VYBERTE SI REGION

Archeolog Poláček: Ve vývoji Velké Moravy hrál roli i obchod s otroky

Mikulčice /ROZHOVOR/ - Již dvacátým rokem vede archeologický výzkum na velkomoravském hradišti v Mikulčicích na Hodonínsku. Pokračuje v práci velkých archeologů Josefa Poulíka a Zdeňka Klanici. Na Valech zažil dvě velké povodně a tragický požár. Nyní Lumíra Poláčka čeká stěhování do nové základny za devadesát milionů korun.

3.6.2012 9
SDÍLEJ:

Vedoucí archeologické základny na jednom z nejvýznamnějších raně středověkých nalezišť Evropy v Mikulčicích na Hodonínsku Lumír Poláček.Foto: archiv

S archeologií začal ve čtrnácti letech. „Už v tomto věku jsem každé prázdniny jezdil na archeologické výzkumy, a to především tam, kde se kopaly zaniklé středověké vesnice," říká jedenapadesátiletý vedoucí archeologické základny na jednom z nejvýznamnějších raně středověkých nalezišť Evropy.

Od velkého požáru v roce 2007 pracujete v provizorních podmínkách. Jak jste se s tím vypořádali?

Požár byl hodně tragický už proto, že při něm zemřel jeden člověk. Přišli jsme o hlavní budovu, o část nálezového fondu, dokumentaci a hlavně o spoustu rozdělané práce. Požár zlikvidoval také laboratoře. I přesto většina prací, projektů a úkolů pokračuje dál.

Co vás čeká v nejbližší době?

Především musíme dostavět novou základnu na Trapíkově. Už teď se připravuje stěhování. Také pracujeme na třech velkých terénních výzkumech, které souvisejí se současnou přestavbou hradiště: třetím rokem děláme revizní výzkum kostelů, letos přibudou výzkumy akropole a zaniklého řečiště Moravy.

Na staré základně má vzniknout památník Josefa Poulíka. Jak bude vypadat?

Je to zatím spíše vize, jak využít část staré základny, která má zůstat zachovaná. Budova má připomínat původní Poulíkovo pracoviště.

Setkal jste se se svými předchůdci Poulíkem a Klanicou, kteří před vámi vedli mikulčický výzkum?

Znal jsem je jako legendy. Profesor Poulík mě dokonce ještě přijímal na Archeologický ústav v roce 1988. Ve své práci na ně samozřejmě musím navazovat. Oba v padesátých a šedesátých letech minulého století vlastně objevili velkomoravské Mikulčice.

Jak v současnosti tento výzkum hodnotíte?

Oficiálně říkám, že to byl velkoplošný výzkum, který svou velkorysostí předběhl reálné možnosti zpracování o několik generací archeologů. Jeho slabinou bylo to, že chybělo průběžné zpracování a publikování výsledků. Tudíž chyběly i nové otázky, které měly stát na počátku každého terénního výzkumu. Na druhou stranu musím uznat, že to byla neopakovatelná doba pro poznání Mikulčic, Velké Moravy a raného středověku. Když byly začátkem devadesátých let velkoplošné výzkumy v Mikulčicích přerušené, nebylo to samoúčelné. Za předchozích čtyřicet let se prozkoumala obrovská plocha, nahromadilo se ohromné množství materiálu. Nedalo se jinak, musela začít nová etapa výzkumu etapa systematického zpracování, která v určité obměně trvá dosud.

Ale do terénu jste se i přesto vrátili.

Samozřejmě, zvláště pak po roce 2000. Ukázalo se, že pokud chceme řešit zásadní otázky raně středověkých Mikulčic, musíme zpět do terénu a zkoumat vše detailně a novými metodami. Nové odkryvy ale byly a jsou oproti starým velkoplošným výzkumům minimalistické. Současně jsme řešili řadu teoretických otázek. V letech 1996 až 2001 jsme pracovali na velkém projektu zaměřeném na přírodní prostředí. Srovnávali jsme dvě nejvýznamnější velkomoravská centra Mikulčice a Staré Město. Obě lokality byly ostrovními hrady na řece Moravě. Zaměřili jsme se také na otázky rozsahu, vývoje osídlení a možnosti dalšího rozvoje obou sídelních aglomerací s jejich hospodářským zázemím.

Jak se změnilo vybavení archeologů za dvacet let vašeho působení?

Co se týče terénního vybavení, tak moc ne. Zásadně se ale díky digitalizaci změnily možnosti dokumentace. V devadesátých letech sice byly počítače, ale nebyly digitální fotoaparáty. Využíváme i nové analytické a konzervační metody.

Dá se o některém nálezu za posledních dvacet let říct, že je nejvýznamnější?

Asi ne. Nejvýznamnější je celý komplex poznatků a lokalita se svým historickým významem. Je zřejmé, že Mikulčice byly hlavním nebo jedním z hlavních center Velké Moravy devátého století. Svědčí o tom početné sakrální stavby a doklady o obrovské koncentraci politické moci a bohatství. Co se týče možností archeologického poznání, nemají Mikulčice na našem území v mnoha ohledech konkurenci.

Proč začali velkomoravské Mikulčice archeologové zkoumat až v padesátých letech?

Tohoto území si dlouho nikdo nevšímal. Mikulčický hrad zanikl na začátku desátého století a na rozdíl od řady evropských panovnických center a metropolí raného středověku si uchoval autentickou podobu z devátého století. Třeba Pražský hrad se přestavoval soustavně víc než tisíc let. Tomu se Mikulčice vyhnuly. Navíc se lokalita nacházela v nivě, od třináctého století pravidelně zaplavované. Oblast se dlouho skrývala v lužních lesích, až ji v roce 1954 objevil Josef Poulík. Díky tomuto relativně pozdnímu objevení zůstaly Mikulčice ušetřené neodborných zásahů amatérských archeologů.

Je možné vysledovat, kam tamější obyvatelé na začátku desátého století odešli?

Částečně se možná stali obětí vojenského útoku. Myslím si, že z větší části odešli do okolí. Vesnická sídliště na katastru Mikulčic, Lužic, Moravské Nové Vsi a Hodonína naznačují, že snad již od desátého století tamní osídlení začalo růst. Možná, že to byli právě lidé z bývalého centra. Šlo o zchudlé a silně zredukované obyvatelstvo, ale určitě tam existovala jistá spojitost.

V jaké době do oblasti Mikulčic přišlo slovanské obyvatelstvo?

Nejstarší stopy slovanského osídlení pocházejí z šestého, částečně sedmého století. Zřejmě tam nějaké osídlení v té době bylo, ale ne na dlouho. O kontinuitě s velkomoravským osídlením nemůže být řeč. Teprve v pokročilém osmém století tam vzniká centrální sídliště, snad opevněné, ve kterém byla aristokracie a jezdecké složky. Toto sídliště bylo ve třicátých letech devátého století přestavěné na velkomoravský hrad.

Jaká byla sociální struktura Velké Moravy?

Písemných zpráv je velmi málo. Jednotlivé sociální vrstvy a skupiny, které jsou jmenované v písemných pramenech, nedokážeme navíc jednoznačně ztotožnit s konkrétními hroby. Přesto je zřejmé, že v devátém století šlo o komplexní společnost, která měla všechny základní vrstvy a složitou sociální strukturu. Kromě knížecí a velmožské vrstvy existovala vrstva svobodného obyvatelstva, ať už to byli řemeslníci, částečně zemědělci, případně obchodníci. Je jisté, že tam bylo i obyvatelstvo podřízené, nesvobodné. Určitě i otroci. Právě obchod s nimi mohl hrát dost významnou roli v hospodářském vývoji Velké Moravy.

Podařilo se vám zjistit, jestli v devátém století přibývalo či ubývalo obyvatel velkomoravských Mikulčic?

Podle demografických odhadů mohlo žít na hradě a v podhradí asi tisíc obyvatel. Odhady vycházejí z počtu prozkoumaných hrobů dosud jich bylo v Mikulčicích odkrytých asi dva a půl tisíce. To reprezentuje přibližně sto let pohřbívání.

Která je nejstarší křesťanská památka v Mikulčicích?

Naše možnosti datování archeologických objektů a nálezů jsou až na výjimky značně omezené. Víme, že se křesťanství do oblastí severně od středního Dunaje šířilo někdy od konce osmého století. Je jasné, že v první polovině devátého století byly aspoň špičky společnosti pokřtěné. Celý mocenskopolitický velkomoravský útvar byl postavený na oficiálním přijetí křesťanství. Dynastie Mojmírovců byla křesťanská. To, že tady dlouhou dobu přežívaly prvky pohanství, je logické. Zatím nejsme schopní kostely přesněji datovat, ale víme, že většina z nich vznikla až po polovině devátého století. Christianizace nesouvisela jen s cyrilometodějskou misí, ale i s misiemi, které sem již dříve přicházely z francké říše a z adriatické oblasti. Vše nasvědčuje tomu, že Mikulčice musely být zejména ve druhé polovině devátého století významným církevním centrem.

Dlouhou dobu se řeší otázka posledního odpočinku moravského arcibiskupa Metoděje. Kde má být?

Je to akademická otázka, ale nedá se říct nic jiného, než že místo Metodějova hrobu neznáme a že ho nejspíš ani znát nebudeme. V církevně-politických poměrech, které panovaly na Moravě po Metodějově smrti, se patrně ani dochovat nemohl. Možná jej odnesli jeho žáci při odchodu z Moravy. Ani v Mikulčicích, ani v Sadech u Uherského Hradiště, ani nikde jinde hrob nelze prokázat. Dosavadní určení místa Metodějova hrobu jsou jen nepodloženými hypotézami, většinou velmi odvážnými. Chybí důkazy, takže to zůstane záhadou.

A hrob knížete Svatopluka?

Ten archeologové hledali na různých místech. Nejpravděpodobnější je asi hypotéza Luďka Galušky, že to může být hrob významného muže nalezený v postranní kapli kostela v Sadech u Uherského Hradiště. Ale i v tomto případě postrádáme potřebné důkazy. Ještě odvážnější je hypotéza, že Svatoplukův hrob leží u dvojapsidové rotundy v Mikulčicích. Kdyby se v budoucnu podařilo identifikovat Mojmírovce geneticky, možná bychom byli o něco chytřejší.

Vy vedete archeologický výzkum na velkomoravském hradišti už dvacet let. Kdy jste se rozhodl, že budete archeolog?

Pro obor jsem se rozhodl kvůli otci, který byl zapálený do historie a starožitností. Důležitý pro mě byl i vztah k minulosti, krajině a kultuře. Už při studiích jsem se věnoval hlavně mladším obdobím středověku hradům, hrádkům a zaniklým vesnicím na Českomoravské vrchovině.

Po ukončení studia jste nastoupil do muzea v Třebíči. Pak jste se po dvou letech vrátil do Brna, na pracoviště Akademie věd. A v roce 1992 jste přešel do Mikulčic, proč?

Když jsem dostal nabídku pracovat v Mikulčicích, byl tam jako vedoucí Čeněk Staňa. Pod jeho vedením jsem tam začal pracovat a pak v roce 1993 převzal vedení základny. Možnosti pracoviště a přednosti lokality mě přesvědčily, že Mikulčice jsou tím pravým místem pro archeologa. Jsou legendou raně středověké archeologie.

Na co jste se nejvíc těšil, když jste tam přišel?

Mikulčice měly slavnou minulost. Zdejší výzkum patřil k těm největším v Evropě. Navíc tam byly nálezy, které jinde u nás v takové kvalitě nejsou, šlo zejména o kostely, hroby, ale i dřevo. Navíc mi učarovala tamější příroda. Co mě lákalo obzvláště, byly podmínky pro výzkum. Člověk tam nemusel svoji práci dělat na koleně jako dřív v muzeu. Navíc tam byl skvělý tým praktiků, který tam působil již třicet let.

Autor: Petr Turek

ANKETA

Navštívili jste nějaké velkomoravské naleziště?

ANO

77 %

NE

23 %

Hlasovalo: 69     Anketa byla ukončena

3.6.2012 VSTUP DO DISKUSE 9
SDÍLEJ:

Postrach Vysočiny: Žena zničila desítky aut a zapálila volejbalové kabiny

Havlíčkův Brod – Bývalou řidičku kamionu a uklízečku Bohumilu Šustrovou ze Ždírce nad Doubravou poslal v úterý Okresní soud v Havlíčkově Brodě na devět měsíců do vězení, a to za podpálení kabin havlíčkobrodským sportovcům.

Mikuláše, anděla a čerta na Slovensku zadržela policie

Bratislava - Tři sourozence převlečené za Mikuláše, anděla a čerta zadržela v západoslovenské Skalici policie. Bratr a jeho dvě sestry v kostýmech měli neobvykle rozdělené role: zatímco Mikuláš koledoval, anděl kradl, informovala slovenská média.

Šedesátiletá řidička smetla před semafory dítě, je těžce zraněné

Česká Třebová - Vážná nehoda se stala ještě za bílého dne uprostřed České Třebové. Auto zde srazilo dítě.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies