VYBERTE SI REGION

Průmysl nemá o chemický výzkum zájem

Praha /ROZHOVOR/ – Profesor Josef Pašek je chemikem přes týden i o víkendu. Víc než na cokoli jiného myslí na své aminy. K nepraktickému vědátorovi má ale hodně daleko.

10.7.2010 7
SDÍLEJ:

Prof. Ing. Josef Pašek je držitelem prestižního ocenění Cena Sazky za mimořádné vědecké výsledky v oblasti chemické technologie a jeho příkladné počiny při vývoji mnoha technologií, realizovaných v chemickém průmyslu.Foto: Deník/Šimánek Vít

Celý život se pohyboval v terénu, spojuje v sobě chemického technologa, inženýra, organického chemika i ekonoma. V českých podmínkách je ojedinělá i jeho 55letá spolupráce s Moravskými chemickými závody (MCHZ) Ostrava. Josef Pašek je poutavý vypravěč a ve svých osmdesáti letech, kterých se právě dožívá, je mužem v plné síle.

Neforemný knedlík, z něhož se díky vytrvalosti začínajícího inženýra vyloupnou čiré krystaly ve zlaté tekutině. Takhle si chemii díky filmu Mladý muž a bílá velryba představuje většina Čechů. Má to něco společného s realitou?
Já se nevěnuji chemickému vývoji, ale procesům v průmyslové výrobě, nicméně ten film není nereálný. Shodou okolností jsem po autorovi knihy, která sloužila jako předloha ke scénáři, zdědil rešerši z toho závodu, kde se příběh odehrával. Vladimír Páral totiž v Chemopharmě v Ústí nad Labem dělal knihovníka. Já jsem tam přišel až po něm.

A hledal jste tam svého Moby-Dicka?
Spíš bych to přirovnal k detektivní práci, kde se zkoumají varianty, prověřují hypotézy. Hledání správné možnosti je skutečně dobrodružství. Pro mne je to natolik zajímavé, že nemám jiného koníčka. Do svých 80 let dělám stále totéž a vnímám to jako celoživotní hobby.

Jste tvůrcem anilinového procesu ve velkém průmyslovém měřítku. Jak jste luštil a rozluštil tuhle hádanku?
Kolem anilinu se točím od roku 1963. Zpočátku to vypadalo dost nevinně, protože anilinu se vyrábělo málo. Čtenáři si ho zřejmě spojují s barvivy.

Není snad tomu tak?
Je to úplně jinak. I když tehdy se skutečně používal pro barviva a v Pardubicích se ho vyráběly čtyři tisíce tun ročně. Pak ale přišlo usnesení RVHP (Rada vzájemné hospodářské pomoci sdružující socialistické státy – pozn. red.), že se Československo má specializovat na výrobu gumárenských chemikálií, pro něž je anilin základní látkou. Tehdy padlo rozhodnutí o vzniku jednotky na výrobu 65 tisíc tun anilinu ročně. Prototyp byl spuštěn v roce 1975, o deset let později celá jednotka, zároveň s výrobou antiozonantů do pneumatik.

Takže každý řidič si tu chemii vozí s sebou?
V pneumatikách a v polyuretanu, z něhož se vyrábějí palubní desky, si každý člověk v autě vozí 20 až 30 kilogramů anilinu. Anilin se dnes ve světě z 85 procent používá na výrobu polyuretanu, který má dva hlavní odběratele: automobilový průmysl a chladírenství. Je to totiž nejlepší tepelná izolace.

Co bylo v 60. letech minulého století vaším hlavním úkolem?
Tehdy se anilin vyráběl redukcí nitrobenzenu železnými pilinami. Z toho bylo mnoho odpadu. Nové technologie byly založeny na katalytické redukci benzenu vodíkem, tedy na čistém procesu. Kromě toho se tam využívá velké reakční teplo. Dnes se například celý zisk na anilinu rovná ceně páry. Kdo ji nevyrábí zároveň s anilinem, nemá šanci obstát v konkurenci.

Čili oním zahradníkem v detektivce o anilinu byl vodík?
Ano. Už kdysi se na čistou technologii pokoušeli v poloprovozu přijít výzkumníci MCHZ, ale použili špatný katalyzátor. Ten produkoval všechno možné, anilin také, ale asi jen z jedné čtvrtiny, přičemž směs se dala špatně dělit. My jsme provizorně nasadili průmyslový katalyzátor. Časem se vybudovala jednotka na 8000 tun, ale ta už je na bázi úplně nové koncepce.

U toho všeho byly čistě české ruce a hlavy?
Iniciátorem a hybatelem toho procesu jsem byl já se spolupracovníky z katedry, o jeho realizaci se pak velmi zasloužili lidé z MCHZ. Dnes je tam kapacita 170 tisíc tun. Před pěti lety BC -MCHZ prodaly licenci a know–how na anilin japonské firmě Tosoh, kde nyní vyrábějí 300 tisíc tun ročně. Dohromady s naší produkcí to představuje asi 13 procent světové výroby anilinu. Žádný obdobný produkt v Čechách neexistuje.

Na čem pracujete nyní?
Na likvidaci pozůstatků těžby uranu ve Stráži pod Ralskem. Tam se uran dobýval loužením kyselinou sírovou a za léta těžby se jí tam do podzemí načerpaly asi čtyři miliony tun. Podzemí se bude čistit asi 30 let a bude to velmi nákladné.

Základnou pro každý úspěch jsou školy, základními počínaje a univerzitami konče. Léta připravujete studenty VŠCHT. Jací jsou ti současní v porovnání s minulými?
Mnoho našich učitelů si stěžuje, že úroveň maturantů je nižší. Ale to je přirozené. Když jsem já začínal, na vysokých školách studovalo pět procent populace, nyní je to přes padesát. Je jasné, že mentální průměr musí být nižší. Dnes se ale VŠ příprava bere jako základ pro jakoukoli kvalifikovanou práci. Dokonce až tak nezáleží na typu studia jako spíš na kvalitě univerzity. Mnoho našich absolventů například pracuje v bankách u počítačů a daří se jim docela dobře.

Ba skvěle. Jeden váš absolvent bude už podruhé ministrem financí. Miroslav Kalousek od chemie v Mitasu zběhl k politice, ale co ti věrní? Jsou talentovaní?
Rozdíly mezi jednotlivými studenty jsou ne znatelné, ale tisíciprocentní. Jsou posluchači, s nimiž je radost pracovat, a jsou, s odpuštěním, trdla. Nakonec se ale uplatní i ta. Například u chemických analýz, protože ty se musejí dělat v nemocnicích, hutích, dolech, elektrárnách, střediscích ochrany životního prostředí. Odhaduji, že až 70 procent našich studentů se uchytí právě v analytické chemii.

Chemie je pilířem rafinerií, gumárenství, ale stojí na ní výroba léčiv i další velký byznys, tedy kosmetický průmysl. I vy s ním máte mnoho společného.
V laboratoři se zabýváme hlavně aminy. Jeden jsme pomocí mé technologie uplatnili v belgickém závodě Taminco. Zmíněný dimethylaminopropylamin je základní surovinou pro výrobu šamponů. Produkce v Ghentu patří k největším na světě. Obdobná se připravuje ve filiálce této firmy v USA. Proto konec týdne trávím v Belgii.

Svoje kulaté narozeniny ale oslavíte už doma, ne?
Vracím se v pátek večer a moje dcera s manželem už avizovali, že chystají nějaké sobotní překvapení. Slavíme totiž v páru, protože i moje manželka má v těchto dnech osmdesátiny.

Tak to vypadá, že enormní pracovní nasazení vám rodinný život nijak negativně neovlivnilo.
Mám velmi tolerantní paní, která můj workoholismus snáší. Třeba celoročně každý víkend tři půldny pracuji na svých projektech. Jen sobotní odpoledne věnujeme zahrádce. Víkend je pro mne čas, kdy můžu psát. A v pondělí to pak diktuji, protože jsem se nenaučil psát ani na stroji, ani na počítači, i když jinak ho využívám velmi mnoho.

Chemie ovšem ovládla celou vaši rodinu.
Před chvílí tu právě byla moje vnučka, studuje první ročník potravinářské fakulty, nyní je na naší škole na brigádě. Vnuk je také chemik, zeť je profesorem na VŠCHT.

No tak to bude v sobotu sraz chemiků. Budete také bilancovat, co se povedlo a co by se ještě povést mělo?
Především bych řekl, že se dost věcí nepovedlo, ale to patří k věci. V technologickém výzkumu se říká, že když se povede každá pátá věc, je to dobré. Musím říct, že mám výtěžnost lepší. Autorských procesů jsem v Čechách, na Slovensku, v Belgii, Japonsku a Číně realizoval asi třicet. V posledních letech stavím jeden proces ročně, což znamená, že paralelně pracuji na pěti až osmi akcích.

V čem byste si přál lepší podmínky pro svou práci?
Po pravdě řečeno, český průmysl o výsledky chemického výzkumu nemá příliš velký zájem, a proto má práce stále více směřuje do zahraničí. V posledních letech se z větších akcí spouští jen nová výroba butadienu a polybutadienu v Kralupech, kde know–how je japonské a francouzské. Všechny velké věci jsou postaveny na zahraničních vědomostech. Těch know–how jsme vyvinuli málo a ještě méně jsme jich vyvezli.

Proč?
V malé zemi to tak bývá. Rozsáhlé chemické výroby má několik světových firem,
s kterými nemůžeme soutěžit. Každá z nich je větší než celý náš chemický průmysl. S tím stavem bychom se ale neměli smířit a do světové pokladnice technologických know–how bychom taky měli něčím přispět. Osobně se o to celý život snažím.

Kdo je prof. ing. Josef Pašek, DrSc.

- Celý život se věnoval vývoji chemických procesů. Celkem jich realizoval asi třicet. Zkušenosti prof. Paška využívá nejen český chemický průmysl, ale i zahraniční společnosti, např. belgické, švýcarské, slovenské, čínské, americké a brazilské.

-
Působí také jako pedagog, který významným způsobem ovlivnil charakter výuky na Ústavu (dříve katedře) organické technologie VŠCHT Praha, kde působí nepřetržitě od roku 1952.

-
Za výsledky své práce obdržel řadu vysokých státních ocenění, v poslední době např. prestižní cenu Česká hlava, dále medaili Josefa Hlávky, cenu rektora VŠCHT Praha nebo cenu Viktora Ettela.

-
V bývalém Československu bylo jen několik chemických procesů s větší než průměrnou světovou kapacitou, vybudovanou na bázi vlastního domácího výzkumu. Prof. Pašek je hlavním autorem hned tří z nich: výroby anilinu a cyklohexylaminu v BC-MCHZ Ostrava a antiozonantů na bázi 4-aminodifenylaminu v Duslo Šaľa.

Autor: Kateřina Perknerová

10.7.2010 VSTUP DO DISKUSE 7
SDÍLEJ:

POHLEDEM DENÍKU: Zeman a jeho lidé. Co se děje na Hradě?

Odchod vrchního protokoláře Jindřicha Forejta spustil lavinu otázek ohledně toho, jak to vlastně na Pražském hradě chodí.

Kapra na Vánoce koupíte on-line

Orlickoústecko, Svitavsko – Kapr s bramborovým salátem je vánoční klasika. Na kolik letos štědrovečerní večeře vyjde? Kilo šupináče v regionu koupíte pod 90 korun. Ulovit si ho můžete dokonce v „on-line rybníku", Plundrovo rybářství z Dlouhoňovic totiž nabízí on-line objednávku.

Polská medvědice rozbila skrytou kameru, která ji natáčela

Varšava - Se zjevným potěšením se medvědice válela v čerstvě napadlém sněhu v pohoří Bieszczady na jihovýchodě Polska - než si všimla, že ji při dovádění natáčí skrytá kamera. Fotopast vzápětí rozbila.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies