Ústav sociální péče: bití i nesmyslné zákazy

Omezování vstupu návštěv, zákazy opuštění ústavních prostor. Ale také bití klientky v epileptickém záchvatu. Tak o brněnském ústavu sociální péče na Kociánce mluví někteří z jeho současných klientů, bývalých obyvatel i zaměstnanců. Minulý týden své výtky shrnuli v protestní petici, vedení ústavu se ale proti všem nařčením ostře ohradilo. Situací v Kociánce na popud Brněnského deníku Rovnost prověří i Ministerstvo práce a sociálních věcí.

Podle petice je protest reakcí na dlouhodobé problémy. „Stává se, že sestry nepohyblivé klienty převlečou do pyžama v šest hodin večer. Přestože jsou dospělí, den tím pro ně končí. Vedení ústavu také prosazuje zastaralé praktiky práce ve skupinách,“ nastínil situaci bývalý klient Kociánky Michael Vidura.

Odchovanci jednoho z nejvýznamnějších ústavů, které v Česku poskytují zázemí postiženým mladým lidem, podle něj nejsou připravení na život za zdmi Kociánky. „Nikdo se s nimi nebaví jako s rovnocennými. Při problémech se vychovatelky obrací na rodiče i v případě, že jsou klienti zletilí a svéprávní,“ uvedl Vidura. Petici pomáhal sepsat jedné ze současných obyvatelek ústavu a iniciátorce protestu Haně Teichmannové.
Nepohodlná?

Problémy podle nich vyvrcholily propuštěním vychovatelky Andrey Pliskové. „Byla jednou z mála opravdu přínosných zaměstnanců, odmítla se ale podvolit zaběhnutému systému. I přesto, že oficiálním důvodem jejího propuštění byla nadbytečnost, citelně postrádáme takto kvalifikovaného a lidského pracovníka,“ píše v petici Teichmannová.

Ředitel ústavu Jiří Podlucký ale kritiku v petici rezolutně odmítá. „Je to rána pod pás, protože kdokoliv má možnost přijít a o problémech mluvit. Běžně řešíme menší připomínky, třeba ke kvalitě stravy. S tak rozsáhlou stížností jsme se nikdy nesetkali. A to ani ze strany rodičů,“ namítl Podlucký, jež v čele ústavu stojí sedmadvacet let.

Je přesvědčený o tom, že za peticí stojí propuštěná Plisková. „Jde o promyšlený útok proti Kociánce. Narovinu říkám, že za ním stojí bývalá zaměstnankyně, kterou jsme na konci roku propustili,“ řekl Podlucký.

Plisková však podle svých slov o vzniku petice nevěděla. „Je to škoda, protože je skutečně výstižná,“ tvrdí. Problémy na Kociánce se prý začala hlouběji zabývat poté, co se stala svědkem neodborného zásahu personálu ústavu. „Dívku v epileptickém záchvatu jedna z ošetřovatelek zbila. Vedení ústavu ale záležitost zametlo pod kobereček,“ uvedla Plisková.

Stížnosti na ústav teď ale prověří ministertsvo práce a sociálních věcí. „Na přímý pokyn ministra Petra Šimerky a náměstka Mariána Hoška bude sestavena kontrolní skupina se zaměřením na oblast standardů kvality sociálních služeb a dodržování dalších právních předpisů v zařízení,“ potvrdila mluvčí ministerstva Štěpánka Filipová.

S jinými stížnostmi se úředníci ministerstva práce a sociálních věcí, které je zřizovatelem Kociánky a její činnost platí, v poslední době nesetkali. „Loni jsme v ústavu zorganizovali audit kvality péče. Nepotvrdil ale, že by někdo nerespektoval práva klientů,“ dodala Filipová.

Ředitel ústavu Podlucký tvrdí, že někteří z dvaadvaceti klientů podepsaných pod peticí svůj souhlas s protestem odvolali. „Pokud vím, signatáři podepsali jinou verzi petice, proto od protestu ustoupili,“ objasnil Podlucký.

Vidura potvrdil, že mezi signatáři petice skutečně koluje ve dvou podobách. Liší se prý však jen stylisticky. Lidé v ústavu se podle něj bojí nesouhlas s vedením projevit. „Cítí projevy nevůle ze strany vychovatelů a sester. To vím od kamarádů, ale i z vlastní zkušenosti. Stejné to bylo už před dvaceti lety, kdy jsem byl na Kociánce já,“ tvrdí Vidura.

Brněnský deník Rovnost získal stanovisko několika obyvatel Kociánky. Nepřáli si uvést svá jména, redakce je ale zná. „Souhlasím s každým bodem petice a jsem ráda, že někdo našel k sepsání odvahu. Není jednoduché se v tomto prostředí ozvat,“ uvedla jedna z klientek. Spokojená se situací v ústavu nebyla ani dívka, podle které nepohybliví obyvatelé Kociánky musí například omezovat pitný režim. Pokud prý potřebují častěji na toaletu, přidávají personálu práci.

V anonymitě chtěl zůstat i muž, který v ústavu organizuje sportovní aktivity a s jeho obyvateli je často v kontaktu. Ten ale dal za pravdu vedení Kociánky. „Někteří klienti mají nesplnitelné nároky, přesto se jim vychovatelé snaží vyjít vstříc. Ústav mnohdy nad rámec svých povinností supluje nefunkční rodinu klientů,“ poznamenal.

Smířlivá je k postupu vedení Kociánky i Jarmila Pipeková z pedagogické fakulty Masarykovy univerzity, která v ústavu v minulosti pracovala. „Samozřejmě může občas dojít k neshodám. Pokud máte za svěřence osobní odpovědnost, je těžké jim povolit lidem vše, co si přejí,“ upozornila Pipeková.

Uživatelé Kociánky podle ní podepisují smlouvu o poskytovaných službách. A je tedy jen na nich, jaké služby a za jakých podmínek budou akceptovat. „Špatné je, že neexistuje víc podobných zařízení, aby byla mezi nimi konkurence,“ dodala Pipeková.