VYBERTE SI REGION

Bohuslav Sobotka: Naši členové vyberou i prezidentského kandidáta

Praha /ROZHOVOR/ – Evropská unie čelí asi největší výzvě za dobu své existence. Statisíce běženců 
z Afriky a Blízkého východu prchají před válečnými konflikty i chudobou. Zvládnou to bohaté evropské státy a jsou její politici schopni na migrační vlnu reagovat? I o tom regionální Deník hovořil 
s předsedou vlády Bohuslavem Sobotkou.  

5.9.2015 92
SDÍLEJ:

Premiér Bohuslav Sobotka se dlouhá léta připravoval na vedení země. Současná mezinárodní situace před něj staví výzvy daleko rozsáhlejší. Aktivní je jak v rámci skupiny V4, tak třeba směrem k Číně. Foto: Deník/Martin Divíšek

Souhlasíte s tím, že kdyby evropská integrace byla dál, existovala by jednotná zahraniční a možná i obranná politika, čelili bychom dnešní migrační vlně snáze?

Jednoznačně to tak je. Snažím se tuto věc připomínat, když vyzývám, aby se evropská debata o migraci nesoustředila na náhradní témata, ale na podstatu. Neustále je tu tendence utíkat k šidítku kvót, ale podle mě je nutné mluvit o příčinách migrační vlny. My potřebujeme ukončit válečné konflikty v bezprostřední blízkosti Evropy. Podařilo se to na Ukrajině, kde se udržuje křehké příměří na Donbase, ale nedosáhlo se mírového uspořádání v Sýrii a Libyi.

Jde to ale zvenčí zařídit, když diplomacie selhává a vojenské řešení nepřipadá v úvahu?
Západ si musí sáhnout do svědomí, a o to je ta debata těžší. Řada zemí uplatňovala postupy, které stály na počátku syrské tragédie a chaosu v Libyi. Snaha odstranit diktátory byla nepochybně chvályhodná, ale bohužel jejím výsledkem je občanská válka a vzrůstající vliv Islámského státu.

Bohuslav Sobotka.

Možná by ten výsledek nebyl tak tristní, kdyby už tehdy za EU jednali unijní prezident a ministr zahraničí se silným mandátem.
Odmítám pokrytecké okřikování zemí visegrádské čtyřky (V4), které nechtějí kvóty. Žádný vyspělý region světa si nemůže dovolit nekontrolované přijímání všech ekonomických migrantů, kteří se rozhodnou 
v něm žít. Evropa jako stabilní a prosperující útvar bude přitahovat pozornost lidí, kteří se v ní chtějí usadit, ale musejí existovat určitá pravidla a limity, bez nich by došlo ke zhroucení Evropy. To, co vnímám v evropské diskusi jako problém, je určitá hypertrofovaná politická korektnost, která se projevuje třeba kritikou toho, že na nádraží v Břeclavi psali uprchlíkům fixou čísla na ruku. Nikdo už se ale nepozastaví nad tím, že dovnitř schengenského prostoru dorazili lidé, které nikdo nikde neregistroval. Abych se vrátil k vaší otázce, ano, Evropa potřebuje silnější zahraniční a vlastní obrannou politiku, aby se mohla lépe postarat 
o to, co se děje v jejím okolí. My sice máme vysokou představitelku pro zahraniční a bezpečnostní politiku EU…

O které jsme zhruba půl roku nic neslyšeli…
Jak ji sleduji na Evropské radě, její pozornost je rozptýlena na řešení globálních problémů planety, ale my potřebujeme, aby byla soustředěna na Blízký východ a sever Afriky, na východní Ukrajinu, tedy do regionů, které jsou pro Evropany bezpečnostním rizikem. Evropa na tuto krizi připravena nebyla, bohužel nemáme ani žádné vojenské jednotky, které bychom mohli pružně nasadit proti pašerákům lidí ve Středozemním moři. 
V dubnu jsme na Evropské radě odsouhlasili přípravu vojenské operace EU, která bude teď vstupovat do druhé fáze umožňující zasáhnout proti pašeráckým lodím. Jde to ale všechno strašně pomalu.

Migrační krize

„Snaha odstranit diktátory byla nepochybně chvályhodná, ale bohužel jejím výsledkem je občanská válka a vzrůstající vliv Islámského státu."

Mluvil jste o politické hyperkorektnosti – a tady bych mohla připomenout třeba výroky rakouského premiéra nebo francouzského ministra zahraničí na adresu středoevropských zemí, které se k uprchlíkům nechovají podle nich vstřícně. Na druhou stranu agentura Focus přinesla zjištění, že Češi jsou na špici národů nepřívětivě naladěných vůči běžencům, 87 procent vnímá uprchlickou vlnu jako velký problém, 78 procent žádá obnovení ostrahy hranic a 44 procent si myslí, že by se uprchlíkům nemělo pomáhat vůbec. Téměř 60 procent lidí není spokojeno s tím, jak uprchlickou problematiku řeší vláda. Lze vůbec najít vyváženou cestu mezi domácími náladami a postojem hyperkorektní západní Evropy?
Ta debata skutečně jednoduchá není, ale musíme ji vést. Proto jsem také svolal mimořádné jednání V4, proto se sejdu s rakouským kancléřem Faymannem či slovenským premiérem Ficem. Vláda chce tváří v tvář této velké krizi poukazovat na její příčiny a trvat na jejich řešení. Našim cílem je udržet veřejný pořádek a bezpečnost, a to jak našich občanů, tak lidí, kteří procházejí přes Českou republiku. Požadujeme, aby se dodržovala pravidla 
v rámci schengenského systému, protože jinak se rozpadne a obnoví se hraniční kontroly, což bych skutečně nechtěl.

Uzavření státních hranic jako řešení tedy vůbec nepřipadá 
v úvahu?
Nechci, aby na krizi doplatili občané ČR, kteří by mohli být zase zastavováni na hranici, když se rozhodnou jet do Německa nebo do Francie. Řešením není uzavírání hranic mezi jednotlivými členskými zeměmi EU, ale posílení ostrahy na vnější schengenské hranici, vytvoření registračních stanovišť, kde se budou moci soustředit žadatelé o azyl a nebudou kočovat po EU z nádraží na nádraží. Byl jsem teď v Bělehradě, kde kolem nádraží táboří několik set lidí. Naprosto kritická situace je v Budapešti. Nechci, aby se s podobnými obrázky setkávali lidé u nás doma. Postupně navyšujeme kapacitu zadržovacích zařízení, která minulé vlády zrušily či odprodaly v domnění, že už jich nebude třeba. Teď jsme byli z tohoto koncepčního omylu vyvedeni. Je velmi důležité rozlišovat válečné uprchlíky, kteří se nemají kam vrátit, neboť na jejich území nyní vládne Islámský stát. Možná jde o vědomou taktiku Islámského státu, který lidi vyhání a žene je před sebou do Evropské unie.

Bohuslav Sobotka.

A těm je nutné nabídnout všestrannou pomoc.
To jsou lidé, kteří bojují 
o holý život, ale pochopitelně je neláká představa dlouholetého pobytu v uprchlických táborech v Jordánsku, chtějí se usadit v bohaté Evropě, která se o ně postará. Česká republika je připravena podílet se na tom na dobrovolné bázi, nikoli na základě kvót. A nebude přijímat všechny, kdo o to požádají. Když se podíváte do USA, Kanady nebo Austrálie, každý z těchto vyspělých regionů má pravidla pro ekonomickou imigraci. Evropa je potřebuje také, protože jinak se naše sociální systémy, které neumějí absorbovat několik milionů lidí, zhroutí.

Vy jste ale také předseda sociálnědemokratické strany a jako takový jste jistě zděšen výroky lidí typu Martina Konvičky nebo čerstvě vyloučeného lidoveckého funkcionáře Daniela Kalendy. Vítáte aktivitu některých univerzit, jež nabídly bezplatnou výuku mladým běžencům, kteří získají azyl?
Každé vstřícné gesto je vítané, od občanů či neziskových organizací. Stát ale musí mít jasná pravidla, která budou dodržována a vynucována. Lidé se obávají chaosu, který vidí na balkánské cestě, vnímají, že řada evropských vlád ho není schopna zvládnout. Musí proto existovat regulace migračního toku a současně systém integrace uprchlíků, kteří získají azyl. Na ni se zaměří i ministerstvo vnitra. Ten problém může trvat řadu let, takže se na něj musíme připravit také rozpočtově.

Tři ministři vaší vlády a vicepremiér Bělobrádek podepsali výzvu vědců proti strachu a lhostejnosti. Vy jste svůj podpis nepřipojil. Proč?
Úkolem ministrů a předsedy vlády je jednat. Kdybych byl jen občan, mohl bych podepisovat petice a výzvy, ale moje role je jiná. Musím nést ústavní odpovědnost a postupovat tak, aby Česká republika v současné výzvě obstála. Vláda musí garantovat, že má příliv uprchlíků pod kontrolou a nepřipustí, aby vedl 
k ohrožení bezpečnosti nebo rozvrácení sociálních systémů. Jsem rád, že země V4 to vidí velmi podobně. To, že máme s Polskem, Maďarskem a Slovenskem stejný názor, ukazuje, že český pohled není ojedinělý. I jinde zdůrazňují, že kromě pomoci uprchlíků se musíme soustředit na příčiny krize.

Kauza České pošty

Létu sice tématicky dominovala migrace, ale děly se i jiné věci. Podivná úplatkářská kauza kolem České pošty (ČP) skončila zasedáním Bezpečnostní rady státu, obviněním dvou hlavních aktérů a vaším sdělením, že 
v ohrožení nebyl jen tento státní podnik, ale že zločinecké či lobbistické skupiny krouží i kolem dalších. Máte to pod kontrolou?
Informace jsou předávány tam, kde je možné na jejich základě rozhodovat. Mají je ministři, kteří jsou zřizovateli státních firem nebo vykonávají akcionářská práva a já samozřejmě chci, aby existovala určitá zpětná vazba. Tu zajistí Bezpečnostní rada státu, kde si informace můžeme vyměnit. V dané kauze bylo velmi zvláštní, že podnikatel, který má regulérní obchodní spor s ČP, obíhal kde koho místo toho, aby ho řešil u soudu. Výsledkem jeho obíhání byla aféra kolem ČP. Zároveň se ukázalo, že s ní zřejmě souvisejí aktivity subjektů, které se snaží, aby nepřišly o své zakázky v situaci, kdy ČP ruší smlouvy na dobu neurčitou, likviduje pašalíky, jež si tam některé firmy vydobyly za pravicových vlád, dělá výběrová řízení. To vyvolává velké tlaky. Ministra vnitra je třeba ve snaze zprůhlednit ČP a odtrhnout od ní různé pijavice podpořit.

Takže varování Bezpečnostní informační služby (BIS), která se rok co rok objevují v jejích výročních zprávách, aniž by se cokoliv změnilo, už nebudou vycházet naprázdno?
Tu praxi už měníme. Nechci, aby zprávy BIS zůstávaly v archivech, kde jsou 
k ničemu. Na kauze Viktoriagruppe jsem se přesvědčil, že ač na ni bylo opakovaně upozorňováno, minulé vlády to neřešily. Výsledkem je mimo jiné to, že velkou část našich hmotných rezerv máme v Německu a budeme se o ně muset soudit. Kdyby byla varování zpravodajských služeb brána na zřetel, nemuseli jsme se do této situace dostat. Nechci opakovat chyby Nečasovy éry, a když tady budou vážné podněty, naše vláda se jimi bude zabývat, což znamená, že čas od času to bude i agendou Bezpečnostní rady státu.

Bohuslav Sobotka.

Říkal jste, že Lukáš Čadek kvůli sporu s ČP obíhal kde koho místo toho, aby se soudil. Divíte se mu ale, když si pročítáte verdikt soudkyně Králové ve věci údajného zneužití Vojenského zpravodajství ke sledování manželky Petra Nečase? Ta ve všech bodech dala za pravdu obhajobě, čímž z pohledu obyčejného smrtelníka potvrdila, že vojenské agenty může úkolovat kdokoliv a používat je na cokoliv.
Nic to nemění na mém přesvědčení, že podnikatel Čadek si měl připravovat důkazy, aby soud mohl objektivně rozhodnout. Není možné lobbingem získávat nějaké výhody mimo soudní jednání. Když se ale vrátím ke kauze Nagyová, tak si myslím, že ke zneužití vojenské zpravodajské služby došlo. Je na soudu, aby rozhodl, kdo za to může. V našem státě byly nepochybně prapodivné poměry. Vůbec si nedokážu představit, že bych chtěl po Vojenském zpravodajství, aby dělalo něco podobného, neboť to jde zcela mimo jeho kompetence. V každém případě to jeho vedení mělo odmítnout. V rámci Policie ČR funguje ochranná služba, která se zabývá ochranou ústavních činitelů. Pokud měl kdokoliv pochybnosti, které se týkaly premiérova okolí, měla to řešit tato služba, nikoliv Vojenské zpravodajství. I když věřím, že poměry už jsou nyní nastaveny správně, trvám na tom, abychom posílili kontrolu zpravodajských služeb, proto na Úřadu vlády intenzivně pracujeme na návrhu příslušného zákona. Byl bych rád, kdybychom ho předložili do konce roku.

Byty OKD

Divné poměry panovaly také kolem dřívějších bytů OKD. Ty do nedávna vlastnil Zdeněk Bakala, který je slíbil prodat nájemníkům za sníženou cenu, ale nedodržel to. Novým vlastníkem je společnost Round Hill Capital. Jak se to mohlo stát?
Historie příběhu bytů OKD začala v roce 1991, kdy se rozhodlo, že budou vloženy do OKD a společně privatizovány. Ve skutečnosti se ale Ostravsko-karvinské doly vlastně rozdaly. Dnes se vede debata o tom, jestli se v roce 2004 prodal minoritní podíl OKD za férovou cenu, ale pravda je, že to jsou jediné peníze, které za dvacet let stát viděl. Ten přišel o 55 procent akcií OKD, aniž dostal korunu. Ptám se, zda to někdo v minulosti zkoumal a byl-li za to někdo vyšetřován?

„Dnes se vede debata o tom, jestli se v roce 2004 prodal minoritní podíl OKD za férovou cenu, ale pravda je, že to jsou jediné peníze, které za dvacet let stát viděl."

A zkoumal?
Byla to chybná rozhodnutí státu, který v 90. letech minulého století svůj majetek rozdával. Vláda převedla akcie na obce a ty je prodaly místo toho, aby si je nechaly a ovlivňovaly dění v OKD. Další chyba byla, že v roce 1996 Fond národního majetku snížil základní jmění OKD
a tím nahrál divoké privatizaci. Když jsem se stal ministrem financí, první věc, kterou jsem se dověděl, byla, že stát ztratil v OKD majoritu. Mým cílem bylo zanést do smluv alespoň nějaká práva pro nájemníky. Byty nesměly být odděleny od OKD a v případě rozhodnutí majitele je prodat, měli mít nájemníci předkupní právo za zvýhodněnou cenu.

V tom případě došlo k flagrantnímu porušení smluv. Jak to, že stát arbitráže nevyhrál?
Ve smlouvách nebyla zakotvena povinnost vlastníka byty prodat. Když se majitelem stal pan Bakala, veřejně prohlásil, že byty prodá a dal tudíž nájemníkům naději, že si je za zvýhodněnou cenu budou moci koupit. Tu naději zklamal.

Jenže podmínky porušil už Karbon Invest, když byty OKD prodal Bakalovi, nikoli nájemníkům, kteří měli předkupní právo, ne?
Podmínky a jejich eventuální porušení procházely arbitrážemi. Ministerstvo financí u některých uspělo, 
u jiných ne. To probíhalo celých 11 let. Může se stát, že nový vlastník bude lepší než pan Bakala.

Nicméně byty se nájemníkům prodat nechystá.
Jde také o to, že bytový fond je hodně zanedbaný
a jednou z podmínek privatizace bylo, že majitel do jeho údržby a obnovy musí investovat.

Z hlediska nájemníků, kteří si byty chtěli koupit, je tedy již všechno ztraceno?
Zacházení s byty bylo vždy věcí majitele, povinnost prodat je nájemníkům nikde stanovena nebyla. Pan Bakala 
s takovým slibem přišel sám, ale nesplnil ho.

Když zůstaneme na severní Moravě, je třeba zmínit spor o budoucí průmyslovou zónu Nad Barborou. Vláda schválila dotaci ve výši 750 milionů, ale poté se ministr financí Andrej Babiš ohradil, že z podkladů nebylo zřejmé, kdo je vlastníkem pozemku, který bude muset nejprve odkoupit kraj. Je jím totiž společnost Asental Land Zdeňka Bakaly. O což nejde až tolik jako o to, že pozemek je prý poddolovaný, vyskytuje se tam metan a je vhodný jen pro spotřební průmysl. Můžete zaručit, že stát nevyhodí tři čtvrtě miliardy do vzduchu?
O tom, kdo vlastní pozemky, se jednalo v rámci připomínkového řízení, neboť Úřad vlády tuto informaci vyžadoval. Je chyba úředníků ministerstva financí, že ji panu Babišovi nepředali. O zóně Nad Barborou rozhodla už Rusnokova vláda a Moravskoslezský kraj ji připravuje řadu let. Samozřejmě se zkoumají všechny faktory, které ovlivňují využití této zóny. Jen chci připomenout, že když se stavěly Nošovice 
a zabírala se úrodná půda, vyvolalo to obrovskou společenskou kritiku. Už tehdy se kraj zavázal, že bude příště stavět jen na brownfieldech, které bude revitalizovat. To je případ zóny Nad Barborou. Jistě by bylo jednodušší zabrat 80 hektarů zemědělské půdy, ale touto cestou jít nechceme, neboť to poškozuje životní prostředí a šlo by to proti vládní strategii zadržování vody v krajině. Navíc firma Asental vlastní v regio-nu 4500 hektarů půdy, takže bez jejího vykupování bychom v regionu, kde je velká nezaměstnanost, žádnou průmyslovou zónu nevybudovali. Nepřijímám proto zjednodušenou demagogii, mě zajímají pracovní místa pro lidi, kteří tam žijí. Doporučil bych panu Babišovi, aby zajel do Karviné a vysvětlil propouštěným horníkům, proč nechce průmyslovou zónu v lokalitě, která je pro ni vhodná.

Moje otázka ale zněla, jestli vhodná je? Pan Babiš třeba uvedl, že celý prodej je komplot vládního zmocněnce Jiřího Ciencialy a hejtmana Miroslava Nováka. Argumentuje i tím, že klíčový znalecký posudek na zónu vypracoval Vít Kaštovský, který zároveň pracuje na ministerstvu průmyslu a jdou přes něj peníze na průmyslové zóny.
Pozemky nevykupuje vláda, ale kraj, který je musí koupit za cenu obvyklou, jinak by se zastupitelé vystavili trestnímu stíhání. Vláda financuje dopravní infrastrukturu a pro nás je důležité vycházet ze znaleckých posudků.

Bohuslav Sobotka.

Takže tam nepošlete 750 milionů korun, aniž byste stoprocentně věděli, že se tam dá stavět?
Peníze tam půjdou jen na základě odborných posudků.

Jeden z posledních průzkumů veřejného mínění říká, že ČSSD srovnala náskok hnutí ANO. Je to podle vás určitý bod obratu?
Zaznamenal jsem to, ale platí, že jako jedna vlaštovka nedělá jaro, jeden průzkum nesignalizuje strategický zlom. Před námi je strašně moc práce. Krajské volby jsou pro nás velkou výzvou, neboť už osm let ČSSD ovlivňuje tvář našich krajů a pro to, aby byly stabilní součástí státu a dobře fungující součástí veřejných služeb, udělala opravdu hodně. Byl bych rád, kdybychom tu práci dokázali u voleb prodat, ale současně řekli, jakou máme představu o budoucnu. Tady je důležité, abychom měli kvalitní kandidátky, navrhnout na ně lidi, za nimiž by voliči mohli jít.

Vnitrostranické referendum

Loni jste se hodně angažoval v otázce změny stanov sociální demokracie, prosadil jste vnitrostranické referendum a k překvapení mnohých získal od členů ČSSD kladnou odpověď na všechny tři otázky. Z hlediska vývoje ČSSD je nejdůležitější souhlas s tím, aby o podobě kandidátek rozhodovali všichni členové strany v daném obvodu. Po sjezdu ale přišlo rozčarování, neboť v návrhu volebních řádů je, že lídry kandidátek má vybírat vedení strany a na posunutí lidí bude potřeba 30 procent preferenčních hlasů. Nebyl pokus o větší otevřenost strany jen jakási kamufláž?
Nikdo se nemůže zlobit, že vedení sociální demokracie na celostátní i krajské 
a okresní úrovni chtějí mít určitý vliv na to, jak bude kandidátka vypadat. Proto je volební řád kompromisem mezi tím, že kandidátku sestavuje politická strana, která za ni odpovídá, a právem všech členů ji ovlivnit. Já jsem ten princip prosadil a těžko mi někdo může vyčítat, že bych nechtěl, aby naši členové měli víc práv. Musel jsem nejdřív vybojovat referendum, to byl těžký zápas. Pak změnu stanov na sjezdu, to také nebylo jednoduché. Teď v sobotu mě čeká poslední stupeň, a to je prosadit na ústředním výboru volební pravidla.

Přijal jste argumenty některých oponentů například kolem uskupení Idealisté.cz?
Přes léto jsme o volebních řádech vedli intenzivní diskusi. Návrh, o němž budeme 
v sobotu hlasovat, zahrnuje to, že i lídra budou volit všichni členové ČSSD v daném obvodu, stejně jako senátora. Budou mít samozřejmě právo měnit pořadí na kandidátní listině, ale musí se jich na tom shodnout alespoň třicet procent z těch, kteří se hlasování zúčastní. Třicetiprocentní kvorum nebrání tomu, aby se ho zúčastnilo padesát nebo sedmdesát procent členů. Aktivní členové do pořadí promluvit mohou, když ti pasivní zůstanou doma, bude platit návrh krajského výboru. Všichni ale dostanou šanci hlasovat o podobě kandidátky včetně jejího lídra, a když důvěru nedostane, lídrem nebude.

Ani celostátní vedení strany do toho nebude moci zasáhnout?
To zasáhne jen v prvním kole, kdy potvrdí, že vybraní lidé jsou vhodní na roli lídra. Když se s tím členstvo neztotožní, výběr se bude muset zopakovat. Stejně tak bude pojistka i na pořadí kandidátů. Dá-li krajský výbor na poslední místo silnou osobnost, členové budou moci prosadit svou vůli a vykroužkovat ho nahoru. Je to samozřejmě kompromis – jako všechno, co člověk v politice dělá. Já nechci, aby se sociální demokracie rozhádala na volebních řádech. Budu usilovat, aby návrh byl schválen, přičemž si uvědomuji, že to bude velký experiment, takto velký rozsah práv členové sociální demokracie ještě neměli. Nemluvě o tom, že bych chtěl, aby i o výběru prezidentského kandidáta hlasovali všichni členové.

Autor: Kateřina Perknerová

5.9.2015 VSTUP DO DISKUSE 92
SDÍLEJ:

Babiš: Jsem manažer obyvatel této země a mám co nabídnout

Spuštění první fáze EET i snahy o zavedení různých výjimek udaly tón veřejné debatě končícího týdne. Kromě toho byl přijat zákon o střetu zájmů, který bude mít pro Andreje Babiše dalekosáhlé důsledky. Není divu, že během rozhovoru občas křičel, odbíhal pro různé materiály a maily od občanů, kroutil hlavou, ale také se srdečně smál. I když tvrdí, že je naštvaný, hlavně na Bohuslava Sobotku, evidentně je odhodlaný poprat se o vítězství ve volbách a další čtyři roky vést zemi.  

Muž, který postupně přestává ovládat své nohy a ruce: Chci žít naplno

Pracuje jako právník a každý den několik hodin cvičí, aby kvůli své nemoci neskončil nehybný na lůžku. Bojuje, a přes všechny obtíže s postupující ztrátou hybnosti rukou a nohou, které mu způsobuje nemoc nazvaná Charcot-Marie-Tooth (C-M-T), považuje svůj život za šťastný.

Muž, který postupně přestává ovládat své nohy a ruce: Chci žít naplno

Pracuje jako právník a každý den několik hodin cvičí, aby kvůli své nemoci neskončil nehybný na lůžku. Bojuje, a přes všechny obtíže s postupující ztrátou hybnosti rukou a nohou, které mu způsobuje nemoc nazvaná Charcot-Marie-Tooth (C-M-T), považuje svůj život za šťastný.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies