VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Bolavé klouby. Do testů léčby se lze zapojit i v ČR

Praha – Ročně se u nás provádí kolem 300 klinických studií, do nichž se zapojují desítky tisíc pacientů. Desetinu z nich trápí revmatické nemoci.  

19.5.2014 10
SDÍLEJ:

Ilustrační foto.Foto: ČTK

Klouby ji začaly bolet ve 14 letech. Nejdříve Janě Konývkové nikdo nechtěl věřit, že ji v takovém věku začíná zlobit koleno a později i drobné klouby. Pak jí ale v 17 letech lékaři diagnostikovali revmatoidní artritidu.

„Od té doby jsem prošla snad všemi druhy léčby. První biologické léky jsem dostala před deseti lety. Byl to pro mě tenkrát velký přínos, protože jsem zrovna dostala první kyčelní endoprotézu. Byla to obrovská změna, klouby mi najednou přestaly otékat a bolet, takže už jsem nemusela brát tolik léků na bolest. Bohužel už jsem měla klouby velmi postižené a teď jsem v plném invalidním důchodu," popisuje dnes čtyřiatřicetiletá Jana Konývková, kterou ještě čeká operace obou ramen, zápěstí a levého kotníku.

Právě ona ale patří k pacientům, kterým biologické léky přinesly úlevu pouze dočasnou. „Brala jsem už tři biologické léky, ale po čase přestaly fungovat, takže zkouším nové. Už jsem se zúčastnila 
i klinické studie. Trochu jsem se bála, ale věřím tomu, že jsem v naprosto skvělých rukách," dodává pacientka, která pravidelně chodí do pražského Revmatologického ústavu na infuze. I když jí lék, který tady zkusila v rámci klinické studie, pomohl také pouze dočasně, právě pro pacienty, jako je Jana Konývková, znamenají nově vyvíjené přípravky naději. Zapojit se do studie navíc znamená, že se člověk k léku dostane o několik let dříve, než bude na trhu.

„Klinické studie trvají 
v průměru šest až sedm let. Společně s tří až šestiletým preklinickým zkoušením v laboratorních podmínkách stojí přibližně 30 miliard korun 
u jediného léku. Pro lepší představu: jen v roce 2012 investovaly inovativní farmaceutické společnosti do výzkumu a vývoje nových léčiv téměř dva biliony korun," vysvětluje u příležitosti zítřejšího Mezinárodního dne klinických studií Jakub Dvořáček 
z Asociace inovativního farmaceutického průmyslu.

Jak vlastně klinická studie vypadá? Před schválením léku je třeba projít třemi fázemi testování: na začátku studie probíhají zkoušky na desítkách zdravých dobrovolníků, v druhé fázi už přicházejí na řadu pacienti. Do třetí fáze testování se pak zapojují až stovky tisíc pacientů. O jejich účasti vždy rozhoduje lékař na základě předem jasně daných kritérií, jako je diagnóza, věk či přidružená onemocnění. Účast je samozřejmě vždy dobrovolná a bezplatná, pacient také může ze studie bez jakýchkoliv sankcí vystoupit.

Podle Karla Pavelky, šéfa Revmatologického ústavu, kde je v klinických studiích kolem 200 pacientů, se účastníci nemusí ničeho bát: zatím se v ústavu nestalo, že by někdo měl vedlejší účinky s trvalými následky, a když se 
v několika případech objevila vážná alergická reakce, šlo ve více než polovině případů o zareagování na placebo. Naopak pokud lék pacientovi pomáhá, má ho zdarma zajištěn až do doby, než bude přípravek zaveden na trh (pokud samozřejmě bude schválen). Díky tomu šetří i systém zdravotního pojištění. V letech 2007 až 2011 se takto uspořilo 850 milionů korun, a to jen ve třech oblastech léčby.

Ředitel Revmatologického ústavu Karel Pavelka řekl regionálnímu Deníku:

Jediný zatím potvrzený spouštěč artritidy je kouření

Ředitel Revmatologického ústavu Karel Pavelka

Praha – Úplné vyléčení artritidy? Podle odborníků bude možné nejdříve za 15 až 20 let, říká profesor Karel Pavelka.

Na jaké nemoci konkrétně se ve vašem ústavu zaměřujete?

Máme celé spektrum revmatických onemocnění, ale na lůžkách se soustředíme na ta zánětlivá, těžší formy a pooperační stavy. V ambulancích máme i část degenerativních chorob, jako je artróza. Lidé 
s revmatoidní artritidou a Bechtěrevovou nemocí tvoří kolem 20 procent pacientů.

Některé z nich léčíte biologickou léčbou.

Jde o produkty živých buněk vzniklé genetickým inženýrstvím, takže jde o preparáty, které se nedají podávat tabletově. Jsou přitom dva typy – jedny se dávají v infuzích, druhé se píchají podkožně 
a pacienti si je mohou aplikovat sami doma podobně jako cukrovkáři inzulin.

Můžete přiblížit, jak se péče 
o pacienty s revmatologickým onemocněním vyvíjela? Zaměřme se na asi nejčastější takovou chorobu, revmatoidní artritidu.

Revmatologie jako taková vznikla v 50. letech, kdy spočívala hlavně ve fyzikální léčbě a rehabilitaci, účinných léků mnoho nebylo. Pak se začaly používat léky ze solí zlata, které ale byly relativně jedovaté a nepříliš účinné. Zlom nastal na začátku 80. let, kdy se objevila látka metotrexát a podobné chemické léky, začaly se používat větší dávky 
i trochu agresivnější postupy. Další změna nastala kolem roku 2000, kdy se k tomu přidaly právě biologické léky. Máme pacientku, která má za sebou 32 operací a nahradili jsme jí všechny velké klouby. Jedním z produktů dlouhodobé biologické léčby je právě to, aby se zastavila destrukce kloubů a pacienti už na operace nemuseli.

Kolik pacientů je dnes na klasických tabletkách?

Injekční léčbu má pět, maximálně deset procent, zbylých více než 90 procent je na tabletách. Biologická léčba není podávána v první linii, ale jen u těch, kterým nepomohou imunosupresiva a metotrexát. U nás je tedy proléčenost biologickými léky kolem pěti sedmi procent, v západní Evropě už jde o 20 až 30 procent. Léčba je totiž drahá, jeden pacient stojí řádově 300 tisíc za rok. Náklady jsou ovšem dvojího druhu: přímé 
a nepřímé. Když se artritida léčí nedostatečně, je během deseti let polovina pacientů invalidní, už po dvou letech je invalidních 30 procent. Tito lidé mají zničené klouby, takže nemohou pracovat, platit daně, potřebují endoprotézy, vozíky, jezdit do lázní… Nepřímé náklady jsou tedy velmi vysoké, a když se chorobu podaří zvládnout a člověk může zase pracovat, peníze se vrátí.

Zánětlivá onemocnění kloubů nejen výrazně snižují kvalitu života, ale navíc se podepisují i na jeho délce, pokud se tedy neléčí.

Dlouho se myslelo, že jde hlavně o onemocnění kloubní, které v principu život nezkracuje. To byl také trochu problém při přístupu k prostředkům, protože měly přednost nemoci život zkracující, jako je ischemická choroba srdeční či nádory. Dnes se ale ukazuje, že neléčená revmatoidní artritida zkracuje život až 
o deset let. Je to dáno tím, že pacienti mívají častěji kardiovaskulární komplikace, tedy 
i více infarktů a podobně. Užívají léky jako kortikoidy, které stav zhoršují. Navíc mívají časté infekce a nemohou se příliš pohybovat a sportovat, takže mají i horší výkonnost.

Vy tu pacienty léčíte nejen standardními způsoby, ale navíc se zapojujete do klinických studií vyvíjejících nové léky, mimo jiné na Bechtěrevovu chorobu.

První biologický lék na tuto nemoc byl registrován v roce 2000, v současné době se testuje asi 50 až 60 nových, z toho u nás pět či osm. Biologické léky jsou oproti klasickým určitě zázrakem pro pacienty a jsou velmi účinné, ale nejsou účinné úplně u všech: zhruba u 20 až 30 procent léčba selhává, někdy se vyskytují nežádoucí účinky. Je tu proto snaha mít léky nové generace, které budou více účinné.

Ale vyléčit chorobu zcela zatím neumějí…

Ani Bechtěrevovu chorobu, ani revmatoidní artritidu vyléčit nedokážeme. Dnes je cílem navodit tzv. remisi, což je stav, kdy pacient chorobu nepociťuje a žije téměř normální život, nicméně se nemoc může objevit znovu. Když jsem před 30 lety v revmatologii začínal a přišla ke mně mladá pacientka s artritidou, měla oteklých 20 kloubů, sedimentaci 80 a celé dopoledne ji trápila ztuhlost, takže si nedokázala ukrojit chleba, dali jsme jí prostředky typu injekčního zlata. Pokud se počet oteklých kloubů snížil na šest, sedimentace klesla na 30 a ztuhlost trvala místo čtyř hodin jednu, považovali jsme to za velký úspěch. Remise oproti tomu znamená, že nemá žádné oteklé klouby a vede normální život, pracuje a dělá, co ji baví. Jenže při dosažení remise je většinou třeba udržovací léčba. Někdy se podaří, že už pacienta posléze nemusíme léčit, ale to je hlavně u čerstvých pacientů. Chtěl bych se dožít toho, že nemoc půjde zcela vyléčit, ale akademické špičky se domnívají, že to nebude dříve než za 15 až 20 let.

Co tomu brání?

Například u revmatoidní artritidy nejsou tak úplně známé příčiny jejího vzniku. Jsou tu určité genetické predispozice – nemoc je častější 
v rodinách, kde se už dříve vykytovala, nebo u jednovaječných dvojčat. Byla tu naděje, že když jde dnes analyzovat celý genom, objeví se gen, který je za všechno zodpovědný 
a který pak opravíme. Ukázalo se bohužel, že to nejde, těch genů je celá řada a jsou na sebe různě navázané. Další směr, který zkoumáme, jsou spouštěcí faktory. Existují geneticky vnímavější lidé, na které působí například infekce či viry, které nemoc spustí. Ale jediný faktor, který jsme 
s jistotou určili jako spouštěč, je kouření. To je jedno z velkých zjištění poslední doby, navíc víme, že může zhoršovat průběh a léčbu choroby. 
Koho trápí revma

Autor: Michaela Koubová

19.5.2014 VSTUP DO DISKUSE 10
SDÍLEJ:
Stojící tramvaje. Ilustrační foto.
AKTUALIZOVÁNO
7

Prahu postihly rozsáhlé výpadky elektřiny, nejezdily tramvaje

Oto Košta sleduje výsledky hlasování o jeho odvolání z funkce hejtmana
AKTUALIZUJEME
31

Hejtman Olomouckého kraje Košta odvolán, vládnout by měl Okleštěk

DOTYK.CZ

Jako po válce. Podívejte se na kdysi výstavní čtvrť v Ostravě

Třeba to opravit a ne opustit! Těžko říci, zda sprejeři říkající si Deroj a Breck mysleli tyto slova vážně či ironicky. Nastříkali je každopádně mezi ruiny, které kdysi bývaly výstavními činžáky pro železničáře.

Sazka může na internetu provozovat Sportku nebo Eurojackpot

Sázková společnost Sazka může na internetu provozovat loterie jako například Sportku, Eurojackpot, Euromiliony nebo Kasičku. Dnes to sdělil mluvčí společnosti Václav Friedmann. Informaci potvrdilo i ministerstvo financí (MF), které Sazce licenci udělilo. Spuštění her online plánuje Sazka v nejbližší možné době.

AKTUALIZOVÁNO

Vraždu novorozence potrestal soud 15 lety vězení

Za vraždu novorozence potrestal dnes ústecký krajský soud ženu ze Štětí na Litoměřicku patnácti lety vězení. Matka dvou dětí těhotenství tajila, dítě porodila doma a životaschopného chlapce uložila do igelitové tašky, uvedla obžaloba. Tělíčko našel o měsíc později na poli traktorista.

Student z Brna vymyslel jedinečný výpočet. Dostal cenu Wernera von Siemense

Už jako středoškolák chodil občas o prázdninách vypomáhat do Ústavu přístrojové techniky Akademie věd. „Hrozně mě to bavilo. Tak jsem u toho pak už zůstal," vzpomíná pětadvacetiletý Tomáš Pikálek. Jeho diplomové práci letos v únoru udělila porota prestižní cenu Wernera von Siemense pro mladé talentované vědce.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies