Andrej Čírtek: Hazard je způsob hraní, ne sázkové hry

Na druhé straně stojí provozovatelé heren, kteří se dožadují svých práv. Jaké jsou jejich argumenty? V jaké míře je pro ně regulace ještě únosná? Na to nám odpovídal Andrej Čírtek - mluvčí Unie herního průmyslu, která v republice zastupuje šest firem podnikajících v hazardním průmyslu.

Jak Unie herního průmyslu přijímá to, že v posledních letech dochází u nás ke stále razantnější regulaci hazardu?

Regulace je nutná. Navazuje na období, kdy stát jako regulátor selhal a tvrdil obcím, že nesmí omezovat jisté druhy sázkových her na svém území. To přispělo k tomu, že se z obcí stali radikální oponenti sázkových her. Jednak se nemohli vyjádřit k tomu, kde a v jakém množství tyto hry na jejich území jsou a navíc z nich neměly ani korunu.

Jak byste si regulaci představovali?

Herna nízkého standartu by neměla být na každém rohu, na významných třídách a na historických místech ve městě. Mělo by klesnout četnost adres, kde jsou provozovány sázkové hry na technických zařízeních a zmizet automaty s vysokou mírou sázky, například z benzinek a normálních obchodů. To je klopotný proces, který by měl vyústit v to, že heren a kasin bude mnohem méně, nicméně zůstane nám nabídka, a budou jasná pravidla, jak má herna nebo kasino vypadat, aby je neviděl nikdo, kdo je nevyhledává a aby vznikla nějaká podnikatelská jistota, že pokud podnikatel pravidla dodržuje, tak může na trhu několik let fungovat.

Letos se uskuteční v některých českých městech referenda, kde se lidé vyjádří k úplnému zákazu heren. Nulová tolerance pochází většinou od občanských sdružení, města se jí spíše brání. Čím myslíte, že to může být?

Referendum vyvolalo město například ve Dvoře Králové. Obecně se ale na referenda města příliš netváří. Důvodů je několik. Za prvé ví, že pokud udělají prohibici, je tady několik možností, jak ji obejít nelegálním hraním. Druhým důvodem je, že při prohibici by došlo k velkému výpadku příjmu do obecní pokladny, které se obecně používají na podporu neziskových aktivit. U velkých měst se může jednat až o několik set milionů korun. Také ví, že úplným zákazem heren by se nevyřešil problém gamblerství. Lidé závislí na hraní buď budou sázet sportovní sázky, nebo se přesunou na internet.

Ministerstvo financí už plánuje regulaci hazardu na internetu. Myslíte, že je pro vás internet opravdu konkurencí?

Do jisté míry internet bereme jako konkurenci. Sázkové hry na internetu je nevyhnutelný trend, protože všichni si zvykáme pohybovat se ve virtuálním prostředí. Sázková hra na internetu je pohodlná v tom, že můžete hrát kdekoliv a zároveň tam není žádná kontrola, protože vás nikdo nevidí, nemůže vás nikdo nařknout z toho, že chodíte příliš často do herny. Nedá se předejít trendu, že zákazníci kamenných heren budou přecházet na internet.

Na stránkách předkládáte jakési desatero, jak by se hráč neměl 
v kamenné herně chovat. Jste 
v přímé komunikaci s problémovými hráči nebo si vystačíte s upozorněním v této formě?

Troufnu si říct, že tady by naše branže mohla a měla dělat mnohem víc. Nicméně od loňského roku se začal dávat do velkého počtu heren program prevence. Jde se o letáček a výrazně viditelný kontakt na krizovou linku a pomoc. Každý hráč, který přijde do herny má tedy tu informaci k dispozici. Měla by se také zregulovat výše sázky a rychlostí hry.

Jaký limitní částku byste si představovali?

Použil bych klidně limit, který funguje na Slovensku, tam je limit na jednu hru na automatu, to znamená na jedno otočení, 10 euro, to je asi 260 korun.

Občanská sdružení, která proti hazardu bojují, jdou často s kůží na trh a jednají s lidmi osobně - na ulici, v debatách a podobně. Děláte to i vy?

Stejně jako Prazdroj nekomunikuje přímo s alkoholiky, tak ani sázková firma nebude komunikovat asi nikdy se závislým hráčem. Co si myslím, že by mělo být a není, že by firmy nabízely pomoc – sponzoring – těm sdružením a organizacím, které se zabývají gamblery. Například světová organizace Anonymní gambleři má pokrytí jen v několika městech. Osobně jsem posílal Anonymním gamblerům e-mail, zda by měly zájem o spolupráci a nikdo mi neodpověděl. Rád bych přispěl tomu, aby vznikla spolupráce mezi sázkovým průmyslem a těmi, kdo řeší jeho negativní vlivy, ale bohužel necítím zájem, nejen na té naší straně, ale ani na té druhé.

Herní průmysl se často odkazuje při svých argumentech k alkoholu, který je, na rozdíl od heren, téměř neregulován, přestože také způsobuje závislost. Co je podle vás větší problém?

To nedokážu říct, protože ty problémy většinou fungují v kombinaci. Je známo, že většina závislých hráčů má problémy s alkoholem.

Na rozdíl od alkoholu se hazard v poslední době stal téměř sprostým slovem. Vnímáte to?

Hazard je pro mne způsob hraní libovolné sázkové hry. Můžete dělat hazard při hraní kurzovních sázek, ale i při hraní obyčejného kena, které si můžete vsadit v každé trafice. Ale samozřejmě, že největší riziko hazardu je na technických zařízeních, protože nabízejí vysokou sázku a obrovskou rychlost hry. Takovému riziku se blíží ještě online hry, protože tam je tempo hry podobné.

To znamená, že firmy v Unii nedělají primárně hazard?

Sázková hra samotná pro mne není hazard. Tím se stává až tehdy, kdy ji hrajete způsobem, kdy je škodlivá pro vás a vaše blízké.

Negativní následky heren jsou obecně známy. Čím může být jejich existence pro společnost přínosná?

Podnikání v sázkových hrách znamená, že nějaká přirozená lidská touha hrát sázkové hry, je směřována do koryta, kde je možné ho regulovat a zdanit. Sázkové hry jsou tady od pradávna a až od nějaké doby stát a města přišly na to, že mohou tyto hry samy organizovat a něco si z nich brát. Sázkové hry ale budou vždycky podléhat politickým výkyvům a náladám, právě proto, že na ně můžete kdykoliv ukázat, jako na nějakou lidskou neřest.

Dobře a jaká jsou tedy pozitiva heren?

Tradiční úlohou tohoto businessu, právě proto, že vždycky bude nahlížen trochu kontroverzně, je sponzoring sportu a v menší míře i ostatních aktivit. Historicky sázkové firmy vždy podporovaly nemocnice, sportovce a další neziskové organizace. Další přínos je poměrně vysoký daňový odvod, z loterií a sázkových her. To činí celkem šest miliard korun a se souvisejícími odvody za zaměstnance a DPH, to je až deset miliard.

Je to tedy tak, že neziskovkám přispívají jednotlivé firmy, ale vy jako Unie herního průmyslu ne?

Přispívají jednotlivé firmy, podle toho, kdo se na ně obrátí, tak jako v jiném byznysu.

Co konkrétně firmy podporují?

Fotbal, hokej, automobilový sport, basketbal a jiné klasické sporty, které se u nás hrají. Ze zdravotnictví to v Brně byla například nemocnice u sv. Anny. Dále kultura, kde firmy podporují konkrétní koncert nebo jinou akci. Chybí v tom již zmíněná spolupráce s terapeuty a těmi, co se prevencí závislosti na hazardu zabývají.

Je to váš úkol do budoucna?

Už jsem několikrát neziskový sektor v této věci oslovil. Zatím jsem žádnou reakci od nich nedostal. Věřím, že za několik let se k tomu dostaneme a přidáme se tím k dalším zemím, kde to běžně funguje.