Volby do Parlamentu ČR se kvapem blíží. Prvního lídra do voleb přitom před několika dny představila první strana - Pirátská.

Pro lidi z Jablonecka je zajímavé, že Ivan Bartoš se narodil v Jablonci. Spousta lidí z města i okolí jej zná osobně.

Byl jste zvolen jako lídr Pirátské strany do voleb do Poslanecké sněmovny. Jste připraven na předvolební kolotoč? Ptám se proto, že po volbách do Evropského parlamentu v roce 2014 jste rezignoval na post předsedy strany z důvodu názorového rozdělení Pirátů, ale i únavy.

Kampaň do Eurovoleb byla patrně nejnáročnější věc, kterou jsem v životě, nejen v Pirátech zažil. Dal jsem tomu prakticky vše a vyčerpal v té době veškeré své limity. Výsledek 4,78 procent, kdy Pirátům chybělo jen kolem tří tisíc hlasů pro vstup do Evropského parlamentu byl pro mě osobně zdrcující. Zpětně však tento „neúspěch" nehodnotím jako nějakou tragédii. Naopak, hodně znamenal pro můj osobní rozvoj. Pro Piráty pracuji od jejich založení, téměř 8 let, ve svém volném čase a zdarma. Stejně jako řada mých kolegyň a kolegů, kteří ještě nesedí na krajích nebo na radnicích ale ani je několik tisícovek pro často neuvolněné zastupitelé, neživí. Piráti jsou dnes v super kondici. Máme zastupitele, starosty, krajské radní, opoziční klub v Praze, tisíce registrovaných příznivců a dobrý aparát.

Vy sám říkáte, že Pirátskou stranu chápete jako jedinou skutečně demokratickou politickou platformu, která se pokouší reflektovat realitu třetího tisíciletí. Jak vnímáte to, jak se k vám chovají politici z tradičních stran, například před lety Miloslav Kalousek?

Některých současných politiků si lze vážit. Ale je jich velmi málo. Většinu politických šíbrů považuji za relikvie postkomunistické a bohužel i komunistické politiky ČR. Nechápu, že i přes stokrát zklamanou důvěru lidí, jejich partaje (tradiční i ty účelově založené), sbírají hlasy ve volbách. Skutečnost, že za miliardové kšefty, které se odehrály pod rouškou demokracie od roku 89, sedí ve vězení jen pramálo přímých účastníků, chápu jako naprosté selhání orgánů činných v trestním řízení a současně jako nulovou sebereflexi stran, které tyto střelce přikryly. Tady si političtí elitáři z „tradičních stran" nemají co vyčítat s novými oligarchy. Sobotkovo OKD, kauzy Ústeckého kraje a desítky dalších případů. Strašně málo lidí si pamatuje, že Andrej Babiš jako podnikatel byl celou doby přitom a i Agrofert je postaven na dotačních bublinách a politickém bratříčkování s byznysem, které právě on dnes kritizuje.

Pirátská strana volební program sestavuje. Jaké hlavní body budete preferovat?

Piráti mají od vzniku konkrétní a komplexní program, který neřeší technické detaily typu „přidáme tři stovky důchodcům". Sledujeme problémy tam, kde vznikají. Program pak upravujeme a aktualizujeme. Každý rok se objevují nové problémy i otázky a na to náš program dynamicky reaguje. Jádro programu, kterým je otevřenost politiky a skutečný vztah mezi společností a voleným zástupci, tam zůstává. Naše politika zjednoduší lidem život, ušetří peníze a pomůže skoncovat s korupcí. To poslední nabízí každá partaj. Žádná to však nikdy nedělá. My ji rozkrýváme dnes a denně naší činností.

Pirátská strana se poslední dobou zvedá, příznivců a voličů pomalu, ale jistě přibývá. Dá se říci, kdy a za jakých okolností strana přeskočí tu pomyslnou hranici pěti procent a bude se nad touto hodnotou pohybovat stabilně?

Pracujeme nepřetržitě a celá ta „šaškárna" kolem „volebních kampaní" to spíše narušuje. Nicméně skutečně díky naší práci mimo poslaneckou sněmovnu, v komunální politice i na krajích lidé vidí, že to myslíme setsakramentsky vážně, a proto každé volby rosteme. Česká televize nám připisuje v průzkumech 10 procent mezi nevoliči. Pokud k tomu přičteme 3,5 4,7 procent v různých standardních průzkumech, je naše šance vysoká jak nikdy předtím.

Předbíháme vládu a dodáváme řešení, která zazněla třeba i v programech tradičních stran, ale vůle je realizovat skončila hned, jak se zavřely volební místnosti. Provozujeme například mapy faktur, kde si občané z celé republiky mohou vybrat město a nahlédnout do jejich účetnictví, osvobozujeme stavební normy, které stát v rozporu se zákonem poskytoval dlouhodobě jen za úplatu, a desítky dalších věci. Šetříme lidem čas a peníze. Vše, co požadujeme, hlavně sami dodržujeme. Máme transparentní účty i účetnictví na internetu, na které se může podívat každý. Děláme poctivě veřejná výběrová řízení, pracujeme demokraticky a otevřeně. Mimochodem, o „tradičnosti" ANO či TOP 09, které jsou mladší než piráti a vlastně ani nejsou politickými stranami, můžeme polemizovat. Nebojíme se velkých témat. Řada našich podnětů končí u Nejvyššího soudu. Sporné zákony napadáme u Ústavního soudu. Neděláme soutěž krásy ani oblíbenosti. Věnujeme se politice z přesvědčení a ostatní je prostě doprovodný jev. Cíl je změna. Zvolený prostředek je politika. O nic jiného nejde.

IVAN BARTOŠ
- je členem Pirátské strany od založení. Od roku 2009 je předsedou (s krátkou přestávkou v létě 2013).
- pochází z Jablonce nad Nisou. Od roku 1999 žije v Praze.
- maturoval v USA i na Gymnáziu U balvanu v Jablonci. Vystudoval Ústav informačních studií a knihovnictví na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. V roce 2005 získal titul PhDr. v oboru informační věda a pokračoval jako interní doktorand se specializací na databázové systémy a informační služby internetu. V roce 2013 pak získal titul Ph.D.

Dokáží si Piráti v případě úspěchu ve volbách vybrat jinou stranu, se kterou by se dalo podle vás spolupracovat?

Povolební aritmetika je oříšek. V současné konstelaci to nevidím růžově. Vy ano? Dokážeme spolupracovat nad konkrétními tématy s libovolnou stranou, respektive s lidmi, kteří to myslí vážně. Historicky jsme řešili Babišův zákon o cenzuře s ODS v Senátu, proti smlouvě ACTA jsme se zase spojili s ČSSD. Radíme se s lidmi z politiky i odborníky. Naše povolební angažmá však vidím spíše jako práci opoziční. Ve stávajících stranách a speciálně mezi poslanci ve sněmovně je hodně „povrchních lidí", což bych ještě ustál. Bohužel se tu najde také dost nekompetentních a hlavně někomu zavázaných politiků. Co bychom asi s takovým panem Chovancem mohli reálně řešit?

Ve vašem životopisu stojí, že jste maturoval v USA a následně na Gymnáziu U Balvanu. Dá se to studium srovnat? A jak jste se dostal na školu v Americe?

Studium v USA byla největší devíza mých osvícených rodičů a dalo mi na dlouhou dobu zásadní náskok prakticky ve všem, převážně díky internetu, který byl v USA v tu dobu již samozřejmostí. Tak nějak si pamatuji, že si moji rodiče na tento můj „výlet" dokonce museli půjčit peníze. Následné studium posledního ročníku U Balvanu, i když už jsem měl maturitu z Michiganu, bylo jak se říká „pro sichr". Nikdy nevíte, kdy se na světovém politickém kolbišti odehraje něco, co může mít za následek i takovou blbost, jakou je zpětné zneplatnění nějaké bumážky z USA.

Ve volném čase působíte i jako DJ, hrajete na akordeon a zpíváte v kapele Nohama napřed. Zasáhl vás třeba i nějaký sport?

Jasně. Dlouho dobu jsem se věnoval běhu na lyžích a hlavně judu, dokonce na sportovce na Randovce u Škváráku. Po evropských volbách jsem začal aktivně běhat a posilovat, ale už delší dobu mi na sport moc času nezbývá. Chodím každý den normálně do práce a takřka na plný úvazek se angažuji v pirátské politice a veřejném životě. Ostatně nemám čas ani na to muzicírování.

Někde jsem zaznamenal, že jste věřící, a to v Církvi československé husitské. Jak se snoubí moderní technologie a světonázory s, promiňte to označení, přece jen tradicionalistickým pohledem?

Hrával jsem v kostele na varhany. K víře mě v mládí přivedl svérázný jablonecký husitský farář Benjamín Mlýnek. Dokonce jsem do Prahy nastoupil na dvě vysoké školy v denním studiu najednou. Na informační vědu k docentům Vlasákovi a posléze Papíkovi na Filozofickou fakultu a na Husitskou teologickou fakultu do studia psychosociální vědy k paní Haškovcové. Chtěl jsem se věnovat péči o staré a nemocné lidi řekněme na odborné moderní úrovni. Nejsem však nějaký náboženský fanatik. Moje víra spočívá v pochopení jednoduchého evangelického poselství Ježíš je láska. To mi úplně stačí a tím se řídím. Víra (nikoliv náboženství) a věda nejsou v protikladu. Největší vědecké kapacity často končí své bádání tam, kde víra již neklade otázky.

Narodil jste se a vyrůstal jste v Jablonci. Jak na tu dobu vzpomínáte? Co se vám vybaví, když se řekne Jablonec a dětství?

Maminka byla učitelka … takže léta s ní strávená na přehradě, pak spolužáci z jazykovky 2. ZŠ. No a pak taneční, otevření klubu Na Rampě, Horečky sobotní noci pana Vobořila, které ještě frčí, ale prý už to není ono, klub Zebra, harmonika, zábava a lyžování.

Jak často se na svých toulkách v Jablonci zastavíte?

Rodiče se přestěhovali do Janova a musím učinit přiznání. Moje návštěvy doma mají značné rezervy, ale snad to nějak vyplňuje i moje straší sestra Marie s neteřemi. Přece jen jsem předseda celorepublikové politické strany Pirátů. Víkendy ani dovolené si moc neberu a věnuji je pirátským aktivitám v různých regionech. Předpokládám, že jablonečtí a liberečtí, ale i tanvaldští Piráti zásadně podpoří naše tažení na poslaneckou sněmovnu a i díky mému zvolení za celostátního lídra v následujících devíti měsících Liberecký kraj, tedy Jablonec, Tanvald, Smržovku, Desnou a další města navštívím ještě nespočetněkrát. Lyže na Malinovce nebo na Špičáku ale asi letos zase nestíhám.

Když odhlédneme od voleb do poslanecké sněmovny a mrkneme se na komunální úroveň, sledujete, jak se vládne v Jablonci?

To bohužel nezvládám sledovat. Vím však, jaké problémy řeší lidé v Janově nad Nisou. Bohužel v nepěkných souvislostech slyším neustále o Synerci, tedy Liberci. Věřím, že se nám v dalších komunálech už podaří postavit lokální kandidátky na úrovni místních sdružení a podobně jako v Praze začneme z opozic rozkrývat čachry, které si bohužel v komunální politice s těmi celorepublikovými moc nezadají.

Na závěr bych si dovolil lehce bulvární otázku. V roce 2015 jste se oženil. Vaši ženu titulují i ve vašem životopise jako kněžku chaosu. Co si pod tím může čtenář představit?

Mám super manželku, která je Pirátka, a taky takovou křehkou nevlastní dceru. Kněžky chaosu jsou pravděpodobně obě dvě. „Titul" však Lydie získala již v době komunálek v Praze, kdy jsme si říkali, že povolání lidí na kandidátce jsou taková nudná a našim kandidátům jsme nechali volnou ruku vyplnit to, k čemu se cítí „povoláni". No a tento razantní přístup manželku definuje. Jinak je to angažovaná politička-knihovnice, která se soustředí na lidská práva a problematiku rovnosti žen. Nedávno byla jedna z hlavních organizátorek české vlny protestu proti klerikálnímu paskvilu polské vlády, který prakticky vylučoval možnosti potratů, a to i v případě znásilnění či ohrožení života ženy. Díky celosvětové solidaritě se jim podařilo celou věc v Polsku zastavit. Jinak je s ní největší sranda. Prostě kněžka chaosu.