VYBERTE SI REGION

Čech v Libyi: Čekal jsem, kdy oknem proletí kulka

Olomouc – Rozhovor s třicetiletým inženýrem z Olomouce, který se před necelým týdnem vrátil z Libye sužované občanskou válkou.

28.2.2011
SDÍLEJ:

Oblouk Marka Aurelia v Tripolisu Foto: Archiv Petra z Olomouce

Sotva jsme usedli v jedné z olomouckých kaváren, zazvonil třicetiletému Petrovi telefon. „Ano, babičko, jsem v pořádku. Jsem zdravý jako rybička,“ odpovídal s úsměvem stavební inženýr z Olomouce.

Před necelým týdnem se vrátil z Tripolisu v Libyi. V zemi, kde se rozhořela občanská válka, pomáhal devět měsíců zahraniční společnosti stavět dálnice.

„Na poslední chvíli jsme se spolu s manželkou dostali do letadla. Zůstat v Tripolisu o den dva déle, možná tady nesedím,“ vzpomínal urostlý muž na chvíle, kdy z domu na okraji libyjského hlavního města ujížděl na letiště. Celé jméno si nepřál zveřejnit.

Šlo vám o život?
Když jsem z Tripolisu odjížděl, do přímého ohrožení života jsem se nedostal. Nikdo po mně nestřílel, nikdo se ke mně nechoval nevraživě. To se ovšem dva tři dny nato začalo měnit. Vůči lidem z Evropy, cizincům, kteří v Tripolisu pracovali, se najednou zvedla nenávist. Co jsem se dozvěděl později, znělo hrozivě: někteří Libyjci se začali radikalizovat a vidět v nás nepřítele, někoho, kdo je vykořisťuje. Kolem domu, kde jsem bydlel, začaly za dva dny jezdit tanky. Bylo to totiž nedaleko vojenského letiště – z dnešního pohledu strategického místa.

Jak vypadala situace, když jste se rozhodl odletět domů?
Zpočátku jsem si myslel, že o nic až tak vážného nepůjde. Říkal jsem si: ozvala se skupinka nespokojených lidí v Benghází, která nemá přístup k moci… Ve chvíli, kdy se nepokoje přesunuly do Tripolisu, jsem už znervózněl. Ze soboty na neděli (19. na 20. února, pozn. aut.) se začalo střílet i v Tripolisu. Střílelo se celou noc. Pár kilometrů od domu, kde jsem bydlel, zemřeli dva lidé.
Naštěstí alespoň letenka pro mou manželku, která za mnou do Tripolisu přijela, byla od soboty zajištěna na pondělí 21. února. Já jsem měl původně odletět 1. března – měl jsem dohodnutou dovolenou a chtěl ji strávit doma. Usilovně jsem se snažil sehnat nejbližší let i pro sebe.

Ve dne se nestřílelo? Jen v noci?
Ve dne byl klid. Vše začalo zase v neděli v noci. Kolem desáté. Připomínalo to partyzánský boj. Stříleli proti sobě. Celou noc se bojovalo. Nespal jsem. Bydleli jsme v přízemí a já čekal, kdy mi kulka proletí oknem. V pondělí ráno jsem zavezl manželku na letiště. Protože vypadla mobilní síť, neměl jsem dlouho s firmou spojení, a až když jsem přijel zpátky do práce, dozvěděl jsem se, že mi sehnali letenku do stejného letadla. Měl jsem necelou hodinu na to, abych se dostal na letiště. Za normálních okolností tam cesta trvala tři čtvrtě hodiny – co potom ve chvíli, kdy na cestě byly kontroly a v zemi občanská válka….
K letištní hale jsem dorazil v dobrém čase, jenže před ní stála nekonečná fronta lidí, kteří čekali na prohlídku u bezpečnostních rámů. Ty jsou tam hned u vchodu. Protlačil jsem se davem a běžel se odbavit. Nakonec měl let půl hodiny zpoždění.

Cítil jste úlevu…
Obrovskou. Že jsem na palubě letadla mířícího do Vídně, se svou manželkou, která už měla nervy na pochodu. Jak říkám, ještě před hodinou už jsem v hlavě promýšlel i variantu, že se nestihnu dostat na palubu letadla včas a že se nemohu vrátit leteckým speciálem druhý den, protože už se mnou vlastně nepočítá. Já už mám být pryč. Navíc bylo obrovské štěstí, že jsme odletěli hned v pondělí, zůstat den dva déle, nevím, možná tady teď nesedím.

Byl jste v kontaktu s konzulátem?
Ano, hned jak začaly nepokoje v okolních zemích, jsem osobně kontaktoval ambasádu.

Kaddáfí s sebou vezme hodně lidí

Sledujete situaci?
V médiích moc ne. Co jsem četl, hodně z toho nebyla pravda. Jsem ve spojení s místními lidmi a dalšími evropskými kolegy.
Většina evropských států násilí proti civilistům odsoudila. Český ministr zahraničí Karel Schwarzenberg je zdrženlivější a není pro vměšování se do situace.
To je velmi moudrý pohled. Neměl by jim nikdo pomáhat, už vůbec ne ozbrojenou formou. Libye si musí problém vyřešit sama. Zahraniční pomoc by v tuto chvíli situaci jen zhoršila.

Jak myslíte, že bude Kaddáfí postupovat?
Bude to ještě krvavé. Vezme s sebou hodně lidí… Napadají mě různé scénáře dramatického konce, ale nechci předjímat. Až padne, začnou čistky s jeho přívrženci. Obávám se, že se poté klany rozhádají. Nedomluví se. Ale nejsem odborníkem na toto téma. Soudím tak jen z toho, jak jsem Libyjce a situaci v jejich zemi poznal za těch devět měsíců.

Jak počínající nepokoje vnímali ti, s nimiž jste pracoval?
Je pravda, že zpočátku proti Kaddáfímu stálo tak dvacet procent Libyjců. Jenže postupně udělal hodně chyb. První byla, že v Benghází, kde nepokoje začaly, nasadil odstřelovače a vojáky. Když jeden den zastřelíte pět nespokojených Libyjců, druhý den máte pět rozzlobených hodně početných rodin. Většina obyčejných lidí se obrátila proti Kaddáfímu poté, co si na Libyjce za těžké peníze najal zahraniční žoldáky.

Libyjci jsou velmi netrpělivý a hledí na původ

Můžeme se vrátit na začátek: Proč jste si vybral právě Libyi? Pamatuji si, že snad v osmdesátých letech tam i z Olomouce jezdili lidé na stavby, stejně tak lékaři.
I jeden můj příbuzný. Ten mi řekl, ať jedu. Byla to lákavá osobní i pracovní zkušenost. Samozřejmě vedly finanční důvody. Podmínky byly velmi slušné, ale vzhledem k rizikům, která jsem si uvědomoval, mohly být i lepší. To jsem samozřejmě netušil, že budu utíkat z války…

Jak jste se jako Středoevropan sžíval s tamními podmínkami, mentalitou lidí?
Arabové jsou mentalitou jiní a Libyjci ještě odlišnější. Mám možnost srovnat, protože jsem se setkal i s jinými Araby. Je to velmi specifická země. Dva měsíce jsem se učil přijmout místní podmínky – jak se chovat, kam zajít, co smím, co bych si naopak neměl dovolit. Měl jsem kontrakt na dva roky. Musel jsem se naučit spoustu věcí.

Co je pro Libyjce charakteristické?
Jsou hodně netrpěliví, nejvíc je to znát v provozu na silnicích… Mají vrozenou nedůvěru vůči ostatním. Co je pro ně velmi typické, že hodně vycházejí z rodiny, která drží pohromadě. Jde to dokonce tak daleko, že se nevnímá jednotlivec, zda něco umí, jak je schopný, ale z jaké je rodiny. To jsem zažil, když jsme hledali pracovníky. Zkušenosti? Jestli umí anglicky? Podstatné bylo, že byl z dobré rodiny. Od toho se samozřejmě odvíjely i platy. Jsou tam velké ekonomické rozdíly. Až jsem se styděl, za kolik tam někteří místní pracovali, i když byli šikovní a měli zájem. Bohužel nebyli z dobré rodiny…

Češi nadávají? Ať zkusí žít v Libyi

Změnil vás pobyt v Libyi a to, co jste tam poslední dny zažil?
Měl jsem o zemi určité představy, ale realita byla jiná. Složitější. Libyi upřímně přeji jen dobré. A Čechům, kteří nadávají, jak se mají špatně, ať se zvednou a zkusí tam chvíli žít. A to v Libyi není hladomor jako jinde v Africe. Kaddáfí velmi podporoval zaměstnanost, v zemi se stavělo, budovalo bydlení, železnice, letiště. Zahraniční firmy měly povinnost v případě získání státní zakázky zaměstnat určité procento místních. Devět měsíců, které jsem tam strávil, mi dalo hrozně moc. Jak pracovně, tak lidsky.

Poletíte zpátky?
Zpáteční letenku mám na 15. března.

Teď žertujete.
Určitě nepoletím. Obávám se, že stroje budou rozkradené, vše bude zničené. Nevím, zda firma bude v investici pokračovat. V zemi je občanská válka, a až skončí, uvidíme, co bude dál. Momentálně chci zůstat tady. Být s rodinou. Všichni o mě měli velký strach. Bál jsem se o téměř osmdesátiletou babičku. Užili jsme si hodně stresu.

Autor: Daniela Tauberová

28.2.2011 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

POHLEDEM DENÍKU: Zeman a jeho lidé. Co se děje na Hradě?

Odchod vrchního protokoláře Jindřicha Forejta spustil lavinu otázek ohledně toho, jak to vlastně na Pražském hradě chodí.

Kapra na Vánoce koupíte on-line

Orlickoústecko, Svitavsko – Kapr s bramborovým salátem je vánoční klasika. Na kolik letos štědrovečerní večeře vyjde? Kilo šupináče v regionu koupíte pod 90 korun. Ulovit si ho můžete dokonce v „on-line rybníku", Plundrovo rybářství z Dlouhoňovic totiž nabízí on-line objednávku.

Polská medvědice rozbila skrytou kameru, která ji natáčela

Varšava - Se zjevným potěšením se medvědice válela v čerstvě napadlém sněhu v pohoří Bieszczady na jihovýchodě Polska - než si všimla, že ji při dovádění natáčí skrytá kamera. Fotopast vzápětí rozbila.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies