VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Případ Ovčáry: Trest přišel, stačilo být v podezření

HORNÍ POUSTEVNY - Mezi stany týpí přechází roztěkaně usmívající se kluk. Neznámou návštěvu po chvíli vítá s napřaženou rukou: "Já jsem Pavel," říká, a zase rychle odbíhá pryč. "Jdeme hrát fotbal."

28.8.2007
SDÍLEJ:

Foto: Ludvík Hradilek

Čtrnáctiletý Pavel F. (14) je v ústavu pro lidi s mentálním postižením přes dva měsíce. Do Horní Poustevny ve Šluknovském výběžku ho poslal soud nanávrh sociálních pracovníků. Oficiální důvod však je, že chlapce vyšetřovala policie kvůliúmrtí čtyřletého hocha v Ovčárech na Kutnohorsku.

 

V ústavu vzdáleném170 kilometrů od domova je de facto ve vazbě. Přestože nezletilí nesmějí být za své činy podle českých zákonů trestáni, Pavel je příkladem, že praxe bývá jiná.

"Vzali mě z domova policajti," říkáPavel, proč je tady. V jeho hlase je cítit naštvání. "Vím proč." Rychle si nazouvá tenisky a běžína hřiště.

Hlavní podezřelý

 

Krátce poté, co letos v dubnu objevili v Ovčárech na Kutnohorskutělo čtyřletého chlapce, stal se jeho bratranec Pavel hlavním podezřelým.

Přestože policie vyšetřování dosud neuzavřela a vše nasvědčuje tomu, že šlo spíše o nešťastnou náhodu než o vraždu, sociální pracovnice požádaly soud, aby jim okamžitě umožnil Pavlaodebrat z rodiny, kde žil.

Diagnostický ústav, kam Pavla převezli, si ale s chlapcem,nevěděli rady. Pak si ho další ústavy si ho postupně přehazovaly a teprve po intervenci ministerského úředníka se chlapce ujal ústav v Horní Poustevně.

Vlčí dítě

"Měli jsme z toho hrůzu. Báli jsme se mít tu vraha," popisuje své prvnípocity ředitel Jan Souček. "Nevěděl jsem, co se může stát. Proto jsme v prvních dnech k němu dali dva lidi navíc. Záhyjsmezjistili, že to není třeba."

Minulý týden Pavel společně s několika dalšími dětmi vyrazil z ústavu na týdenní tábor. "To je slon," ukazuje na obrázek krávy. Zvířata ani barvy Pavel nerozezná. Stačí mu však jednou ukázat, jak se navlékají korálky a už si sám dělá barevný náhrdelník.

Psychologické testy z diagnostického ústavu chlapce označily za nemluvného, nespolupracujícího, na mentální úrovni tříletého dítěte.

 

"Teď je na úrovni devítiletého, rychle se učí, není agresivní a komunikuje. Pokud něco neumí, není to proto, že by to nezvládl, ale proto, že to nikdy nedělal," říká ředitel Souček, podle něhož Pavel dělá velké pokroky.

Ředitel soudí, že za půlroku by mohl jít Pavel zpět.Říká ale teké, že se do Horních Pousteven neměl nikdy dostat.

"Napřed měli zjistit, zda to opravdu udělal, či ne a zda si vůbec uvědomoval, co udělal," říká Souček. "Teprve potom měla přijít nějaká opatření."

Bylo to dobrý

Pavel žije ve skupině společně se čtyřmi dalšími dětmi s různou mírou postižení. "Bála jsem se, aby nebyl agresivní a neublížil ostatním," říká Věra Učňová, která má "domácnost" na starost. "Ale žádná z obav se nenaplnila."

Podle paní Učňové byl Pavel po příchodu do ústavu "vystrašené děťátko". "Nechtěl nikam sám chodit, ani vynést koš," popisuje. "Byl pořád nalepený na dospělých."

V ústavu poprvé viděl pračku, žehličku, začal také sám chodit nakupovat. Matka Pavlovi pravidelně volá. Minulý týden se jí za pomoci nevládní organizace podařilo sehnat peníze na dvousetkilometrovou cestu a přijela za Pavlem i s jednou ze svých dcer.

Dostal dárky, psa na baterky, pistoli. Společně pak šli na procházku a do cukrárny.

"Bylo to dobrý," říká Pavel. "Nechtěl bych domů. Ale v sobotu přijede máma zase."

Život v ruině

 

Co jePavlův domov? Z ruiny dvoupatrového statku bez okenvycházejí po zablácené cestě dvě děvčátka. Nic jiného nenasvědčuje, že by tady někdo bydlel.

Cestu k rozpadlé budově na okraji Nových Dvorů lemují odpadky a staré hadry. Na šňůře mezi stromy visí čerstvě vyprané prádlo. Do patra, kde zbylo z deseti oken jediné, vedou provizorní schody poskládané z kusů betonu, dřeva a cihel. Poslední dveře, které v patře zbyly,chrání jedinou obytnou místnost.

V ní žil Pavel se svoji matkou, jejím druhem a šesti sourozenci. V přízemí, do kterého se vchází vybouraným otvorem ve zdi, pak bydlela rodina zabitého Kristiana.

V ruiněnení voda, plyn, elektřina, kanalizace, záchody ani koupelna. Rodina žije ze sociálních dávek. Pro vodu si chodí na záchody nadva kilometry vzdálené nádraží.Svítí se svíčkami. Na živobytí si zdejší obyvatelé přivydělávají sběrem jablek a brusinek.

Když skončil cukrovar

 

"Není to zlá komunita, dříve pracovali v cukrovaru, byli pilní. Když ale firma zkrachovala, nevěděli sirady," říká ředitelka sociálního odboru Dagmar Novotná. "Nikdy ale s nimi nebyly problémy, nic od nás nechtěli a ani si na ně nikdo nestěžoval."

"Rodina se snažila starat, děti chodily do školy, k doktorům," doplňuje sociální pracovnice Ivana Hronová. "Nebyl proto důvod děti odebrat jenom proto, že v domě není elektřina nebo voda."

Pavla se prý navrhli do ústavujen proto, že se o něj báli. "Není vrah. Z toho, co vím, se to stalo nešťastnou náhodou při hře," říká Novotná. "Báli jsme se, aby Pavlovi rodina zabitého neublížila."

Co změnila tragédie

O tom, že po neštěstí se vztahy mezi rodinami rozložily, hovoří i Pavlova matka. "Předtím jsme byly kamarádky, byla to moje sestra," říká matka Pavla Alžběta. "Teď mě ale nenávidí. Sebrala klukovi tepláky ze šňůry a řekla, že udělá, aby můj Pavel taky zemřel."

Rodina zabitého chlapce Kristiána už v domě nežije, krátcepo neštěstíse babička malého Kristiána i jeho matka odstěhovaly do ubytovny Charity v Kutné Hoře.

Pavlova rodina by se měla odstěhovat do měsíce. Do domu, který město koupilo za ušetřené peníze z důchodu jednoho z Pavlových bratrů.

"Poslal jsem už Pavlovi fotku, jak dům vypadá, aby věděl, kde budeme bydlet," říká jeho matka. "V ústavu nemá špatně, má tam hračky a je to tam hezké. Smál se, je v pohodě, ale lepší je, aby byl doma. Chtěla bych ho zpátky, bez něj bych to nepřežila. Je to mé nejmilejší dítě."

Musí být potrestán

 

Pavlova kurátorka však o návratu do rodiny neuvažuje. "Matka má k synovi silné citové pouto, ale nevychovává ho," říká Anna Fandlová. "V žádném případě bych ho tam nevrátila, je to hrozné prostředí, strašné bytové podmínky."

Nic na tom nemění ani plánované stěhování. "Není záruka, že by rodina ochránila, aby něco dalšího nespáchal," říká.

Zároveň otevřeně říká, že současný pobyt v ústavu je de facto vazbou. "Je to náhrada vazby," říká Fandlová. "Musí být nějak potrestán, nebo vědět, že to bylo vážné."

Připouští však, že nemá žádné informace o tom, že chlapec skutečně dítě zabil,že to udělal úmyslně.

"Nevím, zda to udělal," říká. "Ale, kdyby byl dospělý podezřelý jako on, jde taky do vazby."

28.8.2007 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Útok před britským parlamentem
AKTUALIZUJEME
18 10

Teror před britským parlamentem: Útočník čtyři lidi zabil a 40 zranil

Ilustrační foto.

Audit Deníku: Vláda poslala rodičům tisíce navíc. Rozdat byty nestihla

Britská policie provedla razii v Birminghamu

Britská policie dnes provedla razii v Birminghamu. Stalo se tak den po teroristickém útoku v Londýně. Zátah s tímto činem podle informací televize SkyNews souvisí, ačkoli to úřady oficiálně nepotvrdily. BBC v noci na dnešek uvedla, že je možné, že útočník si v Birminghamu vypůjčil auto. Tato informace ale ověřena nebyla.

Katastrofa: Zelenina zdražila!

„Brutální zdražení potravin." „Salátová krize!" „Zákazníci zuří: Zelenina je moc drahá!" „Oběti letošní zimy: okurky, cukety, ledový salát." Češi jsou od počátku roku zásobováni katastrofickými zprávami o tom, jak letos zdražuje zelenina. Jeden by snad začal okopávat zanedbaný záhumenek či navezl na balkon pytle plné hlíny, aby si mohl vypěstovat pár rajčátek a nějakou tu okurku.

Očkování proti chřipce může způsobit narkolepsii

 Vědci přišli s překvapivým zjištěním: poruchu spánku zvanou narkolepsie může způsobit očkování proti chřipce. Na jedné z přednášek, která se konala v rámci Týdne mozku, o tom informoval profesor neurologie Karel Šonka.

Spíme málo. Trpíme proto nadváhou a depresemi

Spánek? Na ten jsem dlouho neměla čas, přiznává osmatřicetiletá manažerka Lenka Procházková. Snažila se totiž stihnout úplně všechno – práci si nosila domů, děti dirigovala hlavně přes telefon, k tomu se starala o nemohoucí rodiče. Během pracovního týdne strávila v posteli sotva pět hodin denně. Někdy musely stačit i čtyři hodiny. Dokud nepřišel zvrat.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies