VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Lidé bez domova jsou oběťmi, ale i pachateli

Praha - Z letos zveřejněné studie vyplývá, že problémů s bezdomovci rapidně přibývá, a ani výhledy do budoucna nejsou nijak optimistické

26.9.2008 3
SDÍLEJ:

Ilustrační foto.Foto: Archiv

Po devatenácti dnech strávených v kómatu zemřel ve středu v brněnské nemocnici osmačtyřicetiletý muž. O svůj život přišel jen proto, že byl bezdomovcem. Poslední srpnovou neděli si ho „podali“ dva darebáci v brněnské části Bystrc. Svlékli ho a brutálně zbili. Vyšetřovatelé zatím u devatenáctiletého a o tři roky staršího mladíka našli jediný možný motiv činu: nenáviděli bezdomovce. A jak se zdá, nejsou v Česku sami.

Jeden z policistů to anonymně potvrdil Institutu pro kriminologii a sociální prevenci (IKSP), který nedávno zveřejnil u nás unikátní studii s názvem Bezdomovectví a bezdomovci z pohledu kriminologie. „Útoky na bezdomovce se množí. Jsou neoblíbení, těžko se brání, a tak se stávají vděčnými objekty útoků. Začíná to být odporný brutální sport,“ zhodnotil policista situaci, která se v ČR týká přibližně 45 tisícovek lidí bez přístřeší.

Z více než stostránkové studie vyplývá, že obětí napadení se během svého života stalo až 40 % bezdomovců obývajících azylové domy. Podstatně horší situace je podle studie u nejohroženější skupiny bezdomovců, tedy lidí, kteří žijí 24 hodin bez střechy nad hlavou. Zjistit o nich jakákoli přesnější čísla je ale nemožné.

Ti druzí

Bezdomovci jsou však ve zvýšené míře nejen oběťmi, ale také pachateli trestných činů. Zatímco mezi běžnou populací je odsouzených dlouhodobě méně než jedno procento, studie IKSP u obyvatel azylových domů našla 22 % trestně stíhaných. Ke trestné činnosti se dokonce přiznalo plných 40 % bezdomovců.

Policisté sice říkají, že lidé bez domova nejčastěji páchají pouze drobnou trestnou činnost, časté jsou i brutální případy násilí. Asi nejznámějším pachatelem-bezdomovcem tohoto roku je osmadvacetiletý Václav Ivanizc. Toho odsoudil Krajský soud v Plzni k šesti letům nepodmíněně za znásilnění čtrnáctiletého školáka. Ivanicz jej chytil letos v lednu u obchodního domu Kaufland v Sokolově, nejdřív ho zbil a pak znásilnil. Soud mu nařídil i ústavní léčení. „Obžalovaný trpí disociální poruchou osobnosti v kombinaci se sexuální deviací,“ řekl před soudem soudní znalec.

Jak Institut ve své studii uvádí, přes 40 % bezdomovců trpí psychickým problémem a 27 % těchto lidí se léčilo na psychiatrii. U lidí s poruchami chování, kteří mají sklony ke kriminalitě, podle studie platí, že jejich chování souvisí s chybnou adaptací na život, který od nich očekává většinová společnost.
V komunitě bezdomovců víceméně odpadá strach z ostudy ze spáchaného trestného činu a vzhledem k jejich životním podmínkám částečně odpadá i strach z trestu, protože ve věznici mohou získat střechu nad hlavou.

V omezení bezdomovectví vidí IKSP součást prevence před kriminalitou. Problémy s bezdomovci se totiž v průběhu let zvýrazňují a ani výhledy do blízké budoucnosti nejsou příliš optimistické.

Situaci by prý mohlo zlepšit, kdyby úřady preventivně více pracovaly s lidmi, kteří jsou bezdomovectvím vážně ohrožení. Jedná se například o lidi, kteří dlouhodobě neplatí nájemné nebo opouštějí dětské domovy.

„Strážci“ pořádku

Na závěr pozoruhodný údaj. Nejčastějšími pachateli brutálních činů na bezdomovcích jsou policisté, kteří v incidentech s bezdomovci často užívají nepřiměřené násilí.

Tuto šokující informaci uvádí nezisková organizace Bílý kruh bezpečí, která se zabývá pomocí obětem trestných činů. Někteří městští strážníci údajně například vyváží bezdomovce za město a tam problémy s nimi řeší za použití fyzického násilí.

Bývalý bezdomovec: pomoci jsem si musel hlavně sám

Je mu třicet devět let, z toho jich celkem patnáct strávil ve vězení. V současnosti žije na ubytovně. Zanedlouho se bude ženit. Má dvě děti, osmnáctiletá dvojčata, která nikdy neviděl.

S bývalou partnerkou žil rok, ale ještě předtím, než se jim děti narodily, šel do vězení. Jeho vstup do života, dětství, stejně jako kriminální kariéra podle pracovníků Institutu pro kriminologii a sociální prevenci připomíná typický příběh z učebnice kriminologie.

Když mu bylo osm let, dali ho rodiče do dětského domova. Dodnes prý neví proč. Ve škole se učil průměrně a měl problémy s chováním. Kvůli častým útěkům z domova míval pravidelně dvojky z chování. Svou kariéru bezdomovce a kriminálníka odstartoval v patnácti letech, kdy ho propustili z děcáku a on se vrátil domů.

„Jel jsem s kamarády na výlet, auto havarovalo, tři spolupasažéři zemřeli, já byl těžce zraněn a stále trpím posttraumatickou epilepsií,“ říká. Po návratu z nemocnice ho otec vyhodil z domu. Začal žít na ulici a krást. Prý z nutnosti. A do vězení se dostal celkem třináctkrát.

„No co jsem měl dělat?“ ptá se. Kradl především v chatových osadách, nicméně brzy byl odhalen, a když mu bylo sedmnáct let, měl první soud. Naneštěstí hned první trest byl nepodmíněný a on putoval za mříže.

Postupně poznal život ve vězeňské cele v Libkovicích, Bělušicích, Rýnovicích a Valdicích. Vězení mu nadobro roztrhalo poslední sociální vazby. „Byl jsem takový vlk samotář, nikomu jsem nevěřil,“ říká k tomu.

Mezi jednotlivými pobyty ve vězení žil v bezdomoveckých komunitách, ve kterých, jak popisuje, prý platí zákon džungle. „Panuje tem velká rivalita, nikomu se nedá věřit. Žijí ve skupinkách, které mezi sebou soupeří o zdroje obživy. Vůdčími osobnostmi bývají Romové a kamarádi se tam najít nedají,“ vysvětluje.

Podobné to prý je i ve vězení. „Vztahy se spoluvězni jsou spíše na bázi vzájemné potřebnosti, nikoli přátelství,“ vysvětluje s tím, že v současnosti se nejvíce přátelí s policisty, se kterými se nejčastěji schází v restauracích. Dříve prý hodně fetoval, teď pije jen jedno pivo denně.
Soudkyně mi věřila, nechtěl jsem zklamat

Jak se mu podařilo dostat se ze spárů bezdomovectví? „Zásadním momentem bylo, že mi poprvé v životě dal někdo důvěru,“ uvádí.

Tou osobou byla soudkyně, která mu uvěřila, že se chce napravit. Neposlala ho tak za jeho trestnou činnost znovu do vězení, ale dala mu alternativní trest čtyři sta hodin veřejně prospěšných prací.

„Její důvěru jsem nechtěl zklamat a od té doby jsem nic neukradl,“ říká. Důvěru a pomoc mu prý poskytli i sociální pracovníci v charitě.

Přesto říká: „Z devadesáti procent jsem si ale pomohl sám. Tím, že jsem se snažil a za každou cenu se chtěl ze své zoufalé situace dostat.“ Stát mu prý nijak nepomohl. „Instituce, které jsou pro takovou pomoc zřízeny, jsem kontaktoval, ale jenom mi podrážely nohy,“ je přesvědčen bývalý bezdomovec.

Autor: Jiří Korbel

26.9.2008 VSTUP DO DISKUSE 3
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Dětská skupina. Ilustrační foto.
14

Dvouleté děti nejsou do školek zralé. Potřebují individuální péči

Konvoj vozidel armády USA na dálnici D5 nedaleko Plzně.
AKTUALIZOVÁNO
10 32

Vojenský konvoj dnes opustí ČR. Před kasárnymi zasahovala policie

AUTOMIX.CZ

Zapomenuté české automobilky: Wikov nabízel luxus, zaujal i první "kapkou"

Tatru a Škodu zná v naší zemi každý. Jsou tu ale i další, méně známé automobilky, mezi které spadá například Wikov. Strojírenský podnik původně vyrábějící zemědělské stroje vdechnul život vozům, kterým se dnes přezdívá „československý Rolls-Royce".

Ministryně Valachová: Škola musí zveřejnit přijatého žáka s nejhorším výsledkem

Střední školy budou muset v rámci jednotných přijímacích zkoušek anonymně zveřejnit skóre přijatého žáka s nejhoršími výsledky testů. V pořadu Partie televize Prima to dnes řekla ministryně školství Kateřina Valachová (ČSSD). Podle ní to bude ukazatel kvality dané školy pro rodiče a zájemce o studium. Jednotné přijímací zkoušky se letos plošně konají poprvé, a to na maturitní obory středních škol.

Kvůli EET nemají kamberští prodejnu potravin

Závažný problém řeší aktuálně již měsíc obec Kamberk. Obyvatelé této vsi nemají, kde v obci nakoupit základní potraviny. Provozovatelka krámku na konci února skončila. Nechtěla kupovat drahou pokladnu pro EET.

Zvoník Ladislav Leksa: Změna času je proti přírodě

/ROZHOVOR/ V noci na neděli se mění čas ze zimního na letní. Kdo by si myslel, že všechny kostelní hodiny potřebují při změně času ručně seřídit, ten by se mýlil. Hodiny v klášterním kostele sv. Josefa v Obořišti má na starosti místní řemeslník a také zvoník Ladislav Leksa. Už zhruba sedm let na nich přesný čas řídí družice.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies