VYBERTE SI REGION

Česká pivní móda. Zlatý speciál a mini

Praha /GRAFIKA/ - Pijáci zlatavého moku mohou mít radost. Na domácím knižním trhu se objevilo třetí vydání výpravné publikace České pivo

17.1.2012 1
SDÍLEJ:

Ilustrační fotoFoto: Shutterstock

Po skle stékala chladná rezavá tekutina. Každému, kdo pak vzal orosenou sklenku do ruky, se objevil na tváři úsměv. Pivo má magickou moc. Atmosféra byla ovšem slavnostní, protože se křtilo nové vydání výpravné publikace České pivo.

Točil se Sv. Norbert, který se vyrábí v místě, které by dnes s pivem mnoho lidí nespojovalo – ve Strahovském klášteře. „Nejstarší známky o pivovaru na Strahově jsou z 12. a 13. století,“ vyprávěl bibliotékář strahovské knihovny Evermod Gejza Šidlovský při pondělním křtu.

Strahovský pivovar je jedním z řady minipivovarů, které v Česku v posledních šesti letech rostly jako houby po dešti. Jen v roce 2010 jich bylo v České republice otevřeno dvacet.

Odborníci to dávají do souvislosti s měnícími se chutěmi českých pijáků piva v posledních letech. Zvyšuje se totiž obliba pivních speciálů a na ty se právě minipivovary často zaměřují.

Například zpráva Českého svazu pivovarů a sladoven uvádí, že jen v roce 2009 bylo v našich zemích uvařeno o 40 procent více speciálů, než tomu bylo v roce předcházejícím.

„Roste též produkce svrchně kvašených a ochucených piv, ale jejich role na trhu je zatím minimální,“ upřesňuje zpráva.

Že se to v Česku myslí s pivními speciály vážně, předvedl třeba ostravský sládek Marek Pietroň. Vytvořil pivo, ve kterém plavou šupinky 24karátového zlata. „Říká se, že pivo je naše tekuté zlato. O chmelu se zase mluví jako o zeleném zlatu. Proto mě napadlo udělat skutečně zlaté pivo,“ pochlubil se pro ČTK. Pivovary nicméně musejí o své zákazníky tvrdě bojovat. Statistici totiž spočítali, že spotřeba piva na jednoho obyvatele České republiky klesá. I když zatím nejsou k dispozici aktuální čísla, v roce 2009 připadlo na jednoho Čecha, Moravana nebo Slezana 150,7 litru piva, což bylo skoro o 13 litrů méně než v roce 2005, kdy konzumace dostoupala vrcholu. Přesto se Česko drželo na evropské špičce. Druzí Irové totiž vypili ještě o 20 litrů piva méně.

„Pivovarství má v Čechách dávnou tradici, která naší malou zemi proslavila,“ uvedla Gabriela Basařová, vedoucí autorského týmu publikace České pivo. Neopomněla poznamenat, že v roce 2008 dostalo české pivo od Evropské komise statut zeměpisné ochrany, což je výjimka.

Pijácká města

Vaření piva na našem území sahá do hlubokého dávnověku. Třeba o Keltech se píše, že do piva dávali zdraví škodlivé látky, jako jsou strychnin, opium a námel. Za velké pijáky byli považováni Germáni, kteří pivo konzumovali při každé příležitosti.

Avšak první psané známky o výrobě piva u nás se vážou k Břevnovskému klášteru, kde podle zmínky z roku 993 místní benediktini vyráběli pivo a víno. Pivo bylo tak oblíbené, že v roce 1039 musel kníže Břetislav I. vydat zákon, podle něhož byli trestáni krčmáři, kteří přechovávali opilce.

Pijáctví trápilo zákonodárce i na přelomu novověku a holdování piva se oddávala celá města. Mezi vyhlášená sídla, kam se cizinec bál vstoupit, aniž by byl zesměšňován, patřily podle autorů knihy České pivo například Žatec, Litoměřice, Nymburk a Louny.

Pivo bylo jednoduše v českých zemích bráno velmi vážně a našinci o něm něco vědí. Mezi takové znalce se počítá třeba herec Ladislav Potměšil: „Byl jsem křtěn pivem. Jsem ze Žižkova a sotva jsem začal chodit, běhal jsem dědečkovi a tátovi pro pivo. Denně. Takže o pivu toho vím celkem hodně.“

Pivo - český fenomén

Strahovský bibliotékář Evermod Gejza Šidlovský řekl Deníku:

Pivo nevyrábíme, ale na jeho konzumaci se podílíme

Praha – Jeho přirozeným prostředím jsou staré tisky knih. Vždyť je také bibliotékář Strahovského kláštera. Evermod Gejza Šidlovský ovšem nezastírá, že si občas z knihovny zaskočí i na pivo.

Kolik je v České republice klášterních pivovarů?

Nevím, kolik je klášterních pivovarů ve smyslu echt klášterních, tedy že je provozuje klášter. Pokud jsou v areálu kláštera, tak se jim říká klášterní. Ten náš je klášterní, ale není provozován přímo klášterem. Je pronajatý. Takže takto je provozován třeba pivovar v Želivském klášteře, Tomášský na Malé Straně a podobně.

Budou pivovary v klášterech přibývat? Je to ekonomicky výhodné?

Ekonomicky výhodné to určitě je, protože kdyby to nebylo rentabilní, tak to nikdo nedělá. Jde o to, že je tu několik desítek let dlouhá mezera v profesním vzdělání. Kdysi klášterní pivovary měly svoje profese, sládky a odborníky, kteří pivo uměli vařit. To dnes tady není. Možná v budoucnu se k tomu dostaneme, jako je tomu v Rakousku nebo Německu.

Daří se tedy klášterním pivovarům prosadit na trhu?

Pokud vím, tak ano. V Německu, Belgii, Francii nebo v Rakousku klášterní pivovary fungují. Samozřejmě výstav piva není tak velký jako Plzeňského Prazdroje nebo Budvaru, ale jsou to světově proslulé značky.

Počítáte, že by podobný rozmach mohl potkat i české klášterní pivovary?

Myslím, že do budoucna by to mohlo být možné.

Jsme ve Strahovském klášteře, který má svůj vlastní pivovar. Jak místní pivo oceňují samotní mniši?

Nejsou to mniši, ti jsou v Břevnově, ale to je na jinou debatu. Tady jsou členové kláštera. Samozřejmě jim tady pivo chutná a do pivovaru na pivo chodí.

Podílejí se nějakým způsobem na výrobě místního piva?

U nás určitě ne. My jsme konzumenti a návštěvníci pivovaru, ale na výrobě se nepodílíme. Na to člověk musí být vzdělán a vyškolený odborník. Až budeme mít dostatek členů, kteří naplní prvořadé poslání kláštera, potom se může vyrábět i pivo.

Chodí se občas podívat, jak se pivo vyrábí?

Určitě. Komunikace je velice dobrá, mezi některými členy kláštera a pány, kteří pivo vyrábějí, je to i na bázi kamarádské. Ale není to v tom smyslu, že by se na výrobě někdo přímo podílel. Na konzumaci třeba zase ano.

Autor: Vilém Janouš

17.1.2012 VSTUP DO DISKUSE 1
SDÍLEJ:

Babiš: Jsem manažer obyvatel této země a mám co nabídnout

Spuštění první fáze EET i snahy o zavedení různých výjimek udaly tón veřejné debatě končícího týdne. Kromě toho byl přijat zákon o střetu zájmů, který bude mít pro Andreje Babiše dalekosáhlé důsledky. Není divu, že během rozhovoru občas křičel, odbíhal pro různé materiály a maily od občanů, kroutil hlavou, ale také se srdečně smál. I když tvrdí, že je naštvaný, hlavně na Bohuslava Sobotku, evidentně je odhodlaný poprat se o vítězství ve volbách a další čtyři roky vést zemi.  

Martin Svoboda: Za jedovatý alkohol má být potrestán výrobce, ne prodejce

/ROZHOVOR/ Když v září 2012 pacient havířovské nemocnice řekl lékařům, že oslepl po vypití alkoholu, který koupil jeho bratr ve stánku pod náměstím TGM v Havířově-Šumbarku, byl to stánek, kde byl provozní Martin Svoboda a kde šťárou policie, hygieniků a celníků začala metylová kauza, která zasáhla celou republiku a dokonce překročila její hranice.

Muž, který postupně přestává ovládat své nohy a ruce: Chci žít naplno

Pracuje jako právník a každý den několik hodin cvičí, aby kvůli své nemoci neskončil nehybný na lůžku. Bojuje, a přes všechny obtíže s postupující ztrátou hybnosti rukou a nohou, které mu způsobuje nemoc nazvaná Charcot-Marie-Tooth (C-M-T), považuje svůj život za šťastný.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies