Po půlroce vládnutí jste uvedl, že očekáváte zrychlení tempa při plnění vládních úkolů. S čím nejste spokojen?
Hlavně s čerpáním evropských prostředků, protože letos nám hrozí, že propadne víc než dvacet miliard korun. Příští týden budeme na vládě probírat jeden operační program po druhém a já budu chtít slyšet od všech ministrů, co udělali pro to, aby se čerpání peněz z fondů EU zrychlilo. Nepřeji si, abychom se chovali fatalisticky v tom smyslu, že Nečasova vláda všechno zkazila a my už nemůžeme nic napravit. Do poslední chvíle musíme usilovat o to, abychom přišli o co nejméně peněz.

Někdy to skutečně vypadá, že ministři vstávají a uléhají 
s myšlenkou, že za všechno může Nečasova vláda, jmenovitě exministr Kalousek, a vy jen po ní uklízíte spoušť. I dosavadní legislativní kroky tomu odpovídají. Nic ale netvoříte, koncepční věci typu služebního zákona zůstávají nevyřešené.
Tím, že napravujeme věci minulé, vytváříme předpoklady pro lepší budoucnost. Musíme toho měnit současně tolik, že ministři častokrát nevědí, kam dříve skočit, co do šíře agend a změn, které lidé očekávají a jež jsme slíbili dotáhnout do konce. Zatím jako největší brzdu nevidím vládu, ale sněmovnu, která vytváří určité úzké legislativní hrdlo. Jsem rád, že na probíhající mimořádné schůzi nám prošlo 99 procent návrhů v prvním, některé
i ve třetím čtení. Poslední bitva se povede o služební zákon.

Teď jsem se trochu lekla, že příměrem o úzkém hrdle pokračujete v trendu, který odstartoval Andrej Babiš, když dění ve sněmovně označil za nechutné 
a oznámil voličům, že za pobyt 
v ní se strašně stydí. Nechystáte se náhodou i vy k odchodu, pokud byste tedy měl slušného náhradníka?
(smích) Zaprvé, já mám slušného náhradníka, ale hlavně vláda nemůže z Poslanecké sněmovny utéct, ta je od toho, aby v ní prosazovala svoji politiku. Čili není to tak jednoduché, jak o tom mluvil pan Babiš. Jako složitější vnímám využití doby, kterou máme vyměřenou. Volební období je krátké,
a pokud chceme dotáhnout závazky vůči voličům, musíme postupovat velmi rychle. Nechci ztrácet čas, a proto mě také rozčilují dlouhé diskuse ve sněmovně, zejména nad služebním zákonem. Ty jsou hodně pokrytecké, ODS a TOP 09 ve skutečnosti žádnou depolitizaci státní správy nechtějí.

Je fakt, že ministr Jiří Dienstbier poměrně přesvědčivě vyargumentoval, že pokud by koaliční návrh služební normy neprošel, začne v lednu platit ona původní Špidlova z roku 2002. A ta obsahuje všechno, proti čemu tak dramaticky opozice vystupuje.
Domnívám se, že poslanci ODS a TOP 09 skutečný odpor proti odpolitizování státní správy zakrývají spoustou hezkých slov o tom, že si přejí dobrý zákon, zatímco ten náš dobrý není. Kdyby opravdu chtěli státní službu, mohli ji v minulých sedmi letech sedmkrát zavést. Ani jednou tuto příležitost nevyužili. Cílem vlády je od 1. ledna příštího roku provést určitou revoluci ve státní správě, která povede k jejímu odpolitizování a posílení odbornosti. Současně nám umožní čerpat prostředky, které máme připraveny v evropských fondech. My chceme s opozicí jednat, ale vláda v žádném případě nemůže ustoupit od zavedení odpolitizované státní správy od roku 2015.

Máte nějakou takticko-strategickou variantu v případě obstrukcí ODS a TOP 09?
Musíme hledat věcný kompromis, který ovšem nemůže spočívat ve zrušení generálního ředitelství státní služby, neboť generální ředitel je právě ona odborná protiváha politické vlády. V okamžiku, kdy by státní tajemníky jmenovala vláda na návrh ministra, tak by se vše jen minimálně lišilo od způsobu, jakým jsou dnes vybíráni náměstci. To ví nejenom sociální demokracie, ale také občanská sdružení, která řadu let volají po odpolitizování státní správy. Ví to i Evropská komise, která už po Petru Nečasovi chtěla, aby tento zákon zavedl. Důsledkem jeho nekonání bylo zastavení čerpání prostředků Evropské unie.

Upřímně řečeno, nemá až hysterický odpor opozice kořeny 
v tom, jak koalice, především pak ministři ANO, přistoupila ke svým resortům a státním podnikům? Před půlrokem jsem tu kritizovala Jiřího Rusnoka kvůli situaci na ministerstvu dopravy za Zdeňka Žáka, ale nyní to je snad ještě horší. Neplatí tedy, že to, co předvádíte v praxi, jde přímo proti duchu služebního zákona, který prosazujete?
Jsme první vláda, která se chce nechat svázat už v průběhu svého volebního období. Nehodláme služební zákon zavést od roku 2018, kdy tu nebudeme, ale 1. ledna 2015, kdy ve Strakově akademii budeme. Čili my chceme omezit sami sebe, což se ani v koalici nelíbí všem. Ministr má zajisté právo provést personální změny, když přijde do čela resortu a není spokojen s kvalitou práce svých podřízených.

Každé dva měsíce jsou ale trochu neúnosná frekvence.
V čem vidím problém a co jsme kritizovali i na Nečasově vládě, je, že se jednotliví úředníci mění příliš často. Mně se nelíbí, že odchází šéf Ředitelství silnic a dálnic po čtyřech měsících. Pan ministr Prachař měl právo vybrat nového generálního ředitele, ale není možné, aby ten odešel po tak krátké době. Personální změny mají být promyšlené a musejí být k lepšímu. Také je nutné je v určitém časovém úseku dokončit. Na ministerstvu financí nejsou obsazeny funkce ředitelů daňové a celní správy či Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových. Bez personální stabilizace není možné dosáhnout toho, aby státní správa začala lépe fungovat, abychom třeba lépe vybírali daně.

Bohuslav Sobotka

Mluvíte o tom se svým vicepremiérem a ministrem financí?
Určitě o tom v koalici budeme diskutovat, protože teď máme za sebou šest měsíců vládnutí. Ministři učinili řadu personálních výměn a teď už nesou odpovědnost za to, co se na resortech bude odehrávat, a nemohou se vymlouvat na své předchůdce.

Kdyby veletoče, jichž jsme byli svědky například na ministerstvu spravedlnosti, pokračovaly, byl by to důvod k vašemu vážnému rozhořčení, nebo dokonce odvolání ministra?
Jsem rád, že se situace na ministerstvu spravedlnosti zklidnila, teď očekávám nové návrhy zákonů, což jsem jasně řekl paní ministryni Válkové i jejímu náměstku Pelikánovi. Potřebujeme novelu občanského zákoníku, exekučního řádu, insolvenčního zákona. Tady je silná poptávka a vláda musí tyto návrhy předložit sněmovně. Takže ano, očekávám výkon, a pokud se ministři utopí v personálních změnách a nebudou schopni najít kompetentní lidi do čela klíčových institucí, může to určitě být problém.

Dokončujete inspekční kolečko po ministerstvech. Je mezi šéfy resortů někdo, kdo svou úlohu nezvládá?
Řekl jsem, že členy vlády nebudu známkovat. Při těch návštěvách mám s ministry rozhovory mezi čtyřma očima, kde probíráme i věci, které nefungují. Vláda jako celek pracuje efektivně.

Tak to obraťme a někoho pochvalte, třeba z řad ministrů 
za ČSSD.
Raději chválím, než abych kritizoval, to rád přenechám opozici. Pro mě je důležitá zpětná vazba od lidí, proto se snažím jezdit do regionů.

A co říkají voliči?
Jsem rád, že na ministry sociální demokracie mám dobrý ohlas, mimo jiné na paní ministryni Marksovou.

Uznávám, že vláda doposud působí zklidňujícím dojmem, možná i díky vaší nátuře. Dusno je zato občas ve sněmovně, a to překvapivě hlavně v klubu ČSSD. Zažili jsme extempore se spotřební daní, ve středu se do návrhu služebního zákona pustil Vítězslav Jandák, podle něhož „przní demokracii". Máte váš klub pod kontrolou, nebo to je tak, jak to vypadá?
Středeční hlasování ve sněmovně prokázalo, že náš klub je schopen dodržovat disciplínu, která se od koaličních poslanců vyžaduje. Jistý problém je, že některým kolegům dlouho trvá přerod z opozičních poslanců, kteří mohou předkládat pozměňující návrhy bez ohledu na jejich rozpočtový dopad, 
v poslance vládní strany. Zvykli si na nižší míru odpovědnosti a neuvědomují si, že každý podnět by měli konzultovat například s vládou či koaličními partnery. 
V tom je určitý zdroj napětí 
v klubu ČSSD. Mrzí mě, že pokud se v posledních týdnech setkáváme s negativní publicitou, tak se týká zejména poslanců, nikoli vlády.

Vy jste zřejmě bytostný optimista a přes jisté loňské zkušenosti vůbec nepřipouštíte, že tady nejde o bolestný přerod, ale o cílenou snahu vám mydlit schody.
Mydlení schodů předsedovi strany, který je zároveň předsedou vlády, by bylo mydlením schodů celé sociální demokracii. Takové postupy nikdy nebudou mít ve straně většinovou podporu. Sociální demokraté se chystají na komunální volby, stavíme velké množství listin, kandidujeme také ve všech senátních obvodech a naši lidé očekávají, že vláda bude plnit program 
a poslanecký klub jí v tom bude poskytovat maximální podporu. Když jsem chtěl po našich poslancích, aby mi řekli jedinou věc, v níž jde vláda proti zájmům občanů nebo předvolebním slibům, tak jsem se žádného příkladu nedočkal a ani jsem se ho dočkat nemohl. My jsme velkou část programu ČSSD prosadili do vládního plánu a návrhy, s nimiž přicházíme, jsme slibovali dlouhá léta, ale nikdy jsme je nebyli schopni dotáhnout do konce. Třeba zrušení poplatků ve zdravotnictví jsme slíbili už v roce 2008, teprve nyní však máme sílu na jeho splnění.

Politika je ovšem dáma vrtkavá a disciplína neexaktní, takže ono je někdy lepší program nemít nebo nabídnout jakýsi pel-mel 
a umět ho skvěle prodat. Byť by třeba šlo z 90 procent o návrhy z kuchyně koaličního partnera. Co si chcete počít s fenoménem hnutí ANO a jmenovitě Andrejem Babišem, jemuž závratně stoupá popularita, a to jak mezi levicově naladěným voličstvem, tak v řadách zarytých pravičáků? Není v tom skutečný pramen nervozity některých členů ČSSD?
Nepochybně na podzim dojde k určitému paradoxu, kdy hnutí ANO, jež je naším koaličním partnerem a s nímž jsme schopni prosadit velkou část levicového programu, bude zároveň naším hlavním vyzyvatelem v senátních i komunálních volbách. Podle preferencí jím nebude poprvé ODS, ba ani TOP 09, ale právě Babišovo hnutí. To nevylučuje, že na komunální úrovni můžeme po volbách vytvořit řadu koalic. Jinak myslím, že Andrej Babiš v posledních týdnech zjišťuje, že politika vůbec není jednoduché řemeslo. Docela to na něm vidím během jednání vlády i tripartity (smích). Pochopil, že věci se nedají realizovat tak jednoduše a rychle, jak je možné je slíbit v kampani. Hnutí ANO zatím funguje jako stabilní součást koalice, nicméně není programově definované a podle mého názoru stojí a padá s jednou osobou.

Máte pravdu, že podzimní klání přitahuje pozornost hlavně kvůli měření sil mezi vámi a ANO. Objevují se náznaky, že pokud ČSSD, která obhajuje 23 křesel v Senátu a stovky zastupitelských mandátů, dostane hodně na frak, zatímco Andrej Babiš dramaticky posílí, bude to mít dopad na poměry v sociální demokracii a hlavně na vás.
Politická strana musí reflektovat každý volební výsledek, ale já si nemyslím, že sociální demokracie dramaticky propadne. V čele řady radnic jsme odváděli výbornou práci, kandidují desítky starostů, kteří svým obcím 
a městům opravdu pomohli.

Bohuslav Sobotka

A jinde se vám to zase pohříchu nepovedlo, třeba v případě vyloučení ostravského Petra Kajnara či obviněného Víta Mandíka v Ústí nad Labem.
A to právě obyvatelé měst a obcí zhodnotí. Komunální volby nemají celostátní rozměr a voliči v nich hodně zohledňují, jak se kandidáti chovají, jak jsou lidem sympatičtí a co pro ně reálně vykonali. Sněmovním volbám se spíš blíží ty senátní, 
v nichž má ČSSD řadu silných kandidátů, jako je Milan Štěch, Miroslav Antl, Alena Gajdůšková. Myslím, že se nemusíme obávat 
a ČSSD chce mít i po volbách nejsilnější senátní klub. Připomínám, že v minulém období senátoři ČSSD sehráli velmi pozitivní roli, zejména při blokování nespravedlivých kroků Nečasovy a Kalouskovy vlády.

Neobáváte se tudíž, že by nepřesvědčivý výsledek mohl ohrozit vaše postavení uvnitř ČSSD?
Sociální demokracie má 
23 tisíc členů. Pevně věřím, že se všichni zúčastnili našeho referenda, které vyvolalo zájem, jejž jsem očekával. Lidé o tom mluvili, fotili se při hlasování. ČSSD není strana jednoho muže, je postavena na tradici a silném programu solidarity a spravedlnosti. Každý sjezd je ovšem bitva, protože jsme demokratická strana, určitě jí bude i ten v příštím roce. Jsem zvyklý do bitev chodit a obhajovat 
v nich své zásady a cíle.

Jednou z těch bitev je i zmiňované vnitrostranické referendum, jež může přinést do ČSSD revoluční změnu. Tedy pokud 
v něm dostatečný počet členů kývne na sestavování kandidátek všemi členskými hlasy v daném obvodu.
Ano, jestli bude referendum platné a většina se vyjádří pro změnu pravidel pro primárky, pak to může být revoluce, která posune sociální demokracii dál.

Vracejí se vám v době dovolených anketní lístky?
Nemám žádná čísla ani přehled o stavu hlasování. Všichni jsme v napjatém očekávání, volební komise začne došlé hlasy počítat 6. srpna. Důležité je, aby referendum bylo platné, a pak si vyslechneme názor našich členů na tři otázky, které jsme jim položili.

Když se nevrátí dost odpovědí, bude to jistě pro vás zklamání, ale také citelná prohra.
Jak jste řekla, jsem optimista, a to i v této záležitosti. Podle ohlasů od našich členů referendum dění v sociální demokracii skutečně oživilo a pevně věřím, že se ho zúčastnilo víc než těch povinných 25 procent lidí. Já jsem ve všech třech otázkách vnitrostranického referenda hlasoval kladně, ale nevím, zda tak učinili všichni členové.

Jedna z nich směřovala k zastoupení žen na kandidátkách. Je pozoruhodné, že se na to ptá zrovna sociální demokracie, která je v Evropě průkopníkem kvót. Vlastně celá unijní politika je prodchnuta pozitivní diskriminací žen, jak vidíme i v případě obsazování Evropské komise. Ministři Marksová a Dienstbier jsou zastánci kvót, ale jak to vypadá uvnitř ČSSD?
Pro mě bude velmi zajímavé sledovat, jak dopadne hlasování. Vím, že dokonce řada členek přemýšlela, jestli podpoří kvóty pro zastoupení žen na kandidátních listinách. 
V českém prostředí kvóty nejsou vnímány automaticky zcela pozitivně a není to tak ani v sociální demokracii. Koneckonců zastoupení žen 
v našem poslaneckém klubu či ve vládě není úplně ukázkové. Jsem rád, že jsme nominovali ženu na českou eurokomisařku poté, kdy tuto funkci v minulosti zastávali muži. Platí, že jsme tím z hlediska vyjednávání získali objektivní výhodu, neboť i v jiných evropských zemích probíhá složitá diskuse o tom, zda mají odborně zdatnou kandidátku s dostatečnou politickou podporou.

Jinak řečeno, vy jste pro zavedení kvót a direktivní podporu žen, než k ní společnost dozraje přirozenou cestou?
Myslím, že bychom měli povzbuzovat pozitivní trendy. Nemusíme je nutně tlačit proti vůli občanů, ale měli bychom jim otevírat rozumnou cestu. Kvóty jsou podle mého názoru vytvoření předpokladu, ale negarantují automatickou výhodu jen na základě odlišného pohlaví.

Bohuslav Sobotka

Zmínil jste objektivní výhodu při nominaci ženy do Evropské komise. To jste o ní nevěděl předtím, než jste si vybral Pavla Mertlíka? Když vycouvala Zuzana Roithová a Pavel Telička byl od počátku neprůchodný, proč jste neřekl, že máte výborné řešení, jímž je Věra Jourová?
Snažil jsem se o to, aby 
v Evropské komisi bylo více sociálních demokratů, koneckonců je to věc, která do značné míry ovlivňuje fungování a podobu unie. Jako sociálnědemokratický premiér jsem nemohl nenavrhnout sociálního demokrata na pozici eurokomisaře. Pavel Mertlík byl plně kompetentní a nezpochybnitelný reálný kandidát. V situaci koaliční nedohody a evidentní taktické vyjednávací výhody v případě nominace ženy jsem upřednostnil zájem České republiky před stranickou nominací. Zohlednil jsem i fakt, že ANO udělalo vstřícný krok a zrušilo nominaci Pavla Teličky, který byl pro ČSSD – a předpokládám také pro KDU-ČSL – nepřijatelný.

Stalo se oblíbenou frází, že tak jako vládu Petra Nečase fakticky řídil Miroslav Kalousek, tu vaši ovládá Andrej Babiš. Ono se to tak zvenčí vskutku jeví. Andrej Babiš vyměnil členy dozorčích rad státních podniků podle svého gusta, prosadil nového šéfa Českého Aeroholdingu, odvolal vedení Thermalu – to pro jistotu dvakrát. Babišova dominance mediální i politická je výrazná. Je to důsledek dobrého PR, nebo reálné role ministra financí, jehož význam odpovídá premiérskému postu?
Byl jsem ministrem financí čtyři roky a spolupracoval 
se třemi premiéry. Pozice tohoto ministra je velmi silná, ale kabinet neřídí. Vláda 
o klíčových věcech rozhoduje ve sboru, a když se podíváte na zákony, jež schvalujeme, pak jdeme směrem, který programově určuje ČSSD, nikoli hnutí ANO. To totiž pevný názor často nemá 
a hledá řešení pragmaticky na základě momentální situace. Je zřejmé, že v programu vlády, jejích výsledcích, hospodářské a rozpočtové politice je patrná silná stopa sociální demokracie. Na tom mi skutečně záleží. Pokud jde 
o změny ve státních firmách, nikdo přece ode mě nemůže očekávat, abych hájil nominanty, které v posledních sedmi letech dosadila pravicová garnitura. Je důležité, aby při výměnách byla zachována kontrolní funkce dozorčích rad, což mimo jiné znamená, že všichni vyslanci státu nemohou být pouze od Andreje Babiše, ale musí je nominovat i ostatní koaliční strany a v některých případech by podle mě bylo vhodné, aby tam byli i zástupci opozice.