Voliči chtějí politiky, kteří nekradou a šetří

Deset důvodů, které ovlivnily voliče

1. Nemilovaní vůdci
V čele dvou největších stra, ODS a ČSSD stáli muži, kteří vzbuzovali převážně negativní emoce. Mirek Topolánek se zapletl do lobbistických sítí a nepřijatelného slovníku natolik, že byl těsně před volbami sesazen. Odér kmotrovské partaje ale ODS zůstal. Jiří Paroubek v čele ČSSD se stal ztělesněním nadutého papaláše, který o sobě nepochybuje.

2. Bombastická kampaň
Rok trvající kampaň, kdy se z každého nároží a inzertní strany novin šklebil buď Paroubek nebo Nečas, volič otrávila. Místo vysvětlování programu se uchýlili k osočování soupeře. Mylně pojatou a předraženou strategii odnesou manažeři ČSSD Tvrdík a Dimun i voliči odmítnutý Langer z ODS.

3. Zrušené podzimní volby
Jiří Paroubek udělala fatální chybu, když udělal veletoč a zrušil jiý plánované listopadové volby. V nich by pravděpodobně zvítězil, protože by neměl soupeře v podobě malých stran.

4. Cinknuté průzkumy
Šéf ČSSD Paroubek je známým milovníkem průzkumů veřejného mínění. Spřátelená agentura STEM jeho straně trvale připisovala kolem 30 procent preferencí a zaručenou výhru. Paroubek obé udělal součástí kampaně a předvídal grandiózní výsledek. Ten ale falešná esa nezaručí.

5. Fenomén TOP 09 a VV
Projekt Miroslava Kalouska a Radka Johna nečekaně zabodoval. Národem respektovaný Karel Schwarzenberg a televizní bojovník proti zlu John dokázali oslovit statisíce lidí. Právě oni dva zaťali největší sekeru do masa dvou hlavních politických hráčů

6. Vítězné Šloufovo tažení
Jestli se před rokem lobbisté Miroslav Šlouf a Marek Dalík domluvili na Paroubkově likvidaci, dokonale jim to vyšlo. Najali politického důchodce Miloše Zemana, aby ČSSD odčerpal čtyři procenta hlasů, do sněmovny se však nedostal a vítězství přenechal ODS. Plán vyšel na 100 procent.

7. Nízká účast
Ani vyhrocená předvolební rétorika nepřivedla k urnámmasu voličů. Naopak účast 62,6 procenta byla druhá nejnižšíza posledních dvacet let.

8. Fischerova vláda jako model
Lidem se zalíbil věcný styl Fischerovy úřednické vlády,velmi odlišný od Topolánkova a Paroubkova. Jemu sevýrazně blíží svým pojetím politiky současní lídři ODS aČSSD Petr Nečas a Bohuslav Sobotka.

9. Strach z Řecka
Bankrot řeckých veřejných financí se neočekávaně staltématem voleb a strašákem v rukou TOP 09 a ODS. Lidédobrovolně zvolili utažení opasků. ČSSD na tuto hrozbua naprosto nezareagovala.

10. Promrhané vítězství v krajích
Socialisté před dvěma lety ovládli všechny krajské radnice.Ne všude ale zabodovali u lidí tak, aby se pro ně opětovněrozhodli. Středočeský hejtman David Rath se stal symbolemarogance a hulvátství.

Jiří Paroubek: Prohrály zájmy obyčejných lidí

Gigantické, jedinečné, blyštivé. Takové očekával vítězství ve volbách šéf ČSSD Jiří Paroubek. Nakonec bylo upatlané a pro Paroubka, jeho stranu i celou levici osudově nevýrazné. Skončilo jeho rezignací.

Sobotní odpoledne v Lidovém domě začínalo zvesela. Místopředsedové strany Milan Urban, Roman Onderka a Bohuslav Sobotka seděli před velkou obrazovkou a hýřili vtípky. Urban je povzbuzoval pivem, Onderka vínem.

Pak ale přišel první volební odhad, který dával ČSSD i ODS po dvaceti procentech hlasů. Na otázku, jak to vypadá, mi ministr vnitra a lídr pražské kandidátky Martin Pecina odpovídá s odevzdaným úpsměvem: „Blbě.“

Sobotka zatím nejevil známky nervozity a dál se zubil svým rovnátkovým úsměvem. Prý to stejně vypadalo před šesti lety, kdy ODS měla nejdřív 38 procent a poté klesla na 33, které ČSSD dotáhla. Když mu říkám, že by to při podobném vývoji směřovala zase k patu a připomínám jeho slib nejít do velké koalice, jen pokývá hlavou. Myslí si, že tak daleko to nedojde. Další místopředseda Zdeněk Škromach je ještě sebejistější.

Malé strany prý nakonec za nimi přilezou a řeči o dinosaurech si nechají na koledu. Když mu ale připomenu, že na pět Paroubkových podmínek ani jedna nepřistoupí, Škromach couvá. Jestli snad nevím, že podmínka před volbami je jaksi jiná podmínka než po nich. Ta druhá se přece odvíjí od síly, kterou stranám dají voliči.

S postupujícím časem je zřejmé, že socialistům do oběhu nevlili Asterixův letkvar, ale jakýsi nedomrlý odvar na odřeniny.

„No Martine, jako ministr vnitra by jsi měl přijmout porážku a jako chlap a rituálně na pódiu spáchat sebevraždu,“ směje se ministr zahraničí Jan Kohout Pecinovi. Podotýkám, že se mu to mluví, když se neprotlačil do čela plzeňské kandidátky a nemusí skládat účty. „Kdybych ji vedl, určitě bych to ovšem v Plzni vyhrál,“ ironizuje sebe sama ostřílený diplomat Kohout. Pecina se zbavuje úzkosti a povídá: „No tak vedle mého bydliště ve Frýdku-Místku je hlubinný důl, takže bych mohl začít fárat. Jen nevím, jestli bych se protáhl tou šachtou.“

Šok i úleva

Kolem šesté nádvoří Lidového domu protnula zpráva, že Paroubek se vzdal svého postu. Šok. Strnutí. Úleva. Každý to cítil jinak. Všichni funkcionáři ČSSD už ale vědí, že je konec pašalíkům v dozorčích radách, na ministerstvech, velvyslanectvích. A jak po sečtení hlasů dodává David Rath, právě odzvonilo i proplácení zdravotních poplatků z krajských kas. Přítomní členové strany se najednou probudí a všude lze zaslechnout: „To má za ty zrušené podzimní volby. Kdybychom do nich šli, vyhráli jsme, protože nebyla TOP 09, John ani Zeman.“ Nebo: „Kam došel s těmi stamiliony za nesmyslně útočnou kampaň? Akorát do pr…“ A ještě: „Vymstily se mu drahé botičky od Diora i jeho milostivá v kostýmcích.“

Pro všechny je najednou Paroubek papaláš, který stranu nepřivedl ke slibovaným 35 procentům, ale do opozičních lavic. V půl osmé přichází sám šéf. „Do deseti dnů předám předsednickou funkci svým zástupcům. Za ČSSD bude o vládě vyjednávat Bohuslav Sobotka. V těchto volbách prohrály zájmy obyčejných lidí,“ prohlásil Paroubek. Vysloužil si potlesk, neboť do poslední chvíle málokdo věřil, že zareaguje právě takto.

Paroubek bude poslancem za Ústecký kraj. Sobotka se utká o předsednický post s jihomoravským hejtmanem Michalem Haškem. A Petra Paroubková se stane maminkou a tlumočnicí na plný úvazek. Pánové, nechci se vás dotknout, ale kdo z vás to má?