdí, že v jeho domech problémy nejsou, o fungování se tu stará domovník. A když se odtud lidé stěhují pryč, byty prý vyklidí a nechávají je po sobě v pořádku. I když ne všichni.

„Jsou lidé slušní, ale i takoví, kteří po sobě nechávají pohledávky," uzavírá správce.