Jenže v předdůchodovém věku se mu ji nedařilo najít. A protože už je v evidenci úřadu práce déle než rok, také na něj dopadla povinnost veřejné služby. Úřad ho vyzval, ať podepíše smlouvu na veřejnou službu na šest měsíců. Když tak neučiní, bude vyřazen z evidence a přijde o dávky. Musel podepsat, ale za dojíždění autobusem musí navíc platit 520 korun měsíčně.

Také jeho případ, respektive stížnost, kterou poslal ombudsmanovi, byly včera jedním z „důkazů", ke kterým přihlížel Ústavní soud při včerejším jednání. Příběhů, nad kterými někdy zůstává rozum stát, ale do úřadu veřejného ochránce práv Pavla Varvařovského došlo daleko více.

Pomůcky? Nejsou

„Paní Š. B. se na mě obrátila se stížností na praxi výkonu veřejné služby. Namítala, že jí nebylo zajištěno vybavení pracovními pomůckami. Zjednodušeně řečeno šlo v jejím případě o to, že měla za úkol vykonávat pomocné úklidové práce ve škole, ale byla v podstatě jen pomocnicí stávající paní na úklid. Stěžovatelka ovšem neměla k dispozici ani kbelík a hadr," popisuje Pavel Varvařovský absurditu celého případu. „Znamenalo to, že stávající pracovnice vždy, když to uznala za vhodné, zadala paní Š. B. své pracovní povinnosti, třeba vytřít chodbu, a sama si šla odpočinout. S ohledem na nedostatek pracovních pomůcek nemohly nikdy pracovat obě dvě současně," doplňuje ombudsman.

Ponižující cejch

Zlou krev mezi lidmi na veřejné službě způsobilo i to, že museli při venkovních pracích nosit reflexní vestu, na které bylo velkým písmem napsáno „Veřejná služba" a číslo. Podle ombudsmana si na to lidé stěžovali s odkazem na snížení lidské důstojnosti.