Podle mluvčího ministertsva Tomáše Cikrta, nebyla v dosavadních předpisech dostatečně zakotvena opatření, která by zajistila bezpečnost při zacházaní s lidskými tkáněmi a buňkami. „Chceme práci s tkáněmi sjednotit. Přísnější pravidla se budou týkat darování, výběru dárců i vyšetření dárce a odběru. Kromě toho si posvítíme také na laboratorní zpracování, skaldování a distribuci tkání,“ vyjmenoval Tomáš Cikrt.

Pro bohunickou nemocnici to znamená velké výdaje navíc. „Abychom normám vyhověli, musíme zcela změnit podobu pracoviště. A to i přesto, že se tam v současnosti pracuje za přísných hygienických podmínek,“ uvedl ředitel Fakultní nemocnice Bohunice Roman Kraus.

V pracovišti tkáňové banky by se tak měla vybudovat přetlaková místnost. „Ta nedovolí, aby se dovnitř nebo ven dostaly jakékoliv nečistoty. Bohužel nás tyto změny vyjdou poměrně draho,“ řekl Kraus. Na přetlakovou komoru bude totiž nemocnice potřebovat až patnáct milionů korun.

Chystaný zákon má také podrobně vymezit povinnosti a odpovědnost provozovatelů. „Stát tak bude konečně lépěposuzovat a následně povolovovat činnost tkáňových nebo odběrových laboratoří,“ upozornil Cikrt.

Pokud nemocnice jednotlivá nařízení neuposlechne, čekají ji pokuty. „Doufáme, že budeme mít ještě nějakou časovou rezervu, abychom vše stihli připravit,“ dodal Kraus.

Stále máme největší banku s tkáněmi v zemi

V době, kdy byla bohunická tkáňová banka ostře sledovaná kvůli případu nelegálního obchodu s tkáněmi, seděl ještě na ředitelském křesle v nemocnici u svaté Anny. Dnes Roman Kraus šéfuje nemocnici v Bohunicích a doufá, že tkáňová banka neztratí své dobré renomé.

Jak se změnilo vedení tkáňové banky od momentu, kdy odešel její ředitel Jiří Adler, který je obviněn z nelegálního obchodu s tkáněmi?
Kompletně. V čele banky je momentálně Barbara Kubešová, která předtím pracovala v transfuzní stanici. Je to špičková primářka. Kromě toho je tkáňová banka také certifikována a podléhá ředě nových norem.

V nemocnici ale zůstali dvě laborantky, které byly obviněny také. Jak je to možné?
Ctíme presumpci neviny. Budeme čekat do rozsudku. Pokud by se ukázalo, že se provinily, pak bychom s nimi samozřejmě rozvázali pracovní poměr.

Jaký je váš osobní názor na celý případ?
Bylo to v roce 2003 a tehdy se mě to přímo netýkalo. Dnes mám pocit, že v tom trochu hraje roli i fakt, že se v té době na přechodnou dobu zěmnil zákon o transplantacích. Ten na určitou dobu zakazoval prodej tkání a orgánu do zahraničí. Je možné, že to tehdy ředitel Adler a další pracovníci nepostřehli. Jestli jim ale zahraniční nemocnice posílaly peníze na jejich osobní konta, k tomu se vyjadřovat nemohu.

A dnes prodává nemocnice tkáně do zahraničí?
Momentálně ne. Veškeré tkáně využívá naše nemocnice nebo jiné nemocnice v zemi. Je ale pravda, že zahraničí má o naše tkáně velký zájem.

Z jakého důvodu?
Je to proto, že Česká republika je jedna z mála zemí v Evropě, která má nejméně osob nakažených virem HIV. Jinak řečeno naše tkáně jsou bezpečné. V budoucnu spolupráci s evropskými zeměmi opět plánujeme.

Jak funguje odběr tkání v praxi? Musí lidé dávat souhlas s odebráním tkání například po smrti?
Ze zákona funguje takzvaný institut předpokládaného souhlasu. Existuje jakýsi registr těch, kteří darovat tkáně odmítnou. Pokud jsou na tomto seznamu, tak jejich přání vyhovíme. Pokud na tomto seznamu lidé nejsou, tak orgány odebíráme. Musím ale upozornit na to, že se vždy snažíme domluvit s rodinou.