Když jsme se viděli naposledy 
na Nike, tak byla ještě klasickou nákladní lodí. Dnes je z ní multikulturní prostor. Co se za ty měsíce změnilo?
Zásadní bylo vybourání přepážek, vyztužení a nakonec na loď přišla tahle monstrózní nástavba, která umožnila sálu být takovým sálem, za kterým jsme celých pět let šli.
Většinou je na lodích kultura v rámci palub a ty paluby jsou omezené především pochozí výškou a nesplňují tak požadavky.

Nějakou dobu již po Labi jezdíte. Zaregistrovali vás již lidé?
Zaregistrovali nás, sledují pohyb lodi. Dokonce posílají na náš facebook fotky, když jdou třeba v nějakém městě nebo jedou po cyklostezce a vidí naši loď. Je moc hezké, že to začalo vnímat iks lidí 
i přesto, že jsme neměli žádnou reklamu, ani ještě nemáme nějak výrazně podchycená média.

Ta loď budí pozornost už jen tím, že to není klasická nákladní loď.
Je vidět už z dálky. Každý, kdo ji vidí, tak vidí, že je něco jinak, že je to divné a něco tam nesedí. Často nás zaregistrují už když připlouváme do města. Pak se ubytujeme na hotelu a přichází k nám hosté a ptají se, co to je. Máme na lodi žaluzie a když je spustíme, tak to začíná vypadat pomalu jako něco mimozemského, něco ze Star Treku.

V Děčíně stojíte již deset dní. Jaké jsou reakce lidí? Chodí si sem lidé třeba dát něco k pití?
V Děčíně jsou reakce dobré, samozřejmě chodí lidé, kteří nějaký čas na lodích strávili, nebo mají v rodině někoho takového, tak je zajímá, co se s tou lodí stalo. Je vidět, že je to tady rodově velmi zakořeněné. A to jsme rádi, že chodí lidé, kteří mají k lodím hrozně, hrozně blízko.

Kde jste doposud s Cargo Gallery byli?
Zatím jsme byli v Litoměřicích, kde byl náš první program. Pak jsme jeli do Bad Schandau a Drážďan, ze kterých jsme připluli do Děčína. Následně jedeme do Loschwitzu, Tam bude u nás setkání Saské rozvojové banky a pak zamíříme do Prahy.

Přes léto se velká část programu Cargo Gallery odehrává právě v Praze. Kdy se znovu vrátíte do Děčína, vašeho domovského přístavu?
Vrátíme se v září a samozřejmě se vrátíme do celého regionu. Nyní vám přesně neřeknu, kdy dorazíme do Děčína. Nicméně nás čekají Česko – saské dny. Jedná se o Ústí, Litoměřice a Děčín. Zatím to vypadá na Litoměřice, protože pro nás připravily naprosto perfektní obslužnost včetně elektrické přípojky k můstku a tak dále.

V Labi je v současné době poměrně málo vody. Jak vás to limituje při případných přesunech?
To je obrovský limit. Od té doby, co jsme si pořídili loď, jsme tyto problémy začali vnímat. Nyní jsme naplno pocítili, co to znamená, jak je to strašně moc důležité se udržet při nějakém vodním stavu. Do včerejšího dne vůbec nebylo jisté, že dojedeme na sraz saské banky, což je pro nás strašně prestižní, protože tato banka nám pomáhala s předfinancováním celého projektu. A najednou skončíte na tom, že klesne voda řádově o deset nebo patnáct centimetrů, než potřebujete a vyrazit nemůžete. Nyní pojedeme při hladině 150 centimetrů na vodočtu v Ústí, což ale stejně znamená, že se budeme plazit po břiše. My máme ponor 88 centimetrů na zádi, k tomu je potřeba prostor pod šrouby. Takže je to nyní hodně na hraně.

Čili stavbu jezu na Labi podporujete?
Když jsou tady různé výzkumy nebo závěry, že Česká republika potřebuje plavební stupeň Děčín, tak jsme si řekli, že se budeme snažit pomoci i v tomto. Možná se nám podaří uspořádat konferenci na toto téma. Samozřejmě takových konferencí je každoročně mraky. U nás je ta výhoda, že můžeme dělat konference každého půl roku, aby se neustále aktualizovaly ty věci, aby to neumíralo. Chtěli bychom na podzim, ale bude to pravděpodobně na jaře. Uvidíme podle zájmu z německé strany. Myslím si ale, že je velmi důležité to pojmenovat. Ať někdo třeba řekne, že to nebude. Ale hlavně ať to řekne natvrdo, ať má někdo tu zodpovědnost. Ne, nepůjde to, budeme to přehrabovat nebo se na to úplně vykašleme. Nevím, kde se střetávají ty zájmy, to je samozřejmě vyšší liga. Mne by ale samozřejmě zajímalo, proč, když jsou na to nejrůznější průzkumy, že by to šlo, že to tolik neohrozí přírodu, to není.