VYBERTE SI REGION

Ředitel Velebudic: Kantor býval velmi vážený, ta doba je už bohužel pryč

Most /ROZHOVOR/ - Ředitel největší technické školy na okrese má být (alespoň podle mě) něco jako kombinace McGyvera a Ladislava Smoljaka v Kulovém blesku. Docela mě překvapilo, že PaedDr.Karel Vokáč, ředitel SŠT Most, klidně přizná, že je tak nepraktický, že kdyby neměl svou ženu, dopadl by špatně. Je to sice na patřičně mužné a galantní, ale o to víc mě zajímá, jak může tak dlouho a úspěšně šéfovat velebudickému kolosu, který nemá v okrese konkurenci.

22.2.2013
SDÍLEJ:

Karel Vokáč.Foto: DENÍK/Oldřich Hájek

Tahle škola působí monstrózně. Prý se původně stavěla proto, že se počítalo se třetí světovou válkou. Je to pravda?

"Ano. V osmdesátých letech se skutečně mělo za to, že bude sloužit pro opravu bojových vozidel a tanků, kdyby vypukla další válka. Když se podíváte do dílen, uvidíte opravdu velikánské prostory, jsou tam i hluboké světlíky. Pro nás jsou to dnes ale hlavně velké polykače tepla. Takže se z toho důvodu teď chystáme snižovat stropy. A abych nezapomněl, k tomu tajemnému duchu - pod celou školou je obrovský kryt civilní obrany."

Šéfujete "domku plnému řemesel". Jak to po téhle stránce vypadá s vámi?
"To víte, já řeknu, kdovíjak nejsem zručný a manželka mi pak dá co proto! S tou šikovností… No víte, já si myslím, že manželství je o velké toleranci…"

Tedy, to je diplomatická odpověď. Ale bruslíte z toho dokonale…
"Je to tak. Já manželku nemít, tak by to se mnou asi nedopadlo dobře."

Vaše paní je z oboru?
"Nepoznali jsme se ve škole, jestli myslíte tohle. Ale ona také učí. Ne sice u nás, ale občas vypomáhá v jedné škole."

Sám jste o tom začal. Odkud se znáte?
"Chcete se zasmát?"

Samozřejmě.
"U toho domu v Litvínově, kde bydlím, kdysi jezdila na saních taková malá holčička… No a já jsem si ji pak vzal. A už jsme spolu přes dvacet let."

V tomto případě se dá seriózně říci, že jste opravdu věděl, koho si berete a o jejíž minulosti víte vše…
(Smích) "To tedy ano! Navíc jsem v pohodě s jejími rodiči, protože tchán je starší než já jen o pět let. Nehrozí nějaké vměšování se mezi nás, jsme spíš dobří přátelé. A to je v rodině také hodně postatné. Máme spokojený vztah všichni dohromady a já se ženou mám šťastné manželství."

Máte i nějaké jiné koníčky? (úsměv)
"Když řeknu práci, je to klišé. Ale vezměte si, že sem přijdu ráno v sedm a odejdu ve čtyři. Takže vlastně celý den. Navíc jsem z Litvínova a také chvíli trvá, než tam dojedu. Jsem pak dost unavený a spíš odpočívám. Doma "se vypnu". Dřív jsem hodně a rád jezdil s partou na kole. Dneska jsou manželčiny koníčky i mými. Chodíme spolu do lesa na houby a na borůvky. Ale jestli čekáte, že jsem třeba extra kutil, tak to tedy ne."

Nějaké odreagování ale přece potřebujete, jinak vám brzy hrozí syndrom vyhoření…
"Čestuji, když to jde. Mám rád moře. Líbí se mi v Chorvatsku - to je taková moje zamilovaná destinace, byl jsem tam nejméně dvacetkrát. Pak také v Řecku. Nejsem typ na lyžování a na hory. Sluníčko a voda, to je moje.Tam si nejvíc odpočinu. Ale poslední dobou jsem si moc prázdnin neužil, protože byly pracovní a musel jsem být ve škole.
Dá se říct, že díky svému povolání mám i hodně procestovanou Evropu. Byli jsme se podívat v Irsku, v Holandsku, Dánsku, Itálii. Zajímají mě různé typy organizace školství v jiných státech."

Vy jste původem z Mostu?
"Ne. Narodil jsem se v Plzni. Sem jsme se přistěhovali, když se tu v padesátých letech začaly stavět řadové domky, takzvané "stalinovky". Tou zajímavou nabídkou moderního bydlení se tehdy získávaly pracovní síly do bývalých Stalinových závodů. Mí rodiče sem dostali umístěnky, tak se přestěhovali. Já jsem žil ještě chvíli u babičky u Plzně a pak mě sem naši vzali. V Mostě jsem asi od mých pěti let."

Vaše pozdější propojení vzdělání a škol je sice neobvyklé, ale zajímavé.
"Když jsem byl v deváté třídě na základce, ministerstvo rozjelo takový experiment. Školy "pomáhaly" rodičům tak, že samy rozdělovaly děti na ty, které půjdou do učení nebo na střední školu. Byl jsem přiřazený mezi ty, co měli nastoupit na průmyslovku. Ale pak moji mámu přemluvil náborář z učiliště, který jí nahlodal klasickou větou o tom, že řemeslo má zlaté dno a rodiče mě dali na automechanika. Jenže já časem zjistil, že pro mě tohle dno rozhodně zlaté nebude a tak jsem se rozhodl studovat dál."

Nešlo vám to? Nebo vás to jen nebavilo?
"Ale šlo, měl jsem i dobré známky, ale v pubertě jsem měl jinou představu o tom, co se mi líbí…"

Také ty tehdejší vozy asi nebyly moc zajímavé…
"To určitě. My jsem se učili na typech jako Tatra 111, Praga V3S… To byla samá stará špinavá auta, nic moc interesantního. Po vyučení jsem odešel na průmyslovku."

Ale pak jste se rozhodl pro učitelování. Takže do třetice vývoje - zase něco jiného. Kdy nastal ten zlom?
"Byla to osmdesátá léta, kdy jsme si museli dodělat vzdělání, které navazovalo na to předchozí. Mohl - a asi i měl - jsem jít na ČVUT, ale říkám na rovinu, že jsem si na to netroufl. Tam je hlavně matematika a mechanika - a já už byl pryč z průmyslovky docela dlouho. Tehdy se mi naskytla skvělá příležitost, kdy náš tehdejší zástupce ředitele zjistil, že v Praze otevírají studia sice s technickými obory, ale hlavně zaměřené na pedagogiku, psychologii, sociologii a tak. To mě zaujalo a opravdu moc bavilo. Takže jsem si na na katedře středního školství na UK v roce 1985 nakonec udělal doktorát."

Už jsme to nakousli a vy jste toho klasickým příkladem. Člověk se těžko může v nějakých patnácti letech rozhodovat o tom, co bude dělat celý život.
"To opravdu nejde. V těch letech za děti stejně jaksi rozhodují rodiče - zejména pokud ta rodina je úplná a stará se. Je pravda, že dnes má značný vliv i výchovné a kariérové poradenství na základních školách, kde radí třídní učitelky nebo ty, které mají na starost další kvalifikaci dětí, ale tlak rodiny je prvotní.
A právě proto pak často přicházejí situace, kdy třeba v pololetí prvního ročníku hromada dětí řekne, že si špatně vybrala a začne pendlování. Dejme tomu taková elektrikařina - to je jeden z nejtěžších tříletých oborů. Když žák nestačí, přejde třeba na truhlařinu, ale školu dokončí bez problematického přestupování někam úplně jinam."

Myslím, že šikovné je i to, že tu máte tříleté obory a ty čtyřleté s maturitou jsou dost podobné. Jak kdo zvládne.
"Jsme páteřní škola Ústeckého kraje. Jedno z kritérií toho, abychom se tímto titulem mohli honosit je právě to, o čem hovoříte - musíme splňovat určitou polyfunkčnost školy, prostupnost oborů. Máme tu například tříletý obor obráběč kovů a naproti tomu čtyřletý maturitní obor mechatronik. To je vlastně to samé, ale náročnější. Máme elektrikáře a elektrotechnika, zedníka a pozemní stavitelství… Ta prostupnost tu je, a když si někdo špatně vybere, můžeme ho v klidu přeřadit. Taky se to ale vždycky nepovede."

Mám takový dojem, že ta vaše stará pravda o řemesle a dnu v dnešní době platí snad víc, než kdy jindy, protože třeba manažerských funkcí se ujímá kdekdo - i ten, kdo nic jiného, než komandovat neumí, ale pak nedovede sám pomalu ani vyměnit žárovku a opraváře draze zaplatí.
"Já si také myslím, že to tak je. V polovině devadesátých let začaly školy (i ta naše) hojně vyučovat management, technickou administrativu a tak. Víme, že děti, které tehdy v těch oborech odmaturovaly nebo se i vyučily, moc špatně hledaly uplatnění na trhu práce. Už jsme to zrušili, protože chceme, aby našim absolventům škola nakonec v životě k něčemu byla. Když vidíte jak rostou satelitní města, budují se nová obchodní centra, jak lidé sami stavějí, dělají si půdní vestavby, rekonstruují byty, je jasné, že práce řemeslníka bude vždy zapotřebí. Zrovna nedávno jsem si nechal zrekonstruovat koupelnu, a když jsem si spočítal kolik jsem té firmě za kvalitní práci jako zákazník zaplatil, bylo mi jasné, že takové peníze žádný technický náměstek nebo sekretářka nedostane."

Ale zase se říká, že jsou dnes mladí lidé hodně líní…
"Absence. Přinášejí si tento nešvar často už ze základních škol a my je pak musíme učit věci - které moje generace nezná - chodit včas do práce a v té práci dělat. Vážím si práce učitelů na základních školách, kteří ji mají ztíženou tím, že u nich platí povinná školní docházka a dost dobře nemohou záškoláka vyhodit. Když pak ale u nás něco provede, tak se diví, že my ho ve formě správního řízení vůbec můžeme výchovně potrestat! Jde i o podmíněné nebo dokonce úplné vyloučení. Jenže my tu nejsme od toho - a ani nás to nebaví - abychom šli cestou represí. Spíš se je snažíme zaujmout a více s nimi pracovat. Máme tu i doučovací kroužky, funguje tu "přípravka" na vysokou školu. Ale nálepku učňáku z nás už nikdo nesmaže."

Přece jen se školou tohoto typu bude vždy spojováno i více výchovných problémů. Je tu hodně pubertálních kluků a ti, jak jsou spolu, se jistě nedají snadno zvládnout.
"Když si vezmete dobu mezi první a druhou světovou válkou - to byl kantor velmi vážený člověk. Učitel, vychovatel, policajt - všechno v jednom - a fungovalo to. Bohužel ta role je už pryč. Hezky vzletně se říká, že to není povolání, ale poslání - ano, tak by to mělo být. Jenže dnes se učitel musí potýkat s tím, že si na něj v podstatě každý dovolí. Já učitele vždycky chráním - celý život dělám ve školství (příští rok to bude čtyřicet let co jsem na téhle škole). Ale jejich prestiž už není taková - učitel je svázaný zákony, prováděcími vyhláškami - to je pořád něco. Ale on podle toho musí "jet". Dříve byly povoleny tělesné tresty - říkám to s nadsázkou - ale určitě to mělo něco do sebe. Dnes se na žáka špatně podívate a už je tu rodič a rozčiluje se, že si učitel na jeho dítko zasedl. Také platí to, že když se žák učí špatně nebo dokonce vůbec - rodič to okamžitě hodí na učitele. Prestiž učitelů dávno není tam, kde by měla být."

Čím to je?
"Já mám takové krédo: Demokracii ano, ale musí končit před branami školy. Ve škole musí existovat školní řád s právy a povinnostmi a podle toho se musí žák chovat. Pakliže to tak není, je to anarchie. Pokud to nechápe, nemůže na té škole být."

A nepřijde vám, že to spíš nechápou ti jejich rodiče, kteří jednají až moc za své dítko? Že zejména matky jsou přesvědčené o tom, jakého mají geniálního potomka, který by mouše neublížil, zatímco vy ho znáte jako největšího sígra školy?
"Tak pod tohle se vám klidně podepíšu. Jsou rodiče - a je jich hodně, kteří vidí svou vlastní vinu ve výchově pouze na straně školy a učitele. Mají to na koho svést - protože "oni" jsou ti spoluzodpovědní. Dokonce chtějí "učit učitele učit". Někdy se také šprajcnou a řeknou: Dobře, tak tady nebudeš, dám tě jinam. Potom nastává totální chaos, kdy jde kluk třeba ze zedníka na kuchaře, a pak se nám zase obloukem vrátí jako truhlář. Je to špatný přístup. Nejsou takoví všichni rodiče, ale je jich dost."

Asi to ale není jenom o nějakých hádkách, které musíte řešit…
"To tedy není. Občas se stane, že od vzteklého rodiče přijde i nějaká stížnost, která se potom musí vysvětlovat na Správním odboru Ústeckého kraje. Takže následuje dopisování si v rámci správního řízení, školy, rodičů, správních orgánů a tak dále. Někdy se to táhne i půl roku."

A vyhráváte?
"Dá se říci, že úplně. Učitelé totiž mají vždy všechno podložené, stejně tak jako výchovní poradci, takže potom rodič musí uznat, že u nás chyba není. A že jeho chlapec musí začít nějakým způsobem respektovat školní řád a další směrnice školy nebo se s ním rozloučíme."

Když mluvíme o těch problémech s chováním, jak je to u vás s šikanou?
"O té se dá hovořit pouze tehdy, když ji prošetří Policie ČR a šikanou ji přímo nazve. My jsme tady samozřejmě měli incidenty tohoto typu, kdy někdo vzal druhému svačinu nebo udělal nějakou špatnost v dílnách. Řešíme to hned. Po tom, že by jeden druhého utlačoval jdeme strašně tvrdě."

Podle mě je základní problém vůbec to, jak to odhalit. Útočník zastrašuje, šikanovaný se bojí. Jak se to dozvíte?
"Řekl bych, že dnes už se - možná díky osvětě - žáci nebojí svěřit."

Opravdu to řeknou sami?
"Ano. Nebo se to dozvíme od jejich kamarádů. Někdy to ale zkušený pedagog či mistr pozná sám, přímo na chování žáka a pak si s ním na to téma otevřeně promluví. Okamžitě do toho vstupujeme, někdy i s Policií ČR."

Stalo se?
"Jednomu chlapci tu mazali vazelínu do vlasů v dílnách - v pauze, když si mistr odskočil a pak dělali jakoby nic. Měli jsme tu ale i něco horšího, hnusný hyenismus. To byla "móda", kdy si někteří žáci točili videa do mobilu, jak napadají spolužáka a dávali to na YouTube. Řešili jsme to nekompromisně. Museli od nás okamžitě odejít. To víte, je to velká škola, přes dvanáct set žáků, s problémy musíme počítat. Ale za ta léta už jsme natolik "vycvičení", že nás jen tak něco nepřekvapí. A také tu máme dost kvalitních pedagogů, kteří řeší vzniklé situace nejen s rodiči, ale i v rámci předmětových komisí a výchovného poradenství."

Na učitele si žáci ještě nedovolili?
"Zákon o tom hovoří jako o verbálním napadení učitele. Tedy něco v tom smyslu, že žák kantora pošle "někam". Menší prohřešky se už staly, ale nepřešlo se to, hned jsme to postihli. K přímému, fyzickému napadení ale nikdy nedošlo."

Co drogy?
"Lhal bych, kdyby tvrdil, že u nás nejsou. Drogy jsou na každé škole. Zavedli jsme tu policejní monitoring prostoru u tramvaje, pořídili jsme i testery.
Když máme podezření, jednáme hned. Ale -jako ve všem - i tady nás zdržují směrnice. Ta šílená posloupnost. Nejdřív musíte kontaktovat rodiče, jestli souhlasí s tím, aby se jejich dítě odvezlo na vyšetření do nemocnice, protože máme podezření na to, že je pod vlivem drogy. Když se to potvrdí, platí to rodič, když ne - platíme my. Jsou to nějaké tři a půl tisíce. Legislativa je taková, kdy všechno probíhá na dlouhé lokte. My se to tu sice snažíme ohlídat od prvopočátku, ale oni pak půjdou na nějakou diskotéku - a je to. A s tím my nic nenaděláme.
Spolupracujeme s Městskou policií v Mostě, pořádáme přednášky, semináře. Z Prahy k nám jezdí odborník, který zde na toto téma hovoří, kantoři jsou v také v tomto směru školení - musíme s těmi dětmi pracovat."

Nemyslíte, že když se o něčem až moc mluví, dělá se tomu vlastně reklama? A určitě se najde i spousta těch, kteří to pak budou chtít zkusit, jen proto, aby o něco nepřišli.
"To máte asi pravdu. Ale valí se to ze všech stran, takže nám v této chvíli nezbývá už nic jiného, než důsledná osvěta. A tu nezanedbáváme.
To máte jako v manželství - když jeden nechce, druhý se může snažit sebevíc, ale nezmění nic.
Pamatuji se, že u nás byli drogy i dříve. Třeba v osmdesátých letech už jsem měl s nějakými narkomany potíže i na Meziboří. Tehdy se to ale (jak se říká), zametlo pod koberec, děti se odvezly do nemocnice a už se to dál nerozebíralo. Dnes se o tom ale mluvit musí."

Pojďme k něčemu pozitivnějšímu. Jak to, že se na technické škole objevilo jezdectví? To mě hodně překvapilo. Jak jste na to přišli?
"To byl nápad tehdejšího zástupce pana Bartáka. S tím, že Svinčice i Hippodrom jsou blízko, další farmy (s nimiž teď budeme sepisovat smlouvy) jsou také kousek. Když jsme dělali nábor, jen v Mostě byl obrovský zájem. Pak jsme vnikli i na litoměřicko, lounsko; hlavně v okolních vesnicích má dost dětí koně doma, takže tam se to také líbilo. Dnes je to již hodně úspěšný obor, který výborně "šlape". Třeba v teorii byli loni naši žáci lepší než ti chuchelští a to dost potěší - zrovna s takovým soupeřem s velkou tradicí a proslulým jménem, zatímco my jsme na začátku. Letos nám poprvé budou dělat závěrečné zkoušky jezdci a chovatelé, maturitní obor bude končit až napřesrok."

Máte tu ale ještě jeden obor, který se také vymyká klasické "technice".
"Jistě myslíte bezpečnostně - právní obor. To jsou budoucí adepti policie, hasičských záchranných a integračních sborů a vězeňské služby. Musela nám jej schválit a akreditovat dvě ministerstva - kromě "tradičního" školství i vnitro. Teď jsme se rozhodli s tímto oborem (a ještě s ekonomikou a podnikáním, což je peněžní manipulant) požádat o statut "VOŠky", na níž by děti zůstaly sedm let. Je to výhodné pro školu i studenty nejen po stránce ekonomické, ale také proto, že odejdou jako hotoví odborníci s vyšším uplatnitelným vzděláním. Takže kdyby šli potom třeba k té policii, budou mít šanci na lepší místo. O tento obor je také velký zájem, máme tu opravdu vybrané, erudované odborníky, zkušené policisty, učí se tam kriminologie, sebeobrana…"

Nezlobte se na mě, že se směji, ale jak to tak popisujete, nějak podvědomě mi naskakuje film Policejní akademie (v Mostě).
"To mi docela nahráváte. Ma náš maturitní ples si žáci připravili téma právě z Policejní akademie. Bar Modrá ústřice…"

No, doufejme, že vědí, co se v tom baru děje a neuhranul je jen známý název. Ale na druhou stranu by pak zase mohlo být o to víc veselo…(smích oba) Ještě k oborům. Vy si můžete sami rozhodnout jaký zařadíte?
"Ne. Je to stanoveno rámcově vzdělávacím programem, ve kterém jsou různé možnosti. My si z něj vybereme, co by se nám tak nejlépe hodilo.
Následně to podstupujeme našemu zřizovateli. Ten pochopitelně neschválí obor, který učí třeba vedlejší škola. Pošleme žádost Kraji, kde ale musí být i uvedeno, zda na to máme a dovedeme nový obor dostatečně zabezpečit - ekonomicky, personálně… Když se nám tohle všechno povede a máme ho už tady, tak musíme vypracovat školní vzdělávací program, ten se opět dá schválit a pak teprve můžeme ten obor "najet". Proto máme jen dva obory, které se vymykají - to je ta bezpečnost a ti koně. Je to šílená administrativa. Uprostřed je pořád to naše řemeslo."

Učí tu i vaši bývalí žáci?
"Máme asi osmdesát pět učitelů, z toho je, myslím šestnáct našich absolventů."

Vy učíte také nebo jste "jen" ředitel?
"Ze zákona musím učit dvě hodiny."

Ročně?(oba smích)
"Týdně! Je to podle počtu tříd. Ředitel učí dvě hodiny, statutární zástupce čtyři. Vždycky jsem měl fyziku, ale teď učím dopravní prostředky u oboru operátor skladování a logistik. Když už jsem vyučen tím automechanikem…"

Autor: Renáta Mužíková

Autor: Redakce

22.2.2013 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Postrach Vysočiny: Žena zničila desítky aut a zapálila volejbalové kabiny

Havlíčkův Brod – Bývalou řidičku kamionu a uklízečku Bohumilu Šustrovou ze Ždírce nad Doubravou poslal v úterý Okresní soud v Havlíčkově Brodě na devět měsíců do vězení, a to za podpálení kabin havlíčkobrodským sportovcům.

Klaus odsoudil vynucený odchod Forejta a jeho diskreditaci

Praha - Bývalý prezident Václav Klaus rezolutně odsoudil podle něj vynucený odchod Jindřicha Forejta z funkce šéfa protokolu Pražského hradu. Zacházení s ním ho lidsky velmi zasáhlo, uvedl v prohlášení, které redakci poskytl Petr Macinka z Institutu Václava Klause. Forejt na svou funkci rezignoval v úterý, zdůvodnil to osobními a zdravotními důvody.

Sněmovna schválila státní rozpočet, schodek má klesnout na 60 miliard korun

Praha - Sněmovna schválila státní rozpočet na příští rok. Schválený schodek má proti tomu letošnímu klesnout o deset miliard na 60 miliard korun, ministr financí Andrej Babiš (ANO) ale dnes před poslanci vyjádřil přesvědčení, že výsledek bude lepší. Jde už o třetí státní rozpočet současné koaliční vlády. Sněmovna podpořila jen ty přesuny peněz v návrhu státního rozpočtu na příští rok, s nimiž souhlasil Babiš. Opozice neuspěla ani s jedním požadavkem.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies