VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Ven z romského ghetta? Jde to, dokazuje Český Západ

DOBRÁ VODA - Autobus tady staví dvakrát denně, nejbližší město osm kilometrů. Žádný obchod, škola, hospoda, úřady, zkrátka nic. V paneláku na okraji Dobré Vody žije na osmdesát lidí na pokraji chudoby.

15.7.2007
SDÍLEJ:

Český západ v Dobré voděFoto: Ludvík Hradilek

Symbol českého ghetta s pochmurnou budoucností jak vyšitý. Přesto z Dobré Vody dýchá naděje.

Více než polovina obyvatel má práci a otevírají se jim nové možnosti. To vše díky iniciativě mnichů z nedalekého kláštera a projektu občanského sdružení Český Západ.

The Car a nové věci

"Víš, jak se řekne auto?" ptá se malá holčička postávající s panenkou před vchodem do paneláku na kraji obce. "Přeci car. To je anglicky."

Elišce Dunčekové je šest let, září půjde do školy, už teďspolečně s dalšími šesti dětmi chodí na hodiny angličtiny do domku vzdáleného jen pár metrů od jejich bytu.

Občanské sdružení Český Západ tady během uplynulých pěti let vytvořilo základnu, která umožňuje zdejším Romům zažívat a poznávat nové věci.

Pravda o Romácích

Ještě nedávno byl chátrající panelák obklopený odpadky strašákem pro okolí. Téměř 100% dospělých obyvatel bylo bez práce. Město Toužim se chtělo problémového domu zbavit a prodat ho soukromém majiteli.

 

Dneska více než polovina jeho obyvatel práci má, dům koupil Český Západ a opravuje ho. V těchto dnech se jeho obyvatelé chystají na soutěž o nejhezčí květinovou výzdobu v oknech.

"Byla jsem na mateřské a brala sociální dávky," vzpomíná Anna Dunčeková. "Ale nebavilo mě to. Jako jedna z mála jsem vyučená, tak jsem lidem radila s vyplňováním různých formulářů. Už tehdy jsem dělala sociální práci, aniž bych o tom věděla."

Dnes je paní Dunčeková důležitým motorem týmu, který se snaží změnit životní situaci obyvatel Dobré Vody. Pracuje ve sdružení jako sociální pracovnice, bere stejné peníze, jako jiní dostávají na dávkách.

"Ale jsem spokojená, jako nikdy předtím," říká ve své malé kanceláři. Přestože paní Dunčeková vychodila zvláštní školu, studuje nyní úspěšně střední školu sociálně právní v Praze.

Své děti prý do zvláštní školy nikdy nedá. "Nedopustím, aby tam šly," říká. "Sama vím, jak jsem to teď musela dohánět, některé věci, které teď potřebuji, jsem vůbec neuměla. A k zaměstnání potřebuji maturitu."

Nové obzory

Dálkové studium jí přineslo také nové zážitky. "Dřív jsem čtení nenáviděla, vždycky jsem u toho usnula, ale teď mě to baví. Nutí mě to číst dál a dál, jak mě to baví. Jsou to knížky o sociální práci, o Romácích. Vždycky mě pobaví ta pravda, co v nich o nás je."

 

Paní Dunčeková se jako jedna z prvních se dostala z místní komunity a začala objevovat svět za hranicí Dobré Vody.

"Uvědomila jsem si, že nejdůležitější je se odsud dostat," říká. "Teď tu ale mám práci, tak se nechci odstěhovat. Vím ale, že je dobré vést děti k tomu, aby přišly do jiného prostředí, aby se jim otevřel nový obzor."

Paní Dunčeková má dnes svůj vlastní stůl, počítač a úřední hodiny, kdy lidem radí. "Nejčastěji je to ohledně půjček a splátkových kalendářů," říká.

V Dobré Vodě podle ní nastala v posledních letech velká změna.

To nejlepší

Ještě před pěti lety žili v paneláku jen tři lidi s vyučením, dnes si čtyři obyvatelé dodělávají střední školu, a šest dalších dochází na kurzy českého jazyka. Pět dospělých začalo jednou týdně docházet na kurzy angličtiny. S nimi se učí i sedm dětí z místní komunity.

Kromě toho můžou chodit na kurzy vaření, do školky, na taneční kroužek či trávit čekání na autobus z Tužimi domů v odpoledním klubu. Dospělí zase mají možnost naučit se plést košíky, malovat na hrnky, pracovat s počítačem, chodit na kurzy právního povědomí.

Nedávno si zvolily osadní výbor, který bude hájit zájmy dobrovodských obyvatel na zastupitelstvu v Tužimi. Jeho předseda Slavomír Kolena už naznačil, žesepokusí o osamostatnění osady od města.

"Cílem je vytvořit tady občanskou společnost. Ale pro mě je cíl, abychom tady nemuseli být a komunita mohla fungovat bez naší pomoci," říká paní Kosová. "A my bychom se mohli začít pomáhat jinde."

Sdružení čerpá peníze z evropských fondů, ze kterého se jim podařilo získat 4,5 milionů korun. Další čtyři miliony dostaly od Rady vlády na rekonstrukci paneláku, kde Romové žijí.

 

Všechny projekty jsou postaveny na komunitní práci. "Lidé se učí komunikovat a říkat své nápady a dotáhnout je," vysvětluje Kosová. "První, co jsme udělali, bylo, že jsme si všichni společně sedli a udělali anketu, jaké mají priority vyšlo z toho, že chtějí hřiště pro děti. Tak zkoušeli vymyslet, jak by to šlo udělat."

