VYBERTE SI REGION

REPORTÁŽ: Beverly Hills u kolejí aneb Takhle bydlí litvínovští bezdomovci

Litvínov/FOTO/ - Kdyby Litvínov platil za turisticky atraktivní lokalitu, tohle místo by určitě nebylo cílem průvodců cestovek. Stanové městečko za nádražím.

10.11.2014
SDÍLEJ:

Žije tu asi 11 bezdomovců.Foto: DENÍK/Monika Gordíková

Spolu se dvěma strážníky se proderu křovím. V dálce slyším hrát tranzistorák, hit Petry Janů Není nám už sedmnáct. Zároveň cítím kouř. Blížíme se na místo, o kterém spousta občanů Litvínova ani neví. Poměrně často je o něm zmínka ve svodkách městské policie.

Jsme za vlakovým nádražím, blízko kruhovému objezdu u Lidla. Tady je stanové městečko, „trvalá adresa" některých litvínovských bezdomovců. „Těžko říct přesné číslo, ale žije jich tu asi jedenáct," říká mi Roman, jeden ze strážníků.

Za chvíli vidíme první stany i obyvatele. Sedí u ohně, balí cigarety, popíjejí alkohol. Poslušně moje průvodce pozdraví. Ti je hned poučí, kdo jsem a jak se ke mně musejí chovat.

„Pojďte, ukážeme vám to tady," vybídnou mě strážníci a začnou prohlídku. V první části, té přední v blízkosti ohně, stojí asi šest stanů. Kolem každého je spousta věcí. Nikde nechybí kočárek nebo natažená šňůra na prádlo. O několik desítek metrů dál je druhá část s dalšími stany. „Vidíte ta lana? Vymezují si jimi svá území a zároveň jim slouží jako ochrana před možnými nočními návštěvníky. Kdo přijde, zakopne o to," vysvětluje mi Roman.
Dívá se do stanů, všechny už jsou ale prázdné. Jsou v nich jen deky načichlé silným odérem. Půda v okolí stanů je spálená.

Vracíme se k tábořišti. Tady se dva stany „vrtí", někomu se ještě nechce vstávat. Z jednoho z nich za chvíli vyleze zarostlý chlapík. „Já jsem úplně hotovej, musím si šlehnout," podotkne a jde si k ohni pro cigaretu. Radši by si ale žilou prohnal pervitin.

Štěpánka tu „bydlí" od března. Sama ke mně přichází s přáním odvyprávět mi svůj životní příběh. Mluví o rozvodu rodičů, upřednostňování mladšího sourozence, útěku z domova. „Zdrhla jsem, když mi bylo šestnáct. Začala jsem brát heroin a byla na něm deset let. Pak jsem s tím ale sama od sebe praštila, protože jsem zjistila, že čekám dítě. S přítelem jsme si řekli, že to zvládneme," říká.

Nejsem moc závislá, občas si dám perník

Narodil se jí syn a životní situace se zdála být tak nějak „normální", jenže přítel začal znovu fetovat. „Našla jsem si jiného, ale ten mě dostal do totálních sraček. Moje máma vyhrála soud o kluka, kterého mi teď nechce ukazovat. Schválně mi řekla adresu jiné školy, když šel v září do první třídy. Tím soudem mě srazila na kolena a dostala na ulici," pokračuje a celá se třese. Zimou i potřebou něčím se „posilnit". Kolem levého oka má obrovský monokl. Výsledek hádky s aktuálním partnerem, který v době našeho rozhovoru ještě spal v jednom ze stanů.

„Šest let jsem vydržela úplně čistá. Ani teď nejsem moc závislá. Nechlastám, jen občas si dám perník. Chtěla bych se dostat třeba na ubytovnu na Šumnou, ale vždycky mi řeknou, že mají plno." V období, kdy nebrala drogy, pracovala například v městské knihovně nebo ve fabrice za kelímkárnou.

Dnes se prý snaží, ale kvůli předsudkům ji údajně nikde nechtějí. Neprospěje jí ani záznam v trestním rejstříku. Ve vězení strávila tři měsíce za krádež.
Stačí málo, aby ji člověk se slabší povahou začal litovat. Od takové tendence mě okamžitě odvádějí strážníci. „I já, když jsem začínal u městské policie pracovat, tak jsem si říkal, jací jsou to chudáci, ale teď už vím, kolikrát dostali šanci. Kolikrát ji dostali, tolikrát ji zahodili. Není jim pomoci."

Moje povídání se Štepánkou pozorně poslouchá Radek. Statný chlap, co se krátce po našem příchodu vynořil ze stanu s touhou si šlehnout. Je mu osmatřicet a na ulici žije dva roky. Když chci znát důvod, jeho „houmlesáctví", pokrčí rameny a řekne: „CPI". Nezvládal vysoký nájem? Kdepak.

„Sousedi proti mně sepsali petici. Vadilo jim, že v bytě vařím drogy," vypráví jen tak, bez emocí. Drogy ho dostaly i za mříže, seděl devět let. Bylo to tam podle něj „docela dobrý." Ve spoustě věcí má „guláš", jedno ale ví bezpečně. Nechce práci. Ta by pro něj znamenala hloupou ztrátu času.

Radek se vzápětí nechá vyfotit u svého stanu. Nadzvedne plachtu a kolem mě proběhne zápach, že mám co dělat, abych znovu neviděla svoji snídani. Pózující kamarád strhne pozornost ostatních. Rázem se chce fotit i Míra, jenž mě jen půl hodin předtím upozornil, že pokud on si to nepřeje, nesmím ho zvěčnit a „dát do novin". Najednou změnil názor. „Musíte mě ale fotit, jak balím jointa, jo? Kluci, že mi ho pak nevezmete? Ty vole, mám ale špinavý ruce jako prase."

Sedne k ostatním k ohni a pustí se do toho. Ptám se, co budou dnes všichni dělat. „Jako každej den. Za chvíli vyrazíme do terénu na šrot. Musíme si nějak vydělat," zazní prakticky jednohlasně. Štěpánka se mě přitom snaží přemluvit, abych jí dala nějakou tu korunu na jídlo.

Strážníci ji odhánějí. Zároveň mi vyprávějí, že všichni na drogách nejsou, bez alkoholu ale nevydrží.

Vedle je do země zapíchnutých několik kůlů a přes ně přehozená plachta. Improvizovaná kuchyně, ve které nechybí třeba sójová omáčka, skříňka ze starého kredence nebo poměrně široký sortiment nádobí.

Moje návštěva v „městečku" končí. Strážníci mě odvážejí ke služebně. Cestou potkáváme Hraběnku. Známou bezdomovkyni, jež ve svém stanu ráno nebyla. Místo toho pečlivě prohrabává popelnice u věžáků v Čapkově ulici. Nezdržíme se u ní dlouho, protože zachrčí ve vysílačce a moji průvodci musejí okamžitě k muži ležícímu nehybně v nedaleké Mostecké ulici.

Ještě pokračuji s nimi. V autě si stihnou tipnout, kdo tam bude ležet. Trefili se. Další bezdomovec. I on se občas ve stanovém městečku objeví. Nereaguje na žádné podněty, u pusy má pěnu. Musíme počkat na sanitku.

I její posádka už ho dobře zná. „No, ještě není deset. To ho dneska povezu ještě jednou," říká záchranářka. Kolem nás mezitím stihnou projít skoro všichni, s nimiž jsem se před tím viděla „u táboráku". Jdou si do večerky koupit víno v PET lahvi a pak do terénu sbírat železo.

Nakládání kamaráda do sanity je nijak extra nevzrušuje. Vědí, že se takhle vozí prakticky každý den. Jdou radši pátrat po kabelech.

Autor: Monika Gordíková

10.11.2014 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
AKTUALIZOVÁNO

Ve věku 69 let zemřel kytarista Radim Hladík

Praha -Ve věku 69 let zemřel dnes ráno kytarista Radim Hladík, který mimo jiné stál u zrodu legendární kapely Blue Effect, sdělil to současný zpěvák kapely Honza Křížek. Hladík podlehl následkům fibrózy plic, se kterou bojoval několik let. Sedmdesátiny by oslavil 13. prosince.

Záchranáři našli části těl obětí havárie indonéského letadla

Jakarta - Indonéští záchranáři dnes našli části těl v moři v oblasti, kde v sobotu havarovalo policejní letadlo se 13 osobami na palubě. Oznámil to na tiskové konferenci šéf Indonéské pátrací a záchranné agentury (BASARNAS) s tím, že ostatky pravděpodobných obětí byly nalezeny v místě, kde už vesničané dříve vylovili sedadlo z letadla a vak obsahující mobilní telefon a policejní doklady.

AKTUALIZOVÁNO

Koukalová ovládla stíhačku! Zazářili i Krčmář s Puskarčíkovou

Östersund /FOTOGALERIE/ - Biatlonistka Gabriela Koukalová vyhrála stíhací závod Světového poháru v Östersundu. Do vedení se dostala už po úvodní střelbě a do cíle dojela o osm sekund před Němkou Laurou Dahlmeierovou. Eva Puskarčíková skončila osmá, což je její nejlepší individuální výsledek v SP, Lucie Charvátová byla dvanáctá a Veronika Vítková osmnáctá. V mužské stíhačce se Michal Krčmář posunul proti sprintu o 31 míst a dojel sedmý.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies