Pro šestatřicetiletou úřednici Evu Boháčovou z Neratovic, pro niž je písemný projev denním chlebem, jsou jen těžko odpustitelné chyby, kterých se dopouštějí moderátoři televizních zpráv. „Nejhorší je, když nějaký nesmysl nebo dokonce hrubku pronese moderátor veřejnoprávní televize. Kdo jiný už by měl jít národu příkladem?!" rozčiluje se.

Vadí jí například, že se ve zprávách používá hovorová čeština. „Nicméně to bych ještě překousla. Co ale absolutně nechápu, to je používání nesprávných výrazů "dvěmi" nebo "oběmi" a špatné skloňování. A pak také používání cizích slov v nesprávném významu," poukazuje na nejčastější prohřešky.

Čtěte také: První rok jsem nerozuměl nikomu, říká český Ir Gavin Huban

Když přijde řeč na psanou formu češtiny, jen mávne rukou. „To je kapitola sama pro sebe. Na spoustu chyb, které lidé dělají, jsem si, bohužel, musela zvyknout. Zájmena mě/mně nebo čím dál oblíbenější, ale naprosto nesprávné „aby jsme" místo „abychom", to už mě nechává chladnou. Stejně tak špatně napsané čárky a chyby v příčestí minulém. Kdybych se měla pozastavit nad každou podobnou hrubkou, tak v práci nic neudělám," má jasno.

Že naše mateřština není pro mnoho lidí právě snadným jazykem a s jejími úskalími se lidé potýkají už od školních let, potvrzuje Vladimír Mizera, učitel češtiny na prvním stupni 2. Základní školy v Mnichově Hradišti. „Největší problémy dělají dětem vyjmenovaná slova. Jejich znění se sice naučí, v textu pak ale stejně chybují. Podobně to platí i u skloňování podstatných jmen," říká pedagog, podle něhož by se měla zjednodušit pravidla pro psaní čárek a velkých písmen.

Význam četby

Vladimír Mizera také upozorňuje na to, že správný vztah k jazyku si člověk vypěstuje pravidelnou četbou. „Lidé, kteří čtou, se umí správně a srozumitelně vyjadřovat," míní. „Děti se však čtení často brání, snažím se je proto motivovat zadáváním referátů. Žák musí knihu přečíst, zapsat si poznámky a obsah odprezentovat třídě, která pokládá doplňující otázky," dodává češtinář.

Rozvoj elektroniky

Samotnou slovní zásobu pak podle něj ovlivňuje i rozvoj elektroniky. Pro uživatele tabletů a chytrých mobilních telefonů je totiž typické krátké a stručné vyjadřování.

S často chybujícími studenty se setkává také Blanka Suchánková, učitelka českého jazyka na Gymnáziu Bohumila Hrabala v Nymburce, podle níž má dnešní mládež problém správně rozlišit spisovnou a nespisovnou češtinu. „Odráží se v tom neformálnost vyjadřování, která je dnes ve společnosti patrná. Řadu hovorových výrazů žáci slyší v médiích a čtou je na internetu – a berou je za normu," říká.

Čtěte také: Malá kina bojují o přežití

Naučit se správně česky bylo podle ní náročné vždy, typické jsou chyby v psaní velkých písmen, předponách a předložkách s/z i ve shodě podmětu s přísudkem. Rozdíl je však podle Blanky Suchánkové v tom, že děti dnes chyby stále dokola opakují. Nevnímají totiž vizuální podobu jazyka a nemají zafixované standardní jevy. „Dříve pomáhalo napsat si obě varianty na papír a člověk pak často hned věděl, která je správná. To ale dnešní děti nedělají, což je dáno i tím, že celkově méně píší a internet, s nímž neustále pracují, je rychlý, těkavý a neumožňuje soustředění se na vizuální stránku jazyka," myslí si češtinářka.

Zvládnutí pravidel českého pravopisu podle ní vyžaduje jistý dril, vyjmenovaná slova nebo základní pravidla psaní velkých písmen je zkrátka nutné se naučit nazpaměť. A jak znalosti češtiny dále rozvíjet? „Víc číst a víc psát," radí Blanka Suchánková.