Deník
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

120 let Akademie věd: Jako dárek superlaser

Praha /GRAFIKA, ROZHOVOR/ – Sto dvacet let uplynulo od chvíle, kdy Národní muzeum na Václavském náměstí v Praze přivítalo první návštěvníky. Nestalo se však pouze sídlem sbírek – s jeho existencí je spjat i počátek České akademie věd a umění, která zde našla své útočiště.

18.5.2011
SDÍLEJ:

Sídlo prezídia České akademie věd v Praze.Foto: ČTK

Zatímco Národní muzeum výročí oslaví uzavřením a pětiletou rekonstrukcí historické budovy, která odstartuje 7. července, Akademie dostala dárek trochu jiný. Evropská komise totiž schválila v Dolních Břežanech nedaleko Prahy vybudování superlaseru ELI. A vděčit za tento úspěch můžeme hlavně Fyzikálnímu ústavu Akademie věd, který má teď také projekt na starosti.

Komplex za sedm miliard

„V rámci jednoho z šesti výzkumných programů budeme vyvíjet nejintenzivnější laserový urychlovač, který bude mimo jiné využíván při léčbě rakoviny, kdy jsou potřeba kvalitní, ale levné zdroje protonů – a právě k těm má náš projekt otevřít cestu,“ vysvětluje zmocněnec ČR pro ELI Vlastimil Růžička. Výzkum v Břežanech by měl kromě medicíny zasahovat i do laboratorní astrofyziky, chemie nebo biologie.

Stavbu komplexu za téměř sedm miliard korun umožní peníze z Operačního programu Výzkum a vývoj pro inovace, který čerpá z fondů Evropské unie. Práce na komplexu začnou na podzim a v roce 2016 by špičkové pracoviště mělo začít fungovat.

Na unikátní laser se netřesou pouze čeští vědci. Projekt ELI je totiž výsledkem spolupráce celkem 40 výzkumných institucí ze 13 evropských zemí a bude mít tři části. Vedle Břežan vyrostou další dvě centra s odlišným zaměřením v Maďarsku a Rumunsku.

Příliv zahraničních odborníků k nám by konečně mohl zvrátit současnou nepříznivou situaci – velká část mladých vědců totiž hned po studiu odchází do zahraničí a už se nevrací.

Akademie věd ČR.

„Odchod talentovaných vědců za lepšími podmínkami a atraktivnějšími výzvami do zahraničí trápí Českou republiku celá léta. Nyní se ale zdá, že se karta začíná obracet. Už několik špičkových českých výzkumníků uvedlo, že pro ně je ELI profesní výzva, které nedokáží odolat, a vracejí se domů,“ podotýká ředitel sekce řízení fondů EU Jaroslav Kuba.

Novinky i pro studenty

Ve světlejší zítřky naší vědy věří i Marek Piliarik ze sdružení Věda žije!, které již dva roky upozorňuje veřejnost na krizovou situaci v oblasti výzkumu. „Jde o unikátní věc a i pro některé zahraniční vědce to určitě bude velmi atraktivní. Teď je potřeba dobré řízení – při stavbě se jistě vyskytnou problémy, a když to špatně dopadne, může to být pro českou vědu katastrofa. Doufám ale, že to skončí dobře a vše bude fungovat,“ říká Piliarik.

Díky laseru by také mohla vzniknout úzká spolupráce nejen mezi Akademií a vysokými školami, ale i podniky. Vysokoškoláci získají možnost setkávat se s mezinárodní vědeckou elitou, a měly by odstartovat i nové studijní programy pro mladé vědce, jako jsou optika nebo fyzika extrémních energií.

Antonín Kostlán z Výzkumného centra pro dějiny vědy řekl Deníku: Co pomůže naší vědě? Více spolupráce, méně byrokracie

Praha – Podle historika Antonína Kostlána do Česka přichází málo zahraničních vědců a ti naši jsou často zavaleni vyplňováním formulářů.

Akademii je letos 120 let. Mohl byste zmínit nejdůležitější objevy a vědce, kteří jsou s ní spojeni?
První vědec spjatý s myšlenkou Akademie je přírodovědec Jan Evangelista Purkyně, který objevil buňku. Za první republiky to byl Jaroslav Heyrovský, jediný český nositel Nobelovy ceny za vědu, objevitel polarografu. V roce 1958 se stává ředitelem Ústavu makromolekulární chemie Otto Wichterle. S ním je spojen vynález kontaktních čoček, ale je také autorem patentu na český silon. Za normalizace šlo také o negativní vynálezy – například bylo vymyšleno rušení Svobodné Evropy. Ze současnosti musíme připomenout výzkum profesora Antonína Holého a jeho léky prodlužující život lidem s HIV.

Zmínil jste období komunismu. Jak se režim na tehdejší vědě podepsal?
Třeba sociologie se komunisté báli, protože nechtěli slyšet pravdu o společnosti. Byla to pro ně buržoazní pavěda. Stejně nepříznivý vztah byl k psychologii a filozofii. Dějepis byl chápán jako dějiny třídních bojů. Přes palubu byla hozena i ekonomie. Kdo řekl „trh“, tak se do šedesátých let dopustil hříchu. Ve vědách o člověku se prosadil takzvaný lysenkismus, který vycházel z toho, že genetiky není potřeba. I v přírodě mělo platit, že když je někdo důsledně vychován, poručí se větru dešti. V osmdesátých letech se objevuje další tendence – bezmyšlenkovité podřizování vědy výrobě.

A byl tu nějaký obor, kterým už se dnešní věda nezabývá?
V posledním desetiletí komunistického režimu byla oficiálně podporovaná parapsychologie. Vedení strany bylo v té době velmi pověrčivé, a tak se podporovaly celé výzkumné týmy, které sledovaly, jak se třeba očima dá zvednout sklenička.

Přerod na moderní Akademii po pádu režimu tedy musel být složitý.
Ano, byl velmi bolestivý. Celkem bylo zrušeno asi dvacet ústavů. Celá řada jich totiž vůbec vědu nedělala, a některé asi nedělaly vůbec nic. Byl tady třeba Výzkumný ústav míru a odzbrojení. V roce 1990 měla Akademie 12 tisíc pracovníků. O tři roky později to bylo asi sedm tisíc lidí.

V jakých směrech dnes vynikáme nejvíce?
Na Fyzikálním ústavu se před několika lety podařilo vybudovat pražský laser, a vědci tak získali velké renomé v zahraničí. Dále patříme ke špičkám například v oblasti genetiky a nanotechnologií. V humanitních vědách je třešničkou na dortu egyptologie.

Hodně mladých vědců po škole odchází do zahraničí a už se nevrací. Kde se podle vás stala chyba?
Vědec je stěhovavý pták, vandr k jeho povolání patří. Poté, co si udělá doktorát, měl by ochutnat život na zahraničních univerzitách. A pokud se tam uchytí, tak zůstane. Navíc než aby zkoušel místo asistenta tady, tak to zkusí v Německu za čtyřikrát větší plat. Problémem je to, že k nám takto přichází málokdo. Mělo by být běžné, že přijede mladý vědec z Ameriky a řekne: Vy to tady děláte skvěle, já sem na rok přijedu a budu to dělat s vámi. A to se neděje. Ne že by tady nebyly dobré týmy, ale prostředí je často nepřátelské – jak z hlediska příjmů, tak z hlediska pracovního zařazení. A pak je tu otázka vybavenosti pracovišť – na vhodné zařízení v řadě oborů nemáme.

Kde vidíte ve fungování naší vědy největší kámen úrazu?
To, v čem by český výzkum potřeboval posílit, je interdisciplinarita. Každý si jede ve svém oboru, ale potřeboval by mnohem více spolupracovat v tom, co nevystudoval, a to napříč týmy z Akademie i vysokých škol. A pak je tu zbytečná úředničina. Dnes máte významného vědce jako ředitele ústavu nebo děkana, ale on se po tu dobu vlastně stane úředníkem. Když přijde kontrola, je před zákonem odpovědný. Z toho důvodu to nepustí z ruky, a pak sice ví, jak se spravují střechy a kolikrát se kontrolují komíny, ale v jeho oboru mu ujíždí vlak. A i celá byrokracie, kterou se člověk musí zabývat, když chce získat grant, od vědecké práce odvádí.

Jak by podle vás šla situace napravit?
Je třeba více vsadit na výrazné osobnosti, které by měly prolomit hranice mezi institucemi. U nás je každá instituce konkurentem ostatním a systém tomu napomáhá – když jeden dostane víc, druhý dostane míň. Grantová agentura rozjíždí projekt Center excelence, tedy špičkových center, na kterých by se podílelo více institucí. To je velmi dobrý nápad, ale zatím je to trochu špatně nastavené. Když si to propočtete, zjistíte, že každý vědec z takového centra by udělal lépe, kdyby si podal grant sám.

Autor: Michaela Koubová

18.5.2011 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Slovenský zpěvák Peter Nagy.
8

Peter Nagy: Hudba je mimo tabulkový svět ekonomiky

Vladimír Mečiar
7

Mečiarovi je pětasedmdesát let. Oslavy může pokazit soud

Odborníci na životní prostředí: Prach v Brně způsobí ročně až stovku úmrtí

Denně skončí v brněnských nemocnicích dva lidé s dýchacími obtížemi. „Na vině je znečištěný vzduch,“ upozornil lékař Miroslav Šuta.

Pohledem Jana Kličky: Uhelní udavači aneb Právo na zdravé topení

Občane, ukažte, čím topíte! Takové  pravidlo začalo v Česku fungovat od ledna letošního roku.

AKTUALIZOVÁNO

Švýcarská policie dopadla útočníka s motorovou pilou

Franz Wrousis, který v ponděli zaútočil motorovou pilou v ulici Vorstad, je ve vazbě. Švýcarská policie jej podle BBC zatkla ve městě Thalwil, které se nachází asi 60 kilometrů od Schaffhausenu, kde došlo k incidentu.

Češka napadená v Egyptě je v kritickém stavu a není schopna převozu

Češka, která byla 14. července v egyptské Hurghadě pobodána teroristou, je v káhirské nemocnici stále v kritickém stavu. Ten se navíc v posledních dnech zhoršil. Na místo proto dnes odletěl i tým českých zdravotníků pod vedením ředitele pražské záchranné služby Petra Koloucha.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení