VYBERTE SI REGION

Advokát Kalvoda podává správní žalobu. V policii se děje cosi neblahého, řekl

Praha – Muž s dýmkou a charismatem. Tak si leckdo pamatuje výrazného polistopadového politika a jednoho ze spolutvůrců první české ústavy Jana Kalvodu. Po aféře s neprávem užívaným titulem se z politiky stáhl a už dvacet let se věnuje advokacii. V roce 2009 uspěl u Ústavního soudu se stížností na předčasné ukončení volebního období. Nyní se opět ocitl ve světle reflektorů. Podává totiž správní žalobu proti zákazu povolené demonstrace na Hradčanském náměstí v průběhu návštěvy čínského prezidenta.

30.4.2016 23
SDÍLEJ:

Advokát Jan Kalvoda.Foto: DENÍK/ Martin Divíšek

Už jste žalobu podal?
Měla by být odeslaná do konce týdne, a to hlavně proto, že těch, kteří si přejí žalobu podat, přibývá. Bylo také potřeba prostudovat správní spisy zejména na pražském magistrátu, což není úplně snadné jak co do dostupnosti, tak do slovníku, kterým úřady zvládají svou agendu. Koncept žaloby je ale v podstatě hotov (rozhovor se uskutečnil ve středu – pozn. red.).

Řekněme si, o co v ní jde. Návštěva hlavy čínského státu byla spojena s přísnými bezpečnostními opatřeními, proti čemuž jistě nelze nic namítat. Svůj názor chtěli vyjádřit i aktivisté, ať už šlo 
o dodržování lidských práv
v Číně nebo o Tibet. Převládl dojem, že česká policie nadržovala čínským vítačům. Vše vyvrcholilo tím, že demonstrantům byl odepřen přístup na řádně ohlášené shromáždění na Hradčanském náměstí, které bylo poprvé 
v polistopadové historii uzavřeno. Co z toho vás nejvíc nadzdvihlo?
Předně se věnuji případu Hradčanského náměstí. Ani jsem nevěděl, že bylo uzavřeno poprvé v historii, takže to do své žaloby doplním. Celý problém je obecnější a také jednodušší. Bez výjimky platí, že politická moc musí být omezena. V tom spočívá smysl ústavy a princip vlády zákona a demokratického právního státu, jímž Česká republika je i podle definice v ústavě. To je to obecné 
a nesrozumitelné, ale důležité. To druhé obecné a nesrozumitelné je, že moc lze vykonávat jen způsobem, který stanoví zákon. V našem případě to znamená, že střet veřejného zájmu na poklidné, bezpečné návštěvě čínského prezidenta s ústavně zaručeným právem všech občanů pokojně se shromažďovat a vyjádřit své názory musí být nějak řešen. Jsou to dva protichůdné právní principy.

Advokát Jan Kalvoda.

Který z nich má navrch?
Obecně se to říct nedá, neboť ďábel tkví v detailu. Tím jsme se dostali ke třetímu nečtivému principu, 
a to je proporcionalita. Pravda je, že shromažďovací právo garantované ústavou a mezinárodními dokumenty může být omezeno, ale jen na základě zákona. Dodávám, zákona o právu shromažďovacím.

To se v tomto případě nestalo?
Vůbec ne. Nestalo se to tak skandálním a bezstarostným způsobem, že by si Milouš Jakeš mnul ruce. Šlo o situaci, kdy bylo 19. února ohlášeno jedno pokojné shromáždění a jiné 23. března. Existuje obecně srozumitelný režim, v jakém může stát na takovou situaci reagovat. Pokud se pět dní předem ohlásí nějaké shromáždění, správní úřad má právo do tří pracovních dní ho zakázat. Teď prosím o tučné a proložené písmo, neboť dodávám, že tak může učinit jen z důvodů, které zná zákon o právu shromažďovacím.

Například?
Třeba že by smysl shromáždění byl v rozporu s ústavou, vyzývalo by se na něm k porušení základních principů lidského soužití, rasové nenávisti, nebo že by hrozilo ohrožení zdraví a životů shromážděných. Ty důvody jsou taxativně vyjmenovány v zákoně z roku 1990.

Jinak řečeno, žádný z těch paragrafů nemohl sloužit k zákazu demonstrace na Hradčanském náměstí.
K tomu jsem chtěl dospět, ano, je to tak. Vezměme ohlášené shromáždění 23. března. To mohlo být ze zákonem daných důvodů zakázáno do 28. dne téhož měsíce, což se nestalo. Druhý způsob, jak lze eliminovat shromáždění, které už se sešlo, je, že ho zakáže správní úřad z důvodu nějakých bezpečnostních rizik. Jenže shromáždění, které se chystalo na Hradčanském náměstí, nebylo ani rozpuštěno, což je pro pana policejního prezidenta Tuhého a ministra vnitra Chovance velký problém. Byla to totiž jejich poslední šance, jak se mohli zachovat podle zákona, když už chtěli hájit nehoráznou uzavírku celého centra Prahy. Jsme tedy v situaci, kdy zájem na klidném průběhu návštěvy a zájem na dodržení shromažďovacího práva byly v kolizi, jež nebyla vyřešena způsobem, který zákon poskytuje.

Ministr vnitra Milan Chovanec před mimořádnou schůzí, sněmovny, která se nakonec nekonala, uvedl, že k uzavírce centra města dala bianko šek pražská primátorka Adriana Krnáčová. Řekla totiž, že policie má udělat vše, co uzná pro zajištění bezpečnosti za potřebné.
Je to trochu negentlemanské a podlé ex post alibi, protože iniciátorem toho všeho byla samozřejmě Policie ČR, patrně v dohodě 
s ministrem vnitra a možná s hradním kancléřem Mynářem, jak nám to na místě potvrdil jeden z policistů. Pravda je, že to poslední razítko poskytl magistrát jednak svým rozhodnutím 
o dopravní uzavírce z 21. března, jednak obecným opatřením z téhož dne. O to se policie i pan Chovanec opírají. Troufám si říct, že ministr vlády, který skládá slib na to, že bude respektovat právní řád své země 
a uvádět ho v život, což je mnohem silnější závazek, by měl mít základní povědomí o tom, jak zacházet 
s právem shromažďovacím. Měl by vědět, že není možné na místě vyhlásit karanténu třeba z důvodu výskytu roztočů, naopak je nezbytné postupovat podle zákona o právu shromažďovacím, nikoliv na základě dopravně-inženýrského opatření. Nicméně on se rozhodl horký kaštan politické odpovědnosti hodit do klína paní primátorce, což jí nezávidím. Jeho to ale odpovědnosti nezbavuje.

Advokát Jan Kalvoda.Bavíme se o jedné zakázané demonstraci na Hradčanech, ale lidé, kteří bydlí v Zábřehu, Aši nebo Karviné si možná říkají, proč rozebíráme tak odtažitou věc, která zajímá akorát tak pražskou kavárnu. Čínskou návštěvu pravděpodobně vnímají jako úspěch ekonomické diplomacie prezidenta Zemana, v jejímž důsledku budou u nás čínští investoři utrácet, čeští výrobci vyvážet a naši občané budou mít práci. Proč by je měla vzrušovat nějaká hrstka demonstrantů s tibetskými vlajkami?
Je jedno, jestli jsem občanem Zábřehu, Chrudimi či Prahy. Všem musí jít o to, aby měli právo svobodně projevit svůj názor a k tomu účelu se mohli shromáždit. Ti, kdo tleskají svěžím hochům od policie, kteří si tak dobře poradili s českými demonstranty, možná až časem zjistí, že se to týká i jich. Třeba když budou chtít demonstrovat proti nějakému obchvatu nebo zkorumpované nabídce výstavby obchodního domu. Až si v takovém případě policie došlápne i na ně, třeba lépe pochopí, že to není otázka pražské kavárny, ale každého občana České republiky.

Už dnes to ovšem zdaleka není první případ, kdy se policie chová podivně. Je tu záležitost právě osvobozené aktivistky Kateřiny Krejčové, která měla loni v létě údajně ublížit policistovi, když pokojně demonstrovala vsedě 
a následně bránila svého přítele. Víme o prověřování tibetských vlajek na budově FAMU, aktuální je zákaz zpívání hymny na Hradě, který si vyslechli skauti z úst příslušníka prezidentovy ochranky. Děje se ve společnosti něco nekalého, nebo jde jen o shodu okolností, jež nemají hlubší význam?
Jsem si absolutně jist, že se děje něco neblahého, že jde o tendenci, která se prohlubuje a k níž nesmíme být lhostejní. Na druhé straně bych vůbec netoleroval, kdyby odpovědní politici pod tlakem událostí házeli vinu na řadové policisty. Shodou okolností se moje kancelář stala místem, kde se sbíhají různé informace, fotodokumentace, svědectví. Mezi nimi je třeba to, kdy policista slušně 
a sympaticky poradil demonstrantovi s tibetskou vlajkou, ať si ji píchne o metr dál, aby nepřekážel koloně. A když ho pak čínští vítači začali atakovat, policisté je vytlačili. I já jsem potkal mnoho policistů, kteří se chovali velice oduševněle. Podle mě uniformovaní muži v ulicích jednají na základě obecných pokynů svého velení. Neříkám, že každý policista dostal příkaz, aby zmlátil nosiče tibetských vlajek, ale vytvořila se atmosféra normalizačních let, která policisty nutí chápat demonstrace proti čínskému vedení jako něco nepatřičného, nevhodného a nedůstojného. A úplně kašlou na to, že už 25 let máme nějakou ústavu a kodifikovaná práva. Odpovědnost proto určitě nemůže skončit u nepatřičně zasahujících jednotlivých policejních příslušníků.

Policejní prezident Tomáš Tuhý a jeho náměstek Martin Vondrášek ovšem novinářům promítli instruktážní video, 
v němž před čínskou návštěvou nabádají policisty 
k dodržování shromažďovacího práva včetně nezasahování proti vyvěšování tibetských vlajek. To by spíš svědčilo ve prospěch policejních šéfů a pro horlivost jednotlivců.

Problém osvětového videa a všech výroků pana Tuhého z poslední doby je 
v tom, co se nazývá věrohodnost. Nejdřív výslovně popřel, že by policie zasahovala na FAMU. Teprve když byl jako poslední kapesní chmaták usvědčen videozáznamem ze lži, začal mudrovat, že to prošetří a nakonec dospěl ke sloganu o oné zbytečné horlivosti, který posléze převzal ministr vnitra Chovanec. Vzápětí oba dodávají, že policisté neporušili zákon. Nevím, jaké mají zmínění pánové povědomí o zákonech. Avšak rozhodně by měli vysvětlit, jaký že to předpis nepřekročili. Policejní zákon, nebo ústavu? Tu totiž bezesporu porušili. Pánové Tuhý a Chovanec zaujali pozici obvyklou v posledních letech, totiž obranu Hradu: Přiznám jen to, 
k čemu mě přinutí, nebo co mi dokážou. Ostatní zatluču. To není chování, které by bylo slučitelné s principy právního státu. Obecná věrohodnost takových lidí je téměř nulová.

Kdyby to tak bylo, prezident Miloš Zeman by asi osobně nepoděkoval policii jako takové za příkladný postup jak při návštěvě Si Ťin-pchinga, tak loni 17. listopadu na Albertově. Podle něj zaslouží úctu a nemají si všímat šašků zahalujících se do tibetských vlajek typu Miroslava Kalouska.
Nechtěl jsem do těchto vod zabředat, ale budiž. Česká ústava není hodnotově neutrální dokument. Mluví se v ní o právním státě, nezcizitelných a nepominutelných hodnotách a o tom, že stát je založen na respektu k lidským právům – nejen v České republice, ale i v Číně, Tibetu, Spojených státech amerických. Lidská práva jsou obecný fenomén, který dává formálnímu uspořádání demokracie hodnotu, smysl a interpretační vodítko. Prezident, ať byl zvolen přímo, či nepřímo, není ze své funkce odpovědný, je za něj odpovědná vláda. Pokud prezident republiky, neodpovědný a schopný šaškovat třeba jako ten Kalousek, si pozve policisty, jimž poděkuje a ocení je v situaci, kdy Vrchní státní zastupitelství oznámilo, že začalo vyšetřovat zákonnost postupu policie, je to plivnutí do tváře nejen panu Sobotkovi, tradičně netečnému, ale i Ústavě ČR. Do exekutivy se vedle prezidenta řadí i státní zastupitelství. Jinými slovy, formální představitel exekutivy – prezident – omilostňuje policisty v době, kdy výkonný a kompetencemi nadaný orgán exekutivy – státní zastupitelství – sděluje, že má důvody postup policie vyšetřovat.

Před sedmi lety jste porazil celou politickou elitu, když jste zvrátil narychlo schválený zákon o předčasném ukončení volebního období. Jste odhodlán i tuto věc dotáhnout třeba až k Ústavnímu soudu?
Obecně řečeno, ano. Ryze formalistický problém spočívá v tom, že ústavní stížnost má být v zásadě přípustná teprve poté, co stěžovatel využil všechny dostupné a instanční právní prostředky. Jedním z nich je správní žaloba, kterou se domáháme vyslovení nezákonnosti rozhodnutí magistrátu i postupu policie. V jiných případech, než jaké jsou obsaženy ve správní žalobě, jsem ovšem připraven podat ústavní stížnost. Myslím si totiž, že jde o věc, kterou nemůže občanská veřejnost nechat bez povšimnutí.

Pokud připustíte, že se svou správní žalobou uspějete, jaké by to mělo konkrétní důsledky?
Jde-li o českou justici, odvykl jsem si v posledních letech cokoliv předvídat. Musím ale říct, že pokud se bavíme speciálně o správním soudnictví, chová se velice povzbudivě a profesionálně korektně. Kdybych byl nucen predikovat výsledek, řekl bych, že nezákonnost v tomto případě je tak do očí bijící, že by měla být vyslovena i výrokem soudu. Při obvyklém chodu věcí se počítají lhůty k projednání věcí ve správním soudnictví na rok dva. Na to patrně spoléhají aktéři kauzy, kteří vyvozují, že v té době už si nikdo nebude pamatovat, oč v březnu 2016 šlo. A to by je mělo zbavit politické odpovědnosti. Přesto jsem přesvědčen, že má-li občan nějaké prostředky proti mocenské zvůli, musí je využít a doufat, že nejen pravomocný verdikt, ale i projednávání věci samé přinese občanskou katarzi.

JUDr. JAN KALVODA
* Narodil se 30. října 1953.
* Vystudoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy, doktorát
* V únoru 1990 stal poslancem České národní rady za Občanské fórum. Po rozkladu OF přešel v roce 1991 do Občanské demokratické aliance (ODA). Poslancem byl zvolen třikrát.
* V letech 1992 – 1997 byl místopředsedou vlády Václava Klause, v jejím posledním roce i ministrem spravedlnosti, v těchto letech byl předsedou ODA.
* Konec politické kariéry ohlásil v prosinci 1996. Ve své rezignaci přiznal, že neoprávněně používal titul JUDr. To byl podle něj jediný důvod odstoupení. Doktorát si později dodělal.
* Do širšího povědomí vstoupil opět jako právní zástupce firmy Diag Human podnikatele Josefa Šťávy. Do politické historie ČR se zapsal v roce 2009 zastupováním tehdejšího poslance Miloše Melčáka. U Ústavního soudu uspěl se stížností na předčasné ukončení volebního období. Rychetského soud odložil vypsání dřívějších sněmovních voleb a zrušil ústavní zákon, který je umožnil.
*Nyní podal správní žalobu proti zákazu demonstrace na Hradčanském náměstí v době návštěvy čínského prezidenta Si Ťin-pchinga.

ZBLÍZKA
V kanceláři doktora Kalvody je poměrně zima. „Právě jsem otevřel okno, protože jsem dokouřil ranní doutník a napadlo mě, že by vám to mohlo vadit," vítá mě stále šarmantní právník. V polistopadové éře patřil k výrazným tvářím české pravice. Byl zastáncem rozdělení Československa a podílel se na konečném znění české ústavy. Dokonalá znalost tohoto základního právního dokumentu a především jeho věcná i myšlenková konstrukce možná vedly ke Kalvodově úspěchu před Ústavním soudem. Jím zhatil plány tehdejšího šéfa ČSSD Jiřího Paroubka a jeho blízkého spolupracovníka Jaroslava Tvrdíka na grandiózní vítězství sociální demokracie v předčasných volbách na podzim 2009. Ty řádné o půl roku později Paroubek vyhrál s nedostatečným náskokem, odstoupil z funkce a vlády se ujal Petr Nečas. Dodnes se v pražských kuloárech vypráví, že to překazilo nejeden velký obchod. A že Jan Kalvoda málem do Brna k soudu nedojel, údajně bylo na noční D1 rušno. „Vy o tom něco víte?" usmívá se tajemně právník. V současné kauze má našlápnuto k průlomu sice menšímu, ale jistě významnému. Podle něj totiž nejde o nic menšího než o občanský odpor proti mocenské zvůli. Mimochodem, Jan Kalvoda je tak trochu rebel i ve svých 63 letech. Nemá totiž mobil. „Odložil jsem ho před několika lety. Zkuste to taky. Uvidíte, jak vás to osvobodí," nabádá mě šibalsky. No, nekupte ho.

Autor: Kateřina Perknerová

30.4.2016 VSTUP DO DISKUSE 23
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Vojenský historický ústav má nově opravenou stíhačku MiG-15

Praha - Vojenský historický ústav (VHÚ) bude moct vystavit nově opravený stíhací bombardér MiG-15. V uplynulých pěti měsících ho zrekonstruovali pracovníci Vojenského technického ústavu (VTÚ). Představitelé VTÚ, VHÚ a ministerstva obrany ve čtvrtek opravený stroj na vojenské základně ve Kbelích představili novinářům.

Rakušan: Hnutí STAN je připraveno soudit se o mandát Drábové

Praha - Hnutí STAN je podle středočeského lídra Víta Rakušana připraveno soudit se o mandát krajské zastupitelky Dany Drábové, pokud by ho někdo napadl. Drábová je totiž předsedkyní Státního úřadu pro jadernou bezpečnost (SÚJB), ačkoli podle ministerstva vnitra mohou být zastupiteli jen řadoví státní zaměstnanci. STAN tvrdí, že souběh funkcí je podle zákona možný. I kdyby hnutí u soudu neuspělo, výsledkem bude alespoň precedentní rozhodnutí, které vyjasní současný stav, řekl dnes Rakušan novinářům.

Hasiči přejeli hocha, chvátali k požáru. Policie: Nešťastná náhoda

Krucemburk – Havlíčkobrodští kriminalisté uzavřeli vyšetřování nehody z letošního června, při níž hasiči na závodech dračích lodí v Krucemburku na Havlíčkobrodsku přejeli desetiletého chlapce.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies