VYBERTE SI REGION

Bratři a sestry: Tužme se! Český Sokol je v pohybu už 150 let

Praha /FOTOGALERIE/ - Cvičení v Sokolu je stále atraktivní i pro mladé lidi. Více než polovina ze 180 000 členské základny je mládež do 26 let, láká je hlavně pestrá nabídka sportovních a uměleckých kroužků dostupných i v malých obcí. Sportovní vyžití je navíc levnější než v klasických kroužcích, ročně vyjde jen na pár stokorun.

15.2.2012 9
SDÍLEJ:
Fotogalerie
5 fotografií
Ilustrační foto

Ilustrační fotoFoto: Deník/Bukvová Lucie

Náčelník České obce sokolské Miroslav Vrána: Sokolové jsou zdatní, všestranní a mají kázeň. Je to životní styl

Oslovují se bratře a sestro. Cvičí pravidelně od útlého věku až do stáří. „Sokol je o přátelství, společných zážitcích a prožitcích. Je to životní styl,“ vypráví Miroslav Vrána, který je náčelníkem České obce sokolské od roku 2004 a se Sokolem spojil celý svůj život. „Někdo nás vnímá, jako že jsme hrozně stará nebo zastaralá organizace. Ale není tomu tak!“ zdůrazňuje.

Když jste za minulého režimu začínal cvičit, Sokol vlastně neexistoval.
Tenkrát existovalo několik jednot, které se kolikrát jako Sokol jmenovaly, ale Sokol jako takový byl zrušený. Chodilo se cvičit do oddílů, které se jmenovaly například Spartak nebo Dynamo, stejně jsme ale říkali, že chodíme do Sokola. Neoslovovali jsme se soudruhu, ale křestními jmény, zdravili jsme se pozdravem nazdar, který vznikl už v roce 1862. Přežil tedy celých 150 let. A je pravda, že i vojáci se zdravili nazdar. Je to tedy sokolská záležitost.

V dnešní podobě Sokol funguje od roku 1990. Bylo těžké ho znovu obnovit?
Po revoluci se začaly obnovovat jednotlivé jednoty a později celá Obec sokolská. Nebylo to jednoduché, problémy byly s restitucemi, s majetkem, objekty nebyly v nejlepším stavu. Dodnes s tím máme problémy, i teď jsou některé objekty spíš finanční přítěží.

V porovnání s dobami největší slávy je dnešních sokolů jen hrstka. Jak jste přišli o členy?
Z počátku to vypadalo, že všichni, co za totality dělali Základní a rekreační tělesnou výchovu přejdou pod Sokol. Ale byli sokolové, kteří se o nich kvůli komunismu vyjadřovali záporně. Odsuzovali například i spartakiády, které pokračovaly v duchu všesokolských sletů. Vůbec neocenili jejich snahu. Před prvním polistopadovým sjezdem jsem viděl papír, na kterém ti samí sokolové psali, aby se k nim tito cvičitelé připojili. Takže najednou se začalo říkat tohle a nebylo to dobře. Tím se řada lidí zatvrdila a řekla, že do Sokola nepůjdou a založili vlastní organizace.

Sokol bylo potřeba v nové době modernizovat. Jak dnes odpovídá na současné trendy?
Sokol nikdy neměl problém přijmout nové trendy, stále hledáme nové věci. Tím totiž získáváme i nové členy. Dělá se jazz gymnastika, setkat se můžete i se zumbou. Máme mistry světa v aerobiku a akrobatickém rokenrolu. Máme různé moderní náčiní, cvičíme bosu, s dětmi hrajeme hru indiaka. Máme samozřejmě i tradiční cvičení, ping-pong, líný tenis, nohejbal, futsal nebo florbal. Především ale pořád pěstujeme všestrannost, protože je důležité umět od všeho trochu. Dnes děti odmalička chodí od oddílů, které jsou úzce specializované. Není to dobře, děti musí nejdřív projít všestranostní přípravou a pak si teprve vybrat. Ne je přihlásit na hokej nebo basketbal, protože jsou to lukrativní sporty.

Myslíte si, že mladí sportovci vnímají, že jsou sokolové?
Snažíme se, aby to vnímali, ale necpeme jim to pod tlakem. Oslovujeme se bratře a sestro, ale nemůžeme do toho nikoho nutit. Ukazujeme dětem historii, ale sokolství musí vycítit. Musí pochopit, že existují nějaké tradice, morální i jiné zásady a že je Sokol o přátelství, společných zážitcích a prožitcích. Je to životní styl, musí se to zažít.

Řada lidí už dnes třeba ani neví, že Sokol existuje. Je to tak?
Ano, někdo nás vnímá, jako že jsme hrozně stará nebo zastaralá organizace. Ale není tomu tak. Spousta lidí, především těch starších, k nám chodí zkrátka proto, že se to kdysi nosilo. Cvičit k nám chodí ale i maminky s dětmi. A jak děti rostou, v Sokole zůstávají. Horší je to už se žactvem, protože ti mají lákadel spoustu. Ale zase, když se jich sejde parta a dělají něco, co je baví, přivedou další kamarády a chodí pravidelně. Přesto 52 procent našich členů tvoří studenti do 26 let!

Proč by lidé měli i dnes chodit do Sokola?
Sport pěstujeme hlavně proto, abychom byli zdraví a měli nějaké návyky. Do Sokola chodíme i proto, abychom tam našli spřízněné duše. Člověk se totiž odreaguje. Když chodíte do fitka, cvičíte na mašině, vedle vás cvičí někdo jiný a vůbec o sobě nevíte. Nepromluvíte spolu. Chodit cvičit do Sokola je společenská událost. Navíc se u nás chytí všechny generace, od dvou do sta let. Nejvíc to pozorujeme u turistů, na výletech je věkový rozdíl třeba i 70 let. A vůbec nikomu to nevadí.

Sokol ale není jen o cvičení, nezapomínáte ani na kulturu.
Kromě klasického sportování sokolové dělají sport i na vrcholové úrovni. Bohužel se lidé většinou nedozví, že někteří úspěšní sportovci jsou od nás. Například naše nejlepší sportovní gymnastka Jana Komrsková je sokolka. Máme spoustu olympioniků i v judu, kanoistice nebo aerobiku. Společenskou činnost a kulturu má na starosti odbor vzdělavatelský. Pořádají plesy, šibřinky, vedou pěvecké sbory, folklorní soubory a divadla. Na letošní slet například nacvičili hru se zpěvy Prodaná nevěsta, v ní účinkuje několik divadelních soborů i pěveckých sborů.

Kolik cvičenců očekáváte na 15. jubilejním sletu?
Deset až dvanáct tisíc cvičenců bychom tam mít měli. Slety budou na místních a župních úrovních, vyvrcholení proběhne první týden v červenci v Praze. Přijedou také Dánové a Sokol ze Slovenska, takže se dá říct, že to bude mezinárodní. Kromě jiných akcí nacvičujeme jedenáct hromadných skladeb, dvanáctou folklorní skladbu mají na starosti vzdělavatelé. Když se lidé v tomto množství sejdou, potkají kamarády, které naposledy viděli na minulém sletu, je to nádherný.

Do zahraničí Sokola přinesli emigranti. Má tam budoucnost?
Sokol je například v Americe, Kanadě, Švýcarsku, Austrálii, Francii a Anglii. Někde se v Sokole mluví jenom česky a tím pádem je to uzavřená společnost. Cvičí tam pouze potomci Čechů. Nedokážu odhadnout, jak to u nich dopadne. Lepší je to v Americe, kde otevřeli Sokol široké veřejnosti, mluví se tam anglicky. A kdo má zájem, může se tam učit češtinu nebo české reálie. Tam to podle mě velkou budoucnost má.

Státní moc Sokol zrušila celkem třikrát. Proč byl rušen, čím nejvíc vadil?
Sokol je demokratický spolek, má demokraticky zvolené představenstvo. A totalitní režimy demokracii nikdy nemají rády. Vždycky naši nedemokratičtí představitelé státu došli k tomu, že jim Sokol jako demokratický spolek vadí. Rakousko-Uhersko nás tolerovalo do první světové války. Pak sokolové narukovali do armády, byli totiž vycvičeni a měli určitou kázeň. I legie byly tvořeny většinou ze sokolů, oslovovali se bratře vojíne, bratře plukovníku. Na svých cestách zakládali tělocvičné spolky nebo uspořádali akademii a předváděli, co umí. A tak se Sokol dostával dál. Sokolové tvořili naši armádu a ještě jsme ani jako republika neexistovali. Plnili funkci policie a armády, dělali osobní stráž Masarykovi. Protože uměli, věděli, měli kázeň a byli zdatní.

Myslíte si, že by něčeho podobného byli schopni i dnešní Sokolové? Že by se postavili za svoji vlast?
Zamyslel jsem se nad tím, když jsem se dozvěděl, kolik členů mají politické strany. Některé strany mají jen 27 tisíc členů, hýbají státem a ne vždycky dobře. Nás je 180 tisíc lidí, to je síla. Těžko říct, jestli bychom něco dokázali změnit. Je to k zamyšlení.

Měl by dnes Tyrš radost?
To nevím. I on měl v začátcích hodně problémů. Nastavil to však tenkrát dobře. Říkal, že každý člen by měl prospět své sokolské jednotě, přes jednotu celému sokolstvu a přes sokolstvo celé vlasti. Dnes se vlast už tak nepěstuje, ale je potřeba pořád vědět odkud člověk pochází a kam patří. Ale myslím si, že by nás dnes pochopil, že by až tak zklamaný nebyl.

Kateřina Ciborová

Výročí Sokola

Vizitky vybraných osobností Sokola k 150. výročí jeho vzniku:

Miroslav TYRŠ (1832-1884) - spoluzakladatel a první náčelník Sokola pocházel z německy mluvícího prostředí. V dětství přišel o oba rodiče, česky se naučil u příbuzných. Od roku 1841 bydlel v Praze, kde vystudoval gymnázium a filozofickou fakultu a navštěvoval tělocvičný ústav Rudolfa Steffaniho a Jana Malýpetra. Spolu s Jindřichem Fügnerem, s nímž se prvně potkal v létě 1860, měl rozhodující podíl na vzniku a rozvoji Sokola. Položil základ sokolského tělocvičného programu a vytvořil tělocvičné názvosloví, které se používá dodnes. Podnítil též vznik ženského tělocvičného spolku. Po Fügnerově smrti se oženil s jeho dcerou Renátou a byl jmenován mimořádným profesorem. Celoživotně trpěl depresemi, zahynul v 51 letech za nejasných okolností v Tyrolských Alpách. Je autorem slavných citátů: "Kdo chvíli stál, již stojí opodál" nebo "Kde stárnutí, tam smrt."

Jindřich FÜGNER (1822-1865) - spoluzakladatel, velkorysý mecenáš a první starosta Sokola pocházel z rodiny dobře situovaného pražského obchodníka s látkami, sám za obchodním účelem procestoval Evropu. V roce 1853 se šťastně oženil s Kateřinou Tureckou, s níž měl dceru Renátu. Spolu s o deset let mladším Tyršem měl rozhodující podíl na vzniku a rozvoji Sokola. Ve funkci starosty spolku se osvědčil jako vynikající organizátor a schopný pořadatel akcí. Na své náklady koupil v Hradební ulici (dnes Sokolská) pozemek, na kterém byla v letech 1863-1865 vybudována první pražská moderní sokolovna. Ve spolku prosadil vzájemné tykání a oslovování bratře (sestro), jeho nápadem byly i červené košile jako součást sokolského kroje. Zemřel předčasně ve 42 letech na otravu krve. Jeho dcera Renáta se provdala za Tyrše.

Jan MALÝPETR (1815-1899) - první český učitel tělocviku z povolání pocházel z Klobuk ze Slaného. Spolu s Janem Evangelistou Purkyněm, Františkem Ladislavem Čelakovským a Karlem Jaromírem Erbenem vytvořil české sportovní názvosloví a ve svých žácích povzbuzoval národní uvědomění. V pražské Panské ulici založil český tělocvičný ústav, v němž cvičila většina zakládajících členů Sokola. Organizace zde nakonec i vznikla (16. února 1862) a Malýpetr se stal jejím prvním cvičitelem.

Josef SCHEINER (1861-1932) - právník původem z Benešova se zasloužil o vznik České obce sokolské (1889) a 26 let byl jejím starostou. Byl též dlouholetým starostou Svazu slovanského sokolstva a předsedou Mezinárodního tělocvičného svazu. Za první světové války financoval zahraniční činnost Masaryka a byl internován. Bezprostředně po vzniku republiky se zapojil do budování Československé armády a zastával úřad generálního inspektora ozbrojených sil. Krátce byl i poslancem Národního shromáždění.

(čtk)

15.2.2012 VSTUP DO DISKUSE 9
SDÍLEJ:

Inkluze je zločin na dětech, říká Václav Klaus mladší

Havlíčkův Brod /ROZHOVOR/ - Má všeobecní vzdělání budoucnost? Je inkluze krok tím správným směrem? To byla hlavní témata přednášky, kterou v Havlíčkově Brodě nedávno připravil Okrašlovací spolek Budoucnost.

Manželé ze Kdyně se snažili zachránit život mladému sportovci. Bohužel marně

Hluboká - Silák z Hluboké zemřel za jízdy na kole. Jeho otec děkuje manželům Homolkovým, kteří bojovali o jeho život.

AKTUALIZOVÁNO

Norský Barnevernet versus český dědeček. Jiří Pavelka podává v Norsku žalobu

Praha - Do boje s norským Barnevernetem se pustil dědeček dvou chlapců, které úřady v roce 2011 odebraly české matce Evě Michalákové a jejímu manželovi Josefovi. Důvodem mělo být údajné zanedbávání, fyzické týrání a sexuální zneužívání. Podle tamní policie a lékařů se podezření Barnevernu nepotvrdilo. Úřady a následně soudy ale považovaly zjištění za natolik vážná, že děti ponechaly u pěstounů. Dnes devítiletý David a jedenáctiletý Denis žijí odděleně, každý v jiné pěstounské rodině.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies