VYBERTE SI REGION

České objevy v medicíně. Máme být na co pyšní

Praha /INFOGRAFIKA, ROZHOVOR/ - Vědecký pokrok je stále rychlejší. Není už den, kdy by média neinformovala o objevu nové planety, nového léku, unikátní léčebné metody, dalším pokroku v imunoterapii… Medicína ale stále stojí na dvou pilířích. Vedle neuvěřitelně rychle se vyvíjející lékařské vědy a techniky je to lékařské umění a etika.

25.1.2016 7
SDÍLEJ:

Ilustrační fotoAutor: Deník/Martin Divíšek

I dnes zůstávají platná slova starořeckého filozofa Sokrata: „Právě tak, jako byste se neměli pokoušet léčit oči bez hlavy a hlavu bez těla, neměli byste léčit tělo bez duše." Co se v Česku a ve světě na poli medicíny v roce 2015 událo?

Přínos české medicíny světu.

Předseda Společnosti lékařské etiky, neurolog a filozof Jan Payne v rozhovoru pro regionální Deník Předseda Společnosti lékařské etiky, neurolog a filozof Jan Payne řekl:

Navzdory loňským úspěchům jsme uvízli na mělčině

Praha – Bouřlivý vývoj medicíny je zřejmý na každém kroku. Zdokonalují se techniky operací, lékaři dokáží léčit nemoci a pomáhat tam, kde to ještě před lety bylo nepředstavitelné, přibývá léků a lidský život se prodlužuje. Každé posouvání hranic s sebou přináší nové otázky i problémy. Činí tento pokrok lidstvo zdravějším a člověka spokojenějším? Otázkám, které se zabývají zejména kvalitou lidského života, ale i jeho koncem – smrtí se věnuje Jan Payne, vedoucí Centra pro bioetiku při Ústavu humanitních studií v lékařství na 1. LF UK v Praze.

Kam až podle vás může pokrok 
v lékařství jít?
Troufám si tvrdit, že pokrok obecně a zejména pokrok v medicíně zastavit nelze. Jen se mi zdá, že vývoj nejde rovnoměrně vpřed. Dochází k různým zákrutám v dějinách a někdy dějiny směřují do slepých vod či se dokonce vrací zpět. Navzdory závratným úspěchům současné medicíny mám za to, že jsme uvízli na mělčině. Či vyjádřeno důrazněji, současná medicína se ocitla v krizi a bude muset razit jiné, nové cesty.

Co myslíte tou krizí?
Například to, že pokrok zejména v genetice nás postavil před problémy zatím opomíjené. Dosud byla medicína de facto o dvou lidech – o muži a ženě. Léčilo se vesměs paušálně čili tak, že všichni dostávali při určité diagnóze stejné léky ve stejných dávkách. Jenže naše vrozené dispozice se v mnohém liší. Když převažuje tento konfekční přístup, dochází nutně k poškozování nemocných, ačkoliv žádný z lékařů neudělal chybu: prostě se určité procento nemocných od průměru liší. To bylo ostatně prokázáno. Vyrovnat se s tímto problémem je mimořádně těžký úkol a medicína je mu tváří v tvář bezradná. Postrádá totiž nástroje k tomu, aby myslela na jedinečné případy. Pohybujeme se převážně v obecnostech.

Průměrný věk se stále prodlužuje, brzy nebude věk 100 let takovou výjimkou, jako byl ještě nedávno. Jsou tady nějaké limity?
To je též jeden z momentů krize. Medicína se chová tak, že za svůj hlavní cíl pokládá prodlužování života. Jenže ono jde také o kvalitu života. O tu jde vlastně ještě víc. Dělat něco a potažmo žít bez smyslu vlastně moc nejde. Nejen že takto frustrovaný člověk má sklon spáchat sebevraždu, ale dochází u něj i k psychosomatickému ovlivňování zdravotního stavu a nakonec umírá dřív i tehdy, když má dokonalou zdravotní péči. S tím souvisí i to, že se současný člověk až obludně bojí smrti. Ta ovšem k životu patří a jsou horší věci než ona – třeba právě život zbavený smyslu. Přebudovat medicínu v tomto směru dá hodně práce a bude vyžadovat odvážené přemýšlení.

Jaká odvětví medicíny se vyvíjí nejrychleji a kde se naopak v pokrok doufá?
V současné medicíně je jedním z klíčových témat enhancement čili povznášení života a to se děje na pozadí zvláštního předsudku o tom, že obyčejný život vlastně ani moc za život nestojí. Nejde tudíž již 
o léčení. To začíná hrnkem kávy na probuzení či na soustředění a končí to u předělávání lidských bytostí pomocí genetických manipulací či propojením lidského těla 
s různými elektronickými zařízeními ve směru kyborgů.

Kde je problém?
V tom, že jsme ztratili schopnost snášet bolest a snažíme se ji ze svého života zcela vyloučit. Ovšem rozmnožovat blaho bez omezení nelze. Vždycky je zase třeba vzdát se pohodlí a jisté útrapy snášet. Připomeňme si biblickou myšlenku: „V potu tváře budeš dobývat svůj chléb." I Bůh pracoval šest dní a odpočinul si až den sedmý. My chceme napřed odpočívat s tím, že pak se to nějak dorovná. Výsledkem je život na dluh. Ale ten není ani trochu radostný. Takové myšlenky nicméně budí odpor. Zahrnout je do medicíny bude tím pádem těžké.

Psychických nemocí a poruch přibývá. Co na to věda?
Duševních poruch je hodně a vlastně stále více. A medicína se snaží je převádět na změny mozku. Ten s nimi jistě úzce souvisí, ovšem namnoze je tomu i opačně: důsledkem porušeného zaměření člověka se rozvíjejí změny v mozku a případně i tělesné choroby. Jenže o tom zaměření do budoucnosti máme jen velmi chabé znalosti – chybí nám 
i základní pojmy. Vystačit si s psychologií nelze, poněvadž ta se drží toho obecného ve zkušenosti, přičemž to, co nás určuje, je po výtce osobní. Například určující pro každého jsou hodnoty a zákonitosti platné mezi nimi. To zkoumá etika, a pokud se etika nestane páteřním oborem v medicíně, medicína bude tápat.

Co považujete za největší objev 
v lékařství v poslední době?
Zrcadlové neurony: neuronální struktury v nejvyspělejších částech mozkové kůry, které vykonávají empatii coby schopnost vcítění. Ukazuje se tak, že můžeme rozumět tomu, co prožívají druzí. Jde vlastně o šestý, osmý, devátý či kolikátý smysl. Vyjádřeno jinak, každý má v mozku detektor lži a rozdíl je jen v míře. Jsou lidé, kteří mají tuto schopnost vyvinutou jen velmi skrovně, a z nich se namnoze vyvinou autisté či naopak krutí lidé, a jiní, kteří jsou v tomto směru až geniální – jejich genialita spočívá v tom, že vidí do lidí. Ale hlavně: máme vědecký důkaz o zvláštním orgánu se schopností vnímat něco, co jde napříč vědou. Ta původně vychází ze zkušenosti čili z toho, co lze vnímat zrakem, sluchem, hmatem či podobně. Všechno ostatní je pokládáno za báchorky. Zde si věda tímto objevem podřezává větev, na které sedí. Lze vnímat i něco, co se předpokladům vědy vymyká. Narušeno je dogma 
o reprodukovatelnosti každého poznatku čili to, co vidí 
a slyší jeden člověk, to vidí 
a slyší kdokoliv. Jenže v případě těchto struktur jsou mezi lidmi až propastné rozdíly: zatímco někteří rozumí určitému chování, jiní nemají tušení, oč jde. Je to o to horší, že když je někdo slepý či hluchý, dobře ví, že je slepý či hluchý, kdežto deficitu ve schopnosti vcítit se si je vědom jen málokdo. To je jen pár důsledků onoho zdánlivě okrajového objevu.

ZDENA KOLÁŘOVÁ

Autor: Redakce

25.1.2016 VSTUP DO DISKUSE 7
SDÍLEJ:

Levičáci, mějte rozum, apeluje na Brusel europoslanec Zdechovský

Havlíčkobrodsko – K masakru v Mnichově, který má na svědomí osmnáctiletý Němec íránského původu, se vyjádřil europoslanec Tomáš Zdechovský. Jak říká, došlo na jeho obavy.

Český turista nepřežil zásah bleskem v Západních Tatrách

Bratislava – Český turista dnes nepřežil zásah bleskem v Západních Tatrách na Slovensku. Informovala o tom horská služba, podle které 36letému muži z Kroměříže přivolaní záchranáři nedokázali pomoci.

Jednoho z útočníků na kostel ve Francii sledovala delší dobu policie

Paříž – Jednoho z mužů, kteří dnes zaútočili na kostel v severní Francii, sledovala delší dobu policie. S odvoláním na zdroje blízké vyšetřování to uvedla agentura AFP. Muž se podle ní loni snažil přes Turecko odcestovat do Sýrie a bylo podezření, že měl napojení na teroristy.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.