VYBERTE SI REGION

Předseda rybářů A. Sigmund: Ve svém rybníku ryby zásadně nechytám

Most /ROZHOVOR/ - Znáte ten, jak se sejdou tři rybáři a vzájemně se chlubí svými úlovky? První říká: Tak pánové, včera, nádherný kousek - kapřík, pětasedmdesát čísel. Druhý trumfuje: Já chytil nedávno metrového sumce. Třetí mávne rukou a řekne: To nic není! Já jsem vytáhl amura, víc než metr a půl. Na to ten s kaprem prohlásí rezignovaně: Sakra, proč já vždycky začínám jako první…

27.4.2013
SDÍLEJ:

Adolf Sigmund.Foto: Renáta Mužíková

Předseda rybářského svazu pro Most, Adolf Sigmund mě překvapil, protože tohle "klasické" rybářské pravidlo porušuje. Klidně mi přiznal, že on nikdy v životě žádnou extra trofej nechytil. A nejen to. Upřímně se rozhovořil o všem.

Váš tatínek byl vyhlášený mostecký proutkař. Ale hodně lidí má tuto činnost spojenou pouze s hledáním vody.
"A to je právě chyba. Tatínek chodil s virgulí a hledal geopatogenní zóny. Už za totality pracoval pro psychoenergetickou laboratoř Praha, kterou vedl bývalý ministr školství, profesor Kahuda. Právě on zřídil jednu pobočku v Ostravě a druhou v Mostě. Tady se pak dalo dohromady asi deset lidí, kteří tomu úplně propadli a začali pro Prahu dělat. Třeba o víkendu jsme jeli do Sokolova, kde se začaly stavět rodinné domky a tak si lidé nechali zmapovat louku, o níž věděli, že tam kdysi probíhala těžba stříbra, jenže netušili, kde jsou šachty. Tak proutkař šel a indikoval zemní dutinu - kde byla, tam se proutek ohnul. Zapíchl se tam kolík, popošlo se kousek a tak dále."

Takže jste se této profesi rozhodl věnovat i do budoucna.
"Ano. Když jsem se vrátil v vojny, pracoval jsem na Báňských stavbách (dále BS - pozn. red. ) v Mostě jako geodet a už v té době jsem měl od odboru komunálních služeb vydané povolení - zní to skoro neuvěřitelně, ale něco jako dnešní živnostenský list - že můžu samostatně vykonávat zeměměřičské činnosti. Od ředitele BS jsem to měl také povoleno - samozřejmě po práci. A dokonce jsem si za velmi nízký páušál mohl od BS půjčovat i přístroje. Doma jsem pak nařezali kolíky a v pátek po práci se jelo. Takže já se tím vlastně soukromě živím už od roku 1985. Na BS jsem měl dobré (i dobře placené) zaměstnání a tak jsem v devadesátých letech dost váhal, jestli mám udělat ten krok a odejít odtamtud, osamostatnit se úplně. V 1992 jsem se rozhoupal a založil Měřické ekologické stavební služby, firmu Mess, která funguje dodnes. Navíc jsme už konečně čtyři roky ve svém, takže je také větší klid."

Toho, kdo má rád seriál Návštěvníci nebo "zná" zeměměřiče spíš jen z podání Jiřího Lábuse (ve Třiceti případech majora Zemana) určitě bude zajímat, jak je to s tím vaším povoláním ve skutečnosti.
"Dá se říct, že jsme ti první opálení, ale také ti první pořádně vymrzlí.(úsměv) Mám tuhle práci moc rád. S dnešní technikou je to také daleko snadnější, než dřív. To bylo děsné papírování, přebíhání z katastrálního úřadu do terénu a zpátky, měření a přepočítávání… Naše dnešní GPSky (neplést prosím s těmi, co máte v autě) jsou tak dokonalé, že dokážou zaměřit s přesností na jeden centimetr. Mě navíc moc baví komunikovat s lidmi. Dnes jsou mezi nimi ale velké povahové rozdíly. Překvapuje mě, jak jsou mladí lidé konzervativní a odtažití, každý je zavřený sám do sebe, hádá se o pár centimetrů pozemku… Starší lidé jsou daleko vstřícnější. Možná to je tím, že prošli životem, mají větší zkušenosti. Ti mladí se k něčemu dostanou a už zaujmou přehnaně majetnický až agresivní postoj. Zapíchnete kolík a oni jsou schopni to zpochybnit a dohadovat se - z mého pohledu úplně zbytečně. Nerozumím tomu."

Narážím na to dnes často. Lidé spolu moc neumí komunikovat, rozšiřuje se individualismus, přibývá nevraživosti. Každý se bojí o to své, ale často až nepřiměřeně. Čím to je, podle vás?
"Je to hodně o chamtivosti. Znám takových případů fůry. Staří lidé vlastnili nemovitost - napůl, bratr se sestrou. Všechno fungovalo až do té doby, než jeden z nich už byl na tom zdravotně zle a převedl práva na nemovitost na své děti. První, co ony udělaly bylo, že nám okamžitě volaly a hned se dožadovaly toho, abychom přijeli zkontrolovat vlastnické hranice. Absolutně žádný vztah k tomu neměli, jen jim to spadlo do klína a už se potomci byli schopni pohádat do krve. Často jsou to až nechutnosti a to se přitom jedná o rodinu. Vždycky jim říkám, ať si spolu raději sednou někde u flašky a domluví se v klidu. Protože oni jsou schopni diskutovat i o tom, kde je vlastnická hranice v průměru pěticentimetrové trubky."

Když už jsme u té rodiny, jaké vy jste měl dětství?
"Krásné. Mám na co vzpomínat. Nebyl internet ani mobilní telefony, televize měla jen pitomé dva programy, ale byla to paráda. Na silnici se objevilo jedno auto za hodinu a chlapi z domu nám na ni proto klidně nalajnovali hřiště na hraní. Na kypě za Neprakťákem jsme si zase z prken stavěli různé boudy a také jsme tam opékali buřty. Byli jsme parta kluků, kteří by za sebe - ať to zní jakkoli nadneseně, ale bylo to takové kamarádství  - položili život. A dneska? Mám tři děti, dcera a starší syn už mají své vlastní životy, ale ten nejmladší, patnáctiletý syn nemá o podobném životě, jaký jsem měl já ani potuchy. Vládne těžký "nudismus". Přijde ze školy a ptá se mě co budeme odpoledne dělat. Já mu mám vymýšlet program. To je přece něco nemyslitelného. Ale jakmile řeknu, že se musí se psem, pak něco uklidit na zahradě, zkrátka trochu pracovat - už se nafoukne - že musí něco dělat. Nechápu třeba, proč si po internetu píše a hraje hry s kamarádem, který od něj bydlí nějakých dvěstě metrů. Proč spolu nejdou radši ven, na kolo, on má také psa… V jeho letech jsem hrál za Most stolní tenis, pak i basketbal a dokonce jsem i trénoval mladé kluky v cyklo oddíle. Chodil jsem plavat. Ale ta dnešní generace je jinde."

To se ale znovu dostáváme k individualismu, který je ovšem dost nebezpečný. Mladý člověk se pak neumí chovat v kolektivu, nedokáže rozumně ani citlivě diskutovat a myslí, že nejlepší obrana je útok, protože všichni jsou proti němu. A šíleně si tím škodí.
"Přesně tohle co popisujete vidím na svém synovi. Oni mají ve třídě hodně špatný kolektiv. Dost se tam krade, nedrží spolu, hodně se pomlouvají. Já mu ale říkám, že si to dělají sami. Zejména díky těm moderním technologiím, které je odcizují ještě víc. Oni třeba nejsou schopni se jako parta domluvit, sebrat se a jet na víkend někam do přírody. Odsedí si povinnou školní docházku a dál se o sebe nezajímají. Ani když ve škole chybí nebo jsou nemocní. Neexistuje, aby se našel kamarád, který by donesl úkoly nebo látku na doplnění. Komunikace mezi mladými lidmi hodně vázne.
Dějí se tam ale i velmi smutné věci, jaké si děti nezaslouží zažít. Nedávno k nim do deváté třídy nastoupil chlapec, jehož rodiče neměli na nájem, byl jim zabaven byt, oni teď "žijí" sami někde pod stanem a hoch musel být umístěn do dětského domova. A teď mi řekněte v čem je spravedlnost? Na vině je pouze systém, který systematicky likviduje určitou skupinu lidí a té jiné nahrává."

Všechno má své hranice. Proč si myslíte, že si to lidé nechávají líbit?
"Přiblblá česká mentalita. Pořád budeme špačkovat, ale nic z toho. Nedávno mě přímo ve firmě navštívil slušně vypadající člověk, který potřeboval pomoc. Prý odvezl dceru do školky a došel mu v autě benzín, tak jestli bych mu nemohl půjčit stovku. To jsem bez váhání udělal a pak jsem zjistil, že se tu jedné kolegyni po jeho odchodu ztratila peneženka. Za pár dnů mi volá jiná známá, že je u nich muž, co prý přinesl pro mého kamaráda víno a chce ho zaplatit. Mě to nějak docvaklo a nechal jsem si ho popsat - a byl to onen "nešťastný tatínek". Pak jsem ho potkal znovu až u soudu, kde jsem se dozvěděl, že přišel o práci, měl malé dítě a takto si po Mostě "vydělával". Během čtrnácti dnů takto kradl asi v padesáti firmách. Na jednu stranu musím přiznat, že jsem obdivoval tu jeho drzost a strategii, se kterou se do těch eskapád pouštěl… "

Pojďme k vaší velké vášni. Mostecká rybářská organizace je čtvrtou největší v republice. Ale tenhle region mi zrovna jako rybářská lokalita moc nepřijde. Jak je to možné?
"Máme skoro tři a půl tisíce členů. V současné době obhospodařujeme dvěstě třicet hektarů vodních ploch. Ono se to na první pohled nezdá, ale je tu hodně rybářských revírů."

Šestnáctého dubna byla zahájena pstruhová sezóna, byl jste si zalovit?
"Ano. Chytil jsem krásného sivena. Dvaatřicet centimetrů."

Tohle je slovo rybáře. Neřekne: Chytil jsem rybu, ale hned oslní i centimetry. (Smích oba) Tak mne napadá… Byl jste někdy na rybách v Norsku? Odtud se prý vozí rafity.
"Zatím ne. Ale je to můj velký životní sen. Ten druhý je jet s mým bráchou na Formuli1, protože oba dva fandíme Ferrari."

Jak jste se rybaření dostal?
"Když jsem přišel z vojny, šel jsem si vyzvednout rybářský lístek a tam mi Vojtěch Farský, předseda svazu a rybářská ikona - rovnou řekl, že jsem mladý, krásný, perspektivní a tak budu jistě i jako funkcionář úspěšný. (směje se). Takže se od 1982 roku motám ve všech možných svazových funkcích od inventárního technika, přes jednatele až po dnešní předsednictví. Tím pádem na ryby jako takové moc času ani nemám. Na roční povolence je přibližně třista kolonek k lovu a já jsem rád, když jich zaplním alespoň dvacet. Jinak ale pro tu organizaci žiju a dělám pro ní všechno."

Letos byla hodně dlouhá zima, nechybělo vám to vysedávání u vody?
"To víte, že ano. Já to beru jako velký relax, nejsem zas až takový lovec. Nedávno mě to i v tom mrazu v neděli ráno nějak popadlo. Tak jsem na sebe navlékl termoprádlo, co nosím normálně na lyže, vzal jsem si holiny, kulicha a dvě hodiny jsem seděl na Benediktu. Ryby nebraly, ale mě to bylo jedno, já si přišel odpočinout. Když jsem byl v tom nejlepším rozjímání, přišel tam jeden dost hlučný rybář, který moc dobře neslyší a komunikuje tak, že do vás pořád plácá a bouchá. A bylo po nirváně. Za chvíli jsem zavolal manželce, aby mi udělala kafe, že to pro dnešek balím…"

Na ryby musí být čas, není problém sedět u vody celý den. Ale vy jezdíte pravidelně na chalupu u Plzně. Máte tam také svou vodu?
"Mám. A navíc opravdu svou. Vlastní rybník u naší chalupy, kam jsem si nasadil ryby, které ale nelovím, jenom je krmím a pozoruji. Dám si kafíčko nebo pivko a dívám se jak to všechno bublá a krásně žije."

Vy jste klasický rybář samotář, jak vás tak poslouchám.
"Ano. Nejsem ten typ, co přijde s partou čtyř, pěti chlapíků, otevřou si pivo, nahodí a už se překřikují komu dřív bere."

To sice ano, ale zase když chytíte něco extra velkého, tak vás s tím nikdo nevidí a to je přece pro rybáře přímo tragédie.
"To mi nehrozí. Já jsem od svých osmi let - co jsem začal chodit do rybářského kroužku - nechytil nikdy nic trofejního. Tak kapra do padesátky, což je klasika, to ano, ale nic zásadního."

A byl jste u toho, když vám někdo před nosem nějakou tu raritu vytáhl? To naštve ne?
"Nebudu říkat, že ne. Mám kamaráda, který moc nerybaří a ten se mě ptal, kde berou ryby, tak jsem mu poradil své místečko na Benediktu. V neděli tam jdu a on už na mě zdálky volá: Ádo, jsem tady, ale nic tu není. Tak jsem mu popřál trpělivost a šel jsem si sednout na druhou stranu, abych byl sám. Sedím tak patnáct minut a najednou vidím, jak on zasekl a tahá úplného obra."

To je jako scéna z Chalupářů, kdy Bohouš nasadil Humlovi do rybníka jednoho jediného kapra..
"Skoro. (smích oba). Představte si, že tenhle ale vytáhl skoro třicetikilového tolstolobika, v délce metr pětadvacet."

Kde se na Benediktu vzala taková ryba?
"To jsou původně sovětské ryby, které sem byly dovezeny spolu s amury a vysazeny speciálně pro vyžírání trávy."

Takže jste kamarádovi poradil dobře…
"Ne, že bych si tehdy zrovna vzteky ukousal nehty, ale nádobíčko jsem zabalil a šel jsem domů. Ale nebudu tvrdit, že to trochu nenaštvalo."(směje se)

Je pravda, že ryby berou nejvíc pytlákům? Protože mám znamého, který říká, že on vysedí na břehu důlek, pak půjčí "cajk" kamarádovi a už to jede…
"Pytláctví je obrovský nešvar dnešní doby. Rybářský řád má svá pravidla. Musíte zajít na svaz, vzít si přihlášku, složit zkoušky, nechat si vydat lístek a pak si získat povolenku k lovu. Pokud máte dítě do deseti let, může s vámi obsluhovat jeden ze dvou prutů, které máte, ale jakmile mu je víc, je to už pytláctví. Problém nastává, když má někdo platný lístek a pozve (jak říkáte) kamaráda, aby s ním šel na ryby. Ten obvykle začne za chvíli všelijak prosebně škemrat a loudit, že si to chce taky zkusit. Jakmile tam je rybářská stráž a oba legitimuje a ten druhý nemá lístek, sebere papíry tomu rybáři."

Dělat rybářskou stráž musí být docela fuška. Nepřijde mi to zrovna jako příjemná záležitost. Jakmile jde o kontroly a pokuty, určitě se nevyhnete konfronacím.
"U nás má stráž padesát dva členů. Dobrá práce to fakt není. V klidných vodách se to ještě dá, ale pytláci, kteří se zaměřují na ty divoké - kde je rákosí a různé mokřiny a křoviska a jdou si pro rybu za každou cenu - s těmi to lehké není. Na Plzeňsku už proto mají profesionální rybářskou stráž. Je to úřední osoba, na kterou si už nikdo nedovolí. U nás se už několikrát stalo, že naše strážce napadli nebo jim vyhrožovali dokonce i zabitím.
Minulý rok nám na jednom chovném rybníku mezi Nemilkovem a Havraní chytali pytláci. Upozornili nás pracovníci ČEZu, kteří tam dělali kontrolu vysokého napětí. Viděli je dalekohledem a zavolali nám, že tam máme škodnou. Jeli jsme tam raději i s městskou policií, ale jakmile nás pytláci zdálky uviděli, hned utekli. Jenže tam nechali svoje občanky, starý rybářský lístek, mobilní telefon, takže policisté šli víceméně najisto. Stejně to ale nakonec stálo nejvíc času mě a kolegu, protože jsme to museli řešit na přestupové komisi. Pych do pěti tisíc korun je brán pouze jako přestupek, oni měli ryby sotva za dva a tak z toho bylo jen napomenutí. Oni měli sklopené hlavy, slíbili, že už to nikdy neudělají a přišli akorát o pruty. To je ta chyba v zákoně. Dnes stojí kilo kapra asi osmdesát korun, a když si někdo "zajde" načerno pro dva, je to škoda tak za necelé čtyři stovky. Takže se vám pak jenom vysměje do obličeje.
Ale přitom nikdo neví jakou práci dá to, než my toho kapra vypěstujeme, pak ho přesadíme z chovného do sportovního rybníku, aby si poctivý rybář mohl zachytat. Ale to už nikdo nevidí."

Vy jste někdy pytlačil?
"Asi bych to neměl říkat, ale na střední škole, když jsme s klukama sjížděli Otavu, jsme si na vlascích také nějakou tu rybku vytáhli a na břehu upekli. To je fakt. Ale to k tomu kempování nějak patří, když to není jen čirá zlodějna, vypočítavost nebo dokonce vandalismus."

Na co chytáte?
"Na kosťáry. To jsou hodně macatí mouční červi, kteří se musí uchovávat v chladu, protože jinak se zakuklí a máte z nich mouchy.
Nechápu, proč mojí ženě v ledničce tak vadí. Vždyť to je jako máslo nebo jogurt. Navíc hermeticky uzavřené. Pořád šílí ať to dám pryč."

Já se jí ani nedivím. My jsme kdysi s kamarádkou připravovaly salát a hledaly po lednici dobroty, kterými ho vylepšit a objevily jsme nádherně žlutou kukuřici v balení rozhodně tuzexovém. Salát jsme totálně zkazily, protože to byla kukuřice děsně naparfémovaná, kterou tam měl pro ryby schovanou její tatínek. Ale na vaše červy to stejně nemá.
"Ta voňavá kukuřice je opravdu pro ryby velmi lákavá pochoutka. Zalívá se často esenci vanilky nebo s vůní halibuta, česneku. Můj dědeček ale nechytal na nic jiného, než na obyčejný chleba. Také občas vezmu jen krajíc nebo kousek rohlíku či knedlík."

I rybářství už zasáhla komerce. Často u vody vidím rybáře, kteří jsou vybaveni skoro jako kosmonauti. Ale ta paráda je asi rybám ukradená.
"Ano. Různé elektronické vlasce, kevralová vlákna, extra pruty, ruksak na zádech, židličky s odkladači na všechno možné, stojany na pruty s hlásičem pohybu… Pak přijde k vodě a předvádí se jeden před druhým s tím, co komu víc bzučí a bliká. Já jsem konzervativní rybář a dost mě ruší a děsí, když chytám a najednou mi někde u hlavy začne cvrlikat elektronický signalizátor pohybu. Přitom je to zbytečné. Když se uřízne dobrý prut, který pruží, přiváže se na to vlasec s háčkem, dá se na to ryba chytit bez problémů taky. Tedy, když tam nějaká je. Ale najít dneska rybník, kde je člověk sám a v klidu separovaný je docela umění. Pro mě jsou nejkrásnější rána, když sedíte u vody, příroda se začíná probouzet, je tam ten ranní opar, to jsou pro mě ty nejhezčí chvíle. Jen vám to teď říkám a mám z toho husí kůži…"

Text: Renáta Mužíková

Autor: Redakce

27.4.2013 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Nový šéf hradního protokolu: Návštěvu Bílého domu už začínáme chystat

ROZHOVOR – Miroslav Sklenář nahradí ve funkci vrchního protokoláře Jindřicha Forejta. Deníku při té příležitosti poskytl rozhovor. Hovoří v něm o svém vztahu k prezidentu Miloši Zemanovi i o plánované návštěvě USA. Rezignace Forejta ho prý nepřekvapila.  

Zmlátil dvě ženy. Zdržely jej prý ve frontě u pokladny

Pardubice - Z výtržnictví obvinila pardubická policie 47letého muže, který měl zmlátit dvě ženy. Jednu vážně zranil.

Hasiči přejeli hocha, chvátali k požáru. Policie: Nešťastná náhoda

Krucemburk – Havlíčkobrodští kriminalisté uzavřeli vyšetřování nehody z letošního června, při níž hasiči na závodech dračích lodí v Krucemburku na Havlíčkobrodsku přejeli desetiletého chlapce.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies