VYBERTE SI REGION

Babiš: Skandál jako v Německu nám snad nehrozí

ČR /ROZHOVOR/ - Největší tuzemský výrobce potravin a majitel holdingu Agrofert Andrej Babiš v rozhovoru o aféře s dioxiny.

15.1.2011 8
SDÍLEJ:

Andrej Babiš.Foto: ČTK

Kauza s nebezpečným dioxinem v Německu, který se nejprve objevil v krmné směsi pro zvířata a pak i ve vejcích či prasatech, v posledních dnech válcuje zprávy v televizi i novinách. I české úřady připouštějí, že část nakažených prasat se k nám teoreticky mohla dostat. Podle šéfa Agrofertu Andreje Babiše, který je jedničkou v tuzemském potravinářství, je kauza předmětem různých mediálních spekulací. Celý případ ale ukazuje i na rozdílné veterinární normy, které panují v EU.

Bojíte se, když teď pojídáte vaječnou pochoutku nebo vepřovou kotletu?
Já určitě ne. Jím jenom české potraviny, a to ty, které vyrábíme my. Takže žádný strach nemám, protože máme pod kontrolou celou vertikálu. Děláme jídlo takzvaně od pole až na vidličku.

Ten skandál s německým dioxinem ale den ode dne roste. Přitvrzovali jste nějak kontrolu?
Ani jsme nemuseli, my si opravdu všechno vyrábíme sami. U čerstvých potravin je to opravdu od jednodenního kuřete až po to kuře na porážce. Nebo třeba od selete až po prase na porážce. My víme, co ta kuřata jedí. Vyrábíme krmné směsi, hlavně z českých surovin, až na sójové šroty, které dovážíme. Jinak je ale vše naše produkce a původ jídla dokážeme přesně dohledat.

Na druhou stranu Němci také zůstávali dlouhou dobu v klidu. Nejdřív tvrdili, že je to problém jednoho státu, pak tří, pak deseti, pak se dioxin objevil i v Nizozemí či Británii. V našich poměrech by se to tedy stát nemělo?
V Česku snad ne. Samozřejmě, máme tu průmyslové výrobce krmných směsí a pak jsou tu i menší výrobci, kteří krmení připravují v malých mobilních míchárnách. Určité riziko může hrozit jen tehdy, pokud je třeba obilí špatně skladováno a nedostatečně větráno. Problém v Německu ale vznikl z tuku, neboli odpadu, který měl být použit na průmyslové a nikoliv potravinářské účely. Šíření nákazy jde v Německu skrz krmné směsi a v dalších státech už přes hotové výrobky.

Přesto některé státy konaly. Slovensko a Čína zakázaly prodej. U nás se tváříme, že se nic neděje…
Slovenský zákaz je z části dezinformace. A ta Čína mi připadá dost absurdní. Na internetu třeba běžela taková glosa, jak v Číně porážejí kuřata, a jejich podmínky jsou dost katastrofické. Pokud se teď Číňané brání dovozu potravin, tak to má určitě jen obchodní důvody.

Výrobci potravin z ČR v reakci na kauzu žádají, aby na potravinách byl značen původ. Povede se to?
Je to naše iniciativa výrobců potravin a žádali jsme, aby stát zavedl kontrolu dovozu čerstvých potravin. V Čechách nebo na Slovensku totiž stát neví, co se sem vozí. Platí totiž princip, že naši veterináři by dovezené potraviny neměli kontrolovat, protože jejich kolegové v rámci EU je zkontrolují, a naši veterináři by se na to měli spolehnout. To znamená, že sem třeba přijede kamion s polskými kuřaty, který zkontroloval polský veterinář a mělo by to stačit. Nechci jejich kontroly úplně zpochybňovat, ale v některých státech Unie v praxi fungují věci jako korupce, „kámoši“ či různé takzvané národní zájmy. Třeba nejpřísnější veterinární správa, kterou znám, je slovenská veterinární správa. Ta je přísná na slovenské výrobce, ale málo přísná na dovoz, který se řídí podle cizích veterinářů. A hlavně na přebalování zboží cizího původu a jeho změnu na slovenské zboží. To mi přijde jako nesprávné.

Jinak řečeno by naši veterináři měli přitvrdit i vůči dovozu?
Neřekl bych to takto. My jen chceme, aby stát zavedl stejný systém jako třeba Maďarsko. Tedy, že každý dovozce čerstvých potravin by měl nahlásit na veterinární správu, že dovezl nějakou čerstvou potravinu. Dneska je ten požadavek oprávněný, protože, jak vidno, nemůžeme se ve všem spolehnout třeba jen na německé veterináře, protože se to nedá všechno zkontrolovat. Společně s našimi veterináři by ale mohlo docházet ke dvojí kontrole. Pokud by třeba viděli na faktuře, že jedno kuře stojí sto korun a druhé padesát, tak to za padesát je podezřelé a právě toto by měli zkontrolovat. Maďarsko takové opatření zavedlo a my jen říkáme, ať to stát udělá také. Protože co se dá zkontrolovat zpětnou kontrolou? Skoro nic. Když teď šéf české veterinární správy říká, že udělali dvacet šest kontrol za měsíc a za minulý rok to bylo dvacet pět kontrol, tak je to směšné.

To je kontrola. Co ale značení potravin?
Potraviny by měly být jasně označené vlajkou státu, kde byly vyrobené. Nikoliv jen přebalené. A neměla by na nich být evropská vlajka. Mělo by být jasně řečeno, kde to bylo vyrobeno. Nikoliv situace, že se sem vozí polská kuřata, která se přebalují, a dá se na to česká vlajka. Zrovna u těch kuřat je to úplně flagrantní. V EU je možné jen na výjimku vyrábět kuřata chlazená vodou. (Tato kuřata obsahují více vody, jsou tedy „falešně“ těžší. Roste i riziko přenosu salmonely. U nás se chladí jen vzduchem – pozn. red.) Tu výjimku mají jen Poláci a pár regionálních porážek ve Francii, u nás je to zakázáno. Kdyby u nás někdo vyrobil kuře chlazené vodou, tak to veterinář nepustí do oběhu. Ovšem v rámci Unie akceptujeme, že to kuře je k nám dovezené a je vlastně v pořádku. To není normální – že platí v Unii různé normy. Když jsme do EU vstupovali, tak nás veterináři donutili investovat stovky milionů, protože Brusel je k tomu donutil. Ale Brusel to nedělal proto, že by měl starost o kvalitu českých potravin. Oni to dělali proto, že naši největší konkurenti jsou na západě. Udělali to proto, aby poškodili náš potravinářský průmysl, o tom jsem přesvědčený. Prostě ho ekonomicky oslabili zatížením velkými investicemi.

Jaká je reakce státu, když si na to stěžujete?
Já už jsem v televizi ukazoval papír od šéfa veterinární správy z roku 1992, že když nebudeme mít chlazení kuřat vzduchem, tak nám to zavřou. Proto říkám, že Češi jsou papežštější než papež. Tady jako by nebyly žádné národní zájmy. Naopak, když si můžeme udělat větší problém, než je, tak si ho uděláme. Na rozdíl od jiných států, které mají národní zájmy jasně dané. Tedy Francie, Německo, Polsko a tak dále.

Jako reakci na skandál přišel i požadavek Agrární komory, aby supermarkety aspoň na čas dávaly na zboží nálepku „Bez dioxinů“. Řetězce to odmítly, ať si garanci původu dělají farmáři či potravináři. Vy byste osobně byl pro takovou nálepku?
Nápad značit potraviny bez dioxinu mi připadá jako nerealizovatelný. My říkáme: kupujte české potraviny a české zboží. Dokážeme je kontrolovat a taková záležitost se tu nemůže stát. Problém je v tom, že se z této mediální psychózy s dioxiny stane jiná věc. Němci budou mít strach, budou kupovat méně masa a přebytky samozřejmě půjdou do okolních států, tudíž i do Česka. Supermarkety to budou kupovat, protože to bude levné. Jde tedy skutečně o to, aby český konzument, když se kouká do regálu, věděl, kdo potravinu vyrábí. A tím pádem by měl podpořit výrobce českých potravin.

Podpora českých potravin je teď hlavním krédem ministra zemědělství Ivana Fuksy. Kabinet má za sebou už první půlrok působení. Je tam z pohledu zemědělce i potravináře nějaký posun k lepšímu?
Nechci hodnotit celou vládu. Pokud se na to podívám z hlediska přímých plateb pro zemědělce, tak ji hodnotím negativně, protože ministr financí prohlásil, že zemědělci mají dost peněz. Přitom my chceme jenom to, co mají v EU, vlastně ani ne tolik. Stačila by jen troška z toho, co dostávají na národních dotacích Francie, Německo či další. Chceme jen směšných dvě a půl miliardy korun. V novinách jsem četl, že nejmenovaný „výběrčí“ pražského magistrátu má ve Švýcarsku na účtech stejnou částku, kterou požaduje za rok dorovnat 170 tisíc českých zemědělců.

A ta samotná situace v rezortu zemědělství?
Z pohledu české ekonomiky je rezort zemědělství zanedbávaný a pro naše politiky málo zajímavý. Není to takové politikum jako třeba v Polsku nebo ve Francii. Co je ale pozitivní, že máme po dlouhém čase ministra, který je ochotný debatovat. Gandalovič třeba nebyl ochotný se s námi ani bavit, dělal si tam svoje kšefty. Nový ministr, i když není z branže, má aspoň snahu to nějak řešit a povedlo se mu sjednotit zájmové organizace ve vztahu k Bruselu. Je tam krátce, takže bude otázka, jak zrealizuje deklarované cíle a sliby.

Ministra Fuksu ale čekají ještě větší bitvy než jen boj o naše potraviny.

Z EU už zaznívají hlasy, aby i nadále dostávaly staré členské země víc peněz než nováčci, mezi kterými je i ČR. Kudy podle vás vede cesta, jak to zlomit?
Je to normální byznys. Je to samozřejmě o počtu hlasů, které mají jednotlivé země a jejich zájmy. Pro ministra Fuksu i ostatní lidi to bude extrémně těžké jednání. Aspoň v tomto by se naše republika měla sjednotit a přestat dělat různá přetahování mezi zájmovými organizacemi a bojůvky mezi investory v zemědělství. V Bruselu musíme vystoupit jednotně a společně lobbovat se zeměmi, které mají nějakou pozici. Každá země je na tom jinak. Úroveň zemědělství je úplně jiná v Polsku než u nás nebo třeba ve východní části Německa. Nebude to tedy jednoduché. To, že staré země chtějí zastropovat platy, je jasný útok na české podniky.To kdyby se stalo, tak je to pro tuzemské zemědělce gigantický průšvih.

Agrofert stále nakupuje nové podniky, teď aktuálně třeba roudnický masokombinát Procházka. Kolik toho nakoupíte letos? A jaký to z vašeho pohledu bude letošní rok pro české zemědělce i potravináře?
Nějaké akvizice určitě chystáme, ale žádnou konkrétní vám teď neřeknu. My jsme to nikdy neříkali a narozdíl od jiných finančních skupin, které stále něco ohlašují, to prostě neříkáme. Jinak ale v tomto roce bude velký problém chov kuřat a prasat, to bude katastrofa. Chov krav se podle mě stabilizuje na nějakou únosnou míru. No a klasická prvovýroba, tedy pěstování plodin, to ukážou až žně.

Pro zákazníka bude zajímavé sledovat i ceny pečiva. Pekaři i mlýny si stěžují na rekordní ceny obilí a rostou i další vstupy, třeba elektřina. Některé firmy už ceny zvýšily, zdražíte i vy?
Ceny obilí se zvýšily o osmdesát procent, takže na to musíme reagovat, jinak budou podniky vysoce ztrátové. Ale o kolik se ceny budou měnit a kdy to bude, to zatím nedokžu říci. Musíme hledat i další úspory v našich nákladech.

Kdo je Ing. Andrej Babiš

Narozen 2. září 1954 v Bratislavě, jeho otec pracoval jako diplomat, zastupoval Československo při OSN nebo jednáních GATT

Vystudoval gymnázium ve švýcarské Ženevě a Vysokou školu ekonomickou v Bratislavě. Pracoval v podniku zahraničního obchodu Petrimex, v letech 1985 až 1990 byl obchodním zástupcem v Maroku

Po rozdělení federace zakládal českou pobočku Petrimexu, později přejmenovanou na Agrofert. Tento holding dodnes ovládá. Do holdingu patří přes dvě stě firem ze zemědělství, potravinářství či chemie. Třeba Kostelecké uzeniny, pekárny Penam, Lovochemie či Synthesia

Podle časopisu Týden jeho jmění dosahuje až 55 miliard korun, což z něj dělá druhého nejbohatšího člověka v ČR

Babiš je podruhé ženatý, má čtyři děti

Autor: Jan Klička

15.1.2011 VSTUP DO DISKUSE 8
SDÍLEJ:

POHLEDEM DENÍKU: Zeman a jeho lidé. Co se děje na Hradě?

Odchod vrchního protokoláře Jindřicha Forejta spustil lavinu otázek ohledně toho, jak to vlastně na Pražském hradě chodí.

Mikuláše, anděla a čerta na Slovensku zadržela policie

Bratislava - Tři sourozence převlečené za Mikuláše, anděla a čerta zadržela v západoslovenské Skalici policie. Bratr a jeho dvě sestry v kostýmech měli neobvykle rozdělené role: zatímco Mikuláš koledoval, anděl kradl, informovala slovenská média.

Šedesátiletá řidička smetla před semafory dítě, je těžce zraněné

Česká Třebová - Vážná nehoda se stala ještě za bílého dne uprostřed České Třebové. Auto zde srazilo dítě.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies