Podle zákona musí být každá stavba v historicky cenné lokalitě oznámena archeologům. Stejně tak musí stavebník ohlásit případný nález a přerušit práce, aby nezničil naleziště.

Zároveň, pokud jde o komerční stavbu, musí výzkum zaplatit.

Praxe je ale bohužel jiná. Dokládá to i případ z Brna. V Trnité ulici stavitel přes protesty archeologů vybagroval prostor, kde měl proběhnout výzkum.

„Ohlásili to, ale výzkum se neuskutečnil. Naši lidé se tam pokoušeli několikrát dostat, v tom jim ale zabránili,“ popisuje situaci archeolog Daniel Merta.

Podle jeho plzeňského kolegy Radka Širokého jsou však podobné případy spíš výjimkou. „Stavbu v cenné lokalitě dnes před archeology těžko utajíte,“ říká Široký. Zároveň však dodává, že zkáze mnohých nalezišť to přesto nezabrání. „Některé instituce, které mají oprávnění k výzkumu, jej zajistí pouze formálně. V praxi tak nenajdou nic ani ve velmi cenné lokalitě.“ Podle něj je třeba výrazně zpřísnit podmínky udělování licencí, opravňujících k výzkumu. Samotní stavaři pak musí pochopit princip ochrany, kde funguje pravidlo „Kdo ničí, ten platí“. Firma se pak cenné lokalitě raději vyhne, než aby platila výzkum.

„Podobný princip u nás firmy určitě nezohledňují,“ říká šéfredaktor časopisu o stavebnictví Milan Kunčák. Když už dělníci něco najdou, okamžitě to zavezou. „Problém není v ceně za výzkum, ale ve zdržení. Pokud jste developer, nastupují sankce za nedodržení termínu, a to vám může zlomit vaz,“ dodává Kunčák.