Nakonec se do tvorby hřiště zapojili všichni tatínkové kopali díry, maminky s dětmi natírali houpací slony. Když bylo hotovo sousedka upekla dort se slony a celá komunita oslavila naplnění prvního cíle.

"Učí se při tom to, co by se běžně naučili ve škole či práci, tedy komunikovat, naslouchat, a spolupracovat," říká Kocová. "Začali z toho vycházet i jejich potřeby. Připravili jsme kurzy komunikace, češtiny"

"Pomalu se to lepší," říká Tomáš Kolena, obyvatel a zároveň správce jednoho z vchodů paneláku. "Musí se to ti lidé pomalu naučit. Jsou vstřícní a spolupracují, když vidí, že o ně má někdo zájem."

Podle Kolena je vidět, že si lidé začali vážit domu. "Jsou si vědomi, že Český Západ získal na opravu domu peníze a že za to po nich nic nechtěli, a proto si toho váží."

Bílá menšina

Osm sousedů z majoritní společnosti, kteří v osadě také žijí, sice mluví o Romech navyklým způsobem.

"Jsme tady bílá menšina," říká s úsměvem Pavel Vrba na zahradě domu, jenž těsně sousedí s areálem sdružení Český Západ. "Já furt makám a oni nemusí nic. Sdružení je v tom akorát podporuje."

Jeho partnerka je však smířlivější. "Třikrát za čtrnáct dní nás vykradli, ale policie to vyšetřila a ukázalo se, že to byl jeden a ten samý člověk, který tu ani nežil," říká. "Nemáme s nimi žádné problémy a je teď vidět změna, kolem paneláku byl vždycky šílený bordel, teď je tam uklizeno, nepálí pneumatiky."

 

Paní Vávrů občas svým romským sousedům dokonce peče dorty. "Když za mnou přijdou, tak jim ho ráda udělám," říká. "Ale jinak si každý žijeme svým životem."

To paní Anna Škutinová přichází se sousedy z paneláku do styku častěji. "Vědí, kdy beru důchod, tak si vždycky přijdou půjčit," říká, překvapivě však bez náznaku zlosti. "Pokaždé jim půjčím," říká a směje se.

V tuto chvíli ji dluží 1 700 korun. "Půjčuju jim stovku, pětistovku, ale i tisícovky," říká paní Škutinová. "Neumím hospodařit, potřebují na chleba, nebo na léky, tak jim půjčím. A když sama nemám, jdu si půjčit k sousedce."

Paní Škutinová nechodí do paneláku jen kvůli vrácení peníze, ale také si zahrát karty. "Sousedka neumí žolíky, tak si chodím zahrát s nimi," říká. "Nemáme s nimi problémy. To sdružení je dost dobře vede."

Těžké břemeno

Změny - i přes přeci jen znatelný despekt, vnímá i starosta Toužimi. "Pokroky jsou vidět, snaží se je dostat k práci, i u nás na městě jich pár pracuje, děti chodí pravidelně do školy" říká Antonín Vrána. "Pokud se ale budou chtít odtrhnout, tak pro to zvednu ruku. Aspoň bychom se zbavili jednoho těžkého břemene."

Podle starosty by ale samostatné vedení osady nedopadlo dobře. "Určitě by je za chvíli pozavírali, vždyť neznají zákony, nic," říká. "Ale možná je podceňuji."

15.7.2007 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Pavel Bělobrádek.
16 8

Bělobrádek: Minimální mzdu dramaticky zvedat nebudeme

Auta OBSE, Ukrajina
AKTUALIZOVÁNO
26 9

Auto mise OBSE na Ukrajině najelo na minu. Řídil Čech. Jeden mrtvý

Volby ve Francii ONLINE: obrovský zájem voličů, měl by pomoci Macronovi

Lid Francie hlasuje v prvním kole voleb, je o ně bezprecedentní zájem. Ve volebních místnostech se tvoří fronty, jaké nebyly k vidění posledních 36 let. Podle politilogů to pomůže centristovi Emanuelu Macronovi. V desítkách evropských měst se demonstruje na podporu EU, tedy proti Le Penové. Favoritce voleb se povedl lapsus - nestihla zaslat své plakáty do volebních místností v zahraničí.

Co s korunou po intervencích? Zavedení eura je v kurzu

Po uzavření intervencí se mezi politiky i byznysmeny otevírá otázka přijetí eura. Je prioritou i pro Svaz průmyslu a dopravy. Česko se při svém vstupu do EU zavázalo euro přijmout. Proti zavedení evropské měny je ministr financí Andrej Babiš.

Inkluze není nepřítel, dojímá příběh chlapce s vzácným syndromem

/ROZHOVOR, VIDEO/ Nechci pro své dítě nic speciálního, chci jen, aby měl stejnou šanci, jako ostatní.  Tato slova napsala Hana Kubíková z Liberce. Maminka kluka se vzácným Wiliamsovým syndromem. Už několik let se snaží své okolí přesvědčit, že inkluze nemusí být strašákem. „Člověk může hodně dokázat, pokud to aspoň zkusí," říká.

Akce Kulak, pak samota, vypráví pamětnice

Ze třiaosmdesátihektarového statku v Mistříně na Hodonínsku se museli přestěhovat za jeden den. V roce 1951 jim ho totiž vzali komunisté při akci Kulak. Při ní zabavovali majetek všem velkým statkářům, aby vytvořili státní hospodářství. „Bylo nás devět. Vojáci nás převezli na samotu u Jestřabice na Kroměřížsku, která měla jen jednu místnost," vzpomíná šestaosmdesátiletá Eliška Kolečkářová na dobu, kdy jí bylo osmnáct let. Jejího otce letos hodonínský okresní soud rehabilitoval a očistil jeho jméno.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies