VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Antonín Randa o kardinálu Vlkovi: Těšil se na setkání s Hospodinem

V sobotu dopoledne v 9.50 dokončil své pozemské putování kardinál Miloslav Vlk. O jeho posledních chvílích i o jeho příkladu pro nás a společnost hovoří Antonín Randa, bývalý šéfredaktor Katolického týdeníku a předseda organizace Cesta 121.

20.3.2017 29
SDÍLEJ:

Při jedné z posledních návštěv u kardinála Miloslava Vlka podepisoval knihu o svém životě.Foto: Antonín Randa

V čem konkrétně spočívala vaše pomoc panu kardinálovi v posledních měsících a týdnech?
S naší organizací Cesta 121, pečující o kněze v nouzi a stárnoucí kněze, jsme se k panu kardinálovi dostali v prosinci v době, kdy byl v nemocnici. Měl se z ní vrátit a chtěl být v domácím prostředí, jenže byt, co měl na arcibiskupství, k tomu nebyl úplně vyhovující. Spojili jsme se s karlínskou farností, kterou znal a měl rád místního pana faráře, a domluvili se, že bychom u nich jeden pokoj zařídili tak, aby tam z nemocnice mohl přijít. Zajistili jsme polohovací lůžko i servis osoby, která by o něho pečovala a pomáhala mu v základních potřebách, protože už se špatně pohyboval. Pak kardinál má rád lidi a rád si s nimi povídá, a tak, i když asi mohl jít do lepšího, co se týče kvality prostředí, pokoj na karlínské faře přijal jako svůj nový domov. Byl tam opravdu šťastný, i přes svou těžkou diagnózu.

Z Karlína potom ale musel zpátky do nemocnice.
Pan kardinál nastoupil na chemoterapii a jeho zdravotní stav se prudce zhoršil. Pak už byl v nemocnici, my za ním chodili a vždy se ho snažili potěšit. Nakonec se ukázalo, že ani potěšit nepotřebuje, protože už byl absolutně smířený a klidný. Nosil celý život Pánaboha v srdci a věděl, že teď se už jen má dovršit setkání s Hospodinem, na které se těšil. Jeho poslední chvíle i odchod byly ve smíření. Večer před tím pronesl najednou slova: Nejkrásnější král. Už mu bylo špatně rozumět, a lékařka, která u něj byla, se ho ptala: Co jste říkal? Kdo - nejkrásnější král? A pan kardinál odpověděl: Ježíš na kříži. To byla asi jeho poslední slova, protože nemám informace, že by tu noc nebo ráno ještě promluvil. Myslím, že ta slova charakterizují jeho vnitřní rozpoložení z posledních dnů, kdy už ani nestál o návštěvy. My za ním byli týden před úmrtím, pak k němu chodili už jen se svatým přijímáním. Pan kardinál chtěl svůj odchod prožít v určité intimitě. Myslím si, že už byl v jiném světě a my mu nemohli dát víc.

Čtěte také:Pohřeb kardinála Vlka bude v sobotu v katedrále sv. Víta

Vzpomenete si, kdy jste se potkali a čím pro vás byl?
Znal jsem se s panem kardinálem asi dvacet let. První setkání bylo takové velké faux pax. Tehdy jsem už byl v Katolickém týdeníku jako nezkušený mladíček a dostal za úkol přivítat pana kardinála a dát mu květinu. Nevěděl jsem, jak tyhle věci chodí, a předal mu kytku zabalenou v papíru, kterou jsem vytáhl z vázy, takže mu nohy ještě tekla voda. Byla to zkrátka ostuda. Ale myslím si, že si mě i proto oblíbil. Když jsem pak už byl v Katolickém týdeníku v jiných pozicích, tak ke mně přistupoval jako k člověku, kterého znal. Myslím, že mě měl rád. V různých komisích jsme pak spolu řešili složité mediální věci, ale ať už jsme byli v pracovním a kolegiálním vztahu, jakmile skončila práce, tak jsme seděli a bavili se i o osobních věcech. Mezi námi se tak začal tvořit hlubší vztah. V posledních dnech, kdy už byl v Karlíně a pak v nemocnici, mi začal tykat. Celý život jsme si vykali a teď najednou z ničeho nic mi začal říkat: Toníku. Bylo to vyvrcholením něčeho, co v něm možná zrálo. Mně to bylo velmi milé, takže na to rád vzpomínám.

Kardinál Vlk, který zažil totalitní praktiky, mluvil otevřeně i k dění ve společnosti. Nelíbilo se mu paktování s komunisty a vymezoval se např. i proti tomu, jak někteří politici zneužívali téma tzv. církevních restitucí.
To je pravda, pan kardinál byl velmi přímý a měl obrovský tah na branku. V době, kdy se dostavovalo stáří, už to možná nebylo takové, ale nebál se nikdy mluvit a nahlas vyslovovat věci, u kterých by jiní možná volili diplomatičtější slova. Což se třeba projevilo i v závěru, kdy už byl emeritním arcibiskupem. Najednou se setkal s papežem a řešil otázku arcibiskupa Róberta Bezáka, tedy věc, kolem které chodili všichni po špičkách, zatímco on do toho šel s přímočarostí. Někdy to udělalo úžasnou službu, jindy možná bylo jeho okolí z jeho přímočarosti překvapené. On ale takový byl - přímý a pevný, a myslím si, že komunisté z něho za minulého režimu nemohli mít moc radost. Myl tenkrát výklady a dělal všechno možné, a i když se ho komunisté snažili paralyzovat, tak člověka s jeho založením odstavit nešlo. Bůh byl na jeho straně a s tou svou buldočí nebo vlčí povahou byl velice silný. Proto i potom, když už se režim změnil, byl schopen říct velmi nekompromisní slova ke zlu, které v komunismu mohl pořád spatřovat.

Nebojíte se, že s odchodem lidí, jako je kardinál Vlk nebo např. teolog Mádr a další dlouholetí političtí vězni z řad církve, umlknou jejich hlasy, upozorňující na nebezpečí komunismu a jeho špatného vlivu na morálku jedince i společnosti?
Myslím si, že odkaz těchto lidí, a k nim se zařadil i pan kardinál, naopak ožívá. Ukolébali jsme se po revoluci do takové nálady, že všechno, co máme dobrého, je automaticky. A když se nám něco nelíbí nebo nás štve, pak můžeme vzpomínat na staré časy. V souvislosti s mezinárodní situací a vším, co se děje a jak ve společnosti vládne určitá nejistota, tak se najednou odkaz těchto lidí začíná znovu připomínat. Začíná se víc objevovat v médiích i při soukromých povídání mezi lidmi, které osobně zažívám. Nemyslím si tedy, že bychom měli mít strach z toho, že když tihle lidé zemřou, tak s nimi odejde i jejich hlas, jímž burcovali společnost. Naopak možná že někdy i odchod takové osobnosti může znamenat, že se lidé začnou zajímat o to, co říkal a jak žil. Možná se potom podívají lépe i na svůj život a na to, jak nahlížejí na věci kolem sebe.

Přečtěte si: Sobotka o Vlkovi: Nebál se chovat podle svého svědomí. Co řekli další politici?

Vám při orientaci v životě pomáhá i fakt, že jako předseda organizace Cesta 121 se potkáváte s kněžími, kteří svědčili svou vírou za totality a prožívali útisk.
Ano, je zajímavé, že příběh pana kardinála znám v podobné verzi u kněží, kteří jsou dnes už zapomenutí a svůj život dožili někde v ústraní bez mikrofonů a televizních kamer. Přestože prožili život v komunistických lágrech a totalitní režim se k nim zachoval velmi nemilosrdně, bylo zajímavé, že nezahořkli. Měli naopak velmi často i smysl pro humor. Dožívali se vysokého věku, přesto že část života žili v nelidských podmínkách, což je naopak i zocelilo. V tomto případě se mi tedy skutečně spojily dva světy. Svět pana kardinála, který dosáhl církevních hodností i respektovaných pozic a byl mediálně hodně vidět, ale nesl si vzdor proti totalitě a udělal velkou službu našemu národu. A zároveň lidí, kteří možná nebyli tak známí, ale přesto tam, kde se pohybovali, na venkově či mimo velké města, i jejich svědectví bylo silné a krásné. Pro mě se to spojilo, že lidi s tímhle svědectvím potkávám ať už na venkově, kde chodí do kostela jen pár babiček, tak v arcibiskupském paláci, kde všechno vypadá pak vznešeně.

Čím pro vás osobně zůstává kardinál inspirací?
Mně se moc líbilo, že pan kardinál, jak jsem ho měl možnost zažít i jak jsem měl možnost číst některé jeho texty z doby, kdy jsme se ještě neznali, byl celý život pořád stejný. Ať už byl na okraji společnosti a v montérkách běhal s kýblem a hadrem, nebo byl v krásných prostředích honosných budov. To pro mě bylo vždy hodně sympatické a říkal jsem si: Pane Bože, kde mě chceš mít, tak tam budu a budu se snažit prožít život tak, aby si se mnou byl spokojený. Pan kardinál je v tomhle pro mě živoucím důkazem, že život lze takhle brát, ať už jste společensky dole nebo nahoře, ať se vám daří nebo nedaří. Myslím si, že Pánbůh na nás vždycky spoléhá a věří nám, že obstojíme v roli, kterou právě žijeme. Panu kardinálovi se to povedlo a já bych byl moc rád, kdyby se to jednou povedlo i mně.

Nenechte si ujít: Zemřel kardinál Miloslav Vlk, bylo mu 84 let

Odešel kardinál Vlk. V klidu a smíření
Po těžké nemoci zemřel kardinál Miloslav Vlk. Čtyřiaosmdesátiletý někdejší nejvyšší představitel katolické církve v ČR trpěl rakovinou plic, metastáze mu pronikly do kostí.

Nemoc se začala projevovat loni na jaře. O Vánocích se jeho stav zhoršil, musel být na několik dní hospitalizován. Podle karlínského faráře Miroslava Cútha Vlk zemřel v sobotu v nemocnici na Karlově náměstí.

Kardinál Miloslav Vlk.Pohřeb bude v sobotu v katedrále sv. Víta, kde také budou uloženy ostatky po boku Vlkových předchůdců.

„Se smutkem v srdci se modlím za duši zemřelého kardinála Vlka," uvedl jeho nástupce ve funkci, kardinál Dominik Duka. Papež František mu zaslal soustrastný telegram, v němž vyzdvihuje Vlkovu činnost i v období perzekucí církve.

Miloslav Vlk se narodil v roce 1932 v Líšnici na Písecku. Na kněze byl vysvěcen v roce 1968, po deseti letech mu ale komunisté odebrali státní souhlas. Vystudovaný historik, archivář a teolog Vlk se proto živil jako myč oken. Po roce 1989 byl biskupem v Českých Budějovicích. Od roku 1991 byl pražským arcibiskupem a o tři roky později se stal kardinálem. Jeho rezignaci papež přijal před sedmi lety.

„Dokázal převést církev z prostředí totality do svobodné společnosti, pevně stát za svým přesvědčením a nedělat kompromisy, které by mu svědomí vyčítalo," řekl ČTK ministr kultury Daniel Herman (KDU-ČSL), jenž byl v 90. letech jeho sekretářem.

„Jeho poslední chvíle i odchod byly ve smíření," řekl Deníku Antonín Randa, předseda organizace Cesta 121 pečující o stárnoucí kněze. Její pracovníci se o nemocného kardinála starali v posledním období.

Autor: Radek Gális

20.3.2017 VSTUP DO DISKUSE 29
SDÍLEJ:
Ilustrační foto
1 7

Češi mají ve vesmíru svou první nanodružici. Vědcům zatím dělá radost

Německé dálnice mají zavádět mýtné

Cesta k sousedům. V Německu si dejte pozor na kolony

Britové se pyšní novou válečnou lodí. Jde o největší plavidlo Jejího Veličenstva

/VIDEO, FOTOGALERIE/ Ze skotských doků v Rosythu vyrazila ke své první cvičné plavbě nejnovější chlouba královského námořnictva HMS Queen Elizabeth. Jde o doposud největší a nejpokročilejší britské válečné plavidlo v historii. Světlo světa spatřilo po osmi letech vývoje. Dokáže nést čtyřicet letadel a může na ní působit až tisíc mariňáků.

Vedení ODS schválilo program i kandidátky, chce hájit svobodu a demokracii

Vrcholné orgány ODS dnes definitivně schválily program i kandidátky pro podzimní volby do Sněmovny. Na tiskové konferenci po jednání výkonné rady a republikového sněmu ODS to řekl předseda strany Petr Fiala. Podle něj jde ODS do voleb s cílem hájit svobodu a demokracii. Fiala se domnívá, že tyto hodnoty jsou v ohrožení.

AKTUALIZUJEME

V čele ANO bude ve středních Čechách Babiš. Pilný na Vysočině kandidovat nebude

Předseda hnutí ANO Andrej Babiš bude lídrem pro sněmovní volby ve středních Čechách. Žádost tamních oblastních organizací dnes potvrdilo předsednictvo hnutí. Babiš chtěl původně kandidovat až z posledního místa a neúspěšně k tomu vyzval i šéfy ostatních stran. Hnutí to dnes oznámilo v tiskové zprávě.

Rakouský prezident přijel do Prahy vlakem, Sobotka ho vítal na nádraží

Na první návštěvu České republiky ve funkci rakouského prezidenta přijel do Prahy vlakem Alexander Van der Bellen. Na pražském Hlavním nádraží ho uvítal hradní ceremoniář Miroslav Sklenář a jednotka Hradní stráže. V historickém salonku nádražní budovy se pak s Van der Bellenem setkal premiér Bohuslav Sobotka (ČSSD). V úterý se sejde i s prezidentem Milošem Zemanem, ten se ale plánovaného podnikatelského fóra nezúčastní kvůli návštěvě Vysočiny.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies