VYBERTE SI REGION

Boty od ševce na zakázku stojí i třicet tisíc

Praha /ROZHOVOR/ - Radek Zachariáš před jednadvaceti lety začínal jako opravář obuvi. Nyní vyrábí luxusní a ručně šité boty na míru. Boty z jeho dílny začínají na třiceti tisících, za ně ale zákazník dostane jistotu kvality a obuv přesně podle svého přání.

16.1.2012 3
SDÍLEJ:

Švec Radek ZachariášFoto:

Příprava boty na míru určitě není jednoduchá věc. Co vše šití předchází?
Nejprve je potřeba se sejít, popovídat si o botě, ujasnit si, jaké boty budeme dělat, přeměřit nohy a pustit se do toho. První schůzka se zákazníkem trvá půl hodiny až hodinu. Samozřejmě s tím kdo je zvědavý, schůzka trvá déle nebo se s ním scházíme vícekrát. Člověk se tak stane součástí výrobního procesu, může ho ovlivňovat a my mu plníme přání. Je to úplně jiný přístup, než když kupujete hotovou věc.

Jak dlouho trvá samotné šití boty?
Záleží to na počtu zakázek, v současné době je to tak čtyři měsíce. Tak dlouho to trvá, protože máme hodně zákazníků a boty šijeme ručně, takže výroba jde opravdu pomalu. Zákazník si musí počkat, než se dostane na řadu. Šití předchází také výroba kopyta, na které se budou boty šít. To dělá jiný řemeslník a také mu to trvá nějakou dobu. Poté se dělají zkušební boty, které si zákazník nějakou dobu zkouší, chodí v nich třeba týden. Teprve pak se dělají boty načisto. Takže všechny tyto operace zaberou nějaký čas. Dá se říct, že jeden švec ručně udělá dva až čtyři páry za měsíc.

Kdo si u vás nechává boty udělat? Jsou to známé osobnosti, mladí, staří, muži nebo ženy?
Známé osobnosti moc ne, protože ty si představují, že formou reklamy budou mít vše zadarmo. K nám chodí hlavně lidé, kteří jsou rádi, když si něco můžou udělat na zakázku a dokážou to ocenit. Nejsou to konzumenti, kteří sáhnou do regálu, vezmou a jdou. Dokážou si užít proces výroby. Je to takový zvláštní životní styl. Převážně k nám chodí páni. Začínali jsme totiž s pánskými botami, až teď děláme také dámské.

Vyrábíte spíš klasické boty nebo výstřední?
Výstřední rozhodně ne. Vyrábíme klasické boty, ale nadčasové. Boty jsou velice kvalitní a trvanlivé, takže jsou dělané tak, aby se daly nosit i za dva nebo pět let. Takže musí být svým způsobem nadčasové.

Kolik je dnes takových ševců jako vy?
Žádní takoví u nás nejsou. Je tu pár lidí, kteří se snaží, ale jsou teprve na začátku. Šití bot na zakázku není u nás úplně tak běžnou věcí.


Vlasta Mayerová, tajemnice České obuvnické a kožedělné asociace

Pořád české obuvnictví upadá nebo ho čeká lepší budoucnost?
České obuvnické firmy jsou menší a většinou rodinné, nejsou to žádní giganti. Podpora je většinou míjí, protože malá firma poměrně obtížně zpracuje nějaký projekt, aby se třeba mohla lépe technicky vybavit. Dnes však začínají mít nadnárodní firmy problémy s výrobou i v Číně, například Německo se pomalu obrací na evropské výrobce a partnery. Z hlediska globálního vývoje se zvyšuje i spotřeba obuvi v Číně, navíc čínští dělníci přecházejí do lépe placených profesí, například do automobilového průmyslu. Očekávám tedy, že i dovezená obuv z Číny se bude prodražovat. To je dobrá vyhlídka pro české obuvnictví, které by tak mohlo být konkurenceschopnější. Na druhou stranu u nás dochází k zdražování energií a surovin.

Takže největším konkurentem pro českou obuv je stále Čína?
Ano, je to i tím, že řada renomovaných značek tam začala vyrábět. Nejenom sportovní, ale i městskou a vycházkovou obuv. Ve větší míře k nám expandovaly i obuvnické sítě, které dovážejí z Číny. Tyto řetězce s levnou obuví prodávají v kamenných obchodech, nejsou to jen tržiště. Tomu čeští obuvníci konkurovat nemůžou. Protože u nás zanikly koželužny, tak useň i podešve musí Češi dovážet. To je další velký problém, neexistuje tu výroba komponentů. Přesto si mnoho zákazníků raději koupí kvalitní českou obuv než dovoz, který je často kvalitativně velmi problematický.

Můžou tedy něčím čeští obuvníci konkurovat?
České firmy si certifikují například dětskou obuv, které rodiče důvěřují a kupují, i když je cenově samozřejmě dražší. Dále se vyrábí speciální obuv, zdravotnícká nebo ortopedická, případně pracovní obuv. Tyto typy obuvi jsou konkurenceschopné. Módní obuv se u nás už nedělá, protože vyžaduje velké investice do vzorování a kopyt a na to firmy nemají. V uplynulém roce bylo také hodně znát, že domácnosti v souvislosti s krizí šetří a nákupy, pokud to není nezbytné, odkládají. Pro děti se boty kupují, dospělí si na parádu boty koupí jenom jedny.

Neupadá české obuvnictví také proto, že o obuvnické obory na školách není zájem?
To s tím souvisí. Rodiče pochopitelně chtějí dítě dát do oboru, ve kterém je uplatnění. Souvisí to také se stavem školství, protože obecně není zájem o učební obory. Problém mají i stavaři nebo strojírenské firmy. Nároky se snižují, takže je víc zájem o střední školy s maturitou než o výuční list. Dělali jsme proto různé akce, dny otevřených dveří, do školy jsme pozvali děti z dětských domovů, ale nakonec se přihlásil třeba jenom jeden žák. Aby se obor mohl otevřít, musíme mít tak pět šest zájemců. Nevypadá to, že by se do budoucna učební obor otevřel. Navíc za pár let už ani nebudou vyučující, protože dnešní kantoři jsou skoro v důchodovém věku. Podařilo se nám ale otevřít za podpory KÚ Zlín kurz zakázkového obuvníka, který se docela osvědčil. Jenomže to už bylo pro lidi z praxe, kteří se potřebovali zaškolit a rekvalifikovat.

V současnosti tedy učební obor otevřený není?
Není otevřený snad už osm let, ale je stále v nabídce. Aby se otevřel, musel by obor být najednou lukrativní. Práce v obuvnické výrobě není dobře finančně ohodnocena, mzdy jsou spíše na spodní hranici. Ortopedický obuvník je třeba také v nabídce a čas od času se i najde zájemce o externí studium, jenomže ten musí mít už obecný základ obuvnictví, a navíc musí dostudovat hodně medicínských věcí.

Kolik u nás působí obuvníků?
Když nepočítám mikrofirmy, tak kolem 35 firem. Což není moc. Nejsou v tom započítaní ale např. opraváři obuvi, kteří jsou kolikrát schopni vyrobit obuv na míru.

16.1.2012 VSTUP DO DISKUSE 3
SDÍLEJ:

Politici nechápou, co je věda, jak funguje, říká nositel Nobelovy ceny za fyziku

Brno - Vědci se musí místo výzkumu věnovat papírování, kritizoval nositel Nobelovy ceny za fyziku Claude Cohen-Tannou-dji. „Moje děti se věnují vědě také a tráví šedesát procent času sepisováním zpráv," řekl ve čtvrtek fyzik publiku na VUT v Brně.

Taneční soutěž StarDance vyhrál Piškula před Bankem a Plodkovou

Praha - Vítězem osmé řady taneční soutěže StarDance se stal herec Zdeněk Piškula, který tančil s Veronikou Lálovou. Ve finále dnes předstihl lyžaře Ondřeje Banka s Evou Krejčířovou. Třetí skončila v diváckém hlasování herečka Jana Plodková s Michalem Padevětem. Odborná porota v přímém přenosu České televize ohodnotila stejným počtem bodů dnešní výkony Piškuly a Plodkové, Bank v tomto pořadí zůstal třetí.

Na pohádky se o Vánocích dívá 83 procent Čechů

Praha - Na pohádky se během Vánoc dívá v televizi 83 procent Čechů. Třetina lidí kvůli návštěvám ale televizní program nestíhá. Vyplývá to z průzkumu agentury ipsos pro O2. Zážitek ze sledování pohádek až 95 procentům diváků kazí reklamní přestávky. Kolem 70 procent lidí by chtělo sledovat program v televizi bez reklam nejen o Vánocích.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies