Černý kašel stále žije. Je ho nejvíc za 50 let

„Nahlášených máme jedno až 30 procent skutečného počtu. To, že jste očkovaní, ještě neznamená, že neonemocníte. Protilátky totiž nejsou celoživotní,“ upozorňuje lékařka Kateřina Fabiánová ze Státního zdravotního ústavu s tím, že po zhruba deseti letech, podobně jako u tetanu, je namístě přeočkování.

Bez injekce i třikrát za život

Bez očkování onemocní černým kašlem dříve či později každý – podle studií dokonce až třikrát za život. V čem ale tkví záludnost nemoci?

„My, dospělí, se nemocí prokašleme. Je to sice nepříjemné, ale nic se nám nestane. Když ale budeme mít v okolí malé miminko a přeneseme bacil na něj, může to být velký problém,“ vysvětluje Kateřina Fabiánová. Právě u nejmenších dětí ve věku do čtyř měsíců totiž může nákaza skončit i smrtí. Například v Austrálii či Americe tak v poslední době přibylo kojenců, kteří za mezeru v očkovacím průkazu zaplatili životem.

Zbystřit byste proto měli ve chvíli, kdy vašeho potomka trápí suchý kokrhavý kašel déle než dva týdny a kapky ani sirupy nezabírají. Na rozdíl od některých jiných bakterií původce černého kašle naštěstí antibiotikům neodolává, takže ho jde snadno zahubit a zabránit tak dalšímu šíření. Právě teď, v zimě, je totiž výskyt nejčastější.

Říci, jestli bude případů letos více, nebo méně, je složité. „Nemoc se objevuje ve vlnách po třech až čtyřech letech. Vrchol byl v roce 2009. To, jestli se nám černý kašel podařilo potlačit přeočkováváním v jedenácti letech, se ukáže letos nebo příští rok,“ dodává Kateřina Fabiánová.
Hodně zkomplikovat život však může černý kašel i některým dospělým. Pokud je totiž člověk astmatik nebo má nemocné srdce, může se jeho stav, zvláště pokud je mu více než sedmdesát let, nepříjemně zhoršit.

Očkování sice není stoprocentní ochranou – tělo si například nemusí vytvořit protilátek dostatek – ovšem průběh nemoci se pak velmi zmírní a vyhnete se také komplikacím.

U kořene nemoci: Pachatele odhalí specialisté v Krči

Nemohli bychom bez nich žít, někdy nám však ze života udělají učiněné peklo. A můžou nás o něj i připravit.

Na zoubek bakteriím a virům, které si s naším tělem příliš nerozumí, se snaží přijít odborníci z mikrobiologických laboratoří pražské Thomayerovy nemocnice.

„Zrovna testujeme vzorky na tuberkulózu. Jde ji poznat na první pohled,“ ukazuje primář Pavel Čermák zkumavku s vrstvičkou připomínající plíseň. Pak ji vrací k desítkám dalších vzorků. Vypěstování bakterie ve zkumavce je vůbec nejjistější metodou, jak přítomnost tuberkulózy prokázat. Má však jednu vadu – trvá šest týdnů, u pomalu rostoucích kmenů až dvanáct.

„Rychlá kultivace ale ukáže přítomnost už za 13 dnů,“ říká Pavel Čermák a třepe s ampulkou, ve které je na rozdíl od té předchozí tekutina. Vypadá to, jako když v ní sněží.

Odolnost máme v genech

Na to, abychom byli schopni rozpoznat TBC za jeden den, musíme vyjít o patro výše, kde se nacházejí genetické laboratoře. A právě tady, v Thomayerově nemocnici, je zkoumání tuberkulózy specialitou.

I když si mnozí z nás asi řeknou, že souchotiny jsou nemocí našich prapředků, ani u nás není výskyt nulový. Například v roce 2009 v Česku bylo 710 nemocných, dvacet až třicet procent jsou cizinci. Nakazit se jde jednoduše – vdechnutím bakterií, které nemocný vykašlává.

„Roli hraje oslabená imunita. V rozvojovém světě je proto častá kombinace AIDS a TBC, problémy mají z neznámých důvodů i pobaltské státy. K nemoci ale máme vrozené dispozice. Je totiž podmíněna enzymem, a když ho někdo nemá tak účinný, nakazí se snáze. Proto byla tuberkulóza onemocněním králů, ačkoliv měli dobrý jídelníček,“ vysvětluje Pavel Čermák.

Imunní proti lékům

Dnes sice na rozdíl od středověku a novověku známe účinné léky, objevuje se ale jiná komplikace: rezistence. Lékaři rozlišují tři skupiny: první, kterou znají už čtvrt století, odolává dvěma druhům léků. Asi před sedmi lety se objevila další, ještě odolnější forma. V poslední době se ale v Indii či Itálii vyskytuje i takzvaná totálně rezistentní skupina – léčit ji sice jde, ale jen vysoce toxickými léky.

Zázrak, který jako jediný u nás umí nejen do dvou hodin diagnostikovat TBC, ale i zjistit, nakolik je testovaná forma rezistentní, vypadá tak trochu jako inkoustová tiskárna. „Vyvinula ho americká armáda pro potřeby války biologickými zbraněmi, ale pak ho uvolnila pro použití v lékařství. Je tedy plně automatický, aby s ním mohli zacházet i vojáci v terénu,“ podotýká Pavel Čermák. Oproti běžné genetické analýze, která trvá den a stojí zhruba 400 korun, ovšem toto vyšetření přijde na 1400 korun.

Ačkoliv by se však mohlo zdát, že moderní genetické metody jsou neomylné, opak je pravdou. Na rozdíl od prostého pěstování bakterií ve zkumavce totiž nedokáže rozeznat mrtvý mikroorganizmus od živého.

Stop sepsi i chřipce

Diagnostika TBC však není tím jediným, čím se místní laboratoře mohou blýsknout.

I dnes hodně lidí umírá na sepsi, tedy stav, kdy se tělo nedokáže ubránit invazi mikroorganizmů – například po operaci nebo úrazu. Bakterie se začnou vyplavovat do krevního oběhu a vyvolají septický šok. Proto je třeba rychle zjistit, zda má pacient nějakou infekci.

„Máme automatický přístroj, který otestuje krev pacienta a zjistí: Ano, tady je tento typ bakterie. Díky tomu pak lékař ví, jakou skupinu antibiotik má nasadit. Jinak by musel nasadit ta nejsilnější, ani tam se ale nemusí trefit a vznikají pak rezistence,“ vysvětluje Pavel Čermák.

Thomayerova nemocnice se navíc jako jediná v republice pyšní přístrojem, který umí ve vzorku najít 25 respiračních virů. Ostatní metody jsou totiž šité na míru jednoho mikroba.

„Když lékař neví, co pacientovi je, pošle vzorek z dýchacích cest a my řekneme: Je to prasečí chřipka. Bohužel vyšetření, které trvá 24 hodin, stojí tisíce korun,“ povzdechne si Pavel Čermák a dodává: „Skutečnost zkrátka nevypadá jako v amerických filmech, kde přivezou pacienta na pohotovost a hned někdo křičí, že má v krvi to a to. Ale přístroje podobné tomuto by to jednou umět mohly.“

Zázračný chmel

Možná bychom jednou nemuseli hodnotit sestřičky podle toho, jak ustelou postel, ale jak natočí pivo.

Mikrobiologické oddělení totiž spolu s potravinářským ústavem zkoumá látky v chmelu, které působí proti žaludeční bakterii způsobující vředy a ovlivňující vznik rakoviny. A výzkumy ukazují, že chmel skutečně funguje.

Má to ovšem jeden háček – zatím totiž nevíme, co s těmito látkami dělá vaření piva. A tak je prvním výsledkem studií chmelový bonbon. „Ten má ale jednu nevýhodu. Je po něm strašný hlad,“ dodává primář Pavel Čermák.