VYBERTE SI REGION

Mostecká policejní mluvčí Ludmila Světláková: Novináři jsou dnes dravější

Most /ROZHOVOR/ - Žádost o rozhovor ji trochu zaskočila. Nakonec po pár vteřinách váhání svolila. „Já jsem ještě nikdy rozhovor o sobě neposkytovala," usmívala se ve své kanceláři ještě předtím, než padla první otázka. Kolem ležely noviny s pečlivě označenými „krimi", na stole co chvíli drnčel telefon. „Zrovna jste se trefila do docela hektického dne." Ludmila Světláková patří mezi médii nejcitovanější osobnosti z Mostecka, lidé ji poznávají v obchodech i na ulici, přesto o ní málokdo ví „něco víc".

3.2.2014
SDÍLEJ:

Ludmila Světláková.Foto: DENÍK/Monika Gordíková

Vážně je to vaše první interview zaměřené vyloženě na vás?
Přesně tak. Možná už mě někdy někdo žádal, ale já jsem asi nechtěla zveřejňovat své soukromí. Těmi léty už jsem asi podle všeho povolila.

Přiznávám, bála jsem se vaší reakce na prosbu o rozhovor. Berete novináře jako nutné zlo, nebo jako kolegy?
Nutné zlo. Ba ne, vůbec. Kdyby mě ta práce nebavila, nemohla bych ji dělat, vybrala jsem si ji. Spočívá ve vzájemné komunikaci mezi mnou a novináři. Je pravda, že někdy je toho hodně a já tak nesnáším pocit, že něco nestihnu. Někdy svou práci přirovnávám k adrenalinovému sportu a pořádně mi stoupá tlak, ale rozhodně jsem si nikdy neřekla, že jsou pro mě nutným zlem. K některým jsem si dokonce vytvořila i takový neformální vztah. Vycházím s nimi dobře.

Podrazil vás někdy nějaký?
Ano. Byl to novinář z celorepublikového média. Celá léta mi kvůli tomu jeho jméno viselo na nástěnce. Byla jsem k němu tehdy tak vstřícná, že jsem seděla v kanceláři i dlouho po pracovní době a průběžně mu volala informace, o které žádal. On pak tu reportáž pojal stylem, že jsem neskutečně aktivní a pořád jsem mu volala. Úplně to otočil proti mně.

Z pozice mluvčí je k žurnalistice hodně blízko. Nelákal vás tento obor?
Takové ambice jsem skutečně nikdy neměla. Moje maminka pocházela z Ukrajiny a nikdy s námi doma nemluvila rusky. Se sestrami jsme jí to zazlívaly, protože jsme tak mohly umět druhý jazyk. Jedna z mých sester, jednovaječné dvojče, žije ve Švýcarsku a pracuje na generálním ředitelství pošty. Často tam po ní chtějí, aby překládala do ruštiny. Neustále jim musí opakovat, že to opravdu neumí. Sama na svou dceru, jež se narodila už ve Švýcarsku, mluví výhradně česky. Maminka nás ale svůj mateřský jazyk nikdy neučila. Mluvila s námi česky, jenže špatně. A já mám kvůli tomu dodnes někdy problém poskládat větu, protože ruština má tu skladbu přeci jen trochu jinou. Moje věty jsou tak někdy krkolomné. Publikovala jsem i při práci okresního metodika, ale novinařina mě opravdu nikdy nelákala.

Okresního metodika?
Pracovala jsem tady v Mostě jako okresní metodik Českého svazu tělesné výchovy. Vydržela jsem u toho přes patnáct let. Až pak jsem, před 22 lety, nastoupila k policii. Čtyři roky jsem pracovala tady v budově v 11. patře, dělala jsem spisovou službu, tedy administrativu. Nedaleko právě seděl i kolega tiskový mluvčí. Občas jsem mu nahlížela přes rameno, co píše. Mluvčí jsem už dlouhých osmnáct let. K policii jsem vlastně přišla za pět minut dvanáct, protože dříve se nastupovalo jen do pětatřiceti let a já přišla v prosinci, kdy mi právě bylo pětatřicet.

Koukala jste kolegovi mluvčímu přes rameno a líbilo se vám, co dělá?
Vždycky jsem si říkala, jak bych to udělala já. Občas jsem mu i radila. Když jsem to po něm převzala, byly tu snad jenom jedny okresní noviny. Tehdy jsem měla fax a psala na stroji. Pak jsem dostala elektrický stroj a dnes je už i ten ve skladu.

Mění se technika. Mění se i novináři?
Jsou dravější. Je na ně asi vyvíjen daleko větší tlak. Také to dělají stále mladší a mladší lidé.

Hodně frčí otázky, zda respondent sleduje v televizi seriály ze svého pracovního prostředí. Sledujete kriminálky?
Ne, vůbec. Já na televizi skoro nekoukám. Většinou ležím v posteli a čtu si. Podle mého je to ztráta času. Dříve jsem sledovala staré detektivky s hereckými bardy, dnes už ne.

Vystupujete ráda v televizi?
Upřímně? Mám pořád trému. Přeci jen to nedělám každý den. Stojíte a přeříkáváte příběh jako pohádku, nic moc. Naposledy jsem natáčela před vaším příchodem.

Ani to, že budete večer ve zprávách, vás nedonutí se podívat a zhodnotit svůj výkon?
Já se rozhodně nemusím vidět. Nejsem fotogenická ani na fotografii, natož na obrazovce. Jednou jsem potkala svou bývalou paní učitelku a ta mi řekla: Tobě ta kamera dává zabrat. Ve skutečnosti vypadáš dobře, na kameře o dvacet let starší. To potěšilo. A moje starší sestra, která se živí jako klinický logoped, mi říká, že mám špatné sykavky.

Nedělá si z vás někdy manžel srandu, že vás vidí častěji v televizi než doma?
Tohle už nekomentuje. Jinak my se doma o práci vůbec nebavíme.

Dodržujete pracovní dobu?
Oficiálně ji mám od půl osmé do půl čtvrté, ale chodím sem dříve, abych si udělala přehled událostí a další věci. V osm pak musím být na poradě vedení. Odpoledne chodím domů, až když mám hotovo. Musím se přiznat, že do kanceláře zajdu i v neděli a připravuji se na pondělí. Naštěstí bydlím kousek odsud. Manželovi to nevadí, za ta léta si zvykl. Umí dobře vařit. Vlastně lépe než já. Má to po své mamince, která výborně vařila.

Poznávají vás lidé na ulici?
Před pár dny mě například v obchodě jeden pár oslovil: Dobrý den, paní Světláková. Jak se máte? Nikdy jsem je neviděla. Lidé mě občas poznávají. A někdy si mě můžou splést s mojí sestrou dvojčetem. Ta když sem přijede a prochází se po městě, tak mi pak vypráví, jak ji nejen policisté zdravili. Jsme opravdu úplně stejné.

Jako první se dozvídáte o různých brutalitách. Je ještě téma, které vás dokáže sebrat?
Případy, kdy je obětí nějakého skutku dítě. Takové i velice nerada zveřejňuji. Pak třeba ty mravnostního charakteru, pohlavní zneužívání nebo znásilnění. To taky nerada posílám dál, protože si myslím, že třeba znásilněná osoba si určitě nechce všechno připomínat prostřednictvím článku v novinách. A taky nerada zveřejňuji sebevraždy.

Skoro každé povolání způsobuje nějakou deformaci. Pozorujete na sobě nějakou?
Když jdu do obchodu, všímám si, jestli mají zákazníci pod dohledem své tašky. Sleduji také, zda řidiči pouštějí chodce. Tahle řidičská bezohlednost mi vadí. A nelíbí se mi, když mladý nepustí staršího sednout v MHD. Už jsem se několikrát neudržela a ozvala se. Své mamince jsem vždycky dělala osvětu, protože ona byla velice důvěřivá. Říkala jsem jí, aby nikomu neotvírala a zkoušela k ní neohlášeně chodit. Zazvonila jsem a za chvíli už jsem slyšela, jak se šourá ke dveřím. Pak pořád opakovala, že věděla, že to jsem já. U těchto lidí je to těžké.

Pořád vás tahle práce naplňuje?
Baví mě to. Když mi bylo pětačtyřicet, tak jsem si říkala: Proboha, v padesáti přeci snad už nebudu dělat tiskovou mluvčí. Jak by to vypadalo. Když mi bylo padesát, říkala jsem: No, šedesátiletá mluvčí. To snad ne. A vidíte, za dva roky mi bude šedesát.

Řekněte, jak relaxujete od všech těch zlodějů?
Docela mě chytil sport nordic walking. Vezmu hole a jdu. Díky mamince jsem si také oblíbila ruskou literaturu a dodnes velice ráda čtu. Chodím také ráda do kina nebo poslouchám hudbu. A pak mám ještě jednu libůstku. Chodím do kaváren, sama. Sednu si do rohu a čtu noviny. Starší sestra to nemůže pochopit, kdežto ta ve Švýcarsku dělá úplně to samé. Prostě dvojčata.

Monika Gordíková

Autor: Redakce

3.2.2014 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Ústavní soud ve středu rozhodne o stížnosti vyhoštěného Iráčana

Brno - Ústavní soud (ÚS) ve středu vyhlásí nález s přímou vazbou na uprchlickou krizi a právní úpravu azylu v Česku. Rozhodne o stížnosti Iráčana zajištěného loni v listopadu a brzy poté vyhoštěného do vlasti. České orgány se podle stížnosti vůbec nezabývaly jeho obavami z mučení a násilí. Policie údajně také nezohlednila jeho úmysl požádat o mezinárodní ochranu.

Povstalci v Halabu řekli Američanům, že město neopustí

Damašek - Povstalci v syrském Halabu oznámili Spojeným státům, že obléhanou východní část města neopustí. Reagovali tak na výzvu Moskvy, která je prý připravena jednat s Washingtonem o stažení všech rebelů. Informovala o tom agentura Reuters. Podle syrského vojenského zdroje má Damašek v plánu získat plnou kontrolu nad Halabem během několika týdnů.

Z izraelského nákupu ponorek prý bude profitovat i Írán

Tel Aviv - Aféra kolem nákupu dalších tří ponorek pro izraelskou armádu nabrala nové obrátky. Objevily se totiž informace, že v německé společnosti ThyssenKrupp, která je měla dodat, má podíl i úhlavní nepřítel židovského státu Írán. Informovala o tom agentura AFP.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies