VYBERTE SI REGION

Březnová nacistická okupace dokonala Mnichov

Praha – Německá vojska překročila hranice bez odporu. Kromě jediné jednotky všichni složili zbraně. Jiné řešení by znamenalo masakr.

15.3.2010 56
SDÍLEJ:

Adolf Hitler v Brně v březnu 1939.Foto: čtk

Jména Jozefa Gabčíka a Jana Kubiše zná každý školák. Spáchali totiž atentát na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. Ne všichni členové protinacistického odboje mají na kontě tak hrdinský čin, přesto mnozí z nich zaplatili cenu nejvyšší.

Kapitán Karel Pavlík velel 12. kulometné rotě, která se 14. března 1939 v Czajánkových kasárnách v Místku připravovala na večerní výuku polštiny. V té době směřoval prezident Emil Hácha do Berlína, kde o několik hodin později podepsal dokument, který předznamenal vznik Protektorátu Čechy a Morava. „Československý státní prezident prohlásil, že pro dosažení konečného uspokojení s plnou důvěrou vkládá osud českého národa a země do rukou Vůdce Německé říše,“ píše se v dokumentu, který 15. března v 03.55 hodin ráno signovali za českou stranu prezident Emil Hácha a ministr zahraničí František Chvalkovský, za německou kancléř Adolf Hitler a šéf diplomacie Joachim von Ribbentrop. V doprovodném dokumentu se Hácha s Chvalkovským zavázali, že armáda i policie zůstanou v kasárnách a složí zbraně.

To ale kapitán Pavlík nemohl tušit. Když se před kasárnami objevili němečtí vojáci, Pavlík zavelel k útoku. „Němci, kteří odpor naprosto neočekávali, počítají první padlé. Čeští vojáci po nich střílí odkud se dá, z oken půdy i střechy. Obranu se nedaří pokořit ani za pomoci protitankového kanónu. Posádce však dochází munice, jejíž zásoby bývají v kasárnách jen pro nejbližší ostré střelby a tak po čtyřiceti minutách boje své vystoupení ukončuje,“ popisuje události staré 71 let historik Marek Skřipský.

Pavlík se s okupací nesmířil, působil v ilegální skupině Za vlast a JINDRA. V září 1942 ho zatklo gestapo. „Po krutých výsleších Pavlíka transportovali do koncentračního tábora Mauthausen, kde byl 26. ledna 1943 zabit střelou do týla. Jeho tělo se nikdy nepodařilo nalézt, symbolický hrob má na novém hřbitově v Kostelci nad Černými lesy,“ popisuje Skřipský.

Přežití nebo kolaborace?

Dnes se na temné roky po nacistické okupaci díváme jako na období hrdinů, kolaborantů a masy obyčejných lidí, kteří se snažili přežít. „Češi se s německou okupací vyrovnávali různě. Zdejší fašisté ji vnímali jako šanci prosadit vlastní politické záměry. Druhou krajností byli lidé, kteří s okamžitě postavili na odpor. Většina obyvatel se snažila přizpůsobit okolnostem,“ líčí zástupce ředitelky Historického ústavu akademie věd Jan Němeček.

Připomíná existenci Haagského kodexu, který vymezil, že trestné je vše, co občané prováděli ve prospěch okupantů nad normální úroveň povinností. „Jenomže co je ta normální úroveň? To je celá škála odstínů spolupráce s Němci,“ míní Němeček. Je si ovšem jistý tím, že před 71 lety už nemělo smysl okupantům se vojensky postavit: „Berlínská konference z října 1938 nadiktovala takové odkrojení území Československa, že země byla úplně zmrzačená. Vojenský odpor by byl beznadějnou válkou, šlo by o masakr.“

Háchovo dilema

Podle něj dokonce ani prezident Hácha neměl osudné březnové noci na výběr. „Jako právník věděl, že akt, který podepisuje, je mezinárodně neplatný. Navíc tu existovala hrozba bombardování Prahy, vždyť Varšava či Bělehrad skončily v troskách pod bombami německých letedel,“ dodává Němeček.

Toho se skutečně Hácha obával, jak dokládá záznam jeho rozmluvy se spisovatelem Karlem Horkým, který se uskutečnil u příležitosti Háchových 60. narozenin 25. dubna 1939. „Vy se ptáte, jestli mi hrozili. Promiňte, to je moc slabé slovo a není v tomto případě ani správné. Můžete vydržet Hitlerovo řvaní, protože kdo řve, nemusí ještě uvnitř být ďábel. Ale on tam byl také Göring. Když napětí dostoupilo vrcholu, když jsem byl vyčerpán, už div ne mrtev, ale ještě pořád se držel, vzal mne ten za ruku, přátelsky si mne odvedl stranou a jakoby měkce mi domlouval, je-li opravdu třeba a nutno, aby celá ta krásná historická Praha, das wunderschöne Prag, byla v několika hodinách srovnána se zemí, aby do povětří vyletělo to všechno, Hradschin i dóm, zkrátka alles, alles,“ uvedl Hácha podle historika Tomáše Pasáka.

S Mnichovem se Evropa ještě nevyrovnala

Němeček také upozorňuje, že české země zůstaly 1. března 1939 mezinárodně zcela opuštěné. „Pokud bychom sáhli ke zbrani, byli bychom označeni za viníka války, který se odmítl podvolit vůli velmocí,“ vysvětluje Němeček. Tato dějinná kapitola dokazuje, že malý stát tváří v tvář velmoci nemá naději na úspěch, pokud není součástí funkčního systému kolektivní obrany. Ačkoli od okupace Československa nacisty uplynulo sedm desetiletí, stále jde o události bolavé a živé. „Připravujeme nyní knihu o Mnichovské dohodě, která by měla zahrnout i proces poválečný.

Ten je nejasný dodnes. Oslovili jsme velvyslance Francie, Británie, Itálie a Německa, aby nám poskytli současný postoj svých zemí, a je ticho po pěšině. Ozvala se jen britská velvyslankyně, která nám sdělila, že stanovisko se připravuje. Už to trvá půl roku,“ uzavírá Němeček. Podle něj Mnichov ještě zdaleka za námi není. Němci se k němu nechtějí vyjadřovat s odvoláním na smlouvu z roku 1973, kde se hovoří o nulitě dohody, a česko-německou deklaraci. Přitom jen Francouzi a Italové uznali neplatnost Mnichovské dohody od samého počátku, Britové ji považují za platnou do 15. března 1939, kdy ji, jak říkají, roztrhl Hitler.

Kateřina Perknerová

Od 15. března bylo už jen hůř

Brno - Sníh a beznaděj. Tak vzpomíná na 15. březen 1939 Josef Styx, kterému bylo tehdy devatenáct let a v Hranicích na Moravě studoval na vojenském gymnáziu. Zanedlouho se však vrátil do Brna, protože nacisté školu zavřeli. „Patnáctý březen nebyl zdaleka nejhorším dnem, který nás čekal. Ale byl to ten největší zlom, který do země přinesl bezmoc,“ vzpomíná Styx.

Už od podepsání Mnichovské dohody v září 1938 tehdejší gymnazisté z Hitlerova chování vytušili, že je nečeká nic dobrého. Po březnovém příchodu nacistů do země šlo však všechno ráz na ráz. „Ze dne na den se například muselo jezdit vpravo, ačkoliv to nikdo neuměl. Můj bratranec na to doplatil životem, protože v tom zmatku na ulicích se nikdo nevyznal,“popisuje pamětník.

Všichni také najednou museli začít mluvit německy. „Nacisté totiž okamžitě obsadili úřady, zatkli primátora a kdo na ně nemluvil německy, s tím se zkrátka nebavili,“ vysvětluje bezvýchodnou situaci muž.

Zároveň však podotýká, že ne všichni Němci žijící v Brně s okupací souhlasili. „Jenže jakýkoliv projev nesouhlasu nacisté tvrdě trestali, takže raději nikdo nic nahlas neříkal. I když se například člověk chtěl vyhnout na ulici německým vojákům, aby nemusel hajlovat, často dostal odněkud kopanec a neměl na výběr,“ vzpomíná Styx.

Mezi lidmi se tak po začátku okupace rozšířila beznaděj. Nikdo totiž nevěděl, co bude dál. „S válkou jsme sice počítali, ale nebylo nám jasné, jakou v ní budeme mít roli,“ říká Styx. Lidé se proti okupantům začali stavět alespoň v nejrůznějších odbojových skupinách. „Vznikaly všude. A lidí bylo za chvíli tolik, že nacistům postupně přestaly stačit brněnské kriminály,“ líčí muž, který později za odbojovou činnost sám skončil ve vězení.

Na obrněné vozy a kulomety napřažené do oken, které 15. března 1939 celou okupaci odstartovaly, však nikdy nezapomene. S několika zbylými pamětníky i členy Českého svazu bojovníků za svobodu si tehdejší události každoročně připomíná v brněnských Kounicových kolejích, kde gestapo zřídilo věznici a za stanného práva zde nacisté popravili více než třináct set lidí. „O tehdejších událostech se musí mluvit, dokud jsme naživu my pamětníci,“ zdůrazňuje devadesátiletý Styx.

Zuzana Taušová

Válka se vrací: ve filmu, politice i v hlavách

Praha – Nepřebolela. Hodí se jako laciný argument populistickým politikům nebo před volbami. Spojuje skupiny, které už jen nehajlují v ulicích, ale snaží se do politiky tlačit u nás i dalších místech Evropy. A mnohým se to daří. Druhá světová válka se v hlavách vrací jako bumerang. Jde ho ale i zastavit usmiřováním, nebo aspoň přibrzdit připomínáním jejích hrůz.

OTRKÁVÁ SE KRAJNÍ PRAVICE - V Maďarsku, na Slovensku, v Česku, ale i v Rakousku a Německu si neonacisté udělali podhoubí. Extremistická strana Jobbik, jejíž přiznivci se oblékají i do uniforem maďarské gardy a nápadně připomínají temnou stránku války, dokonce má před jarními volbami má 17procentní podporu. Dostala se i do evropského parlamentu. Maďarsko je na 3. místě v Evropě v příklonu obyvatelstva k pravicovému radikalismu. Silněji je to jen v Bulharsku a na Ukrajině. Skupině slovenských pravicových radikálů v čele s někdejším předákem zakázané Slovenské pospolitosti - Národní strany Mariánem Kotlebou se teď podařilo ovládnout Stranu přátel vína a obejít tak zákon. Následně ji přejmenovali na Lidovou stranu Naše Slovensko a s ní plánují kandidovat v červnových parlamentních volbách. Sází na jediné téma: v hlavní roli není nesnášenlivost k židům jako za nacistů, ale k Romům.

ŽIVÝ ŘETĚZ - Neonacisté v Německu těží z toho, že jejich politická strana NPD sbírá příspěvky za hlasy ve volbách. Podobný cíl mají i neonacisté nejen v Česku. Na oko jednoduchá a líbivá řešení – nenávist k cizincům, k jiným rasám. Loni v Durynsku zastrašovali i černošského kandidáta vládní CDU jen proto, že má jinou pleť. S pravidelnou propagandou přicházejí vždy na výročí bombardování Drážďan. Letos ale víc lidí, tisíce, dokázalo říct, že je poslouchat nechce. Vytvořili živý řetěz. Další příklad, kdy se nezbrojí na kordy, ale usmiřuje? Loňské setkání sudetských Němců v Plzni. „My rozumíme tomu strachu lidí, kteří tady teď žijí. Ale ten není na místě. Ta přání jsou jiná. Ve vztahu k přátelství a porozumění,“ říkal předseda Ackermannovy obce Adolf Ullmann. Mnoho mladých Němců říká: „Chceme jen vidět, kde naši blízcí kdysi žili. Máme dnes svůj život jinde.“

SPORNÉ ŽENY – „Vyhnanci v drtivé většině nemají potřebu říci: 'Chci svůj majetek nezbytně zpátky. Je to pro mě srdeční záležitost.' Ale je tu hluboká potřeba dostat třeba od českého prezidenta pozvání k návštěvě bývalé vlasti. Že by sudetským Němcům řekl: 'Jste naši bývalí spoluobčané, jste tu vítáni',“ nechala se minulý týden slyšet kontroverzní německá politička a předsedkyně Svazu vyhnanců Erika Steinbachová.

Žena, která říká, že „Češi za druhé světové války skoro vůbec netrpěli“. Například vypálení Lidic je podle ní třeba vnímat jako akt pomsty za atentát na říšského protektora Reinharda Heydricha. Proti jejímu jmenování do připravovaného vysídleneckého dokumentačního centra v Berlíně protestovalo Polsko. Nejsou z toho nadšení ani mnozí němečtí politici. A kvůli politizaci rezignovala na místo ve sboru odborných poradců nadace i česká historička Kristina Kaiserová.

Druhou spornou ženou je v posledních dnech Barbara Rosenkranzová. Kandiduje na prezidentku za krajně pravicové Svobodné v Rakousku. Nechala se slyšet, že zákon o zákazu nacismu odporuje svobodě slova a shromažďování. Ostře se obouvala do tzv. Benešových dekretů. Téma sice nehraje v rakouské politice velkou roli, ale politici ho vždy opráší. Nedávno do nich rýpl i rakouský prezident Heinz Fischer, který křeslo obhajuje.

KULTURA – Motiv války slaví úspěchy i ve filmu. Český lev za film Protektor. Nominace na Oscara rakouského snímku Bílá stuha. Téma? Záhadná nehoda doktora odstartuje sérii podivných jevů. Život obyčejných lidí jedné vesnice se náhle mění, do jejich chování se vkrádá potřeba ubližovat, rozhodovat o osudu druhých, manipulovat míněním a neschopnost přijmout odpovědnost za své činy.

Autor: Kateřina Perknerová

15.3.2010 VSTUP DO DISKUSE 56
SDÍLEJ:

Vojenský historický ústav má nově opravenou stíhačku MiG-15

Praha - Vojenský historický ústav (VHÚ) bude moct vystavit nově opravený stíhací bombardér MiG-15. V uplynulých pěti měsících ho zrekonstruovali pracovníci Vojenského technického ústavu (VTÚ). Představitelé VTÚ, VHÚ a ministerstva obrany ve čtvrtek opravený stroj na vojenské základně ve Kbelích představili novinářům.

Rakušan: Hnutí STAN je připraveno soudit se o mandát Drábové

Praha - Hnutí STAN je podle středočeského lídra Víta Rakušana připraveno soudit se o mandát krajské zastupitelky Dany Drábové, pokud by ho někdo napadl. Drábová je totiž předsedkyní Státního úřadu pro jadernou bezpečnost (SÚJB), ačkoli podle ministerstva vnitra mohou být zastupiteli jen řadoví státní zaměstnanci. STAN tvrdí, že souběh funkcí je podle zákona možný. I kdyby hnutí u soudu neuspělo, výsledkem bude alespoň precedentní rozhodnutí, které vyjasní současný stav, řekl dnes Rakušan novinářům.

Hasiči přejeli hocha, chvátali k požáru. Policie: Nešťastná náhoda

Krucemburk – Havlíčkobrodští kriminalisté uzavřeli vyšetřování nehody z letošního června, při níž hasiči na závodech dračích lodí v Krucemburku na Havlíčkobrodsku přejeli desetiletého chlapce.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies