VYBERTE SI REGION

Bohumil Doležal: Směřujeme od demokracie k oligarchii

Praha /ROZHOVOR/ - Bohumil Doležal jako disident a signatář Charty 77 na pád komunismu v tehdejším Československu vzpomíná dodnes velmi rád, současně ale upozorňuje, že česká společnost postupně ztrácí to, co si před mnoha lety tak složitě vybojovala. "Musíme bránit naši bortící se demokracii," říká současný člen Klubu na obranu demokracie, který k dnešnímu svátečnímu dni vydala oficiální prohlášení.

17.11.2013 47
SDÍLEJ:

Bohumil Doležal z Klubu na obranu demokracie.Foto: Hana Mahlerová

Demonstrace, které se sešly 17. listopadu 1989, odstartovaly pád komunistického režimu. Jak na tu dobu vzpomínáte?

Vzpomínám na ni rád: bylo zjevné, že se hnusný režim zhroutil (jistě, byl hnusný tu víc, tu míň, ale hnusný pořád) a že máme reálnou vyhlídku přestat být kolonií Ruska, které si tenkrát říkalo „SSSR" (hnusný režim a SSSR spolu těsně souvisely). A taky že jsem k tomu snad nějak malounko přispěl. Přečetl jsem si v Pátek v Právu článek Václava Trojana, v němž se o 17. listopadu 1989 vyjadřuje s jistým opovržením, hlavně prý máme vzpomínat na 17. listopad 1939. Považuju to za nechutný úhyb: problém z roku 1939 (nebyl jsem tehdy ještě na světě) se vyřešil definitivně v roce 1945. Je to uzavřená kapitola dějin. V roce 1989 jsem patřil k Demokratické iniciativě, která v disentu představovala opozici k Havlově skupině (šlo nám o vytvoření normálního politického prostředí) a Havel s námi pak docela zametl. Přesto rád uznávám, že se 17. listopadem otevřela cesta do nesrovnatelně větší svobody než která byla předtím. Nevěřil jsem, že se toho dožiju, a jsem za těch 24 let vděčný. Zároveň cítím, že jsou dnes (na rozdíl od „odkazu 17. listopadu 1939") výsledky 17. listopadu 1989 osudově ohroženy a že je třeba je bránit. Píšu o tom porůznu už pár let a letos jsem s několika přáteli navíc založil Klub na obranu demokracie. Chtěli bychom, aby z něj v budoucnu byla jedna z mnohých dílčích iniciativ, které pomohou zachovat aspoň tu úroveň demokracie, na níž jsme si v posledních 24 letech zvykli.

S Emanuelem Mandlerem jste založili Demokratickou iniciativu, tedy politickou stranu, ještě v době před 17. listopadem. Jak jste tehdy fungovali a jak vaše strana zvládla změnu režimu?

My jsme se původně deklarovali jako nezávislá iniciativa a pak hnutí, nebylo to sice v tehdejším právu vymezeno, ale vzhledem k „helsinskému procesu" si oslabený režim netroufl nás právě proto kriminalizovat. Začali jsme na podzim 1987, těsně před listopadovým převratem jsme už měli na 100 „aktivistů" po celé republice. Kontakty a scházení byly velmi obtížné, často nás při pokusech o to sebrali. Chtěli jsme vytvořit jakési podhoubí ke vzniku „standardních" politických struktur (Občanské fórum např. nebylo standardní politickou strukturou). S Havlem a spol. o tom nebyla rozumná řeč, proto jsme si 11. listopadu 1989 podali žádost o registraci jako nezávislá politická strana liberálně-demokratické orientace. Zavřít nás už nestačili.

V době po listopadu se postupně formovalo demokratické uspořádání společnosti a politické strany, které se dnes rozpadají a ztrácejí přízeň voličů. Kde udělaly tyto strany chybu?

DI chtěla, aby z nezávislých skupin v disentu (HOS, OBRODA, Nezávislé mírové sdružení, my) vznikly ještě před listopadem zárodky normálních politických stran. Disidentský Olymp kolem Havla se bál, že tak přijde o své dominantní postavení v „opozici", a proto místo toho vytvořil Občanské fórum, organizaci, která neměla žádné členy, jenom aparát. Byla proto snadno politicky manipulovatelná a měla našlápnuto k monopolu. Havel a jeho lidé neměli dost důvěry v politickou pluralitu. To se jim stalo osudným. V rámci divoké privatizace Občanského fóra se okresních struktur OF obratně zmocnil Václav Klaus, opatřil si k nim členstvo (ne až tak moc) a přetavil je v ODS. Tak se ODS stala bohužel dědicem OF i v jeho slabostech (úsilí o politický monopol).

Lidé jsou dnes politikou otrávení a mnozí volí strany, které prakticky nemají členy, politický program ani jiné obvyklé atributy politických stran. V čem vidíte příčinu?

To je hezky formulováno: OF taky nemělo členy, nějaký vyhraněný politický program (bylo „pro všechny"), a tedy ani další atributy politických stran. A založilo vlastně tradici: v čem je jiné ANO? Nedá se přece taky říci „Strany jsou pro straníky, ANO je pro všechny?" Ale abych Občanskému fóru, Havlovi a jeho přátelům nekřivdil: jejich záměry byly dobré, šlo jim o lidštější společnost, nebyl za tím čirý cynismus nějakého mocného manipulátora a jeho vypočítavých a ambiciózních pomahačů.

Zvolení prezidenta, který se neohlíží na ústavní zvyklosti, jmenování vlády bez ohledu na vůli poslanecké sněmovny, rozpad hlavních politických stran. To vše ukazuje že probíhá zásadní změna politických poměrů. Jakým způsobem se náš politický systém mění a kam směřuje?

Zeman mocně přispěl k tomu, že se proměnily základní parametry režimu. Prezident využil nedokonalosti ústavy a zmocnil se na neurčitou dobu státního aparátu: máme vládu, kterou si najmenoval dle libosti a která se opírá výhradně o jeho důvěru. Parlamentní kontrola od půlky srpna víceméně neexistuje. Je průkopníkem „nových pořádků", přestože se mu nepovedlo dostat do PS svou servisní organizaci (SPOZ) a zatím ani dostat pod kontrolu ČSSD. Větší nebezpečí je ovšem faktický vítěz voleb, Babišovo ANO, programově usilující o změnu „starých pořádků". Tedy o pokračování toho, s čím už Zeman v létě začal. Oba braši si cestu k sobě jistě najdou. A směřování? Od demokracie k autokracii a oligarchii.

V demokratické společnosti hrají významnou roli svobodná média. V červnu koupil předseda ANO 2011 Babiš vydavatelství Mafra. Jak se díváte na vlastnické propojení mezi politickou stranou a velkým vydavatelstvím?

Jde o propojení velkopodnikání s politikou a mediální sférou: klasický příklad oligarchie. Právě vůči tomu je třeba naši bortící se demokracii bránit. Připadá mi úděsné, jak lhostejně a apaticky na to reagují demokratičtí politici a zejména sami novináři. Problém pana Babiše není v první řadě v tom, co bylo, v jeho údajném agentství nebo v tom, jak přišel k majetku. Nýbrž v tom, co dělá teď! (Ne že by jedno s druhým vůbec nijak nesouviselo). Například: minulý týden náhle zmizel šéfredaktor nyní Babišovy Mladé fronty Dnes, tento týden ho následoval šéfredaktor Babišových Lidových novin. Všechno to samozřejmě proběhlo v úplné shodě mezi vlastníkem a „odcházejícími" a bylo to oboustranně dlouhodobě připraveno. Zažil jsem něco podobného kdysi v prvních měsících po ruské invazi a nenechám si takovýmhle způsobem věšet bulíky na nos. Moji novinářští kolegové se na to dívají s bohorovným nezájmem. Já můžu udělat jen málo, ale to málo udělám: od nynějška ani v MFD, ani v LN nepublikuju. Nehodlám dělat pasivní štafáž při privatizaci svobody projevu do rukou oligarchy. A v koutku duše doufám, že se snad proboha aspoň někdo přidá. Veřejně a hlasitě.

PROHLÁŠENÍ K 17. LISTOPADU
Demonstrace 17. listopadu 1989 spustila lavinu událostí, které nakonec ukončily dlouholeté období nesvobody a vrátily naši zemi do společenství svobodných demokratických států. Je důležité, bychom si to připomněli dnes, ve chvíli hluboké politické krize, v níž se to, čeho jsme tehdy dosáhli, stává  nejistým. Výsledky říjnových voleb do Poslanecké sněmovny nepřinesly nic překvapivého. „Pravice" (TOP09, ODS) už předtím selhala a potvrdila, že je dlouhodobě neschopná účinně bránit parlamentní demokracii. A zároveň selhala taky ČSSD: několikaletá divoká kampaň proti politickým oponentům a „starým pořádkům" se jí úplně vymkla z rukou.

Sociální demokraté nevzali v úvahu, že vzhledem k jejich několikaletému podílu na vládnutí budou vůči nim radikálové z KSČM, ANO a Úsvitu přímé demokracie vždycky ve velké výhodě. Navíc se ČSSD přičinila o to, aby byl Miloš Zeman zvolen prezidentem a aby pak dostal pod kontrolu státní aparát. Důsledkem jsou slabý volební výsledek strany i její následná krize. Další zavedená demokratická strana, KDU-ČSL, se sice vrátila do PS, ale je poměrně slabá, Strana zelených se tam vůbec nedostala.

Česká politika dlouhodobě zanedbávala vymezování společných zájmů, jež jsou základem vlastenectví a loajality k vlastní zemi. Demokratické strany by teď sice daly dohromady většinu 106 hlasů, ale vzhledem k mnohaletému zhoršování vzájemných vztahů nejsou ve chvíli ohrožení svobody a demokracie schopny se dohodnout a vlastně ani společně nazřít, že ta chvíle nastala. Velkého úspěchu ve volbách dosáhly „nesystémové" strany, které se staví proti „starým pořádkům" vcelku: KSČM, ANO, Úsvit přímé demokracie. Mají v nové sněmovně 94 mandátů a představují největší nebezpečí pro českou demokracii.

Přitom ANO se vzhledem k volebnímu úspěchu a následné krizi ČSSD stalo skutečným vítězem voleb. Je nepředstavitelné, že by někdo bez něj sestavil vládní koalici. A v záloze bude stále neformální a třeba jen příležitostná spolupráce ANO a KSČM s nespolehlivou ČSSD – tyto strany by disponovaly většinou, potřebnou k přepsání podstatných částí ústavy. Neblahý politický vývoj posledních měsíců, za nímž volby jen udělaly tečku, se nepochybně promítne do úrovně demokracie v naší zemi. Významně se změnila povaha režimu.

Z nejvyššího patra české politiky se stalo kolbiště těch, kdo v obraně svobody a demokracie selhali, s těmi, jimž o žádnou svobodu a demokracii nejde. Je samozřejmě nutno na jedny i druhé v rámci daném ústavou a zákony tlačit, aby dostáli svým závazkům vůči České republice. A je nezbytné bránit na všech úrovních života společnosti základní občanská práva a svobody, zejména svobodu projevu, před různými uzurpátory. To znamená mj. průběžně upozorňovat například na selhávání veřejnoprávních médií, jež jsou pod rostoucím mocenskopolitickým tlakem, i na soustředění významných sdělovacích prostředků v rukách vlastníků s vyhraněnými mocenskopolitickými zájmy a ambicemi.

Zároveň bychom měli vlastní iniciativou usilovat o udržení prostoru pro svobodu slova na internetu a přispět k jeho rozšíření a zkvalitnění. Pokud si o ten prostor každodenní prací řekneme, bude i v dnešních podmínkách obtížné nám ho vzít. A konečně: příští rok na podzim budou obecní volby. Měli bychom za každou cenu zabránit tomu, aby se dnešní rozvrat a úpadek „vysoké politiky" přenesl na tuto úroveň. A snažit se, aby důsledné prosazování přirozených a oprávnných místních zájmů bylo propojeno s vědomím o obecných zájmech české společnosti a České republiky. Nenechme se vlastní netečností připravit o správu svých věcí aspoň v této oblasti.

Výbor Klubu na obranu demokracie
Bohumil Doležal, Vojtěch Kučera, Bohumil Dvořák, Pavel
Otto, Jan Scheinost
V Praze, 13. listopadu 2013
www.klubod.cz

Autor: Redakce

17.11.2013 VSTUP DO DISKUSE 47
SDÍLEJ:

Ústavní soud ve středu rozhodne o stížnosti vyhoštěného Iráčana

Brno - Ústavní soud (ÚS) ve středu vyhlásí nález s přímou vazbou na uprchlickou krizi a právní úpravu azylu v Česku. Rozhodne o stížnosti Iráčana zajištěného loni v listopadu a brzy poté vyhoštěného do vlasti. České orgány se podle stížnosti vůbec nezabývaly jeho obavami z mučení a násilí. Policie údajně také nezohlednila jeho úmysl požádat o mezinárodní ochranu.

Povstalci v Halabu řekli Američanům, že město neopustí

Damašek - Povstalci v syrském Halabu oznámili Spojeným státům, že obléhanou východní část města neopustí. Reagovali tak na výzvu Moskvy, která je prý připravena jednat s Washingtonem o stažení všech rebelů. Informovala o tom agentura Reuters. Podle syrského vojenského zdroje má Damašek v plánu získat plnou kontrolu nad Halabem během několika týdnů.

Z izraelského nákupu ponorek prý bude profitovat i Írán

Tel Aviv - Aféra kolem nákupu dalších tří ponorek pro izraelskou armádu nabrala nové obrátky. Objevily se totiž informace, že v německé společnosti ThyssenKrupp, která je měla dodat, má podíl i úhlavní nepřítel židovského státu Írán. Informovala o tom agentura AFP.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies